Čekání ve tmě! - 11 Setkání - slzy - mimo nebezpečí

Už byli na cestě dlouhé dva dny. Skoro nespali ani nejedli. Sasuke se Naruto snažil přemluvit k delšímu odpočinku, ale ten se držel svého a odmítal ustoupit. Nakonec to Sasuke vzdal a sám se snažil udržet na nohou. To byli jejich jediné rozhovory, co spolu za cestu vedli. Ani jeden neměl chuť se právě o něčem bavit. Oba byli ponořeni do vlastních myšlenek. Naruto přemýšlel nad Hinatou a Sasuke nad Itachim.
Ticho přerušil až Naruto. „Ještě chvíli a budeme tam!"
„Dobře." odpověděl mu Sasuke a chtěl se zase pohroužit do svých myšlenek, ale najednou ho něco napadlo.
„Naruto." Jmenovaný se otočil a srovna s ním krok.
„Co?" Naruto se zaujetím sledoval Sasukeho narůstající rozpaky.
„M-myslíš, že na mě už zapomněla?" zeptal se ostýchavě Sasuke. Uzumaki dlouhou chvíli přemýšlel koho myslí. Dlouze se na Sasukeho zadíval a konečně mu svitlo.
„Určitě. Pochybuju, že by někdy dokázala zapomenout. Ale budeš to mít těžký."
„Proč?" nechápal Uchiha.
„Protože pokud odhaduju správně, tak je ve vesnici hodně žádaná." Sasuke se zamračil.
„Chm, chcu vidět někoho, kdo se bude chtít měřit s Uchihou!"

Před dvěma dny
„Konečně!“ povzdechla si Sakura a vyšla ze sálu. Sedla si na židli, co byla nejblíž, a šťastně se usmála.
„Sakuro. Kdybys ji chtěla navštívit, tak bude na pokoji 103.“ řekla Shizune a sedla si vedle ní.
„Určitě se za ní příjdu podívat! Taky už je to pěkná doba co jsem ji neviděla. Je smutné, že jsem se potkaly zrovna v takovéhle situaci.“
„Ano, to máš pravdu. No, já teď půjdu za Tsunade a oznámím jí její stav. Ty si zatím odpočin.“ nařídila ji Shizune. Sakura přikývla na souhlas, zůstala však ještě sedět na místě, aby si odpočinula.

V součastnosti
„Potichu, ať nás nikdo nevidí!“ varoval Sasukeho Naruto, když se potichu plížili k nemocnici. Před vchodem se zarazili.
„Bude nejlepší, když si prozatím změníš podobu." navrhnul šeptem Uzumaki. Jako odpověd se mu dostalo přikývnutí. „Henge!“
Vedle Naruta se objevil ANBU. „Hmm. To by taky šlo."
Společně pak vstoupili do nemocnice. Okamžitě zamířili k mladé sestřičce, která seděla na informacích.
„Dobrý den. Mohla by jste nám říct, kde leží Hyuuga Hinata?" zeptal se Naruto sestřičky.
„Jistě.“ přikývla a podívala se na záznamy.
„Je právě po operaci, kterou vedla doktorka Haruno. Pacientka je stabilizovaná a je na pokoji číslo 103.“ informovala je sestřička. Naruto se usmál.
„Děkuji.“ poděkoval a s ANBU-Sasukem se vydal na pokoj 103.
Naruto pomalu otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Rozhlédl se kolem sebe. Když zjistil, že tu nikdo není, okamžitě zamířil k Hinatě, která ležela v pravém rohu místnosti. Sedl si k ni a usmál se. Sasuke zamířil k němu.
„Je v pořádku.“ pomyslel si úlevně Naruto. Pevně stiskl Hinatinu ruku, sledoval přitom jak pravidelně oddechuje. Najednou někdo zaklepal na dveře. Dotyčný však nečekal na vyzvání a vešel dovnitř. Oba přítomní se prudce otočili a příchozího si prohlédly.
„Sakuro?!" vykřikl překvěpeně blondák.
„Naruto! Co tady děláš?" divila se stejně překvapně Sakura. Stále udivená zavřela dveře a přešla k Hinatině postely.
„Dozvěděl jsem se, že je Hinata v nemocnici, tak jsem ji šel navštívit." vysvětlil Uzumaki se širokým úsměvem na rtech. Sakura si ho zvědavě prohlížela. Nakonec ji pohled spočinul na jeho ruce, která svírala tu Hinatinu.
„Ale, ale. To bych do nich nikdy neřekla." Na Sakuřiné tváři se objevil úsměv. Přistoupila trochu blíž k postely. Díky tomu si konečně všimla ANBU, co stál pár metrů od nich. Trochu se při pohledu na něj lekla, ale navenek na sobě nedala nic znát. Její blonďatý kamarád si jejího pohledu všimnul.
„Myslím, že Sakura by tě měla vidět. Nebylo by zprávné to před ní déle tajit."
Po Narutových slovech se ANBU neklidně ošil. Zvedl však ruce, které následně složil v pečeť. Jediným slovem pak zrušil celou přeměnu. „Kai."
Haruno Sakura se nechápavě těkala pohledem mezi Narutem a mezi Černým stážcem, který teď byl zahalený v kouři. „Naruto, co se to tu děje?"
Na její otázky však kamarád reagoval schovývavým úsměvem. „Hned uvidíš." Rozhodla se mu věřit a přesunula svou pozornost zpátky na ANBU. Pozorně sledovala rozplývající se kouř. Úporně se snažila rozeznat postavu, která se před ní rýsovala, ale marně.
„Kdo to jen je?" Stále upřeně sledovala postavu, co právě vystoupila z kouře. Byl to vysoký chlapec, ne byl to můž. Měl delší ebenově černé vlasy a stejné barvy měl i oči. Pod rozhalenou košilou se mu rýsovalo vypracované tělo, a světlá až skoro bílá pleť. Tmavě modrý pás mu pevně obepínal štíhlé boky a zdokonaloval tak už tak dokonalou postavu.
Sakura nebyla schopna slova. Ještě nikdy neviděla nikoho tak krásného jako byl on. Pomalu se vrátila k jeho obličeji. Překvěpeně zjistila, že ho odněkud zná. Chtěla se mu podívat do očí, ale zklamaně zjistila, že se jejímu pohledu vyhýbá. Zarazila se.
„Počkat! Vždyť takové chování já znám." napadlo ji okamžitě a přeskočila pohledem na Naruta, který po ní házel jeden oslnivější pohled za druhým.
„Takže je to pravda." zašeptala a pomalu se podívala zpátky. „S-sasuke-kun? Jsi to ty, že ano?" Sasuke se na ni konečně podíval.
„Sakuro. Já ... jsem ... jsem zpátky." vykoktal ze sebe težce Sasuke a pokusil se něco jako úsměv, ale moc se mu to nepovedlo.
„TY...!" Sakura se zamračila, zatnula ruce v pěst a rozběhla se k Sasukemu. Ten byl stále v šoku jejím chováním, že nestačil její pěsti uhnout. Trefila se přesně, plnou silou a Sasuke odlétl až ke zdi. Bolestivě se svalil na zem a držel se za bolavé místo.
„Sakuro ... po-" Naruto se ji snažil zastavit, ale to už Sakura došla k Sasukemu. Popadla ho za límec a zvedl az podlahy. Uchiha stále v šoku nestihl jakkoliv zareagovat, když se růžovláska napřahovala k další ráně. Ta však nedopadla. Sakura ho nečekaně pustila a svěsila pěst. Neštěstně se dívala na Sasukeho a do očí se ji začaly řinout slzy.
„S-Sakuro." Sasuke se ji chtěl nějak pokusit utěšit, ale na to mu dívka vpadla do náručí a naplno se rozbrečela.
„Vítej zpět. Sasuke-kun." dokázala ze sebe protlačit mezi vzlyky Sakura. Sasuke nebyl schopen slova, jen ji k sobě pevněji přivynul.
Najednou někdo zaklepal na okno. Všichni přítomní tím směrem pohlédli. Sakura trochu poodešla od Sasukeho. Přitom si utírala vlhké oči. Naruto mezitím vstal ze židle a zamířil k oknu, které okamžitě otevřel.
„Kde jsi si flákal?" vynadal Uzumaki Itahimu, když ustupoval od okna, aby mohl vejít dovnitř.
„Promiň. Tsunade-sama mě do teď držela ve vězení. Když ale zjistila, že jsi v pořádku zpátky pustila mě. Samozdřejmě ne jen tak. Ještě nějakou dobu mě budou strážit ANBU." vysvětlil pohotově Itachi situaci a usmál se.
„Hmm, s tím se dalo počítat. Ale pochybuju, že všechno půjde takto hladce." povzdychl si Naruto a vrátil se zase na židly. Itachi jenom pokrčil rameny. „Nic jiného bych nečekal."
„Ehm, Ehm." Uchiha s Uzumakim leknutím nadskočili. Naprosto zapomněli, že v místnosti nejsou sami.
„Copak, Sakuro?" usmál se na ni Naruto. Růžovláska se zamračila.
„Jak to, že je Uchiha Itachi tady ve vesnici?! A když už je tady, proč není ve vězení?!" zeptala se nenávistně, přitom probodávala Uchihu pohledem.
„To je dlouhý příběh. Hned jak se budeme pryč z nemocnice, tak ti to povím. Nejdřív ale budu muset za Tsunade." ujistil ji Naruto. Naposledy se podíval na spící Hinatu a postavil se. Zatím však nevypadal na to, že by někam chtěl odejít. Místo toho se otočil na Sasukeho. „Sasuke. Musíš s námi."
Nejmladší Uchiha ho však nevnímal. Upřeně se díval na svého bratra, který mu pohled oplácel. Naruto si povdechl. Obával se, že se něco podobného může stát. Doufal, ale v pravý opak.
„Takže teď jsi na naší straně?" zeptal se pomalu Sasuke, nespouštěje z bratra pohled.
„Ano. Konečně i oficiálně." přisvědčil Itachi a čekal na Sasukeho další reakci. Ten na okamžik zamřel oči. Bylo vidět jak nad něčím usylovně přemýšlí. Když je znovu otevřel, díval se na Itachiho už mnohem otevřeněji. „Můžu ti věřit?"
V místnosti nastalo ticho. Na nejstarším Uchihovi bylo vidět, že tuto otázku nečekal.
„Doufám, že budeš. Vím, že to pro tebe nebude lehké odpustil mi, ale budu se chovat tak, aby jsi toho nelitoval." řekl mu upřímně Itachi. Na Sasukeho tváři se mihl úsměv, který ovšem hned zmizel. Stejně tak rychle zmizel i Sasuke a objevil se vedle Itachiho. Sakura už jen postřehla, jak Sasukeho pěst dopadla na Itachiho. Ten se pod silou útoku zapotácel. Ani se nesnažil udržet na nohou a dosedl na zem.
„Proč jsi neuhnul." dostal ze sebe zadýchaně Sasuke a zlostně si bratra prohlížel.
„Nebyl důvod." pokrčil rameny Itachi, přitom se na něj podíval pohledem, kteý říkal své. Sasuke ho pochopil a vzdychl. „Jestli si myslíš, že hned bude všechno jak předtím, tak se pleteš."
Itachi se zvednul ze země. Když se znovu podíval na svého bratra, usmál se.
„Rád tě vidím, Sasuke."