Dr. Hidan

„Co děláte v mojí pracovně?“ naštvala se Tsunade hned u dveří, když vedle stolu spatřila čouhající nohy.
„Instaluju webkameru, abych se podíval, co máš pod sukní!“ ozvala se odpověď.
Tsunade přišla ke stolu a sklonila se nad Hidana.
„Hidane, co tu děláte?“ zopakovala.
Hidan se zálibně zadíval do jejího výstřihu.
„Měl bych dát kameru i na strop …“
Tsunade se rychle narovnala, Hidan sedící na zemi se na ni láskyplně usmál.
„Pokud hledáte vijashin, tak ve stole žádný nemám!“ informovala ho Tsunade.
„To se budu muset spokojit s tím, co jsem našel ve skříni,“ utěšoval se, uchopil kosu, kterou používal na opírání, a zvedl se k odchodu.
„Vy jste šmejdil v mojí skříni?“ zvýšila hlas.
„Na tvoje erotický pomůcky jsem nesahal,“ uklidnil ji.
„A ven!“
Hidan opustil pracovnu, po chvíli se vrátil, pootevřel dveře a vsunul dovnitř hlavu.
„Co zas?“ vrčela Tsunade.
„Budeš je tady ještě používat, že bych sem rozmístil víc kamer, na netě se za takový home video dobře platí.“
„Ven!“ zaječela.

Hidan se dobelhal do své kanceláře a chystal se usednout do křesla.
„Máme případ!“ zastavila ho Sakura.
„Ne, my nemáme případ, ty máš případ, tak ho vyřeš!“ odbyl ji Hidan, chtěl si sednout, ale pohled mu sklouzl do vedlejší místnosti, kde seděl jen Shii.
„Ku*va, kde je Kakuzu?“ zajímal se.
„Nevím, ještě nepřišel,“ odpověděla a strčila mu před oči kartu pacienta, „zkolaboval!“
„Kakuzu?“
„Ne, náš pacient!“
„Ne*er furt s pacientem, kde je Kakuzu?“
Vytrhl jí pacientovu kartu, hodil ji na zem a vešel do vedlejší místnosti. Sakura ji sebrala a šla za ním.
„Kde je Kakuzu?“ zeptal se Shiiho.
„Nevím, na co ho potřebujete?“
„To líný hovado?“ přemýšlel Hidan, „Na nic!“
„Tak proč ho sháníte?“ nechápal Shii.
„Když musím vstávat do práce já, tak ten zm*d bude taky!“
„Co ten pacient?“ nenechala se odbýt Sakura, „Měl intenzivní bolest na srdci.“
„To nepoznáte infarkt?“
„Je mu šestnáct.“
„No a? Kdoví jaký svinstvo si ti haranti dneska píchaj …“
„Prý nikdy nic nebral!“ skočila mu do toho.
„To věříš puberťákovi? Ukaž mně výsledky toxikologie!“
„Tu nikdo nedělal.“
„Proč?“
„Říkal, že nic nebere!“
„Tak až řekne, co mu je, zahajte léčbu a propusťte ho!“ uzavřel Hidan a belhal se zpět k sobě.
„Já ti říkal, že ho s tím nemáme otravovat,“ dostal se ke slovu zase Shii.

„EKG bylo čisté!“ zavolala na Hidana.
Ten se otočil a kulhal k tabuli.
„A to říkáš až teď! Ku*va, kde je ten Kakuzu, on je tady přes srdce!“
Vzal fix a napsal na tabuli bolest na srdci.
„Co máme dál?“
„Nevím, jestli to s tím souvisí,“ začala Sakura, „ale přítel, co ho přivedl …“
„Přítel nebo …“ nahodil přihřátý hlas, „… přítel?“
„Nevím, ale říkal že má malý penis!“
„bu***,“ zhodnotil Shii.
„Nasaď léky a dovčera ať je doma!“ reagoval na jeho diagnózu.
„Jak moc malý?“ otočil se na Sakuru, ta pokrčila rameny.
„Vem si pravítko a změř ho před a při! Na to při si vem časopisy z mýho stolu, protože s tvým hrudníkem nikoho nevzrušíš!“
„Tak ho změřte sám!“
„Aby ses mohla dívat? Ne, tvou zálibu v yaoi a shonen-ai podporovat nehodlám!“
Na tabuli dopsal malý penis a drogy.
„Potom udělej toxikologii!“
„Ale on nic nebere!“ zaprotestovala naposledy Sakura, neúspěšně.
„Shii, běž k němu do bytu a kde je ku*va Kakuzu?“

Podpírán kosou vyrazil na onkologii. Bez zaklepání vstoupil do kanceláře doktora Orochimara, který zrovna uklidňoval rozrušeného mladého Uchihu.
„Nevidíš, že tu mám pacienta?“
„Mám se vrátit, až mu řekneš, že umře?“
Sasuke vyběhl ze dveří.
„To se ti opravdu povedlo, byli jsme na dobré cestě!“
Hidanovi to bylo jedno, vylovil z hábitu lahvičku, ve které byly poslední dva léky, a jeden spolkl.
„Napiš mně vijashin!“
„Potom cos tu předvedl? Jdi se vycpat!“
„Každej umřeme, tak o co de?“
„Ty nemáš vůbec ponětí, jak je to náročné, kolik času a péče jsem tomu klukovi věnoval. Ty si sem přijdeš a všechno zničíš. A za to bych tě měl podporovat v tvé závislosti.“
„Je mně to jasný, tobě volala Tsunade!“
„A divíš se, když jí kvůli lékům prohledáváš pracovnu?“ přiznal Orochimaru.
„Měl bys ji pozvat na rande, má tam v rámečku tvou fotku?“
„Vážně?“
„Napiš mně vijashin!“
„Ne!“
Hidan si sedl do křesla, kde předtím seděl Sasuke.
„Mohl bys odejít?“ vyzval ho Orochimaru.
Hidan zůstal sedět a hrál si s lahvičkou, ve které už byla jen jedna pilulka. Orochimaru se zvedl a šel ke dveřím.
„Tak tu klidně zůstaň, jdu hledat svého pacienta, než udělá nějakou blbost!“
„Maximálně tě vymění za doktora Tobiho!“ bral to Hidan s nadhledem.
Orochimaru za sebou zabouchl dveře a nechal Hidana samotného. Hidan si přesedl za počítač a připojil se na webkameru. Vytřeštil oči.
„Růžový kalhotky se slimáčkama?“
Vytiskl několik barevných kopií, pár jich nechal na stole, vypnul počítač a vyrazil za Tsunade.

Cestou potkal Sakuru.
„Už se objevil Kakuzu?“
„Ne, má standardní velikost.“
„Kakuzu?“
„Pacient!“
„A toxikologie?“
„Výsledky zatím nejsou!“
„Tak za mnou přiď, až budeš něco mít!“
„Co mám dělat?“
„Sežeň Kakuza!“

U Tsunade byli zástupci nemocniční rady, Danzou, Homura a Koharu.
„Áá, doktor Hidan,“ přivítala ho.
„Tak to je on!“ šuškali si mezi sebou stařešinové.
„Napiš mně vijashin!“
„Orochimaru Vám nic nenapsal?“ dráždila ho Tsunade.
„Měl plný ruce práce nad touhle fotkou!“
Vytáhl jeden exemplář a hodil ho na stůl, aby ho mohli všichni přítomní vidět.
„Nechutné!“ odtrhla zrak Koharu.
„Jo, jo,“ přitakal Hidan, „ta bude ještě nezletilá, podle těch kalhotek.“
Tsunade zrudla, sebrala fotku a pospíchala za Orochimarem. Hidan se posadil do jejího křesla, spolknul poslední vijashin, zvedl telefon a zavolal do své kanceláře. Zvedla to Sakura.
„Něco nového?“ zeptal se.
„Kakuzu už je tady!“
„Shii už se vrátil?“
„Ne, ale Kakuzu je tady!“
„On snad má nějaké výsledky?“
„Ne!“
„Tak proč o něm pořád žvaníš?“
„Sháněl jste ho!“
„Toho idiota, ne! Jen mně zajímalo, kde se fláká! Až se vrátí Shii, brnkni k Tsunade!“
Zavěsil telefon, hodil lahvičku k odpadkovému koši, ale netrefil se, položil si nohy na stůl a usmál se na starce, kteří ho celou dobu pozorovali.
„Ku*va, co na mě tak vejráte? Mám snad krev na kose?“

Tsunade mezitím vlétla do Orochimarovy kanceláře.
„To prase!“ ulevila si, když uviděla na stole další fotky.
Orochimaru tam nebyl. Vběhla na pánské toalety.
„Orochimaru, seš tady?“
„Jo, už budu, vydržte!“ ozvalo se z kabinky.
Poslala mu fotku pode dveřmi.
„Co to má znamenat?“
„Někomu se asi líbí slimáčci, čí je to fotka?“
„Jak čí je to fotka? Ty o tom nic nevíš?“
„Ne, vidím ji poprvé!“
Tsunade najednou vše docvaklo a vrátila se zpátky do pracovny.
„Tys tu nainstaloval kameru!“ uhodila na Hidana.
Zástupci rady jen mlčky poslouchali slovní přestřelku.
„O čem to mluvíš?“
„O té fotce!“
„To byly tvoje kalhotky?“ hrál Hidan překvapeného.
„Ano!“ přiznala zrudlá Tsunade, „Nedělej, že to nevíš! Kdo tady ráno šmejdil u mýho stolu?“
„Hledal jsem vijashin, napíšeš mně ho konečně?“
„Ven!“
„Slyšíte, šéfová, vás vyhazuje!“
„Ne, Vás ne,“ uklidňovala starce, „doktore Hidane, odejděte! A já skočila na to, že by to mohl být Orochimaru!“
„Tomu bych nevěřil ani slovo,“ snažil se Hidan ještě rozšířit sémě pochybnosti, „ty jeho věčné lži pacientům, že s jeho pomocí budou žít nový život ještě několik let!“
Zazvonil telefon, Tsunade se po něm natáhla, ale Hidan měl k němu blíž.
„Ano!“
„Tady Sakura, Shii se vrátil!“
„Článek v novinách říkáte?“
„Dejte to sem!“ natahovala se marně Tsunade.
„Hidane, to jsem já, Sakura!“
„Jednu vhodnou fotku bych měl, pošlu Vám ji. Nashledanou.“
„S kým jste to mluvil?“
„Napíšeš mně vijashin?“
„Ne!“
„Tak si kup zítra noviny!“
Hidan se rozloučil a klopýtal za svým týmem.

„Tak co máme?“ zeptal se s fixem u tabule, „Malý penis můžeme škrtnout, pokud má Sakura objektivní měřítko, o čemž pochybuju, když o sobě tvrdí, že není plochá. Toxikologie?“
„Čistá!“
Hidan škrtl malý penis a drogy.
„Co u něj v bytě?“
„Nepořádek, dost jednotvárná strava, jí pouze rámen, našel jsem tam i pár týdnů prošlé mléko.“
Na tabuli připsal jídlo.
„Co na to náš srdcař?“
„Tlak má v normě, stejně tak cholesterol, možná je to nějaká plíseň!“
„A možná puchejř na noze!“
„Vám nevadí, že přišel pozdě?“ zeptal se Shii.
„Tobě to vadí?“ vrátil mu otázku Hidan.
„Ano!“
„Tak si to s ním vyřiď! Zaveďte ho do Hyuugacentra na chakroskopii!“
„Na to ale potřebujete souhlas od Tsunade!“ upozornila ho Sakura.
„No souhlas už jde sem!“
„Nemyslete si, že skočím na Vaše blafování! Vijashin Vám nenapíšu!“
„Potřebujeme souhlas na chakroskopii,“ přerušila její hněv Sakura.
„Klidně!“
Hodila po Hidanovi webkameru a odešla pryč.
„Na co ještě čekáte, zm*di líní?“
Do místnosti vběhla Shizune.
„Váš pacient podepsal reverz, šel se stát žábou nebo co!“
„A vůbec nic nebere!“
Fixem zakroužkoval drogy a hodil ho Sakuře.
„Pro dnešek mám padla.“
„Vždyť není ani poledne,“ šílela Sakura, „odpoledne máte ambulanci!“
„Kakuzu to vezme za mě!“

Cestou z nemocnice se stavil v lékárně.
„Co to bude?“ čekal Jiraiya na objednávku.
„Vijashin!“
„Máte recept?“
„Mám něco lepšího!“
Vytáhl fotku Tsunadiných kalhotek.
„Óóó,“ rozzářil se Jiraiya, „to jsou legendární kalhotky naší šéfové! Bude Vám stačit pět maxibalení?“