A jsme v háji: Konan stávkuje 09

„Omlouvám se, ale takhle narychlo a navíc s tím úklidem jsem nic jiného nezvládla,“ omlouvala se.
„Jashin, vůbec se neomlouvej. V porovnání s tím, co jsme jedli poslední dny je to přímo královská hostina,“ Hidanovi zářila očka.
Konan si významně odkašlala. Pein se na ni starostlivě podíval. „Ty jsi nastydla?“
Ayumi rychle vytáhla Paralen, Stophangin, Ibalgin, Acirpilin a Orofar.
A Itachi vytáhl Proenzin.
Konan významně povytáhla obočí a zpražila Itachiho ošklivým pohledem. „Chceš snad říct, že jsem stará?“ Všichni se podívali na Itachiho. Na jeho odpovědi závisel osud celého domu.
„Ehm… ne?“ odpověděl Uchiha nejistě.
„Ty se mě na to ještě ptáš?!“ Konan se nad Itachim hrozivě tyčila.
„No, je pravda, že už máš nejlepší léta za sebou, ale není to zas tak hrozný,“ ozval se Hidan a povzbudivě ji poplácal po zad…zádech. Pein se vrhl pod stůl a Tobi vzal čáru z kuchyně. Hidan proletěl stěnou.
„Tak dáme se do jídla, ne? Itadakimasu,“ řekla Konan zcela klidně a pustila se do jídla.
Itachi se škodolibě ušklíbl směrem k díře ve zdi. Ayumi kapánek vylekaně pokukovala po té nové spoušti.
Hidan zvedl ruku a zahučel cosi o tom, že je v pořádku a ať se o něj nestrachují.
Pein opatrně vykoukl zpod stolu.
Ayumi vytáhla lékárničku a přistoupila k Hidanovi. „Nepotřebuješ ošetřit? Ta rána musela dost bolet,“ zeptala se.
„Ani ne, pohled na tvoji krásnou tvář mi stačí,“ odpověděl Hidan s blaženým úsměvem na rtech.
Deidara obrátil oči v sloup. „Takovej začátečník, „ povzdechl si.
Itachi, do teď šťasten, že to za něj schytal někdo jiný, se začal nespokojeně mračit, když viděl, jaké péče se nesmrtelnému ninjovi dostává.
„Ale tenhle škrábanec vypadá vážně, mohlo by se to zanítit,“ strachovala se dál Ayumi.
Deidara a Itachi zachmuřeně sledovali Ayumino počínání. První se vzpamatoval růžovovlasý a strčil ruku do misky. „Aúúú, já jsem se popálil!!!“
Ayumi polekaně vzhlédla od blaženého Hidana.
„Strč si to pod proud studené vody.“
„Jo, strč si to pod vodu a nepruď,“ zavrčel Hidan.
Itachi chvíli koukal na načuřeného Deidaru a pak také strčil ruku do ramenu. „Vždyť už to dávno vychladlo.“
„Pitomče,“ zasyčel tiše Deidara. „To chceš jen tak nečinně přihlížet, jak si to Hidan užívá?“
V tom začal řvát i Itachi. „Pomóc! Nabodl jsem se na vidličku!“
„Jak se ti to podařilo, když jíme hůlkama?“ podivil se Pein.
„To je jedno! Jsem zraněn! Bylo na mě učiněno násilí! Ayumi, pomoc!“
Deidara, aby nezůstal pozadu, si rychle přirazil ruku do příborníku. Ayumi nevěděla, kam dřív skočit.
„Vydržte chvilku, jenom mu to dovážu,“ vyhrkla a utahovala uzel na obvazu. Hidan se na ty dva zle mračil.
Konan jen protočila oči v sloup, dojedla, zamumlala cosi o retardovaných simulantech a odebrala se do svého pokoje.
Pein udiveně přihlížel a nebyl schopen slova. Jeho mozeček to prostě nepobral. A jelikož to nechtěl dávat příliš najevo, vyhrkl: „Kdo si dá dezert?“
„Já, já, já!“ ozvalo se ze všech koutů. Ayumi se zarazila a šíleně zrudla.
„Ale, ale já… já… žádný neudělala.“
„Aha,“ hlesnul Pein a začal si zamyšleně mnout bradu.
„Moc se omlouvám, je mi to moc líto, ale já to nestihla. Musela jsem to tu celé uklidit a nezbyl mi čas. Promiňte,“ zuřivě se omlouvala Ayumi.
Akatsuki na ni zaraženě koukali.
Deidara se hned chopil příležitosti a vzal Ayumi kolem ramen. „To nevadí, nikdo ti to nevyčítá.“
„Vážně?“ pohlédla na něj Ayumi stále ještě vylekaně.
„No jasně. A i kdyby to někomu vadilo, tak mu nabančím. Neboj,“ připojil se k nim Itachi.
Ayumi se vděčně usmála. „Zítra vám určitě něco upeču,“ slíbila.
„Já nevím, co napsat,“ ozval se Pein. Všichni na něj nechápavě koukali.
„Co to meleš?“ obořil se na něj Sasori.
„No.. nejlepší přítel člověka na tři. Já nevím co to je,“ podrbal se Pein na hlavě. „Lidožravá kytka se tam asi nevejde,“ mumlal bezradně nad křížovkou, která se tam objevila nevíme kdy.
„Eh-pes?“ nadhodila Ayumi.
„Jsi tak chytrá!“ vyhrkl Hidan. „A ty seš tak blbej,“ otočil se na Šéfika.
„Přesně,“ souhlasil chladný génius Uchiha a důležitě pokýval hlavou.
„A co teď?“ zeptal se Zetsu.
„Jak co teď?“ naježil se Sasori. „Teď jde kriminálka Las Vegas.“
„Už máme novou plazmovku?“ zeptalo se Sasoriho svědomí.
„Ne,“ odpověděl Sasori.
„Tak co řešíš?“ odpovědělo mu znovu svědomí.
„Hej! Jedinej schizofrenní jsem tady já,“ ozval se Zetsu. „Máme na to copyright!“
„Já už musím jít,“ vyhrkla Ayumi a, než jí stačili odpovědět, zmizela.