Nezpřetrhatelná pouta 10 - FINAL

Po tom, co měli Sasuke s Hinatou tu dojemnou hodinku, se něco změnilo. Nešlo jen o to, že se otevřeli jeden druhému. Bylo to skoro jako kdyby se z nich stali úplně jiní lidé. Bez většího ostychu jeden druhého objali a dlouho se ani jeden z nich neodvážil pustit. V tom objetí bylo něco, co oba tak strašně dlouho hledali – porozumění.
Když už to začínalo bejt divný, vzdálili se od sebe a po menší srdceryvné diskuzi se chtěl Sasuke vrátit do pokoje, který mu momentálně patřil, ale Hinata ho uprosila.
„Asi se ti to nebude zamlouvat, tak tě nechci do ničeho nutit, ale… mohl bys dneska zůstat se mnou? Nechci být sama.“ Pravdou pravdoucí bylo, že Sasukemu se ani tak nepříčila představa strávit s Hinatou noc v jednom pokoji – v jedný posteli! – o to horší mu připadalo, strávit noc v jednom pokoji a v jedný posteli s Hinatou obývající jeho tělo.
„Tohle je teda pěkně zvrácený!“ pomyslel si, ale pro Hinatino dobro (a taky protože si to přece jen ve skrytu duše přál) v pokoji zůstal. Lehli si na postel, čelem k sobě. Sasukeho v jednu chvíli napadlo vzít Hin za ruku na projevení podpory. Sice nevěděl, k čemu to, ale přišlo mu to správný, tak to udělal. A zůstalo to správný do doby, dokud oba neusnuli. A poprvé ani jeden z nich nebyl sám.

Ráno Hinatu probudily sluneční paprsky, které jí pronikly snad až do mozku. Chtěla si zakrýt rukou oči, ale s podivem zjistila, že její dlaň svírá jiná. Větší a silnější.
„Božínku, vidět nás takle Karin, tak jsem natuty mrtvá a vykuchaná,“ pomyslela si s náznakem strachu v duši, ale zároveň ji ta představa rozesmála.
Pomalu ruku ze Sasukeho sevření vyprostila a začala si protírat oči. Když se jí pak povedlo pořádně zaostřit, uvědomila si jednu drobnou věc. Dívala se totiž na chrnícího Sasukeho. Což by nebylo nijak překvapující, vzhledem k dané situaci a faktu, že spolu usnuli. Za to ji ale zarazil fakt, že se dívala na Sasukeho v Sasukeho těle.
„Sasuke?“ Žárovičky v jejím mozku se začaly jedna po druhé rozsvěcet.
„Sasuke??“ K potvrzení její domněnky a k rozsvícení dalších žároviček přispělo, když nahmatala své dlouhé vlasy.
„Sasuke???“ A když nahmatala i svoje prsa, měla jasno.
„SASUKE!!!“

Sasuke se při zaslechnutí svého jména jako na povel vymrštil do sedu a pak do pozice vestoje, načež zaujal bojový postoj. Ani tak ale nedokázal obstát proti tlakové vlně, kterou Hinata způsobila, když na něj skočila a povalila ho zpět na postel.
„Sasuke, Sasuke, Sasuke!!!“ jančila a dál hulákala po pokoji.
„Sakra, ženská bláznivá, přestaň vřeštět, já tě nejsem hluchej!!!“ I když asi brzo budu, napadlo ho.
„Sasuke, jsme zpátky!“
„Kde zpátky?“ rozhlédl se nechápavě po pokoji, ale nic mu nepřišlo divný. Byli stále v jeho pokoji.
„No zpátky, ZPÁTKY!“ dodala Hin na vysvětlenou, ale Sasukeho mozek byl pořád mimo provoz.
„Ježiš, chlape nešťastnej, di se kouknout do zrcadla na ten svůj nechápavej xicht!“ skopla ho z postele, až to žuchlo, a Sasuke se s remcáním, ale přece, dopravil do koupelny. Chvíli mu trvalo, než ten výjev v zrcadle vstřebal. Prostě viděl sebe. Na což byl zvyklej. Když si ale vzpomněl na události posledních tří dnů, konečně mu začalo zapalovat.
„To mě poser, jsme zpátky!!!“ zařval nadšením a prohlížel si v zrcadle svoje vypracované svaly.
Hinata se v obličeji zachmuřila. „Ach jo, je to tu zas.“

„Karin, nemyslíš, že bysme měli počkat na Suigetsua s Jungem?“ vyjádřil brejlovec své obavy, když rudovláska plánovala provést operaci ‚Narozeninová přepadovka‘ bez těch dvou blbečků.
„Na co? Snídani jsi uvařil ty a já tu mám připravený píšťalky a vystřelovací papírový bomby. To nám stačí. Tak pohni a jdeme,“ rozkázala, a tak oba vyrazili směrem k Hinatině pokoji. Pět metrů před ním už se spíš plazili, aby měli jistotu, že ji nevzbudí hluk na chodbě, a když se dostali ke dveřím, napočítali do tří a bez zaklepání vpadli dovnitř. Karin zhlasita zapískala na píšťaly a Kabuto vystřelil papírové bomby.
„Všechno nejlepší!!!“ zvolali jednohlasně, ale nikoho tím neprobudili. Postel byla totiž prázdná a stejně tak zbytek pokoje.
„Kde ksakru ta holka vězí?!“ zuřila Karin, protože si byla jistá, že tahle ranní přepadovka byla dokonale naplánovaná.
Jako nezavolanou se v odpověď ozval z vedlejšího pokoje křik. Karin i Kabuto měli dojem, že v něm rozpoznali hlas oslavenkyně. Což ani jednomu nedávalo smysl – ozýval se totiž ze Sasukeho pokoje.

Rusovlasý ďábel nehodlal ztrácet čas a vyrazil k pokoji svého milovaného Uchihy, aby zjistil, co se děje. Když ale oběma padl pohled na podivný párek Uchihovic a Hyuugovic potomků, jak poskakují nadšeně po posteli a něco nesrozumitelného vykřikujou, zkameněli jako sochy.
Hinatě i Sasukemu chvíli trvalo, než nezvané návštěvníky zaregistrovali, ale když se jim to povedlo, ztuhli na místě a dostavil se neodbytný pocit, že něco provedli.
„Hinato?!“ vykřikla Karin na svou kamarádku, jejíž přítomnost v Sasukeho pokoji – se Sasukem! – ji jednak překvapila a jednak neuvěřitelně nasrala.
„Karin! Tohle ti vysvětlim!“ bránila se modrovláska a seskočila na podlahu.
„To bych ti radila!“ vyletěla a jediný, co ji odradilo od toho, aby jí vyškrábala oči, byl Kabuto, kterej za každou cenu chránil Hinatu jako správný bodyguard.
„Co se tady děje?“ přicupitali do pokoje Juugo se Sugetsuem právě v ideální chvíli a rozptýlili tak trochu dusno, které se okolním vzduchem neslo.
„To bych taky ráda věděla!“ poukázala Karin na Hin jako kdyby ji obviňovala z trestného činu – kterého se podle ní s nevětší pravděpodobností dopustila, a to hned toho nejhoršího ze všech!
Juugo a Sui zmapovali terén, zhodnotili situaci a pokusili se ji zachránit.
„Jeeee, Hin!! Ty jsi vzhůru!! Všecko nejlepší!“ seběhli se k ní oba a objali ji, i když si mysleli, že pořád ještě objímají Sasukeho v jejím těle.
Jakmile si Karin uvědomila, že má vlastně její kamarádka narozky, začala ji zuřivost opouštět až nakonec úplně vychladla.
„Sorry Hin, jsem ňáká zmatená. Pokecáme si o tom pak. Zatím všecko nejlepší holka!! Sladkejch šestnáct!“ popřála jí a dala pusu na tvář, načež se rozpovídala nostalgicky o době, kdy ona sama slavila šestnáctiny.
„Jooo, to byly časy,“ povzdechla si na konci a uvolnila místo Kabutovi, kterej se na tuhle chvíli těšil celé dny.
„Přeju ti všechno nejlepší, Hinato,“ popřál jí zdvořile a nejistě se k ní naklonil, aby zopakoval Karinino gesto s polibkem na tvář. Hinata by ho i nechala, měla až moc velkou radost z toho, co se jí a Sasukemu dneska povedlo, ale Sui Kabuta odstrčil.
„Tohle je nechutný, schovej si to na jindy.“ Kabuto se snažil protestovat, ale když mu cestu zatarasil i Juugo, tak dal zpátečku.
„Neboj, Sasuke, o dnešek se postaráme!“ ukázal Suigetsu Hinatě zdvižený palec a povzbudivě na ni mrkl.
“Ten blb si myslí, že je Sasuke pořád v mym těle,“ uvědomila si Hin a pokusila se mu to všechno vysvětlit, ale to už Sui všechny přítomné vyháněl z pokoje ven.
„Taaaaak jo, děcka, teď se s oslavou přesuneme do jídelny. Kabuto ti něco skvělého uvařil, Hin, tak sebou koukej hodit!“ zavolal nazpět, když všechny vystrkal ze dveří, a pospolu se všichni odpotáceli pryč. V pokoji už zůstali jen Hinata se Sasukem stát jako solné sloupy.
„Co to bylo?“ zamrkala Hinata vyjukaně.
„Myslím, že narozeninová oslava,“ odpověděl nepřítomně a oba dál jako v tranzu zírali na místo, kde ta banda ještě před chvílí postávala. Sasuke se potom vzpamatoval a klidně se na Hinatu zahleděl. Nic neříkal, jen se na ni díval a na rtech mu pohrával lehký úsměv. Ona si toho všimla a dost ji to znervóznilo.
„Co?“ odsekla mrzutě. Sasukemu ale úsměv ze rtů nescházel.
„Všechno nejlepší, Hinato.“ Hinata cítila, jak jí při těch slovech poskočilo srdce. Zároveň si uvědomila, že se jí do očí hrnou slzy dojetí.
„A kde mám dárek?“ zeptala se povýšeně, aby slzy zahnala.
„No,“ nakousl mladý Uchiha, „jedna věc mě napadá,“ mrkl na ni a ona si ho podezíravě změřila, ale byla stejně zvědavá.
„Pamatuješ si, co jsi psala v deníku?“ zeptal se. Hinata se zamyslela, ale nemohla přijít na žádnou konkrétní věc.
„Psala jsi, že by to bylo všecko dokonalý, kdyby tu byl Naruto.“
„Jestli narážíš na to, že bys ho sem přivedl, tak to rovnou odpískej. Toho sem nedostaneš, leda bys ho unesl,“ zamítla rázně, anižby si vyslechla celý návrh.
„To je dost možný. Ale co kdybych já, ty a ostatní šli do Konohy?“ Hinata nad tím nápadem vyvalila bulvy.
„Ty si něco hulil? Nukenini a zločinci do Konohy? Zabásnou nás ještě před branama!“ zaťukala si na čelo. Sasuke se rozesmál na celý kolo.
„Jo, možná. Ale to by nás museli chytit,“ mrkl na ni spiklenecky. Hinatě to nedalo a začala se culit.
„Pane bože, Sasuke, kam na tohle chodíš?“ dostala ze sebe v záchvatech.
„Co? Si snad myslíš, že jsem takovej přizdis**č, že ani nevymyslim originální dárek?“ hrál uraženého.
„To nevim, ale proč bys to dělal? Nevrátil ses se mnou tehdy, tak proč teď?“
Sasuke přemýšlel o odpovědi přibližně sedm desetin vteřiny. „Když máš někoho ráda, chceš, aby byl šťastnej, no ne?“ ťukl jí loktem lehce do paže a usmál se. Hinata se tentokrát nedokázala ubránit a nechala slzy dojetí stéct po tvářích.
„Jo, asi jo,“ přitakala. „Ale víš, asi bysme měli ostatním dát vědět, že už jsme zpátky ve svých tělech.“
Sasuke se nad tou možností zamyslel. „No… možná ani ne. Nevadilo by mi si z nich trochu vystřelit,“ prozradil svůj nápad. Hinata se nestačila divit.
„Víš ty, Sasuke, že jsi docela číslo?“
„A na to jsi přišla až teď?“ zeptal se dotčeně.
Hin pokrčila rameny. „Stejně jsi byl vždycky přizdis**č,“ odsekla jakoby nic a nevinně se zaculila. Sasuke užuž otvíral pusu na protest, ale nakonec toho nechal.
„Jo, asi jo,“ přiznal se nakonec. Oba chytli ve stejnou chvíli záchvat smíchu a stírali si slzy.
„No, takže, co teď?“ nadhodila modrovláska.
Sasuke dělal, jakože se hrozně moc zamyslel. „Teď… bude pařba!“