Čtvrtý Uchiha část 3. - Pravda

Ta hadí kůže měla zajisté něco společného s tím Orochimarem…. Jenže si nemohla vzpomenout, při jaké souvislosti to jméno předtím slyšela. Když tak přemýšlela, nevšimla si, že oba její společníci se na ni dívají. Sakura si ji prohlížela s otevřenou pusou. Sice Sasukeho neviděla celkem dlouho, ale ona mu byla neskutečně podobná…. Až na ty oči. Kakashimu se v očích zračilo něco, co by se dalo popsat jako okouzlení, ale jen zavrtěl hlavou a sklopil zrak. Pak dostala Haruna nápad a obrátila se ke Kakashimu: “ Možná bys mi mohl říct, odkud se tenhle kus kůže… „ a podala mu jí. “ Vypadá to jako hadí kůže… „ “ To vím, ale potřebuju zjistit původ….velice naléhavě… „ skočila mu do řeči Haruna. Kakashi se zarazil, ale pak udělal vyvolávací jutsu a během sekundy měl u nohou smečku psů.
Pak k jednomu promluvil: “ Pakkune, potřebujeme zjistit, odkud je tenhle kus kůže…. „ Nechal ho psovi očichcat. “ Tenhle pach jsme cítili už když jsme dostali za úkol vystopovat Sasukeho, není pochyb o tom, že je Orochimarův. „ Takže je to tak, Orochimaru stojí za vraždou mého strýce….ale proč by to dělal? Vždyť neměl motiv….nebo ano?
“ Děkuji ti Pakkune.. „ a psi zmizeli. To jí probudilo, protože se topila v úvahách. Přemýšlela, co teď. Mohla se okamžitě vydat po stopách Orochimara….ale… “ Mohu vidět dům Uchihů? „ byla sama překvapená, že se zeptala. Kakashi byl sice překvapený, ale odpověděl: “ No dobrá, ukážu ti ho. „
Tak se tedy vydali k jejich domu.“ Sakuro….S-A-K-U-R-OOOO „ uslyšeli z dálky hlas. “ To je Naruto, jde velice nevhod… „ “Ahooooj Sakuro a Kakashi – sensei….kdo je ta holka? „
Kdo je ten kluk a proč na mě tak zírá? “ Ééé…to je jedna shinobi z Mlžné „ Kakashi nepatrně strčil do Sakury, která pochopila: “ Naruto nechceš jít na ramen? „ “ Jako na rande Sakuro? „ zablýsklo se mu v očích. Sakura překonala impuls mu dát pěstí a vysloveně to táhla za paži pryč. “ Omlouvám se, někdy je velice…. „ podíval se na Harunu, jejíž vlasy ve větru vlály a dívala se nepřítomně na jedno místo. Po chvíli se podíval jejím směrem. “ To je jejich dům, že ano? „ zeptala se.“ Ano, ale jak jsi to poznala? „ Neodpověděla a šla vstříc tomu domu.
Jakmile vešla cítila se zvláštně. Jakoby něco očekávala. Náhle ucítila krev. V mysli se jí objevily vzpomínky, které jistě nebyly její – šťastná rodina… dva bratři, mladší ptající se staršího, jestli by mu nešel pomoct s tréninkem a druhý ho ťuknul do čela s tím, že nemá čas….otec křičící na syna, syn s vraždícím pohledem, jeho bratr brečící ho uklidňuje, vidíc Mangekyou Sharingan….pak náhle mrtvá těla, syn brečící na zemi zoufalstvím, oči plné strachu, pak utíká do ulic, bratr ho dohání….vypráví mu o vraždě nejlepšího přítele, síle, slabosti, podobnosti a unikátnosti obou bratří…a nenávisti. Harunu jen tak něco nerozbrečelo, byla silná, ale tohle jí vehnalo slzy do očí. Není možné, že by byla takováhle historie rodiny jejího otce…..