Fantasy
Týždeň po blcho- misii sál tým 7 znovu v Hokageho kancli so sklonenými hlavami.
„No, veľmi ste ma sklamali!“ vyhlásil Hokage. „Toto sa tu ešte nestalo!“
„No tak čo som zasa spravil?“ spýtal sa Naruto s úškrnom.
„Práveže nič, o to tu ide!“
„Tak mi vysvetlite, prečo ste sklamaný! To vy ste vyskočili na Mount Everest, keď som prestal s blbosťami.“
Druhý den čekali Tai, Daisaku a Katara na mostě přes menší řeku, tekoucí Konohou.
Za chvíli se objevil i Jaden, na kterého čekali.
„Nazdar studenti!“ zazubil se na ně.
„Nazdar!!! Když jsem odcházel, tak si řikal, že mě hned doženeš a je to půl hodiny!!!“ zařval na Jadena vyčítavě Tai.
„Sorry sorry… mamka chtěla ještě s něčim pomoct….“ Pousmál se roztržitě Jaden a podrbal se za hlavou.
„Chmpf!!“ odfrkl si dotčeně Tai a zatvářil se uraženě.
„Takže začneme s dnešním programem, ne?“ řekl Jaden.
,,Miyo...není na tebe tak trochu starej?" Zeptám se Miyi nanovinku, kterou jsem se dozvěděla před pár dny. Miya se na mě otočí.
,,Ticho buď! Stejnak nic netuší." Okřikne mě nevrle. Jenom si povzdychnu.
,,Netuší? Vždyť s ním spíš pár dní v tomhle lesíku." Naznačím na fakt, že nespí u nás doma azatím se tulí k nějakýmu chlapovi, u kteého ani nevím, jak pořádně vypadá.
,,Nechovej se jako moje máma!" Křikne a začně házet neurvale kunaie do stromu.
„Výborně, jsi dochvilná!“ zazubil se na ní přibíhající Naruto. Koichi zvedla oči od nehtů, který si až do teď prohlížela a líně protáhla:
„Zato vy už máte spoždění nejmíň dvacet minut…“ Navzdory mrmlání se postavila do bojové pozice. Naruto jí napodobil.
„Cože?“ zaječel Naruto. „To máme ještě jít k Tsunade? Dyť to nestihnem!“
„Ty si strašnej…“ protočil Sasuke oči a odcházel k Tsunade. Naruto se rozeběhl za ním. Tsunade už je čekala. A s ní další osoby.
„Naruto, Sasuke. Konečně,“ přivítala je Tsunade.
„Pro další střepy s vámi pudou Kiba s Akamaru a Neji. Už jsem jim vše vysvětlila.“
Pro Naruta a Sasukeho nastal šok. Zmohli se jen na chabé přikývnutí.
Jako první se vzpamatoval Naruto: „Co? Ale to nejde, aby se teď k nám přidali!“
Tenhle díl napsala BarunQa! Je to její první povídka vůbec na téma Naruto tak prosím o trochu schovívavosti ale kritiku taky samo berem!! 
PS: Budem se snažit nedělat ze sebe superhvězdy!! :)
,,Kakashi je asi naivní"..povzdechnu si. ,,Myslí si, že mě zadrží svými klony. Ehmmm .. Naruto je má podle mě stejnak lepší." A běžím za ním. Za nedlouho ho najdu udýchanýho za rohem. Prostě mi to nedalo. Musela jsme se smát. Kakashi na mě pohlédne takovím tím pohledem [co to jako děláš?]
Čas ubíhal… ani nevím jak dlouho ho uplynulo. Když tak člověk visí, asi ztrácí pojem o čase rychle. Ale bylo to dlouho… už mi skoro odumíraly ruce. Nebyla jsem zrovna v příjemné pozici, abych pravdu řekla. Cítila jsem vlhkost v ovzduší. Skála mě nepříjemně tlačila do zad. Ať už to proboha skončí…. Tohle je únavný…
Kromě těchto pocitů přibyl jeden zásadní… svoboda… žádný démon uvnitř mě už neexistoval. Ale otázkou bylo, zda-li to je dobře. Padla na mě nepříjemná váha viny, zodpovědnosti a pochybností.
plněné přání - 7.díl .... ten to díl napsala Kieko!! =)
,,Květinářství Yamanaka....nikdy jsem si neuvědomila...jak je krásný."Zašeptám a rozhlížím se po mísnosti zaplněnou květinami.
,,Počky chvilku. Jen tohle dodělám." Odpověděla mi Ino, která aranžovala květinu. Jak typuji, musela se s tím hodně nadřít, protože je dokonalá a do rukou se vejde jen tak tak.
,,Jasně." Odpovím nazpátek a rozhlížím se po různých květinách. ,
Část devátá - Tady
Část desátá - Rebelka
Kushina se vylekala. Najednou jí někdo zacpal rukou pusu a ona se málem nemohla ani nadechnout. Co tu chce, prý? A co je tomu člověkovi do toho!
Chtěla se otočit, ale nešlo to. Ruce jí držely celkem pevně.
„Chceš to, máš to mít,“ pomyslela si a neznámého kousla přímo do dlaně.
Tak tento díl jsem zase napsala já! No doufám, že vás to aspon trochu baví číst! =)
Když jsme s Narutem konečně přišli na cvičiště, každý už plně trénoval. Sakura učila Klarush ovládat chakru a poté s ní ničit přírodu stejně jako ona. No a Barush .... no u ní ani sama nevím. Vypadalo to jako by se s Kakashim pořád dohadovala ale když ji Kakashi asi po několika minutách zpražil pohledem uklidnila se a začala ho poslouchat. Usmála jsem se a podívala se na Naruta. Ten se stejně jako já díval na ostatní a měl co dělat aby nevybuchnul smíchy.
Část osmá - Tady
Část devátá - Špeh
Kushina se snažila nedělat žádné unáhlené pohyby. Ony se dost těžko dělají, když jste zdřevěnělí nervozitou … Ale stejně. Potichu se plížila stíny a opatrně našlapovala. Bylo to pomalé, chvílemi ty dva ztrácela, naštěstí ale nezabočovali do nějakých zapadlých míst, takže je hned našla.
Hlavou jí vířily pochybnosti. Ten člověk, se kterým jde, je určitě zlý. Ona uměla odhadovat povahu.
5 díl je tu od Kieko!! =)
,,To je ta nejbrutálnější ženská...kterou svět poznal." Zašeptám si sama pro sebe. S vykulenýma očima sleduju růžovovlásku, jak mi názorně předvádí dokonalou ovladatelnost chakry.
,,Vidíš? Takhle se to dělá." Řekla nadšeně a otočila se na mě, čímž mě obdařila svým úsměvem (ze kterého mi šel mráz po zádech).
,,Aha." Zašeptám chápavě a koukám na rozmlácenou zeď a vykácený les.
Část sedmá - Tady
Část osmá - A co teď?
„Hmm … A co teď?“ zeptala se sama sebe Kushina a očekávala nějakou chytrou odpověď. Nic ale nepřicházelo.
Zamyšleně bloudila uličkami vesnice. S rukama za hlavou, s nešťastným výrazem ve tváři, dělala pomalu krok za krokem a ani nevěděla, kam ji její vlastní nohy nesou.
Může se vrátit? Ne, ne …
Země vodních vírů. Haruna neměla sebemenší ponětí, kde ji má hledat. Podle Kakashiho to byla malá, nepříliš známá a nepodstatná vesnice a to z jednoho prostého důvodu, že byla skoro vyhlazena nájezdem znepřátelených ninjů. Prý měla být někde poblíž ukryté Mlžné. Jenže to byl ten problém. Procházeli okolo už po milionté a nikde nic. Ani zříceniny či jen sebemenší stopy.
Dívka běžela úzkou lesní pěšinou. Podzimní listí, které padalo seschlé k zemi se jí zaplétalo do vlasů. Dívka zpomalila do kroku. Během pár minut uběhla už skoro celou trasu. Dívka napjatě poslouchala a napínala sluch. Také zbystřila zrak, ale pohybovala se stejně pružně a svižně. Nenápadně sáhla po třech a třech shinoby-jehlách a rozeběhla se ještě větší rychlostí. Nikde nic neviděla, ale přesto nezpomalovala. Běžela do kopce, kde pěšinka zarůstala. Protáhla a zrychlila krok. Byla na vrcholku kopce a před ní se vynořila jeskyně.
Tak protože mi už je 100 (sakra požehnanej věk! 
) tak sem se rozhodla napsat ňákou jednorázovku. Fakt sem se překonala!!! 
Takový podobný mi moc nejdou protože já vždycky všechno strašně rozepíšu... i tohle je na moje měřítka až moc velký sousto! Tak sem strávila 4 hodiny s bolehlavem a nakonec z toho vzešlo tolhe... tak snad se bude líbit!!!
„Já to teda platit nebudu, to tys nás sem dotáh,“ argumentovala Tamika ve sporu s Konohamarem o to, kdo z nich zaplatí Narutovo jídlo, protože ten se záhadně a samozřejmě bez zaplacení vytratil po své osmé misce ramenu.
„No tak Tamiko, to ty ses s nim tak nádherně bavila celej večer,“ podotkl mile s lišácky se na ní usmál. Dívka jen na prázdno otevírala pusu a tvářila se přinejmenším překvapeně.
Tai nevěřícně civěl na blonďatého muže, co stál před nimi.
„…Vyrostl jsi…Taii.“ Usmál se na něj muž.
„Ta-tati?!“ dostal ze sebe Tai.
Jaden se na něj usmál…stejně mile jako na té fotce.
Tai se zvedl a chvíli ho strnule pozoroval. Nemohl tomu uvěřit.
Jeho otec, po kterém tak toužil, aby se vrátil…se vážně vrátil!!!
„Tati!!!“ zařval hořkosladce Tai a rozeběhl se k Jadenovy. Doběhl k němu a pevně ho objal.
Jaden ho stiskl a prohrábl mu vlasy.
Tak tohle je můj syn…? Usmál se radostně Jaden.
Nové odpovede
„Hmm … Příběh Uzumaki Naruta, tak to je ohromnej nápad …“
Ticho. Tma.
Jiraiya necítil nic. Jenom prázdno … Ale dá se cítit prázdno? Težká otázka. Možná ano, když máte pocit, že kolem vás nic není … Když se nedotýkáte země, když vedle sebe cítíte jenom mrazivý chlad. Možná ano, když ani vaše myšlenky nedokážou povědět, o co se právě hádají …
„Mohl bych konečně otevřít oči? Ale bojím se … Ano, bojím se …“
