Čtvrtý Uchiha část 7. - Znamení hadího ďábla

Byla již tma. Muž s bledou tváří a hadíma očima zaujatě pozoroval inkubátory s oběťmi jeho pokusů. Tu a tam se zastavil a pobaveně se usmál. Tenhle muž byl zvíře…. Ne tenhle muž byl něco daleko horšího. Ani ho nemůžeme nazývat mužem, přestože před nějakou dobou jím jistě byl. Teď se z něj stalo zvrácené monstrum. Něco jako býval Frankenstein. Jenže i on byl v porovnáním s ním v podstatě neviňátko.
Ten muž byl jedním ze Sanninů. Velice slavný, obávaný… legendární. Ale v současnosti byl obávaný spíše z hrůzností, které páchal na živých bytostech pro své testy. Navzdory své zrůdnosti byl geniální. To bezpochyby. Vymýšlel vlastní jutsu. Kinjutsu. A tyto zkoušel na svých obětech. V lepším případě to z nich udělalo mocné shinobi, monstra, vrahy, spodinu. V horším trpěli až do své pomalé a zrůdné smrti.
Jen málokdo znal tohoto muže v původní formě. Nyní měl již třetí tělo…. Ano kradl těla, když se začaly zbavovat svého nechtěného hostitele. A před jim svou duši, schopnosti, vzezření. V podstatě byl nesmrtelný na úkor nevinných bytostí okolo sebe. A již brzo měl nadejít čas pro novou oběť, protože jeho tělo pomalu ale jistě vypovídalo službu.
Ta předpokládaná oběť neměl být nikdo jiný, než Uchiha Sasuke. On o tom riziku věděl, přesto…. Tak bažil po moci, že se stal jeho studentem. Někdy prostě člověk chce dosáhnout svého za každou cenu….
V momentě ten muž promluvil: “Kabuto…. Karin…. Vidím, že jste se vrátili. Jaké jsou výsledky? “
Mladý muž v brýlích před něj předstoupil: “Orochimaru – sama, jak jste nás požádal, sledovali jsme pokusný objekt číslo 2260…“
“A? Jak to dopadlo? Dosáhla svého cíle? Podle výrazu Karin soudím, že nejspíše ne…“
Rusovlasá kuniochi se na něj s váháním podívala: “Vedla si velice dobře, Ichi – tama no jutsu zvládla na výbornou. Její chakra byla velice silná. S genjutsu také problém neměla…. Ale…..“
“Ale co? “
“Budete jistě překvapen, na koho jsme narazili cestou….“
“Cílem byl jistě Kakashi – kun. Nepochybuju, že tedy on…“
“Jistě…. Ale nebyl sám…“
“Myslíte tu holku a jichuurikiho….? Či snad někoho jiného z těch padavků z Konohy? “
“Ne… nějaká neznámá shinobi. “
“Hmm…. Máš nasbíraná data, Kabuto? “
“Já… něco málo samozřejmě, jen ne dostatek. ,“ a podal mu kartu.
Po chvíli pozorování Orochimarův obličej vystřídalo hned několik výrazů. Po lehkém šoku přišla zvědavost, znechucení, překvapení, odhodlání po uvědomění.
“Chápu, přesto pro nás dostatek informací, abychom začali jednat…. Takže říkáte, že nová Rin selhala? “
“No, bojovala dobře, bez milosti. Skoro Kakashiho dostala…. Ale ta holka…. ho zachránila a Kakashi ji pak dodělal. “
“Heh člověk udělá jednou radost shledáním dvou starých známých a takhle se mi odvděčí. , “ zasmál se a olízl si svým dlouhým jazykem rty.
“Nějaké další plány můj mistře? “
“Pro teď ne…. Ztraťte se….. a….dobrá práce. “
Když Orochimaru osaměl, vrátil se ke své původní práci.
“Heh takže Rin, tolik námahy jsem vložil do její změny, do záchrany jejího života. Trvalo mi roky, než jsem jí přeměnil povahu a probudil její nejhorší a nejtemnější vlastnosti. Bývala moc dobrá. Bylo to velice těžké a ona mi hodně odporovala a vzpouzela se. Nakonec podlehla. A rychle se učila. Její touha se změnila v posedlost. Šla za svým cílem i přes mrtvoly. Přesto se zdá, že když prokletá část její duše odešla do pekla, její dobrá část upřímně litovala toho, co provedla. Nejspíš byla jeden z mých nepovedených výtvorů. A ta nová shinobi…. Jsem si jistý, že Sasuke bude velice překvapený. Nicméně, jde po mě. Chce pomstu. Tak ji nechme, ať mě najde. Tohle bude nesmírně zajímavé…., “ a ďábelsky se zasmál.

Všichni jí umírali. Nejdřív matka, co nepoznala, pak nejlepší přítel její vinou a nakonec strýc. Teď skoro zabila dalšího, pro ni důležitého člověka. Znovu a znovu se jí vracela tvář Kohatsu. Jeho bolest, utrpení. Její nenávist vůči tomu démonovi. Padala do temnoty, odkud není návratu.
Náhle se probudila. Cítila pot na svém těle…. Byl to jen sen? Rozhlédla se okolo sebe… Kde to je? A vlastně…Co se stalo? Je tma…. Jak dlouho spala nebo byla v bezvědomí? Lehce se nadzvedla a ihned pocítila bodavou bolest v břiše. Podívala se dolů. Krev. Otevřená rána. Vypadá to jako vzpomínka na odsávání její duše. Posadila se a zkusila udržet rovnováhu. Bylo jí na zvracení. Zhluboka se nadechla a pomalu začala léčit ránu. Jenže jí to moc nešlo a stálo ji to spoustu energie. Léčí se snad takové rány hůř? Jde to vůbec?
Byla příliš zesláblá. A ta rána jí to nepřilepšovala. Rozhlédla se okolo sebe. Uviděla malý oheň. Vedle sebe měla svůj ruksak a katanu. Pokusila se postavit. Ostrá bolest jí projela nohou. Měla jí zlomenou. Hlasitě vyjekla bolestí a skácela se zpátky na zem. Znovu se zkusila posadit alespoň.
“Být tebou bych se nehýbal, nemáš na to. ,“ objevil se za ní Kakashi.
“Co se stalo? Kde to jsme? Kde je ona…. Co… jak?“
Jenže větu nedokončila, protože jí položil prst na rty: “Nemluv a odpočívej…. Později ti vše řeknu.“
“Podej mi ruce….,“ a než stačil udělat pohyb uchopila jeho dlaně svými.
Rozhodně nevypadala zdravě, celá zpocená, bledá a studená.
“Půjč mi svou sílu, potřebuju se vyléčit, nebo špatně dopadnu.“
A s jeho pomocí se začala léčit. Nohu zvládla hravě, ale rána na břiše se ne a ne zahojit.
“Sakra… nejde to. Asi je prokletá. Musím to spravit.“
Začala pomalu dělat pečetě. Kakashi neměl páru, co to dělá. Vždyť pečetě na zastavení zla znal. Tohle bylo něco jiného. Haruna dokončila pohyby a dotkla se břicha. V tom momentě jí začala téct krev z pusy.
“Co ti je? Jsi v pořádku? “
“Já si nejsem jistá,“ a začala se léčit.
S vypětím všech sil se rána zahojila. A Haruna omdlela přímo do Kakashiho klína. Vyděšeně ji pozoroval a začal ji hladit po vlasech. Podíval se na ránu a viděl tam jizvu, která se zformovala v jisté znamení. Levotočivá spirála. Znamení zla....