Poslední soud

Ticho. Nepříjemné ticho se dralo do uší. Vtíralo se do kůže a nehodlalo zmizet. Žár, ten nelítostný žár spaloval oči. Muž je přivřel, i když chtěl pozorovat co se děje. Pálení bylo nesnesitelné. Kolem však žádný oheň nebyl. Jenom prázdnota. Neznámý se dusil a nos kryl cípem svého černého pláště.
„Bum … Bum …“ ozvalo se najednou. Pomalu, zřetelně. Odněkud tloukly bubny. Co to má znamenat?!
„Bum … Bum!“ Bubnování zrychlovalo. Neviděl, odkud zvuky jdou, ale věděl, že to neznamená nic dobrého. Jakoby vycházely ze samotných stěn kolem něho. Z těch stěn, vytvořených z kamene. Černých jako temná noc. Zvuky se zarývaly do toho hustého ticha a každý úder v něm visel a nehodlal zmizet. Působily tím nesnesitelně.
„Bum! Bum! Bum!“ Ještě naléhavější. Trochu víc pootevřel oči a rozhlédl se kolem. Ze tmy začaly vystupovat plameny.
„Co se to děje?“ chtěl zakřičet, ale nic se neozvalo. Jakoby mu nebylo dovoleno mluvit. Plameny ho zatracovaly, ale zároveň vítaly mezi sebe. Začaly mlsně olizovat jeho plášť. Chtěl se bránit. Nemohl.
„Pomoc!“ podařilo se mu vykřiknout. Prořízl tím bariéru ticha. Místnost zachytila jeho volání a opakovala ho. Stále dokola. Bylo to k zbláznění. „Pomoc … Pomoc ….“ Volání stupňovalo na intenzitě. Naléhavěji, stejně naléhavě jak se on cítil. Jako kdyby ozvěna vycítila jeho bezmoc.
Kdysi byl mocný. A teď … Najednou …. Poprvé snad nebyl pánem situace. On, který vládl všem šesti živlům. On, který měl nejcennější a nejsilnější kekkei genkai celého světa. Nagato. Pein.
Teď se cítil jako všechny jeho oběti. Bez moci, ztracený. Jakoby nemohl ovlivnit to, co se s ním děje. Ale proč?
„Proč?“ vykřikl nahlas své myšlenky.
Objevilo se před ním světlo. Tmavě modré, děsivé světlo, které ho málem oslepilo. Z ničeho nic se rozrostlo do nesnesitelné míry a Nagato se musel ohnout. Padl na kolena, tváří ohni blíž. Oči zabořil do pláště a snažil se nevnímat žár.
„Vstaň …“ ozvalo se rozhodně a Pein věděl, že nesmí odmlouvat. Musí se podřídit. Cizí síla ho zvedla v pase a jeho nohy se narovnaly. Hlava napřímila. Světlo se ztlumilo.
„Ty …“ hlesl, ale bál se pokračovat. Pootevřel ústa a zrychleně dýchal. Všechnu síru, která byla ve vzduchu. Všechno horko, které se líně povalovalo vedle něj. Ze světla začal vycházet příjemný, ochlazující vítr a odstraňoval Nagatovi černé vlasy z obličeje. Už mu bylo na nic jeho sedm těl. Teď tu byl jenom on sám.
„Budeš trpět,“ řekl neznámý hlas. Nevycházel ze světla. Byl všude. Pein přivřel oči a uviděl to, co mu bylo souzeno vidět. Sinalá, děsivá tvář. Tmavá křídla vzpouzející se na zádech neznámého. Černé, mrtvolné oči.
„Anděl smrti? Já … já jsem zemřel?“ hlesl Nagato. Osoba neudělala jediný pohyb. Neotvírala ústa. Pouze ho pozorovala. Ovládala vše. I jeho.
„Budeš trpět …“ ozvalo se znovu. Hlas ignoroval dotazy, pochyby. Nedalo se dělat nic. Jenom čekat. Nagato dýchal ještě zmateněji. Srdce splašeně bilo a někdo jakoby ten zvuk vysílal do prostředí. Znovu to samé „Buch! Buch!“ Tehdy to nebyly bubny. Bylo to jeho srdce. Rychleji. Rychleji.
Světlo mizelo. Ztrácelo se do tmy a zanechávalo po sobě jenom temnotu. Temnotu a žár plamenů. Ty vzrostly ještě víc. Už na něho dosáhly bez problémů. Pein chtěl zvednout ruku, ale nešlo to. Byl zatracen. Za všechny činy, které udělal. Bolest se rozrostla do celého těla.
„Neee …“ stihl vykřiknout, ale hlas se mu znovu ztratil. V tichu. V plamenech. Ve smrti.

Naruto ležel na zemi. Těžce oddychoval. Na tvář mu malými mrholivými kapkami dopadala voda. Pomalu přestávalo pršet. Temné mraky se roztáhly a začalo svítit slunce. Hřejivými paprsky povzbudilo úsměv na chlapcově tváři. Ležel na promočené zemi. Oděrky a škrábance teď byly vedlejší. Bolest přehlušil nějaký pocit. Pocit, který se dral ze dna srdce i rozumu. Pocit vítězství.
Naruto se zazubil.
„Zvládl jsem to. Pomstil jsem tě, ero-sennin …“
Začali cvrlikat ptáci. Hrát své melodie. Jakoby pískali na veselou píšťalu, jakoby věděli, co se stalo. Chtěli podpořit den, kdy se změnil svět. Kdy byl předán do rukou dobra.
Slunce mu sušilo oblečení. Teď by měl myslet na budoucnost. Právě teď.

***
Tak, jedna jednorázovka =) Snad se líbí ...
*Věnováno památce ero-sennina. Jiraiyi-sama.*