Šel Kakuzu za Konan

V šestnáct nula pět, když přinesli s Hidanem Nibiho, vzpomněl si Kakuzu na Konan, že by jí jistě přišla vhod společnost. Opustil proto svůj pokoj a vydal se za ní. Konan byla dlouhodobě nemocná a celý den byla v pokoji sama, protože Nagato se vracel vždy až pozdě večer.

Jak Kakuzu vstoupil do pokoje, všiml si, že kromě Konan je v pokoji ještě někdo jiný. U stolu spatřil legendárního Sannina Jiraiyu, který usilovně přemýšlel nad pexesem, které dva obrázky má otočit, aby s Konan srovnal krok.

Kakuzu Jiraiyovi po dobrém vysvětlil, že s Konan, která je u Akatsuki, může hrát společenské hry pouze on, protože je také u Akatsuki, ale Jiraiya se dál oháněl svou bujnou hřívou. Když mu doslova pod nosem otočil dva čtverečky, na kterých se usmívaly žabičky, Kakuzu zčernal a v jeho ruce se zableskla kunai.

Konan souhlasila, z věčného domina se jí už dělalo špatně a pexeso byla vítaná změna. Ovšem pánové se začali pošťuchovat a schylovalo se k bitce. Naštěstí Kakuzu nebyl jediný z Akatsuki, kdo chtěl Konan zpestřit den společenskou hrou.

Na maryáš Kakuzu s Jiraiyou nepřistoupili, takže se hrála sedma. Stejně ale Deidara vyhrál a poražení se poroučeli pryč. Deidara převzal od Kakuza domino a vysypal kameny na stůl. Avšak ani Deidara v pokoji dlouho nevydržel, po chvíli přijel na svém kolečkovém křesle Nagato.

Nagatovi se nelíbilo, když Konan neležela v posteli. „Nemoc se musí vyležet,“ připomněl opět svoji zásadu. Na druhou stranu si uvědomoval, že se Konan musí celý den šíleně nudit, proto vytáhl Člověče, nezlob se, které ukrýval v kolečkovém křesle a pustili se do hry.