Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát V

V kanceláři Hokageho...
„Sensei, dal jste mi špatné informace!“ Ozvalo se z okna.
„Kdy se naučíš chodit dveřmi, Jiraiyo? Jaké špatné informace?“
„Řekl jste, že Kushina neumí používat živly, až na čakrové čepele; ta holka není na úrovni chunina je na vyšší!“
„Řekl jsem ti, co jsem věděl, tak se nečerti… co teda umí?“ V hokageho hlase byla znát opravdová zvědavost, chtěl se o své chráněnce dozvědět víc.
„Nemá vyhrazený typ jak jste řekl, používá dva elementy - vítr a vodu, nedá se říct který je její hlavní, příjde mi jako by to bylo vyvážené…“ Jiraiya jen potvrzoval hokageho dojem… „Živelné techniky ovládá na vasoké úrovni, jednu dokonce snad i S a to mi zaručeně neřekla vše, v taijustu rozdrtila Minata a Mizureho najednou a má dvě vlastní silná genjustu, jedno mě neznámé pak genjustu noční můry, jedno slabé o bolesti a Tsunade ji nučila genjustu bohyně krásy… Vyvolává lvy… To je tak všechno… je na úrovni juina možná i trochu výš, i ANBU by s ní měli co dělat…“
„Hmm. Patrně před zničením vesnice nestihla udělat jouninskou zkoušku, to se dá napravit… mám ale pocit, že nám něco uniká, právě jsem se dozvěděl, že na ni vodopádová vypsala odměnu a to dost vysokou, i kdyby byla jounin je vysoká a to do toho zahrnuji i fakt že je poslední ninja země víru…“
„Kolik na ni vypsali?“ zeptala se Jiraiya pobaveně… Hokage vypustil obláček dýmu z fajifky a s klidem pronesl…
„O 100 jenů míň než na tebe před bitvou s Hanzem…“ Jiraiya byl v šoku…
„Tolik? Děláte si ze mě srandu?“ Viděl mu na očích že ne…
„Co uděláme sensei? Nemyslím si, že by nám to jen tak řekla…“
„Zatím Vám dám misi, promluvíme si o tom až se vrátíš… třeba budeme moudřejší Jiraiyo.“

Tak by mě zajímlo, jestli se mám obtěžovat na cvičiště nebo jestli mám jít rovnou do lázní? Polemizovala sama se sebou Kushina. Jiraiya-san řekl tam, co včera, jenže to bylo prakticky na obou místech - s Mizurem na cvičišti a s těmi dvěma zvrhlíky v lázních. Nejdřív zkusím cvičiště. Rozhodla se. K jejímu velkému překvapení byli na cvičišti všichni.
„Dobré ráno, Jiraiyo-san, Mizure, Minato.“ Kývla jim hlavou na pozdrav.
„Dneska budeme mít misi.“ Sdělil jí vzrušeně Minato. Vydali se ke kanceláři hokage. Ten na ně už samozřejmě čekal.
„Je to mise typu C, která se klidně může změnit na B. Doprovodíte našeho klienta do Sněžné země. Buďte opatrní. Jiraiya tam už jednou byl. Jiraiyo, Kushino, prosím na moment.“ Co mi může chtít? pomyslila si.
Minato a Mizure zatím vyklidili pole.
„Kushino, víš že je na tebe vypsaná odmněna?“ Zeptal se bez zbytečného úvodu Sandiame. Kushina přikývla. Hokage ji ani nemohl poznat. Musím poděkovat Tsunade, připomněl si. „Ta odměna je na obyčejného chuunina dost vysoká, a to i na to, že jsi poslední žijící občan Země vírů. Co o tobě nevíme?“ Kushina se zamračila.
„Měla jsem před Jouninskými zkouškami, přátelila jsem se synem našeho feudálního pána, kterého jsem jednou doprovázela a pak chtěl vždy jmenovitě mě. Také jako jediná vím, kde se nachází lví vesnice.“ Shrnula rychle.
„To to vysvětluje.“ Zamručel hokage. Něco mu stále nesedělo. „Díky tomu buďte dost opatrní, nejen že mohou jít po našem klientovi, ale i po Kushině.“ S tím je propustil.
Zbytek týmu na ně čekal před kanceláří.
„Za deset minut sraz u brány.“ Nařídil Jiraiya. Všichni přikývli. Nakonec před bránou čekali na Jiraiyu s klientem dalších patnáct. Mezi tím si povídali.
„Co ti hokage chtěl, Kushino?“ Zajímal se Mizure .
„Jen mi říct, že je na mě vypsaná odměna.“ Řekla to tak ledabyle, jakoby ji na životě nezáleželo.
Taky ztratila všechno, aspoň si to myslí, ale já nedovolím aby zemřela. Nikdy to nedovolím. To je ode dneška má cesta niji. Vymyslel okamžitě Minato. Kushině opravdu už na jejím životě záleželo málo, ale zase tolik, aby se nenechala zabít. Aby je trochu uklidnila, tak trochu smutně řekla.
„Na každého už dneska je vypsaná odměna, na Jiraiyu zcela určitě a na vás taky, jen vy nikomu zatím nestojíte aby vás hledal, odměna je nízká. Na mě proto, že jsem pravděpodobně poslední ze Země víru, je hodně vysoká.“
Taky jsi dost silná. Odměna za tebe někomu za tu námahu stát bude. Pomyslel si smutně Mizure. Chtěl ji pomoci.
„Neměla by jsi tedy schovat insignie svého bývalého domova?“ Nechtěl ji urazit, ale stalo se. Odpověděla jednoslovně.
„Nikdy.“ Z tónu jejího hlasu bylo všem jasné, že diskuse na toto téma jednou pro vždy skončila. Aby přerušil tu trapnou chvíli ticha, která se vznášela mezi nimi, než že by ho to opravdu zajímalo, se Minato zeptal: „Kde vězí Jiraiya senssei s tím klientem.“
Kushina se pohrdlivě ušklíbla.
„Vsadila bych se že mu ukazuje krásu zdejších lázní.“
Mizure i Minato se začali smát. Ale to už přišel i Jiraiya se starší paní. Raději se neptal, čemu se smějí. Paní byla stará a všem bylo hned jasné, že Jiraiyu podezírali zbytečně. Minato přesto řekl…
„Tvoje teorie padá!“
„Tak, představuji Vám naši klientku, je lékařkou ve Sněžné vesnici. Zde byla na Tsunadino pozvání a diskutovaly o nějakých postupech nebo něco takového.“
Přikývli. Jiraiya pokračoval.
„Tohle je Namikaze Minato, expert boje na blízkou vzdálenost, Haruno Mizure bojuje na dlouhou vzdálenost, tohle je poslední člen mého týmu, ale rozhodně ne poslední, Uzumaki Kushina, bojuje na všechny vzdálenosti a má malé znalosti lékařských justu.“
Nechal ji na konec, chtěl, aby si babka povídala s Kushinou a jemu dala pokoj. Babička opravdu vypadala zaujatě. Tak tohle je ta, o které mi říkala Tsunade. Pomyslela si.
Jiraiya dodal ještě jednu věc.
„I když je naše klientka z ninja vesnice, sama ninja není, tak nám bude trvat cesta poměrně dlouho.“ Věděl, že toho všichni budou rozladění, navíc ta babka chodila neobyčejně pomalu. Kushina na to myslela také, něco ji ale napadlo.
„Promiňte mi,“ nevěděla jek se babka jmenuje, „madam, cesta bude hodně namáhavá, nechtěla by jste se svézt?“ Všichni na ni vytřeštili oči.
„Ty máš povoz?“ Zeptala se babka s nadějí.
„Něco podobného, jela by jste jako na oslu nebo koni.“
Babka s povděkem přikývla. Kushina začala dělat pečetě, kousla se do prstu a usilovně myslela na Karmea ve velikosti normálního lva.
„Kuchiyose no Jutsu.“ Vykřikla a v oblaku kouře se objevil Karmeya ve velikosti normálního lva, přesně jak chtěla, nechtěla tu babku vyděsit. Přesto se všichni trochu lekli. Minato hodně, protože si dobře pamatoval svůj výlet do řeky a hladový pohled šelmy.
„Co potřebuješ maličká?“ Zeptal se Karmeya. Vyslala k němu myšlenku.
Karmeya nahlas řekl: „To snad nemyslíš vážně jsem král zvířat.“
V myšlenkách mu sdělila, že to on si vždy stěžoval, že na sebe nemají dost času a aby ho zavolala i na jakoukoli misi, že s ní pomůže.
„Slovíčkaříš, maličká!“ Zavrčel. „Tak dobře, ať mi vleze na záda.“ Kushina se usmála.
„Tak dobře, madam, vaše doprava.“ Paní se snažila vypadat klidně.
„Není nebezpečný?“
Zavrtěla hlavou.
„Dokud mi nezkusíte ublížit, tak ne, Karmeya je zlatý lev.“ usmála se a pomohla babičce na Karmeyův hřbet. Jiraiya vyslal ke Kushině vděčný pohled. Takhle nebude cesta trvat dvojnásobně dlouho. Vydali se z brány. Kushina věděla, že přivoláním jakéhokoli lva zvyšovala riziko, že ji někdo pozná, ale ta babička nutně potřebovala pomoci a čím déle by byli na cestě, tím by to bylo nebezpečnější. Cítila Karmeyův souhlas. Celý den šli potichu, tedy v relativním tichu, Kushina byla zabrána do polemiky s Karmeyou o tom, co se sluší pro krále zvířat. Mizure si sám pro sebe nadával , že on dokáže vyvolat jen třešňové lístky a žádně zvíře, ačkoli to nebylo vyvolávání v pravém slova smyslu a Minato měl ze lva už menší strach a přemýšlel o svém včerejším rozhovoru s Kushinou, snažil se rozpomenout co udělal. Babička přemýšlela o všem, o lékařských postupech, ale hlavně o členech své eskorty. Karmeya ji nechtěně slyšel v hlavě jako šum při rozhovoru s Kushinou, ale nevadilo mu to.
„Tady se utáboříme.“ Rozkázal Jiraiya. Všichni beze slova zastavili. To se Jiraiyovi ještě nestalo, Minato neprotestoval, nevypadal unaveně, byl plný síly, ale neprotestoval. To ještě nezažil. Nestalo se mu něco? Začal se o toho veselého chlapce bát. Mezi tím Kushina s Mizurem a Minatem připravili dva stany.
„Minato dojdi s Mizurem pro dříví.“ Nařídil Jiraiya.
Tohle náš budoucí hokage nepřekousne. Těšil se Jiraiya. Zase chyba, Minato se vydal na dřevo bez řečí. Kushina si mezitím připravila věci na vaření. Jiraiya toho měl dost, mlčící a na slovo poslušný tým? Jeho tým? Sak*yš co se to děje? Musí se jich zeptat, ještě včera byli jiní. Kluci už se vrátili i se dřevem a Minato právě rozdělal oheň ohnivým justu. Kushina se hned dala do vaření, netrvalo ji to dlouho. Rozdala každému po misce, nezapomněla ani Karmeyu, který dostal dvojitou dávku. Jídlo dalo Jiraiyovi odvahu…
„Tak a teď mi laskavě řekněte co se tu děje!“ Skoro křičel. Všichni se na něj udiveně podívali… „Nechte si ty pohledy, ala nic se neděje, na mně to neplatí.“
Stále mu nerozuměli.
„Dobře.“ Řekl už opravdu vytočený Jiraiya. „Zeptám se jinak. Jak je možné, že Mizure je potichu Minato neodmlouvá a neprotestuje a Kushina že si z něj nedělá sarkasticky legraci a neuráží Minatovo velmi nabubřelé ego? Lva neznám, u toho je možná normální, že mlčí. Tak a teď vyklopte, o co tu jde.“
Babka z toho měla legraci. To je ale divnej velitel. Takovouhle atrakci jsem ve sněžné nezažila. Kushina se zasmála nahlas.
„Omlouvám se Jiraiyo-san, ale já dnes měla velmi živou a zajímavou diskusi na to, abych plýtvala pohledy nebo slovy na Minata. O zbytku nic nevím.“ Jiraiya se zarazil a pak začal křičet doopravdy.
„Jakou diskusi, vždyť si celej den mlčela jako ryba.“
Kushina se urazila.
„Na to abych diskutovala, nepotřebuji používat hlas; já a Karmeya spolu mluvíme přes myšlenky a pocity. Formulujeme slova přes mysl. Jinak Karmeya je docela ukecaný lev.“ Karmeya se zapojil do diskuse.
„No dovol, ukecaný, jak se to vyjadřuješ, maličká!“ Řekl naoko pobouřeně lev. „Jen jsem nesouhlasil s tvým názorem.“
To Jiraiyu přesvědčilo.
„Příště nás prosím do diskuze zapojte, myslím, že bychom i my mohli mít nějaké postřehy nebo se něco přiučit o lví filozofii.“ Zabručel Jiraiya.
„Příště Vás zapojíme.“ Řekl líně lev. „Co se týče ostatních.“ pokračoval lev, „Mizure přemýšlel nad tím, proč neumí vyvolat zvíře, a jak pozvat jednu dívku na schůzku, mimochodem Mizure, pokud jsem správně pochopil o jaký typ se jedná, použil bych tu druhou variantu, má větší šanci na úspěch.“ Znovu zívl. „Minato přemýšlel o jeho posledním rozhovoru s Kushinou a snažil se přijít na to, co jí provedl při chuuninské zkoušce. Také se mimovolně dostal k tomu, že jestli se chce stát hokage měl by si přestat stěžovat a dělat něco pro druhé. Od doby, co znovu potkal Kushinu mu trochu splasklo ego, aspoň to je můj názor.“
Všichni lva napjatě poslouchali.
„Vy Jiraiyo jste přemýšlel o tom, jak sbírat nápady do své knihy efektivně a ne tak okatě jako dosud. Nic z toho, co jste vymyslel, nebude fungovat. A abych nezapomněl, tady madam přemýšlela o svém pobytu v Konoze, o rozhovoru, který měla s Tsunade o lékařských technikách a jedné kunoichi, také srovnávala váš tým s týmy ve Sněžné, ještě se nerozhodla, který je lepší. Teď se velice dobře baví. Také si libovala že cestuje velice pohodlně. Tomu jsem jenom rád.“ Obdařil stařenku jedním z jeho úsměvů. Všichni až na Kushinu mlčeli jako zaražení, lev řekl naprostou pravdu. To poznal každý podle toho, že lev věděl co dělali oni. Kushina byla rudá jak rak.
„Karmeyo, o tomhle už jsme mluvili. Nikdy nezkoumej v myslích jiných ani neposlouchej o čem přemýšlí, je to nevychovanost, lidé nejsou lvi a někdy si chtějí nechat své myšlenky a pocity pro sebe. Mimo jiné je neslušné když mluvíš se mnou poslouchat ještě jak někdo cizí rozmlouvá se svým nitrem. Kdyby chtěli tvou radu, zeptali by se tebe. Velice se všem omlouvám, Karmeya má nejrozvinutější schopnost vnímání myslí ze všech lvů a občas se neovládne, aby ji mezi lidmi držel na uzdě. Pokud vám to nebude vadit, vzala bych si první hlídku, mohu hlídat až do rána, budeme na to dva, aspoň tento zásah do soukromí pořádně probereme, viď Karmeyo?“ Karmeya neochotně přikývl. Jiraiya se vzpamatoval první.
„Nemůžeme tě nechat hlídat celou noc, za dvě hodiny vzbudíš Minata a ten pak Mizureho a ten pak mě, já pak vzbudím Karmeyu, aby taky chvíli hlídal.“ V duchu si pomyslel a taky se ho zeptám, proč to nebude fungovat.
„Bude mi ctí si o tom s vámi pormluvit, Jiraiyo-sennin.“ Ozval se Karmeya. Jiraiya se už ani nedivil odkud to ví.
„Nemusíš začleňovat všechny do každého rozhovoru.“ Řekl se smíchem. Mizure si sám pro sebe řekl: No, aspoň vím jak pozvat Kushinu na rande. Karmeya se na něj soucitně podíval.
„Na tu nezabere nic chlapče, dnes jsi mluvil jen o tom, jak ji vidíš ty, ale teď když vím že o kterou kunoichi jde, tak druhá varianta má sice větší šanci na úspěch, ale stále je minimální šance. Najdi si jinou, až se vrátíme, Konoha bude už v tomto směru poněkud jiná, o to už se Kushina postarala.“ Protáhl se. „Minato.“ Ozval se Minatovi hlas v hlavě. Trhl sebou. „Nic neříkej jen mysli upřeně na odpověď, zítra si spolu musíme promluvit mezi čtyřma očima, aby nás Kushina neslyšela, to by jsme byli oba v maléru. Zítra ti řeknu, cos provedl, také ti poradím, jak to napravit. Neděkuj mi, protože jestli mojí maličký ublížíš, už nebudu přetírat že tě sežeru, ale udělám to. Doufám, že jsme si rozumněli. Promluvíme si zítra, dnes jsem měl poněkud náročnější den.“ Minato byl vyděšený a šťastný zároveň, zalezl do stanu, který měl mít s Mizurem a Jiraiyou. Babka měla mít jeden z Kushinou.
„Jiraiyo-san,“ ozvala se Kushina, „já nebudu spát ve stanu, nechci nechat Karmeya venku samotného, mohl by jste si lehnout do jednoho stanu s naší zadavatelkou mise?“ Na odpověď nečekala, vyndala si spacák z batohu a lehla si k ohni, hlavu si položila na Karmea. Hlídala dvě hodiny, když uslyšela zašustění. Vytáhla kunai. Neznámý se k ní blížil jakoby od stanů. Byla dokonale čilá, hodila kunai přímo na vetřelce.
„Tak takhle děkuješ za vystřídání?“ Ozval se pobaveně Minato.
„Řekla jsem že budu hlídat celou noc, nemusel ses obtěžovat.“ Přisedl si k ní.
„Běž si lehnout, já stejně nemůžu spát, tak aspoň budu nějak užitečný.“ Nezvedla se. „Prosté děkuji by mi stačilo.“ Řekl Minato podrážděně. Kushina se na něj podívala trochu smutně.
„Nebudu ti děkovat, protože já stejně nemůžu spát, na misích nespím nikdy, nemáš důvod mě střídat, stejně budu vzhůru celou noc.“ Mluvila klidně, ale postřehl v jejím hlase potlačovaný smutek.
„Proč nemůžeš na misích spát?“ Zeptal se Minato.
„Do toho to ti nic není, Minato, není důvod proč by to měl někdo vědět… Prospi se, zítra pokud budeme mít štěstí budeme moci přenocovat v jednom městě, do Sněžné je to dlouhá cesta. Už jsem tam jednou byla.“ Naznačila, že se o ničem nebude dál bavit. Minato si povzdechl a šel do stanu. Mizure také nespal. Když viděl Minata soukajícího se do spacáku, tak se zamál.
„Vyhodila tě.“ Nebyla to otázka, jen konstatování. Minato se zamračil, nechtělo se mu přiznat porážku, ale Mizure se s ním skoro vůbec několik let nebavil, když nemusel. Tohle byl rozhodně pokrok, vzpomněl si, co říkala Kushina. Lituji tě, nemít přátele je strašná věc.
„Vyhodila, prý na misích nikdy nespí, tak bude hlídat…“ Mizure si povzdechl, Kushina Minata měnila jen svou přítomností.
„Minato, ty se divíš že nemůže spát?“ Zeptal se Mizure. Minato se znovu zamračil.
„Nepřemýšlel jsem o tom, proč by ale neměla spát?“ Mizure se na něj podíval nedůvěřivě.
„K tobě se holt některé informace dostanou až jako k poslednímu.“ Minato se díval zaraženě…
„Jaké informace?“
„Víš vůbec proč přišla do Konohy?“ prohlédl si jeho výraz. „Budu hádat, nepřemýšlel jsi o tom. Musím přiznat, že na to, jak jsi geniální, ti to zrovna moc nemyslí.“
Minato se tvářil nejen zmateně, ale i uraženě. Jako nafouklá žába. Mizure si povzdechl.
„Zalez do spacáku a já ti to povím. “
Minato poslušně zalezl, samotnému už začínala být zima.
„Asi jsi zaslechl, že Vodopádová si podrobila další zemi.“ Minato přikývl. „Byla to Země vírů.“
Minato se stále tvářil nechápavě.
„Země Uzumaki Kushiny, naší Kushiny.“ Konečně pochopil. Přikývl že rozumí. „Vodopádová nebere zajatce, takže všichni, které Kushina znala, jsou mrtví. Každý, koho kdy jen potkala.“
Minata zamrazilo.
„Jak to že přežila ona?“ nechápal.
„Z toho co jsem vyslech za dveřmi Jiraiiy senseie,“ Minátův zájem vzrostl, „jí sem poslal její sensei, bylo to jeho poslední přání, zemřel, když kryl její útěk.“ To je opravdu děsné.
„To jsem nevěděl, ona vypadala tak vesele…. Počkat tys poslouchal za dveřmi, když o tom Jiraiya mluvil s třetím?“ Mizure zavrtěl hlavou.
„Když jsem se dozvěděl, že nám dají novou holku, chtěl jsem vědět kdo to bude, šel jsem do seseiova domu. Měl špatně zavřený dveře a mluvil o tom s Tsunade. Mezi jiným o tom, že Kushina to málem nepřežila. Došla jen proto, že nechtěla zklamatat svýho senseie.“ Zakončil vyprávění Mizure. „Podle mě nemůže spát proto, že se jí před očima stále přehrávaá smrt spousty lidí. Navíc tady je to ještě horší, do Sněžné musíme jít přes bývalou zZemi vodních vírů, musí jí být strašně. Nezapomínej, že je na ni vypsaná odměna, tím, že jdeme tudy riskuje svůj život opravdu hodně.“ Minato byl trochu v šoku z přemíry informací. Chtěl s Mizurem navázt přátelství jako kdysi…
„Už tomu rozumím, měla tak smutné oči, když se mnou včera večer mluvila…“ Teď vypadal překvapeně zase Mizure.
„Ona s tebou včera mluvila? Když nepočítám urážky na tréninku?“ Minato přikývl.
„Po rámenu jsem se šel zase tak trochu schovat před děvčaty, ale moje místo už bylo jaksi zabrané. Ležela na něm Kushina se lvem… No zaplaval jsem si… “
„Leze to z tebe jako z chlupatý deky Minato…“ poznamenal Mizure.
„Prostě když jsem chtěl zjistit kdo to je, tak mě ten její lev odhodil do řeky, když jsem se vyhrabal ven stáli nade mnou oba, lev i Kushina… Chtěla vědět, co tam dělám, neřekl jsem a tak na mě pustila lva s tím, že mě má sežrat… Nakonec jsem jí to řekl a ona odešla. Taky mi mezi jiným řekla, že si mám vybrat jednu a nebudu se muset schovávat před zbytkem. Pak jsem ji potkal večer, když se vracela z restaurace… no po kratším rozhovoru mi řekla, že mě sice nesnáší, ale že mě lituje, protože nemám přátele. To je prý to nejhorší. Neuvědomil jsem si, že mluví z vlastní zkušenosti.“ Mizure chvíli mlčel. Minato jen tiše čekal na verdikt osudu.
„Za to, že nemáš přátele, si můžeš částečně sám, Minato…“ Poznamenal. Minato smutně přikývl. Mizure ale pokračoval. „Ale mohl bys je zase mít.“
Minato se na něj s nadějí podíval… „Jak Kushina řekla, vyber si jednu a přestaň se předvádět. Jestli chceš, Minato, tak si mě můžeš dát na svůj seznam přátel, já jsem se už totiž smířil s tím, že po mě žádná nevzdechne; ani ta co se mi líbila dřív a rozhodně ne ta, do které jsem se zakoukal teď.“ Minato se usmál.
„Víš já si nevybral žádnou, protože jsem o žádnou nestál, ale teď si jednu vyberu a věci se vrátí do normálu… Která se líbí vlastně tobě? Přátelé si holky nepřebírají…“ Mizure si povzdechl.
„Podle toho lva nemám šanci, ale jak chceš… Kushina se mi moc líbí, je to nedosažitelný vzor, tu mi rozhodně nepřebereš protože by tě zabila, jen co by si ji pozval, pokud to ale půjde, vyhni se Leile, jo?“ Minato to upřímné přiznání zarazilo.
„Dobře, Leila to nebude, s Kushinou máš pravdu, ale řeknu ti, o tu bych stál nejvíc. To přirovnání o nedosažitelném na ni sedí… Víš co by mě zajímalo?“ Mizure zavrtěl hlavou. „Komu se Kushina nelíbí, o ní asi stojí všichni chlapi v Konoze…“ Tomu se oba srdečně zasmáli. „Jinak měl ten lev pravdu Mizure?“
„ V čem konkrétně?“
„Trápí tě že neumíš vyvolat zvíře?“ Mizure přikývl… „To se snadno spraví…“ pokračoval Minato „prostě s nějakým uzavřeš smlouvu…“ Mizure se usmál.
„To není u mě tak jednoduchý… promluvíme si o tom ráno.“ O tomhle rozhovoru neměla Kushina ani ponětí přemýšlela o velmi nebezpečném hazardu. Jak ona, tak Karmeya věděli, že ať je riziko jakékoli, musí to udělat.