Boj proti Osudu 100

Jílová křídla zvířila prach, když pták těžkopádně dosedl na zem. Jeho ožehlá pravá noha se okamžitě podlomila a on se zobákem napřed zaryl do suché hlíny.
"Do haj*lu," zaklel Deidara, když ho pád odhodil ze hřbetu na zem. Černý plášť sotva mu držící na ramenou byl potrhaný od poletujících ohnivých koulí a mokrý od vazké krve, jejíž specifický pach ho pálil v nose.
Za**aný ryby.
Utakatovo bezvládné tělo, které doteď držel v náručí, pohodil bokem a s nakrčeným nosem a staženým obočím se podíval na mělce se nadzvedávající hrudník pod svýma nohama. "Že ses musel nechat takhle blbě zasáhnout, ty k*eténe!" křikl na sotva bdělého Kisameho, jehož žraločí podoba dávno zmizela a nechala po sobě jen nebezpečně krvácející ránu ve středu prsou. "Tsss, na**at," zamumlal si, zatímco očima těkal po okolí. "Zetsu, ty de*ile. Kde seš?!"
Deidara nikdy nebyl příznivcem tohoto ubohýho týmovýho divadla, ale ani on nebyl tak podlý, aby nechal druhého aspoň bez zavolání pomoci umřít. Tady. Uprostřed studený zatuchlý jeskyně, kde ani v hlíně nežili červy. Pustý. Prázdný. A teď ke všemu čpící strachem ze smrti.
Otočil se, aby znovu zařval po komukoli, kdo byl víc kompetentní poskytnout nějakou pomoc, když se zpoza nehybného těla jeho dokonalého výtvoru vynořil ten divnej úchyl.
Chůze nadmutá a pyšná. Krok hlasitý. Úšklebek na tváři tak široký, že si tím div neroztrhl ústa. A černé vlasy stažené z čela jen tak napůl šedou čelenkou, která zakrývala prázdnou orbitu . Jednou ji viděl zblízka a málem se pozvracel. Vzpomínal na hnis z rozkládajícího se hyuugovského oka, který prosakuje páskou a stéká po tváři dolů a dolů a páchne a zasychá na té odporné tváři... jak se na něj lepí mouchy. Jak si ho ten úchyl slízává jazykem.
Deidarovi se navalilo. Pálivá bolest mu projela jícnem a on ucítil v puse hořkou pachuť vlastní snídaně.
"Nějak to nevyšlo, co?" ušklíbl se jejich nejnovější člen a Deidara musel zatnout ruce v pěst, aby jimi nesáhl do váčku s jílem a nevyhodil toho parchanta do vzduchu.
"Vyšlo to přesně, jak mělo," prskl a hodil pohledem po bezvládném Utakatově těle. To se nadzvedávalo pod jemnými nádechy, ale jinak bylo úplně nehybné.
"Tvůj kámoš by asi nesouhlasil."
Deidara sledoval ten divnej jednookej pohled, jak se zabodává do Kisameho umírajícího těla, a naběhla mu husí kůže.
Tenhle chlap byl víc než jen nenormální. Byl to magor. Vyšinutej blázen. Deidara to na těch očích poznal, a nejen proto, že dlouhou dobu vídával stejný pohled každé ráno v zrcadle.
"Zetsu! Hej! Kde jste sakra?!" Deidarův hlas rezonoval jeskyní, ale odpovědi se nedočkal.
"Asi mají zrovna moc práce."
Výsměch v hlase toho úchyla zažehl oheň pod Deidarovými cévami. Začala se mu vařit krev, až mu z toho tepala hlava.
"Bejt tebou, radši odsaď vypadnu. Stejně tu děláš velký ho**o."
Úchyl se zasmál.
"Dík, ale asi tu zůstanu. Celkem se bavím."
A bylo to tu zase, ten pohled. Ty oči, který se bažily na pohledu mělce se nadzvedávajícího hrudníku a roztrhané modré kůže, skrz kterou prosakovala nafialovělá krev. Kisameho oči byly lesklé a lehce propadlé a kůže na jeho obličeji studená a suchá. Skrz mírně otevřené rty unikaly trhané výdechy a ruce, volně položené vedle těla, čas od času zacukaly.
Kisame umíral a pokud rychle nepřijde nikdo, kdo by to krvácení zastavil, nebyl nikdo, co by mohlo jeho osud zvrátit. A Deidara už vůbec ne.
"Je to tak smutný, že jediný, na co se zmůžeš, je volat o pomoc. Nebude tě to pak strašit? Když umře a to poslední, co uvidí, bude tvůj neschopnej ksicht, kterej jenom křičí 'pomoc, pomoc! Kde jste kdo'?" zasmál se černovlásek. Deidara instinktivně zabořil ruku do váčku s jílem a jeho ruka už začala žmoulat trhavinu.
"Řek sem," zavrčel, načež vyplivl z úst na dlani čtyři malé brouky, "abys odsud vypadnul!" Nečekal ani chvíli a všechny hodil po černovláskovi. Hmota vybuchla, když se po zaznění kai setkala s novým nepošpiněným pláštěm.
Deidara s libostí pozoroval kouř a perverzně si olízl rty při zápachu spáleného masa.
Dobře mu tak, úchylovi.
"Kamenná byla vždycky pod úroveň," ozvalo se mu šeptem u ucha a Deidara musel odskočit o pár kroků dozadu, aby se vyhnul ostří wakizashi. Ten černovlasej pošuk stál před ním úplně celej, bez škrábance. Bez ničeho, co by naznačovalo, že se ho před chvíli snažil vyhodit do vzduchu. A na tváři mu stále hrál ten pitomej úšklebek. "Už od doby, co jsem bojoval s tou krávou - jak že se jmenovala," teatrálně se odmlčel. "Mana nebo Mina nebo tak nějak. Už nevím," mávl rukou. "Ale že i jejich nukeninové budou takovej pytel s*aček, to jsem teda nečekal. Překvapils mě, blonďáčku," široce se na něj úšklíbl.
Blonďáčku?
Blonďáčku?!
"Komu říkáš blonďáčku, ty mlžnej vyvrhele!" Deidara znovu sáhl do váčku s jílem, aby tomu parchantovi ukázal, že takhle s ním teda mluvit nebude, ale černovláskův vyšinutý smích ho zarazil.
"No jen si posluž, jestli chceš plýtvat chakrou a pak chcípnout jako tahle krysa," kopnul do Kisameho těla a rozzářil se nad bolestným stenem, který se vydral skrz suché rty. "Já totiž tohle můžu dělat celej den. s**t tě a s**t a pak si zmizet, když mě budeš chtít vyhodit do vzduchu. A pak tě zase s**t. Aspoň nějaká zábava v týhle zatuchlý díře."
Deidara nevěřícně zakroutil hlavou. Tenhle chlap...
"Ty seš magor!"
Černovláskovy rysy na chvíli ztvrdly, stejně jako pohled, který se do Deidary zabodl jako ostří nože. Pak se jeho ústa opět roztáhla a celou jeskyni naplnil nekontrolovaný hrdelní smích.
"Ha-hahaha," nepřestával se smát. "Tak tohle už jsem dlouho neslyšel," dostal ze sebe po chvíli. "Ale neboj, nejsi první, kdo mi to kdy řekl. Takových k***v jako ty už bylo," přejel si jazykem po vrchním rtu.
Deidarovi se znovu zvedl žaludek. Ani Orochimaru v něm nedokázal vyvolat tyhle strašidelný a nechutný pocity, a to uměl vlastním krkem obmotat celé nepřítelovo tělo a pak ho kousnout jedovými zuby do krku.
Ošil se, jako by přes něj přešla smrt, když černovlasý vytáhl z pouzdra druhou wakizashi a začal třít jedno ostří o druhé. Zvuk, který produkoval, rval Deidareovi uši. Kisame pár kroků od něj se zavrtěl.
"Zetsu tak k***a už! Kde seš, ty barevnej bastarde!"
Odpovědí mu bylo jen další tření čepele o čepel.
"Tak ty o tu pomoc volat nepřestaneš."
Deidara se s nakrčeným nosem otočil zpět k černovlasému. "A co je ti po tom! Jestli myslíš, že seš kompetentní v tom tohle zvládnout," ukázal na ležící Kisameho tělo," tak do toho. Jinak zavři hubu a konečně odsuď vypadni!"
Černovlasému se nebezpečně zalesklo v očích a Deidara na chvíli ztuhnul, očekávajíc útok. Jediné, co ale přišlo, bylo další nesnesitelné tření ostří o ostří. A pak najednou hvízdnutí, jak čepel proťala vzduch a vynesla do vzduchu bublavý zvuk krve, co rychle plnila plíce.
Deidara v šoku sledoval, jak ten úchyl bořil svou krátkou čepel hloub a hloub do Kisameho nemohoucího těla. Jak otočil rukojetí a bavil se zoufalým pokusem Kisameho ruky zadržet jeho konání. Jak se mu v očích odráželo vzrušení, když jednu čepel povytáhl, jen aby druhou zabořil přímo do břicha. Jak mu na tvář vystříkla krev a on si ji olízl. Jak pustil obě čepele, jen aby rukama silně udeřil do hrudníku a vytloukl z něj poslední zbytky dechu.
Jak vytáhl z mrtvého těla obě čepele a pak protichůdným rozmachem uťal Kisamemu hlavu.
Deidarovy zuby začala z vnitřku leptat žaludeční kyselina.
"Cítím cítím krev," zasyčelo mu u ucha. Měl co dělat, aby dostal vlastní tělo pod kontrolu a nepomočil se.
"Zetsu - ty - ty k*eténe! Kdes byl!" vydral z hrdla nakonec. Oči měl ale stále upřené na toho černovlasýho pošuka, kterej svíral v jedné ruce svoji zakrvácenou wakizashi a v druhé Kisameho hlavu. Jeho rybí oči se na něj vyděšeně koukaly.
"Ale ale, Madara-sama nebude moc nadšený, že jsi tu udělal takový nepořádek." Zetsu naprosto Deidaru odignoroval, soustředil se pouze na černovláska, který po něm hodil širokým úšklebkem a pak zacvakal zuby.
"K čemu by mu asi byl, takovej ubožák. Pár ran katonem a celý jeho tělo je v p**eli. Naprostá ztráta času."
Zetsu se vynořil ze země ještě o trochu víc, až byla vidět i dolní polovina jeho těla.
"To záleží na rozhodnutí Madary-sama a ne na tvém."
Černovlásek se jen uchechtl.
"Kecy."
Černá tvář Zetsu se zamračila.
"Měl by sis uvědomit své místo, Nishine."
Mlžný nukenin si jen odfrkl, pak ale schoval wakizashi zpátky do pouzdra a sevřel v ruce rukojeť mnohem silnější čepele. Když jeho prsty obkroužily Samehadu a on ji triumfálně pozvedl, Deidara věděl, že jsou všichni v strašným ha**lu.
"S tímhle tím?" přejel si jazykem po rtech. "S tímhle je moje místo na vrcholku světa," zasmál se hlasitě a hodil Kisameho hlavu k Deidarovým nohám.
Ten rychle vydechl, aby dostal pod kontrolu bublající pocit v břiše, když opět uviděl ty oči, tentokrát pokryté prachem z jeskyně, jak se nechápavě ptají proč. "Mám celkem chuť na rybí polívku, blonďáčku, tak buď hodná k***a a něco uvař. Jestli teda nechceš, abych si svoje čepele příště nabrousil o tvoje krásný dlouhý vlásky."