Čtvrtý Uchiha část 5. - Těžké rozhodování

Otočila se a chystala k odchodu: “Tak já už půjdu, jsem unavená. Kakashi, můžeš mi ukázat, kde budu spát?“
Jako by se Kakashi probudil ze snu: “Jistě, pojď za mnou..“
Tak ho následovala a přemýšlela, co teď udělá. Kam půjde. Má tolik cílů, tolik věcí, co musí udělat. Ale kde začít? Neměla potuchy, kde může být Orochimaru.
“Tak si myslím, že Kakashi –sensei má Harunu velice rád…“
“Co máš na mysli, Sakuro?“
“Ty jsi fakt slepej blbec!“
Pak ztichli.
“Sakuro….ééé…nechceš jít na rande? ,“ zeptal se na rovinu Naruto.
To už Sakura nevydržela a dala mu pěstí: “Blbečku….“
Kakashi byl úplně mimo po tom boji. Byl okouzlen, zděšen i zaražen jak bojuje. Byla elegantní jako labuť a rychlá jako panter, co honí kořist. Něco takového neviděl. Nebo mu to možná vnukly pocity, co získal, když ji sledoval. A ten Sharingan…. Ještě nikoho neviděl použít jej pouze na jedno oko, i když měl obě. Měla nad ním perfektní kontrolu. I kopírovat dokázala lépe než on, kopírovací ninja Kakashi. Taky si uvědomil, že neukázala svoji plnou sílu. A že dokáže být daleko nebezpečnější.
Přes všechny svoje myšlenky zapomněl, že už jsou na místě.
“Budeš mít pokoj hned vedle mě, kdybys něco potřebovala, jen vylez na balkón a zaklepej…, “ usmál se.
“Děkuji a dobrou..“
Pak prošla okolo něj tak blízko, že cítil její konečky vlasů na svém obličeji. Bylo to jako čistá magie. Jenom jeden hloupý dotek jejích vlasů způsobil, že se mu tep zrychlil o 200 úderů za sekundu. Věděla, co mu způsobila. Cítila to. A jí to způsobilo to samé, až ji zamrazilo. Nepatrně se ohlédla a viděla, jak nehybně stojí na místě a zírá na jedno místo. Musela se pousmát.
“Copak s ním flirtuju? To musí přestat, pro to tu nejsem…, “ pomyslela si.
Ale i když si to nechtěla přiznat, udělal na ni veliký dojem. Nějak ho nemohla dostat z mysli. Ale měla silnou vůli a tak si vnutila myslet na něco jiného. Nemohla ho přece mít tak ráda, když ji učili, aby city neprojevovala a potlačovala. Navíc měla práci – najít Orochimara, pomstít se, zjistit kdo, nebo co je Akatsuki a nakonec i poznat své dva nevlastní bratry. A ty úkoly byly jistě nebezpečné. Nemohla si dovolit do nich zatahovat někoho jiného. I když by to bylo pro ni milá společnost…
Haruna vyšla na balkón. Milovala letní večery, kdy se jen tak mohla dívat na nebe a uvolnit. Sundala si kimonový kabát a katanu ze zad. Patřila jejímu strýci, ale teď, když nežil….
“Kai!“
Pak si uvolňovacím jutsu začala čistit chakru. Chakra vlála okolo ní jako modrá pavučina a dodávala jí mírně soustředěný vzhled. Nevěděla, že ji Kakashi upřeně pozoruje a skoro u toho nedýchá. Jako by viděl anděla.
“Já…. Já to nevydržím. Bolí mě srdce a cítím se, jako bych umíral. Ale co můžu dělat? ,“ posmutněl.
Takhle nešťastně se už dlouho necítil. To byla ta síla, mocnější než jakékoliv jutsu - síla lásky. Bohužel na tento pocit uvolňovací jutsu nefunguje…. Chtěl k ní běžet, říct jak mu je, co k ní cítí. Ale on takový nikdy nebyl – jednat bez rozmyslu, bezhlavě, ukazovat své emoce…. Bylo to velice riskantní a nebezpečné. A navíc ji v podstatě neznal. Jak si může být jistý, že teď nepřemýšlí nad tím, jak zabít jeho, Sakuru, Naruta či dokonce Pátou? Ale téhle variantě se jeho srdce bránilo a mozek rezignoval. Nevypadala na to. Byla opravdu jako anděl. Anděl, co dokáže velice lehce nakopat zadek.
Druhý den si jej vyžádala Tsunade na koberečku. Moc toho nenaspal z minulé noci.
“Kakashi, slyšela jsem už o naší návštěvnici. Co o ní víte?“
Ta otázka ho upřímně zarazila, nechtěl do toho tahat Hokage.
“Éééé….no…“
“Kakashi mluvte, neskrývejte ji, může být nebezpečná….“
No dobrá: “Víme o ní, že je z Mlžné, že se jmenuje Haruna, evidentně je léčitelský ninja a ovládá Sharingan….“
“Cože? A to mi říkáte až teď Kakashi?! Jakto, že se tu zjevil další Uchiha? Víte jak Uchihové dokážou být nebezpeční! Co tu pohledává?“
“Chtěla poznat svého otce…. “
To Tsunade překvapilo: “A řekl jste jí, že její otec je dávno mrtvý?“
“Ano, řekl. Dokonce jsem jí ukázal místo, kde žila její rodina… “
“A co má v plánu teď? Kam se chystá? Jsem si jistá, že se tady nechce zabydlet… “
“Já…. Já skutečně nevím…. “
Tsunade spojila bříška svých prstů v zamyšlení. Věděla, že Kakashi jí neříká úplně všechno, že něco tají. Jenže nevěděla co.
“Dobrá tedy, od nynějška vám dávám za úkol ji sledovat, ať se hne kamkoliv. Podávat informace o tom, co dělá, kam má namířeno. Může nás dovést k cílům, k jejichž dosažení jsme daleko. Minimálně s Itachimu nebo Sasukemu a to je důležité. Nepochybuji, že se o sebe umí postarat. Snažte se, ať se vám neztratí z očí. Všichni z jejího klanu byli mazaní, nepochybuji, že ona je také… “
Mezitím se Haruna probudila. Musela už jít, čas běžel. Opatrně našlapovala, aby nahlédla do Kakashiho pokoje…. Jenže on tam nebyl. To ji trochu zarazilo, ale využila příležitosti. Oblékla se, dlouhé vlasy svázala do ohonu a nepozorovaně se plížila z Konohy. Stanovila si první cíl – najít Orochimara a s ním možná objeví i Sasukeho….
Už byla skoro venku, když…. : “Haruno počkej!“
A sakra, ten hlas poznala. Byl to Kakashi. Takže nepozorovaný útěk se nepovedl.
“Kam jdeš?“
“Mám své cíle, kterých musím dosahnout…..“
“To ale sama nezvládneš…“
“Ale zvládnu, umím se postarat sama o sebe!“
Její prudkost ho zarazila. Ale věděl, že nesmí polevit.
“Půjdu s tebou.“
“Ne, nepůjdeš! Nepotřebuju tě!“
“Půjdu s tebou, ať se ti to líbí nebo ne! ,“ zvýšil hlas.
“A jak to chceš jako udělat? Ty opravdu chceš, abych s tebou bojovala?“
“No…. To ani ne, ale nevíš, kde máš začít hledat a já ti můžu pomoct.“
Vzpomněla si na toho psa, kterého vyvolal. Uznávala, že takováto stopovací síla by se jí hodila. Ale nechtěla dovolit Kakashimu, aby ji doprovázel….
“Dobrá tedy, můžeš jít se mnou, ale jestli se do něčeho zapleteš, s mou pomocí nepočítej!“
Uraženě se otočila a šla pryč. Kakashi se do své masky zasmál. Byla tak tvrdohlavá a nepopsatelně kouzelná.