Tajemné

Sasori se na Konan mračil. Ta chvíli krčila rameny a pak vyběhla z loutkářova pokoje, aby tu strašlivou novinu roznesla po sídle. Kisame zaúpěl, Deidara zbledl, Zetsu zakoulel očima a Vůdce strnul. Tobi se odvážil zeptat, jak dlouho ta Sasoriho nemoc bude asi tak trvat, a ostatní ho okamžitě okřikli, že kdyby to věděli, už dávno by mu to někdo z nich řekl. Hidan okomentoval celou tu patálii slovy: „Jashine! Jaký si to z nás zase děláš šoufky?“
Prtě se takové řeči nelíbily, brnělo ji v uších.

Nedávno jsem si uklízela ve stole (o.O) a našla jsem tam spousty papírů... A na nich desítky básní. Některé se mi nelíbily, ale tahle ano. A tak jsem se rozhodla, že vydám báseń z období, kdy mi ještě uchihovci byli vcelku ukradení

Nejspíš jste to nikdo nezaregistroval, ale dnes má Arigatou přesně jeden rok! Proto je dnešní díl něčím speciální (však se sami i jistě brzy dozvíte, čím), tak příjemné čtení...

Pršelo. Byla hrozná průtrž mračen a dvě postavy v černých pláštích se před ní schovávaly v malé jeskyni uprostřed lesa, když tu jedna z nich z jeskyně vyšla a pohlédla vzhůru.
„Nad čím zase přemýšlíš… Itachi?“ zeptala se postava, která stále stála v jeskyni.

„Taková rychlost!“ diví se Naruto a jen tak tak se dokáže uhýbat agresivním proudům vody.
„To nedokážeš nic víc? To sem si myslel, že si Uchiha děcko vybírá lépe své kámoše.“ Kroutí hlavou hromotluk.
„Tak to si přehnal!“ vyjel Naruto a hned začal dělat Rasengan. Než ho však stačil celý zhotovit, už mu Tsurugi jezdil ostřím po zádech.
„Nebýt tý pitomý Tory už bych tě měl!“ naštval se, protože chakrový štít všechny jeho rány dokonale odrazil.

3.díl

Nejprve jsem viděla rozmazaně a to hodně. Nedokázala jsem vůbec zaostřit, tedy moje oči to nedokázaly.
„Co vidíš Yuki?“ Zeptá se mě Naruto nedočkavým hlasem.
„No vlastně nic, protože je to všechno rozmazaný.“ Odpovím a rychle zamrkám.

Promiň
Za celou tu dobu co jsem u nich byla, jsem se dost seznámila
s Reiem.Byl milý a pozorný, ale pořád to nebyl Sasuke. Jednoho dne
mě vzal jen tak na procházku. Procházeli jsme se dlouho a nakonec
jsme se zastavili u průzračného jezírka. Bylo celkem, už šero, ale to
mi vůbec nevadilo. Takhle to šlo opravdu dlouho, byla jsem, už
vyléčená, ale jakmile se Rei přiblížil nevěděla jsem co mám dělat, jak
se mám chovat a už vůbec ne co mám mluvit.Bylo to těžké neříct jim

„Tsunade,“ nadechla jsem se, „přišla jsem zničit Konohu…“
Chvíli mě mlčky pozorovala a pak zavřela oči.
„Víš, Mirai, věděla jsem, že jednoho dne tato slova uslyším, ale stále jsem doufala, že tvá zášť nebude tak velká, aby pohltila celou vesnici. Modlila jsem se, aby ti stačilo zabít jen…“
„Nejsem tu kvůli zášti,“ přerušila jsem ji.

Neko, Smolař a Yamato se snažili dostat na Shiovu základnu, aby co nejvíce pomohli svému veliteli. Přízrak se stal jejich nejmenovaným vůdcem a velitelem. Všichni až na Neko věděli vše o jeho minulosti, že díky moru přišel o lásku a spoustu přátel, které nešlo nahradit. Nejblíže k němu měli Sanado, Černý havran a Sagi.
„Myslíte, že bude v pořádku?“ ozvala se Neko do ticha.

Každý snáď pozná spočiatku smutný príbeh Púštneho Gaaru, do ktorého nakoniec začalo prúdiť čoraz viac svetla. Alebo Narutovu zvláštnu silu meniť druhých, nesmiernu oddanosť svojim priateľom a neutíchajúcu vôľu chrániť ich.

Lenže toto je len minulosť, na ktorú všetci spomíname. Či zo skrytou závisťou nad slávnymi skutkami niektorých hrdinov, alebo s rešpektom pri pohľade na obeť, ktorú náš hrdina pre dobro vykonal.

jj lenost mě poslední dobou zmáhá víc a víc... ale tak v pořadí již 7, bitevní díl, tak ať se líbí.. mimochodem, jsou tam skoky ve scénách, tak snad je poznáte .. n_n

„Zajímavé! Tak tedy Jinchuriki?“
„Ale pane..“
„Co?“
„Nepůjdou po nás pak Akatsuki, když toho Jinchuriki zabijeme?“ Optal se zvědavě.
„He? To je mi fuk. I kdyby po nás šli, jsme silnější než oni!“ Rozhodl rázně.

„Nemyslíš, že je konečně čas začít něco dělat?!“rozkřičel se muž se slaměným kloboukem v ruce. Plášť s rudými mraky, se vlnil, jeho tělo roztřásal vztek.
„Co si to dovoluješ?! Na mě nikdo nebude křičet!“zařvala druhá osoba a vrazila svému kumpánovi facku. Ten se narovnal a na chvilku se zamyslel.

Itachi skryt v houští sledoval jak mu ti ANBU odnáší Naruto společně s tou dívkou do Konohy. Na jednu stránku se mu i ulevilo, takhle bude v bezpečí jak před Sasukem tak i před samotnou Akatsuki. Když teď už ho možná neuvidí a vrátí se mu paměť, pořád nebude schopen ho předat na vycucnutí Kyuubi. Stále k němu choval nějaké city, když si stále nebyl jistý jaké. Když mu Naruto naprosto zmizel z dohledu, začal uvažovat o tom, zda je to správné. Kdo ví, co s ním dál bude.

Buch, buch, buch!
Těžká kladiva dopadala na kameny a snažila se zlomit jejich vůli.
Buch, buch, buch!
Všude okolo byl prach. Viděli jste ho, cítili... Šedivý, dusivý prach.
Buch, buch, křach!
Konečně. Skála praskla a dolů se svezlo trochu kamení. Drsné ruce plné mozolů odhodily kladivo a klín a sáhly po sutinách. Házely je do vozíku, který se pomalu plnil.
„Hejbněte sebou, kůže líný!“ Lomem se rozlehl zvučný hlas strážce. Někteří vězni se otočili a probodli ho zlostným pohledem nebo alespoň prohodili pár hanlivých slov na jeho adresu... ale on ne. Vězeň číslo 45.

Sasuke nakonec nad Itachim nezvítězil a prchnul, Itachi zmizel stejně jako Sasuke a dlouho ani o jednom nikdo nevěděl. Sakura, Naruto, Sai a Yamato často mívali zprávu o jednom z nich a proto byli neustále na misích.
Naruto pomalu jako ostatní dospíval, po čase pochopil že u Sakury nemá šanci stejně jako se s tím musel smiřovat kdysi Lee. Naruto ovšem objevil novou lásku, ano, koho jiného že?

V kanceláři Hokageho...
„Sensei, dal jste mi špatné informace!“ Ozvalo se z okna.
„Kdy se naučíš chodit dveřmi, Jiraiyo? Jaké špatné informace?“
„Řekl jste, že Kushina neumí používat živly, až na čakrové čepele; ta holka není na úrovni chunina je na vyšší!“
„Řekl jsem ti, co jsem věděl, tak se nečerti… co teda umí?“ V hokageho hlase byla znát opravdová zvědavost, chtěl se o své chráněnce dozvědět víc.

,,A dá se něco dělat?”ptal se Kyubi a tím vytrhl Satoshiho z přemýšlení.
,,Tuhle techniku dokážu zvrátit ale musím jít s vámi,”řekl Satoshi
,,Dobře tak vyrazíme,”řekl Sasuke. Nasedli na Kyubiho a vyrazili.

,,Kde to jsem?“
,,Stáváš se mou součástí. Brzy budeme jeden. Spojíme se. A nic náž už nezastaví.“
,,Neboj Bratře už brzo budeš na svém místě.“

,,Naruto prosím vydrž,“prosila Kushina
,,Vy jste tady?“ptala se Hinata
,,Ano co se děje?“
,,Víte chtěla jsem se vás zeptat proč se Naruto neprobouzí?“

Nastával den. První slunečný paprsky se rozlévaly po Konoze. Slunce barvilo oblohu ze začátku ještě do ruda, ale pak ji naprosto zalila modrá barva moře.
Holky se začaly probouzet. Světlo prosvítající přes sklo oken je ozářilo a vyrušilo z krášlícího spánku ve světě fantazie.

Když se blíží noc, tak je obloha čím dál temnější. Ale mnoho lidí ji přesto rádo vidí, protože to znamená, že přežili další den. Svíčky kolem sebe začínají rozlévat teplou záři bezpečí. Ale záclony oken se hýbou a za nimi se objevují nervózní obličeje lidí, kteří očekávají návrat svých blízkých.
Cestu jim osvětluje zář hvězd. Sice slabá, ale přesto vždycky představuje jakousi jistotu.
Vždyť kdo by si dokázal představit noc bez nich?

Běžela, co jí nohy stačily. Její těžké oddychování se neslo černočernou tmou a odráželo se v ozvěnách od zdí úzkého tunelu. Neviděla naprosto nic, ale doufala, že se již brzy objeví světlo. Sprška vody jí vystříkla až ke kolenům, když šlápla do jedné z mnoha kaluží ledové vody. Běžela stále rovně a když tunel zatáčel, vždy bolestivě narazila do některé z jeho kamenných stěn.

Teď, teď za tímhle rohem musí být už konec! Už musí!