Hokageho Syn: Origins 038 - Zpátky do Peng-Lai

Město Amanaki bylo na dohled. Místní řemeslníci a Namikaze se činili, během roku měli téměř celé město opravené do původní podoby. Tanmovi trochu poklesl pohled, když si vybavil loňskou událost, ale hned ji zahnal myšlenkami na předchozí dny. To mu trochu zlepšílo náladu, ale zase na druhou stranu, podezřele dlouho byl klid. Takový klid, až to nebylo možné. Zatím to nehodlal řešit, počká na nějakou zprávu a pak se uvidí. Mlčky procházel ulicemi, mířil domů. Jenom kývnul na pozdrav rodinám, které byly na kraji Namikaze čtvrtě jako strážci, než pokračoval k sobě domů.
"Niisan, tak jsi zpátky! Jak sis užil svoji misi?" zeptal se Naruto, když zaregistroval Tanmu.
"Nic pro tebe, tyhlecty formální s****y jsou vyčerpávající, než čelit celý armádě," odpověděl Tanma, když položil brašnu na svoje místo.
"Jo, ještě že jsem tam nešel. Ale něco se stát muselo," Naruto byl bohužel všímavý. Tanmův pohled se hodně změnil. Místo utrápeného a přísného měl klidný a uvolněný pohled i postoj.
"Nic extra, jenom jsem se znovu setkal se svým týmem," opáčil Tanma a uhnul pohledem. To Narutovi bohatě stačilo jako odpověď.
"Vskutku. Mě neoblafneš, Niisan," popichoval Naruto dál, zatímco Tanma vešel do vedlejší místnosti, aby ze sebe sundal přebytečné oblečení.
"No, tak jsem zvědavej na tvoji dedukci, chytráku," Tanma přešel do defenzívy. Snažil se ze všech sil, aby na sobě nedával cokoliv znát.
"No tak, Niisan, netahej mě za fusekli. Setkal ses se svým týmem, uhejbáš pohledem a tématu, celkově působíš nějak moc uvolněně. Dlouho jsem tě takhle neviděl," začal Naruto, když se střetli na jednom místě. Tanma čekal, co z něj vyleze, když si chtěl hrát na detektiva.
"Že ty ses zamiloval, Niisan? Všechno tomu nasvědčuje," zakončil Naruto svoji dedukci s vítězným úsměvem.
"Možná jo, možná ne," odpověděl Tanma, než se bratři rozešli svým směrem.
Tanma se šel trochu projít a pročistit si hlavu. Nebyl si jistý, jestli Naruto mluví pravdu. Déšť, který ho doprovázel ze Země Ohně ho dostihl i v Amanaki. Podíval se na svůj odraz v jedné výloze, klanoví krejčí mu speciálně upravili oděv. Místo yukaty s ohnivým vzorem měl něco podobného. Něco jako yukatu s kapucí. I ohnivý motiv se změnil, byl červený místo oranžové, působil víc reálně a měl i jinou pozici. Ohnivý motiv měl na spodním lemu, který mu sahal po kotníky, na rukávech, kde sahal do poloviny předloktí a kryl ramena a polovinu kapuce. Nemohl si pomoct, ale to sladění černé a červené se mu zamlouvalo víc. Uvědomil si, že by si mohl sehnat něco menšího k jídlu, pak se nejspíš vrátí k sobě na pokoj a nechá si předchozí dny projít hlavou.
Ve svém ubytování udělal potřebné věci, co potřeboval, než zašel na balkon se svým skicákem. Zatím listoval bez cíle, dokud nenarazil na momenty, které zažil s Týmem Aquila. Trochu se zamyslel. Kira si hned oblíbil, mohl se na něj spolehnout a vždycky na něco přišli. Ať už nějakou kravinu, nebo důmyslný plán. Ale s Elikou to bylo něco jiného. Nejprve ji bral jako mladší sestru, která potřebuje někoho poblíž. Ale jak plynul čas, a jak Tanma listoval dál, něco se začalo měnit. Vzpomněl si na jejich mise. Pořád měl potřebu dívku chránit, pomáhat jí. Když stáli bok po boku, nebyli k zastavení. Jejich spolupráce odpovídala několikaletým zkušenostem, nikdy se nemuseli domlouvat na taktice. Dokázali se odrazit od toho, co udělal jeden a takhle se střídat. Nikdy si nemuseli nic vysvětlovat, pokud došlo na boj. Kromě toho, čas s ní strávený byl Tanmovi až moc příjemný. Zastavil se na velké kresbě, kterou udělal tenkrát v Peng-Lai.
"Proč mám takový pocity? Že by to byla pravda?" zeptal se sám sebe, když se v paměti vrátil do Peng-Lai. Neustále ho vyhledávala, aby mu pak dělala společnost. Nechtěla, aby byl sám. Nepřála si to. Přeskočil pár stránek, narazil na kresbu, kterou udělal pár dní po svém odchodu z Konohy. Kiro natažený na trávě, Tanma sedící na zemi a Elika s hlavou v Tanmově klíně. Vzpomněl si, co předcházelo a co potom následovalo. Kdekdo by řekl, že už měl pár vztahů za sebou, tak by to měl poznat, ale nebylo tomu tak. Poslední vztah měl před několika lety, z toho se už dostal. Surya, kovářova dcera, byla do Tanmy platonicky zamilovaná, vyklubalo se z toho přátelství s výhodami. Že to dopadlo, jak to dopadlo, s tím se nedalo nic dělat. A pak se na to všechno snažil zapomenout.
"Něco na tom bude. Když si to teď přemítám, je to podobný jako tenkrát před lety s Rin," znovu mu proběhlo hlavou, než se napil z půllitru. Jinrei ho zkazil. Naučil ho kouřit a nalévat se pivem, kdykoliv měl chuť. Došel na poslední pokreslenou stránku ve skicáku, měl tam akorát spojené ruce s propletenými prsty. Věděl, že to má znázorňovat jeho a Suryinu ruku. Nebo to mohla být Rin. Nebo Elika. Sám si nebyl jistý. Pořádně potáhl při pohledu na poslední kresbu, než zaslechl hlas. Respektive melodii. Odložil skicák a nastražil uši. Slyšel hlas i přes burácející déšť.

Asi mu už šplouchalo na maják, protože přísahal, že v tom hlase slyšel Eliku. Hlas zněl opravdu jako jeho týmová společnice a vypadalo to, že se ho snaží přesvědčit, aby do toho šel. Aby se ničeho nebál a přijal své pocity, ať už jsou jakékoliv. Tanma se nezmohl na nic, jen seděl, občas potáhl a poslouchal.
"Když láska přijde k tobě, tak ji zkus vážně brát. Když láska přijde k tobě, tak ji nenechej venku stát," slyšel jako poslední, než všechno utichlo. Tanmovi to šrotovalo v hlavě. Tak zběsilý chod myšlenek ještě nikdy neměl. Byl už plnoletý, vůdce svého klanu, mohl být otcem a teď tu seděl a choval se jako puberťák, který se má vrhnout do svého prvního vztahu.
"Nemuselo by to být špatný. Aji bych to zkusil," pomyslel si, když zase upil a našel poslední použitou stránku. Další volnou přeskočil, potřeboval dva volné listy. Vzal do ruky tužku, znovu si zapálil a dal se do díla. Hrubým nákresem měl během chvilky hotovou Eliku v šatech, když ji viděl poprvé. Zahodil nedopalek a podíval se na svoje dosavadní dílo.
"Něco tomu chybí," pomyslel si, když se díval na nákres. Kromě pořádné práce mu to přišlo ještě chudé. Musí tam něco přidat. Znovu se napil a pokračoval v díle.
"Chtěl bych napsat báseň," začal si prozpěvovat a nechal ruku pracovat. Ruka se mu pohybovala automaticky, z hrdla se mu drala slova ve smyslu, jako kdyby chtěl něco říct, ale nevěděl co a jak. Po vykouření asi půlky krabičky a vypití dvou piv se podíval na svůj výsledek. Na jedné straně měl nakreslenou Eliku ve večerních šatech, doplněné o pár momentů z banketu. Na druhé straně měl pár náhodných kreseb, ovšem Elika byla hlavní aktér. Vypadalo to, jako kdyby chtěl vyznačit její fyzickou podobu a upřesnit, co se mu na ní nejvíce líbí. Ať už jde o vzhled, jako oči, rty, úsměv, postava, tak i různé momenty, kdy na ní mohl oči nechat. Tanma si unaveně promnul oči, ztratil přehled o čase. Ale i tak se musel nad sebou pousmát. Pořád byl chlap a měl své potřeby, takže ho nepřekvapilo, když mezi ty utržky zahrnul i její vypnutý hrudník, nebo zadek.
"Jseš dobytek," pronesl pobaveně nad sebou samým, než si svoje pracoviště poklidil a šel spát.

Všude hořelo a lidé křičeli v panice. Chrám byl v plamenech, muži padali jako hrušky, kus dřeva protínal jejich těla. Z plamenů se ozýval dětský křik, doprovázený ženskými výkřiky bolesti a zoufalství. Chrám i přilehlá vesnice vypadal jako po dopadu meteoritu. Místem zkázy procházel muž v černém plášti. Pod osvětlením fialových plamenů byly světlezelené oči.
Tanma se probudil se škubnutím, celý zalitý potem. Z toho horka už nemohl spát, rozhodl se ale pro sprchu. Jenže sprcha pouze smyla pot a ochladila jeho tělo. Špatný pocit přetrvával. Měl pocit, že se něco špatného stalo. A asi věděl kde. Plně oblečený a vybavený vyšel ze svého pokoje a měl namířeno ven.
"Kam se chystáš tak brzo?" ozval se za ním Naruto, který doteď pracoval na pečeti.
"Mám špatný tušení, že se něco stalo v Peng-Lai. Chtěl bych to prověřit," odpověděl Tanma, když si na rameno hodil popruh s katanou.
"Dej mi chvilku," promluvil Naruto a během chvilky byl zpátky, taky plně vyzbrojen. Na hřbetu velkého orla se oba bratři vydali směrem do Peng-Lai. Po cestě Tanma vylíčil Narutovi jeho historii s oním místem, a taky co měl za pocit, že se tam děje.
Oba bratři dorazili na místo zkázy. Tanmův špatný pocit byl na místě, opravdu se tady někdo vyřádil. Nebo se tam prohnala bouře.
"No nazdar, co se tady stalo? Proti kolika lidem stojíme?" zeptal se Naruto, když se rozhlížel kolem.
"Proti jednomu. Tohle je Kenjinova robota," odpověděl Tanma, snažil se najít ještě někoho při životě.
"To co je za chlápka?" pronesl Naruto téměř neslyšně. Mohl se jenom domnívat, co se tu dělo.
"Je fest vyšinutej. Mám takovej pocit, že tady to tvoje Kecám-No-Jutsu nepomůže," Tanma ho bohužel slyšel. Místem vládlo mrazivé ticho. Pouze praskání dřeva pod ohněm bylo slyšet.
"Nepřibližuj se k tomu ohňu! Chcípneš strachy, jestli to uděláš," nakázal Tanma, když si koutkem oka všiml, co Naruto dělá.
"Bohatá zkušenost?"
"Jo. A nebýt Kyuubiho, tak už tu nejsem. Hele, mám tu ještě živého," Tanma našel jednoho mnicha, který ještě žil. V rámci možností.
"Orlonosiči, zastav ho, prosím! Prokletý se vrátil, aby utužil svou kletbu. Zastav ho! Tohle by ti mělo pomoct," promluvil mnich z posledních sil, než vytáhl velký fragment.
"Poslední fragment do lokátoru!" promluvil Naruto, když Tanma převzal fragment.
"Prokletý se vrátil. Takže Kenjin tu byl. Otázkou je, jestli tu ještě je," dumal Tanma nahlas, když umístil poslední fragment. Lokátor byl dokončen.
"Kde nás to vede?" zeptal se Naruto se zájmem. Tanma to místo poznával.
"Hora Kongo v samotném centru Peng-Lai. Jdeme!" zavelel Tanma, protože tady už nic nezmohli.

Naruto spatřil ten horský masiv, kde ho vedl Tanma. Sám měl několik otázek, hlavně, jak se vyškrábou nahoru.
"Co nás čeká nahoře?" zeptal se Naruto, když lezli na jeden hřeben, ze kterého měli pěkný výhled na úpatí hory.
"Je tam chrám opředený záhadami. Sám nevím, co přesně najdeme," odpověděl Tanma a zastavil se na okraji hřebene. Naruto si všiml, že trochu ztuhnul.
"Niisan?"
"Ta opice tady dřív nebyla. A že jsem tu byl s týmem nedávno," promluvil Tanma, Naruto se podíval stejným směrem. Úpatí strážila bílá a nepřirozeně velká opice.
"Niisan, nemá něco v krku?" Naruto si nebyl jistý, jestli vidí dobře. Tanma mu to potvrdil, opičák měl něco zabodnuté v krku. Vypadalo to jako hodně velký meč.
"Kenjin tady určitě byl. Ale překvapuje mě, že ten opičák pořád žije. Nicméně, teď je to jenom další překážka, která nám stojí v cestě," odpověděl Tanma a začal scházet z hřebene, Naruto poslušně následoval.
"Bacha!" zakřičel Tanma a rychle uskočil, Naruto to stihl na poslední chvíli.
"Není to doufám, co to je, že si myslím," utrousil Naruto, když se podíval na hozený projektil.
"Jo, hází po nás vlastní h***a. Radši uhýbej," nakázal Tanma, než vytasil svůj meč a seběhl dolů.
Naruto měl co dohánět, aby byl na úrovni svého bratra. Opičák byl až moc nepředvídatelný, Tanma ale neměl problém. Jenom Naruto měl. Děkoval svojí síle, protože opičák s ním bouchnul o zem. Než opičák mohl jakkoli pokračovat, Tanma znovu zasáhl. Naruto se pořádně rozkoukal, náraz do země mu trochu vyrazil dech. Jeho bratr zatlačil opici o pořádný kus dál, kombinoval svůj vzduch a prskavky, které opičáka na moment oslepily.
"Jestli můžeš, zabav ho! Má děsně tuhou kůži, musíme najít slabinu," zavelel Tanma, když se Naruto postavil a našel svůj meč. Hned na to musel uhýbat dalšímu hozenému výkalu.
"Tak dobře, už mě začíná štvát!" rozhodl se Naruto a vyvolal několik klonů, kteří se najednou vrhly na opici. Tanma se trošku vzdálil, aby mohl opici analyzovat. Prskavky mu už došly, byly dost velkým pomocníkem. Opičák pokračoval ve svém zběsilém máchání obřích rukou, pár klonů sejmul na oblak dýmu, ale Naruto hned na to vyvolal další. Tanma si všiml, že opičák měl nehezkou a čerstvou ránu přes levé oko. Taky nezapomněl na meč, který měl skrz na skrz svůj krk. Musel se nějak dostat k tomu meči.
"Naruto, nevyvolávej další! Ať zůstane v kouři!" nakázal Tanma, když vymyslel plán. Opičák stihl zničit všechny klony kolem něj, ale zůstal zahalený v dýmu. V tu chvíli Tanma vystartoval. Trefil se mečem do opičákova levého oka, než se mu přemístil na šíji, kde začal tahat rukojeť obřího meče. Zabral ze všech sil, ale nakonec se mu povedlo s mečem pohnout a oddělit opičí hlavu od těla.
"Sakra, co to bylo?" zeptal se Naruto, když po hlavě dopadl i Tanma na zem.
"Nemám tucha, ale dřív tu nebyl. Mizíme, pojď," zavelel dlouhovlasý, když hledal něco v brašně.
"To beru. Ale jak se dostaneme nahoru? Žádnou cestičku nevidím a nemáme zas tolik času, abychom to obíhali a hledali," namítal Naruto, dokud Tanma něco nevytáhnul. Vypadalo to jako malá palná zbraň, ze které čouhal hák.
"Zeptal jsem se klanového kováře, jestli něco nezná. Říkal jsem mu, kde se budem chystat v nejbližší době, tak přišel s tímhle. Ale ještě to nezkoušel," vysvětlil Tanma, když ukázal odpalovač. Pak namířil levačkou nad sebe a zmáčkl spoušť. Hák vyletěl vysokou rychlostí, během chvilky zmizel z dohledu. Drát jenom svištěl vzduchem, jak se odvíjel z malého navijáku. Jenom Tanma slyšel, že se hák o něco zachytil, zkusil párkrát škubnout, zda to drží a trochu přitáhl drát, aby byl napnutý.
"Máš něco v záloze, jestli se to rozpadne?" zeptal se Naruto, když Tanmovi přehodil ruku kolem ramen.
"Naštěstí jo. Drž se, jdeme nahoru!" Tanma cosi zmáčknul, naviják se začal navíjet a oba bratři vystřelili vysokou rychlostí do vzduchu.

Tanmův hák se zachytil asi jen půl metru pod cestou, která vedla okolo svahu. Dál už byla cesta daleko lehčí.
"Sakra, ono to fungovalo! Až se vrátíme, tak mu řekni, ať tuhle srandu dá do výroby!" pronesl Naruto nadšeně, když se společně vyškrábali na stezku.
"Tak ještě, aby vychytal pár much. Drát se zasekl," posteskl si Tanma a celé zařízení vyhodil. Rozhodli se pokračovat dál po cestě nahoru. Cesta ale byla tichá a lemovaná několika těly.
"Místní strážci. Hora Kongo je pro ně posvátná. Proti Kenjinovi neměli šanci," utrousil Tanma, když prohlédl těla.
"No, položili svůj život za to, co měli rádi," opáčil Naruto, než společně stanuli před chrámem.
"Buďme rádi, že proti nim nemusíme stát. Nevypadají na to, ale i mi dali zabrat," sdělil Tanma jen tak mimochodem, když vstoupil do chrámu.
"To jsme se tady trmáceli jenom kvůli zvonku?" vyjekl Naruto udiveně, když uvnitř chrámu našli jenom malý oltář se zvonkem.
"Měj trochu úcty. Za mnou," zavelel Tanma a když se k němu Naruto přiblížil, zazvonil.
Objevili se v jiném chrámu, který byl kdo ví kde. Naruto si všiml, že vůbec nevidí na zemský povrch, všude kolem byla divná mlha. Nebo mraky. Jenom Tanma byl připravený na jakoukoliv výzvu. Byli na vzdáleném výběžku, který ale byl propojen se zbytkem chrámu. Naruto skončil s prohlídkou okolí a zaměřil se na Tanmu. Ten zkoumal dvojici skládacích desek. Věděl, že se to kdysi dávno používalo k zakrytí osoby při převlékání. Na deskách byla vyobrazená trojice opic. Jedna v zeleném kimonu, druhá ve fialovém, třetí v oranžovém. Čtvrtý panel byl prázdný.
"Tak dobře, o co tady jde?" zeptal se Naruto, když Tanma zkoumal panely.
"Nemám ponětí. Asi nejlíp uděláme, když si to tu projdeme a uvidíme," navrhl Tanma a oba bratři tak uskutečnili. Chrám byl jako čtverec. Neměl ani začátek, ani konec. Po cestě si všimli jednoho mnicha, který jim ale nevěnoval nějakou pozornost. Byl hluboce zaneprázdněn modlením. V každém rohu chrámu byla jedna veliká místnost, každá se lišila. V jednom rohu byl velký zvon, ve druhé hodně tmavá chodba, ve třetí hlasitý vodopád, což bratry donutilo dumat nad tím, kde se tam vzal, a ve čtvrté byla obrovská lucerna.
"Tak jo, máme tady chrám, kterej nezačíná a ani nekončí. Čtyři místa, každý s jinou věcí. Dvě dělají hluk, v jedný je h***o vidět a ta čtvrtá, nevím. Mám takovej pocit, že to má bejt hádanka," uvažoval Tanma nahlas, což asi dávalo největší smysl.
"Budeš mít něco proti, kdybychom se zeptali toho mnicha?" navrhl Naruto s naději v hlase. Jejich hlas byla jedná věc, která byla slyšet po celém chrámu.
"Ne. Sám nemám tucha, o co tu jde," souhlasil Tanma, než se vydali za mnichem.
Mnich byl pořád v modlitbách. Reagoval pouze, až když ho bratři oslovili.
"Ah, další, kdo je ztracen v Síních Iluzí? Hádám, že zde máte úkol a přejete si toto místo opustit," promluvil mnich, když si bratrů všiml. Jejich odpověď byla pozitivní.
"Poté musíte porazit opice, které jsou vyobrazené na panelech. Poté můžete slézt dolů po třešni vědění," odpověděl mnich, oba bratři se podívali za něj. Uprostřed chrámu se tyčila třešeň, jejíž kmen sahal dolů do stejné hloubky, jako skála, na které stál celý chrám.
"Je zde ještě něco, na co se mě přejete zeptat? Povím vám vše, co je uvnitř mých znalostí," nabídl mnich a oba bratři se rozhodli, že se postupně zeptají na vyobrazené opice, aby mohli vymyslet plán.
"Opice ve fialovém kimonu je tak zvaná vidící opice. Má skvělý zrak, vidí velmi daleko a je hodně pozorná. Pokud vás uvidí, ihned uteče, neboť je velmi plachá," začal mnich, bratři si udělali mentální poznámku.
"Opice v oranžovém kimonu je mluvící opice. Nemá tak dobrý sluch, nebo zrak, ale dělá neskutečný humbuk, když vidí hrozbu a ostatní opice pak utečou. Nebo si s lidmi jen ráda hraje?" pokračoval mnich, bratři usoudili, že tahle bude asi nejjednodušší.
"Opice v zeleném kimonu má vynikající sluch, slyší na velké vzdálenosti a běžně uteče, pokud vás uslyší. Přístup bude obtížný, je strašně plachá," dodal mnich, což byla další mentální poznámka pro bratry.
"Nechci odejít ze Síní Iluzí, neboť je tady velké ticho, což je blíže k nirváně. Alespoň já to tak vnímám. Mimochodem, jednou tady byl někdo, stejně jako vy tu měl svůj úkol. Pravděpodobně všechny opice zahnal, ale po chvilce všechno utichlo. Modlím se za váš úspěch," dokončil mnich a už z něj další slovo nedostali. Znovu propadl modlení.
"Tak dobře, máme informace. To půjde rychle, když víme, jak na to. Kage Bunshin!" rozhodl Naruto a chtěl si povolat pár klonů na pomoc. Ale nestalo se nic. Zkusil to ještě dvakrát, ale nic se nestalo. Jeho techniky nefungovaly, z nějakého neznámého důvodu.
"Kašli na to, Naru. Pokud tvoje techniky nefungujou, moje taky nebudou. Musíme na to jinač," navrhl Tanma po chvilce snažení. Sám si myslel, že to vyřeší s Hiraishinem, ale když viděl Narutovy marné snahy, upustil od toho.
Bratři procházeli chodbami chrámu, snažili se přijít na řešení.
"Naše ninjutsu nám nefunguje, ale chakru můžeme použít. Musíme využít naše vlastní fyzické schopnosti. Jsme dost rychlí, můžeme je dohnat," uvažoval Naruto nahlas, Tanma se taky snažil na něco přijít.
"Pokud se k nim dostaneme včas," dodal Tanma a porozhlédl se kolem. Viděl opici v oranžovém, jak leze ve větvích třešně. Všiml si malého gongu, který nesla v zubech. Ten bude dělat hodně velký hluk, pokud ještě ta opice začne vřískat. Opice si všiml i Naruto.
"Tak to zkusíme," mladší blonďák na nic nečekal a vrhl se za opicí. Tanma jen stál a vyčkával.
"Zatraceně, ta je rychlá!" zaslechl Naruta, když dopadl mezi větve. Opice rychle utekla na nejbližší střechu, a jak Tanma předpokládal, začala vřískat a mlátit do gongu. Naneštěstí pro ni, nevnímala okolí, když upozorňovala ostatní, což dalo Narutovi dost času, aby protnul její tělo na skrz.
"Opičí přízraky!" ozval se Tanma, když se dostal k Narutovi a pomohl mu s hrozbou.
"Tak jestli tenhleten přivolával přízraky, je dobře, že jsme se ho zbavili. Dost by nám to komplikoval," hlesl Naruto, Tanma se rozhlížel dál. Ostatní opice nebyly nikde k nalezení.
"Je to jako hra na kočku a myš. My jsme ta kočka," pronesl Tanma, když nikde neviděl ani živáčka. Rozhodli se, že se dál zaměří na opici v zeleném. Neměli být slyšet a tichý přístup byla Tanmova parketa.
"Tuten zvon je ohlušující. Pokud na něj zazvoníte s neopatrností, bude vám zvonit v uších," zopakoval Tanma, co četl na lístku v jednom rohu. Bratři uvažovali nad taktikou. Společně došli do místnosti se zvonem, kde si Tanma sundal katanu ze zad a volné svršky, aby opravdu nebylo nic slyšet. Pokud měla ona opice dobrý sluch, mohla by slyšet i šustění látky. Naruto uchopil provaz od klády, která byla u zvonu, pozoroval Tanmu, jak uložil svůj pásek a yukatu bokem. Pevně držel svoji katanu za tsubu, aby se vyhnul nechtěnému zvuku.
"Tak jo, jdu na to," upozornil Naruto a začal odpočítávat. Tanma si zakryl uši a Naruto zazvonil. Rána to byla opravdu ohlušující, Naruto padl k zemi, jak ho rozbolela hlava. Tanma se vydal do pátrání, co nejtišeji dokázal. Když se Naruto probral, viděl Tanmu na protější střeše, jak potichu tasí katanu a vráží ji do opičího těla. Dvě dole.
"Teď jenom pořešit tu poslední," uznal Naruto, když se Tanma vrátil.
Taktika byla jasná. Tanma se ukryje v té tmavé místnosti a Naruto tam nažene poslední opici. Času měli dost a Tanma uměl trpělivě vyčkávat. Naruto se snažil ze všech sil, aby zahlédl cokoliv fialového. Když něco fialového viděl a vyklubala se z toho opice, začal ji nahánět. Tanma jen tiše vyčkával a pozorně naslouchal. Slyšel, že opice vešla do tmavé chodby, slyšel její kroky a funění. Nespokojeně mručela, Tanma si hned vybavil nepovedené mutanty z Mlžné, kde byl před třemi lety. Přesto zahnal vzpomínky a pustil se ze stropu. Jeden rychlý úder a opice byla o hlavu kratší.
"Tak a je to. Myslíš, že můžeme sestoupit dolů?" zeptal se Naruto, když se bratři znovu sešli u vstupu. Opice na panelech změnily podobu, ale čtvrtý pořád zůstal prázdný. Mnich už jim nic nepověděl a mlha přetrvávala. Neměli odvahu lézt do neznáma.
"Počkej, něco je tu divnýho. Musí tu být ještě něco navíc," podotknul Tanma, když se zadíval na desky.
Bratři si udělali asi páté kolečko po celém chrámu, ve snaze přijít na řešení. Nikdo nepromluvil, z mnicha další informace nedostali a Naruta už začalo to ticho štvát.
"Sakra práce, tohle nikam nevede! Jenom tady chodíme v kruhu, svoje techniky nemůžeme použít, a stojíme na místě!" stěžoval si, dlouho se nic nestalo. I Tanma byl podivně zamlklý.
"Řeknu ti, Niisan, tohle je naprostá ztráta času! Neměli jsme tu..."
"Můžeš laskavě na chvilku zmlknout? Snažím se soustředit!" okřikl ho Tanma, což zabralo. Naruto měl pocit, že za sebou slyší slabé kroky. Jelikož byl Tanma o pár kroků před ním, pokynul Narutovi, aby se přiblížil. Všiml si, jak jeho bratr už chce něco říct, Tanma ho rychle umlčel. Slabé kroky zaslechl i Tanma, už mu bylo vše jasné. Pokynul Narutovi, aby se zastavil na místě.
"Jakmile řeknu tři, skrčíš se co nejníž, jasný?" nakázal Tanma a už se natahoval ke kataně. Naruto nevěděl, co se děje, ale jakmile Tanma začal odpočítávat, neměl čas na otázky. Jakmile Tanma napočítal do tří, Naruto si málem lehl na zem, protože Tanma rychle tasil a udeřil. Naruto se podíval za sebe, kam jeho bratr mířil, proťal další opici, která na sobě měla bílý rubáš a zvláštní lucernu v ruce.
"Teraz už myslím, že máme hotovo," pronesl Tanma, když zasouval katanu do pochvy. Smrt čtvrté opice způsobila, že se mlha kolem začala rozestupovat.
"Ty tři, za kterýma jsme se honili, to bylo jasný. Nevidím, neslyším, nemluvím," začal Tanma, když se Naruto zvedl.
"A sem tam se objeví i čtvrtá. Nedělám. Chytrej tah, ať už to nachystal kdokoliv," dodal Naruto, než se vydali ke stromu, aby mohli sestoupit níže.

Dostat se dolů bylo obtížnější, než se na první pohled zdálo. Strom se zdál nekonečný, větve byly roztroušené daleko od sebe. Ale nebylo nic, s čím by si Namikaze bratři neporadili. U kořenů stála menší svatyně, což byl pravděpodobně jejich cíl. Na oltáři ve svatyni ležel meč v červené pochvě, nad ním rozložený svitek.
"Meč, jenž dokáže protnout nitky nesmrtelnosti. Fushigiri, smrtelná čepel, meč hoden pouze někoho, komu není cizí oběť a disponuje velkou silou," přečetl Naruto, co stálo na svitku. Meč vypadal nebezpečně už od pohledu, sám se na něj necítil.
"No, neumím něco obětovat. Zdá se, že čest náleží tobě, Niisan," podotknul Naruto, když se dostatečně vynadíval na katanu. Tanma neříkal nic, vzal katanu do rukou a lehce povytáhl. Z černé čepele se vyvalil podivný červený kouř a celý meč jakoby nabral na váze. Naruto si všiml, jak Tanma zaťal svaly, aby prošel touhle zkouškou.
"Fushigiri, přijímám její sílu. Teď patří nám," promluvil Tanma, když si zvykl na další čepel, kterou pořádně vytasil. Celá čepel byla černá a vypouštěla zvláštní červenou páru, tsuba vypadala jako lotosový květ a tsuka, vázání na rukojeti, měla červenou barvu.
"Má dokázat protnout nitky nesmrtelnosti. Myslíš, že na někoho takového ještě narazíme?" zeptal se Naruto, když si Tanma přehodil fushigiri na záda, hned vedle svojí katany.
"Obávám se, že to brzo zjistíme. Mizíme odsud!" zavelel Tanma, něco mu napovídalo, aby znovu použil zvonek. Bratři stihli zmizet rychleji, než se celé místo stihlo zavalit.