Vír a květ třešně 03

Vír a květ třešně 03

Naruto se ráno cpal ramenem a přemýšlel co bude dělat.
„Půjdu za Sakurou a pozvu jí na ramen,“ přemýšlel, „vlastně by jsme se měli připravovat na první zkoušku, ale vždyť jsme tam už jednou byli, takže to zvládneme v pohodě.“
Za pár minut běhu byl u Sakury domu a už klepal na domovní dveře.
„Co tak spěchu, už jdu,“ ozvalo se za dveřmi.
A dveře se otevřely a v nich stála Sakuřina máma.
„Ech je doma Sakura?“ zeptal se.
„Kde by asi byla, když je 8 ráno,“ ozvala se pobouřeným tónem.
„To je dobrý mami, pošli ho ke mně do pokoje,“ ozvala se Sakura z domu.
Máma jen zavrtěla hlavou: „Druhé dveře vlevo,“

„Vždyť je to ten co je v něm zapečetěný démon a ten se schází z mojí dcerou?“ napadlo jí, když Naruto procházel okolo ní.

Naruto vpadl do dveří a ani nezaklepal, ale Sakura byla už na takový vpád připravená.
A když uviděl co na něj čeká tak jen otevřel hubu. Všude byla spousta svitků a stočených roliček pergamenů.
„Byla jsem dnes v archívu a knihovně a přinesla jsem pár věcí co bude třeba přečíst,“ odpověděla, když viděla, jak se tváří.
„Pár věcí?“ odpověděl vyděšeným tónem a rozhlížel se po místnosti.
Sakura se jen rozesmála a sedla si na postel a přehrabovala se ve svitcích.
„Sakura-chan to je nuda, pojďme na ramen,“ zazubil se na ní.
„Hodinu aspoň,“ odvětila a hodila po něm nějaké svitky.
Naruto si s povzdechem sedl s hleděl zasněným pohledem na Sakuru.
Všimla si ho, ale stále si prohlížela svitek.
„Naruto soustřeď se, nebo jednu dostaneš,“ zahrozila Sakura
„Pusu?“ zasmál se.
Ozvala se rána a dům se zatřásl.
Naruto ležel rozpláclý u stěny a ve tváři měl vyděšený výraz. Okamžitě vstal, sednul si na židli a začal číst.

„Hehe,“ zasmála se vnitřní Sakura, „a pak že násilí nic neřeší.“

„Sakura-chan tady jsem našel něco zajímavého,“ řekl asi po 10 minutách a sedl si vedle ní na postel.
Přejela pohledem po svitku a v tom ucítila ruku na rameni, ale když se otočila na Naruta, tak ten četl svitek co byl před nimi, tak se jen otočila a četla ho dál.

Asi po půl hodině se ozval: „Sakura-chan pojďme ven, už mě z toho bolí hlava.“ A chytl ji za ruku a táhnul ji ke dveřím.
„Jasný vždyť už jdu,“ řekla mu.
Už byli na chodbě a Sakura zakřičela na celý dům: „Jdu ven, někdy odpoledne se vrátím, čau.“
„Nashledanou,“ zakřičel a vyběhli celý rozesmátí na ulici.
„Tak kam půjdeme,“ zeptala se.
„Ramen?“ odvětil se smíchem.
„Jíš vůbec něco jiného než ramen Naruto?“ odpověděla.
Všude ve vesnici byl rozruch kvůli chuniské zkoušce. Ale ani jeden si toho nevšímali, Naruto ji chytil za ruku a šli pomalu k Ichiraku ramen.
„Dobrý den, co vám můžu nabídnout?“ zeptal se stařík za pultem.
„Ty dva nejlepší rameny co máte,“ odpověděl Naruto.
„Itadakimasu,“ řekli najednou a zasmáli se a pustili se do jídla.

„Jez pomalu, vychutnávej si to, nikam ti to neuteče,“ přesvědčoval se v duchu Naruto.
„Teď vypadá ještě hůř než, když to do sebe láduje,“ zasmála Sakura.

Zaplatil za ramen a procházeli se vesnicí, ale Sakura věděla kam chce jít, tak ho tam nasměrovala. Než se nadáli tak byli u knihovny. Když v tom se ozvalo svištění hozené zbraně, Naruto okamžitě vytasil kunai a zablokoval nepřátelský kunai. Bylo vidět, jak se mihnula nějaká postava a zmizela na okraji lesa.
„Sakura-chan jdu za ním,“ vykřikl a hnal se do lesa.
Sakura se hnala za ním, ale nestíhala mu, po chvilce běhu se jí ztratil z dohledu.
„Taky mohl počkat,“ zavrčela vztekle.
Naruto už doháněl cizince.
„Kage bunshin no justu,“ objevil se klon, „henge.“ A klon se změnil na shuriken a Naruto ho hodil, tak aby se klon dostal před cizince. Shuriken již byl před útočníkem, když se změnil na klona, který hodil pár kunaiu. Všechny zasáhly, ale v tom se proměnil na špalek dřeva.
„Kawarimi,“ řekl sám pro sebe Naruto a rozhlížel se, kde může být.

„Když dva páry očí nestačí, tak si pomůžeme,“ přemýšlel.

„Kuchiyose no jutsu,“ udělal potřebné pečetě.

Puf a obrovský mrak kouře.
Přivolaná žába vypadala nějak takto: Vysoká jako Naruto, zahnutou šavli připásanou na boku a přes hlavu se jí táhly tři pruhy. Oranžové na kraji a rudě červený uprostřed.
„Dokážeš ho najít?“ otočil se na něj Naruto, „tady mám jeho kunai.“
„Dlouho jsme se neviděli Naruto,“ odvětil vesele Gamakichi, „jasně, od toho jsem přece stopovací žába, ne?“
Gamakichi se zadíval na kunai a řekl: „Tudy, následuj mě.“
Naruto se za nim rozběhl. Po chvilce prudkého běhu.
„Schovává se támhle za stromem,“ odpověděl, „vypadá, že o nás neví,“ a potichu tasil šavli.
„Hlavně dávej pozor, kdyby chtěl utéct,“ řekl Naruto žabákovi.
„Kage bunshin no jutsu,“ řekl potichu a objevil se druhý Naruto, který už vytvářel rasengan.
Pravý Naruto se rozběhl směrem ke stromu.
„Rasengan,“ zakřičel a prolítl stromem. Cizinec se stačil vyhnout rasenganu a dokonce i padajícímu stromu, ale už nestihl uhnout, když se mu u krku objevila šavle a v tom už u něj stál Naruto, který mu mířil kunaiem na břicho.
Cizinec byl celý v kápi a bylo slyšet, jak se směje.

„Co je tady vtipného?“ ozval se naštvaně Naruto.
„Prošel jsi,“ ozvalo se z pod kápě.
„Cože?“ zeptal se zmateně.
„Je tu spousta lidí co nevěří, že by tě měli nechat stát se lepším ninjou,“ odpověděl onen záhadný.
Naruto jen zalapal po dechu, ale kunai byl stále namířený na něj.
„Naruto,“ ozval se Gamakichi, „ten pach mi někoho připomínal, ale až teď mi to došlo. Je to ten, kdo vyvolává toho malého psa, jak se jen jmenuje,“ přemýšlel.
„Jo to jsem já,“ ozvalo se z pod kápě a dotyčný si sundal masku.
A Naruto zase zalapal po dechu, byl to Kakashi sensei.
„Měl jsem tě prověřit,“ řekl.
„To mi bábi Tsunade nevěří?“ zeptal se nevěřícným hlasem Naruto.
„Pátá byla proti tomu, ale rada to žádala,“ odpověděl sensei.
„A co Sakura?“ zeptal se hned.
„No ta studovala pod samotným hokagem a hlavně není jinchuuriki,“ odpověděl Kakashi.
„Díky Kakashi-senpai, že jste se mě zastal,“ řekl Naruto.

„No tak já zmizím a Naruto nezapomínej na nás, vždy rádi přijdeme,“ řekl Gamakichi a zmizel.

„Sakura věděla o tom testu?“ zeptal se.
„Jasně pomohla tě dostat tam, kde jsem tě potřeboval,“ odpověděl sensei.
Naruto se jen otočil a šel zpátky.
„Zase jsem jen všem na obtíž, zatracený kyubi,“ přemýšlel, „musím se na něco podívat, jak tu sílu buď dostat pod kontrolu nebo ji zničit bez toho, aby se objevil ten démon.

„Tak jak to dopadlo Naruto?“ zeptala se Sakura sedíc na stromu a skočila dolů.
„Jo prošel jsem,“ řekl zadumaně.
„Děje se něco?“ zeptala se.
„Přemýšlím nad tím, jak se zbavit té věci uvnitř mě nebo jak ovládnout tu sílu,“ odpověděl stále zachmuřeným tónem.

„Naruto seděl opřený o zeď a prudce oddychoval. Na břiše byla obrovská rána a umíral,“ přišlo k Sakuře.
Sakura se neudržela a pár slz ji sklouzlo po tváři. Všimnul si jich.

„Ale slib mi, že když to bude nebezpečné, tak do toho nepůjdeš,“ křičela Sakura, „nechci, aby se ti něco stalo.“
„Neboj Sakura-chan mě jen tak nic neporazí,“ odpověděl tak sebejistým tónem.
Chytil ji za ruku: „Sakura-chan doprovodím tě domů, pak si musím něco zjistit.“
Po půl hodině došli k ní domů a před dveřmi ji otočil čelem k sobě a oba dva se utápěli navzájem v očích a pak ji políbil. Po chvíli se odtrhl a otočil se a zmizel.

Sakura ještě stála před domem a doufala, že neudělá nějakou kravinu, když se konečně našli.