Blind eyes 3/3

3.díl

Nejprve jsem viděla rozmazaně a to hodně. Nedokázala jsem vůbec zaostřit, tedy moje oči to nedokázaly.
„Co vidíš Yuki?“ Zeptá se mě Naruto nedočkavým hlasem.
„No vlastně nic, protože je to všechno rozmazaný.“ Odpovím a rychle zamrkám.
„To je normální, teď si lehni a já ti tam nakopu takové kapičky.“ Já tak udělám a Sakura mi tam něco nakape. Nebolí to, ale docela to studí. Přikáže mi, ať je mám zavřený dokud znova nepřijde a opět odešla. Poté jsem vyhnala i Naruta do kanceláře a já osaměla. Přemýšlela jsem nad vším možným, ale všechno se to stahovalo, vždycky k Narutovi, chtěla jsem ho vidět, strašně moc. Nemohla jsem se dočkat, až Sakura přijde a doufala jsem, že s ní i Naruto, ale mýlila jsem se Sakura přišla sama. Když se mi podívala do očí, konečně zaostřily.
„Páni, je to úžasný.“ Řekla jsem a podívala jsem se kolem dokola.
„Jak vidím tak operace byla úspěšná.“ Zasměje se a já ji to oplatím. Chviličku jsme si povídali, ale opět odešla a já jsem si stoupla a šla jsem k oknu. Byla to nádhera. Vidět slunce na obloze jak září, vidět jak se mraky líně ohybují, jak venku blbnou malé děti a jejich maminky jim hubují. Teď jsem konečně mohla žít naplno.
Někdo mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě k sobě, ale co mě nejvíce udivilo, bylo asi to, že mi dal jednu ruku přes oči.
„Jsem zvedavej co na mě řekneš.“ Vtom hlase jsem poznala Naruta, usmála jsem se a svýma rukama jsem ty jeho sundala s mých očí a poté jsem se otočila.
Když jsem ho spatřila zapomněla jsem úplně dýchat. Jeho delší blonďaté vlasy vlály ve vetřu a jeho oči barvy nebe se na mě usmívali. Vypadal jako anděl, jako můj anděl strážný.
„Co na tebe řeknu?“ Řekla jsem a šlo vidět, že malinko znejistěl. „ Jsi nádherný.“ Řeknu s úsměvem a potě ho vášnivě políbím.
„Jsem rád, že nejsi ze mě zklamaná.“ Řekne a já se na něj zamračím. On se tomu usměje a poté mi pomůže sbalit, abychom mohli jít domů. Cestou jsme se zastavili v Ichiraku ramen, kde jsem se poprvé sama najedla a dokonce jsem si i přidala. Byla to nádhera vidět všechno, ale ze všeho nejkrásnější bylo, že jsem u sebe měla Naruta.
„Co se na mě tak koukáš?“ Zeptal se mě a já jen zavrtěla hlavou.
„Jsem zvedavej co řekneš na sebe.“ Řekl a šibalsky se usmál.
„Jo to já taky.“
Když jsme dojedli, Naruto to všechno zaplatil a šli jsme domů. První věc, kterou jsem udělala byla, že jsem šla k zrcadlu. Podívala jsem se na sebe a malinko jsem nevěřila svým očím. Ale ze všeho mě nejvíce dostali mé oči. Neměli normální barvu jako měli ostatní, měla jsem je do zlatého odstína.
„Naruto jsem nějaká zvláštní.“ Řeknu a malinko nahnu hlavu, abych viděla na Naruta.
„V čem prosím tě?“ zeptá se mě a já ukážu na své oči.
„Mají moc pěknou barvu, líbí se mi.“ Řekne a poté mě obejme a já se mu schoulím do náručí.
„Jsem ráda že tě mám.“ Řekne jsem a poté ho políbila. Tentokrát to bylo jinak, než jindy, tentokrát jsem chtěla aby si se mnou dělal co chtěl. Pomalu jsem mu začala svlékat tričko, ale než jsem mohla udělat cokoliv jiného chytil mi ruce.
„Jsi si jistá, nechci abys toho potom litovala.“ Řekl a já se usmála a pokračovala v činnosti dále. Naruto mě dotáhl, až k posteli. Měla jsem na sobě pouze, už jenom spodní prádlo a Naruto byl na tom stejně. Opatrně jako bych byla porcelánová panenka mě položil na postel. Když mě zbavil i postelního kousku prádla ještě se na mě starostlivě podíval, nechápala jsem jak se může takhle ovládat obdivovala jsem ho, ale když jsem si ho přitiskla k tělu, věděl že ho chci( dál si to domyslíte ne XD)
Když jsem ráno otevřela oči a rozhlédla jsem se kolem sebe můj obličej se zastavil u Narutovi tváře, pořád jsem nevěřila, že ho vidím a že je jenom můj. Pomalu jsem ho pohladila po vlasech a políbila jsem ho na čelo. To co potom udělal jsem dostala záchvat smíchu. Takový obličej jsem snad ještě neviděla.
„Naruto stávej musíš do kanceláře.“ Pošeptala jsem mu do ucha.
„Jo hned vstanu jenom se ještě ke mně přitul jo.“ Řekl a než jsem něco stihla udělat, už jsem mu ležela v obětí. Takhle jsem s ním byla ještě hodinu, ale po dlouhém přemlouvání jsem ho donutila vstát a jít do práce. Já se zatím umyla a poté jsem si oblékla čisté věci, uklidila jsem celé sídlo a poté jsem šla trénovat, tentokrát bez Kakashiho, musela jsem zdokonalovat své techniky.
Když jsem byla úplně hotová, vydala jsem se domů, kde jsem se znova umyla a poté jsem šla udělat Narutovi jídlo. Takhle to šlo ještě hodně dlouho, ale jednou Naruto vypadal nějak nervozně.
„Co se děje Naruto si nějaký divný?“ zeptala jsem se když jsme jedli večeři.
„Nic co by se mělo dít.“ Řekl nechápavě a já nad tím jenom zavrtěla hlavou a nechala to být. Když jsem sklidila ze stolu a šla jsem mýt nádobí, tak mě najednou Naruto chytl za ruku a otočil si mě k sobě čelem.
„Vím, že je to brzo, ale nechtěla by sis mě vzít Yuki?“ Zeptal se a já v tu chvíli nevěděla jestli to myslí vážně a nebo jestli si ze mě dělá legraci, ale spíše jsem se přikláněla k tomu prvnímu.
„Moc ráda.“ Odpověděla jsem a poté Naruta políbila.
Svatba se konala do týdne. Měla jsem na sobě krásné bílé šaty. Na svatbě byly všichni a Sakura mi šla za svědka. Poznala jsem všechny Narutovi přátelé, ale nejvíce jsem si stejně rozuměla se Sakurou a se Sasukem. Oni dva se k sobě parádně hodili, stejně jako já a Naruto.
Bylo to měsíc od svatby a mě se najednou začalo dělat zle.
„Pane bože, co se to se mnou děje.“ Říkala jsem si v duchu, když jsem byla na cestě k Sakuře.
„Ahoj Saky máš na mě čas?“ Zeptala jsem se a ona jen kývla. Když jsem ji řekla o mých problémech malinko se usmála, ale já jsem tomu nerozuměla. Poté mi udělala nějaká vyšetření a nakonec si mě k sobě zavolala.
„Tak jak jsem si myslela. Budeš maminka Yuki.“ Řekla mi a já se usmála a Sakura mi podala fotku z ultrazvuku.
Když jsem přišla domů, Naruto seděl na gauči a koukal někam na zeď. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře ihned jeho pohled spočinul na mě.
„Kde jsi byla víš jaký jsem o tebe měl strach.“ Řekl a ihned mě k sobě přitiskl.
„Víš byla jsem v nemocnici.“ Odpověděla jsem a šla jsem si sednout na gauč.
„Počkej si snad nemocná a nebo se děje něco s tvýma očima.“ Řekl vystrašeně a já zavrtěla hlavou.
„Doufám, že to není nic co by to zničilo život.“ Řekl Naruto a posadil se vedle mě.
„No je to něco, co změní život nám oběma.“ Odpověděla jsem a poté jsem se na něj podívala. Jeho pohled byl nechápavý, tak jsem mu chytla ruku a přiložila jsem si ji na bříško.
„Tady je něco, co nám změní život.“ Řekla jsem a Narutova tvář se ihned rozzářila a začal se, se mnou točil děkovat mi. Od té chvíle jsem nemohla nic dělat, všechno dělal sám a cokoliv jsem udělala tak mi ihned vzal.
A pak přišel den D. Seděla jsem na gauči a najednou bylo pode mnou mokro.
„Co se děje Yuki?“ zeptal se mě Naruto, když viděl pojí tvář.
„Myslím, že budu rodit.“ Odpověděla jsem a během chvilky jsem byla v nemocnici. Hned jak sestřičky viděli hokageho tak ke mně přiběhli a zavolali Sakura.
Rodila jsem dlouho a už jsem neměla sílu, ale najednou to všechno ustálo a Sakura držela v dečce něco malinkého.
„Blahopřeji Yuki, máte krásného chlapečka.“ Řekla a poté mi ho podala do ruky. Celý tatínek. Poté zaskřípali dveře a v nich se objevil on sám. Přišel ke mně a jemně mě políbil.
„Děkuju.“ Řekl a já mu podala malého.
„Tak jak mu budeme říkat?“ zeptal se a já jsem popřemýšlela.
„Co třeba Minato?“ zeptala jsem se a Naruto vypadal dost udiveně.
„Já myslela, že jméno tvého otce bude to nejlepší.“ Řekla jsem malinko zklamaně, ale Naruto se poté usmál a já jsem věděla, že se mu to zamlouvá. Když mě probustili z nemocnice, všechno šlo tak jak mělo. Byla jsem šťastná rodinka. Minato sílil snad každý den, a nebyl den kdy by se nepodobal svému otci, jediné co měl po mě byla asi ledová chakra jinak nic.
S Narutem jsme žili dlouho a naše láska trvala věčně