Boj proti Osudu 99

Po dlouhých letech to byla první mise, na kterou byl Neji s Hinatou vyslán bez dalšího doprovodu. Žádní další Mlžní ninjové, žádné podezíravé pohledy, žádné šeptání za jejich zády, žádné tajné porady uprostřed noci, kam oni dva nebyli zváni.
Neji si povzdechl. Jaká to ironie, že za tohle vděčil Akatsuki.
Právě díky hrozbě, kteoru organizace představovala, byla většina jouninů odvolána ze služby. On a Hinata byli jedni z mála, kteří na mise stále mohli. A to v současné nejisté době znamenalo, že byli prakticky víc mimo vesnici než doma.
Rozhodnutí Mizukage stáhnout většinu jouninů totiž nijak neovlivnilo poptávku po misích. Obzvlášť ty náročnější se začaly kupit – Neji neměl nejmenší pochyby o tom, kde se na stole Mizukage vzal ten nový stoh papírů. Mizukage se na nevzhledný komínek dívala obzvlášť znechuceně. Nepomohlo ani to, že Neji při každé návštěvě hromadu o jedno zadání mise snížil. S každým jeho dalším slyšením totiž stoh jen narůstal.
Bylo jen otázkou času, než Mizukage upustí od svého rozhodnutí mít Hyuugy stále pod dozorem. Ochrana Utakaty teď byla společně s udržením suverenity pro vesnici daleko důležitější. A tato mise potvrzovala, že se Neji ve svých úvahách nemýlil.
Jeho ruka se jemně dotkla té Hinatiny a jejich prsty se propletly. Žena mu věnovala tichý úsměv.
Konečně nebyl pod neustálým dohledem, konečně nemusel nic předstírat. Konečně mohl důvěřovat svému týmu. Stiskl ženinu ruku a úsměv jí spěšně oplatil.
Skoro zapomněl jaký je to pocit – jít na misi, a soustředit se pouze na její cíl – a ne na to, jaké domněnky mohou jeho akce způsobit. Bylo to osvobozující. A Hinatin uvolněný výraz naznačoval, že tento pocit oba sdíleli.
Nebylo tedy žádným překvapením, že mise proběhla naprosto hladce. Cíl byl bez komplikací eliminován, a oni se vraceli do vesnice sice vyčerpaní, ale s jednodenním náskokem.
Hlasitý výbuch otřásl zemí a na místě zastavil jejich kroky. Tlaková vlna jim prudce odvála vlasy z obličeje. Do krevních oběhů se vylil adrenalin.
„Byakugan!“ Zašeptal Neji napjatě a proud energie vypoulil chakrovody kolem jeho očí. Jeho ruka se vyprostila z jemného sevření ženských prstů. A jeho tvář se stáhla když obrazy před jeho očima začaly dávat smysl.
„Byakugan.“ Ozvala se žena vedle něj nejistě. Záhy však zalapala po dechu a její ruka naléhavě sevřela jeho paži. „Neji.“
Dva aktivované Byakugany se střetly.
„Musíme tam jít, Hinato.“
„Neji-“ Sevření kolem jeho paže zesílilo a Hinata k němu přistoupila tak blízko, že na tváři cítil její zrychlený dech.
„Potřebují tam všechny-“
„Keitaro.“ Ženin hlas byl přidušený starostí. A Neji ztratil pevnou půdu pod nohama.
Keitaro.
Jeho ruce vystřelily k ženiným tvářím a jemně je obalily.
„Hinato,“ Vydechl a jeho oči se střetly s jejími. „musíme se rozdělit.“
„Keitaro. On se neumí bránit.“ Šeptala Hinata roztěkaně.
„A proto ho teď půjdeš najít. Poběžíš k vesnici, skryješ se a Byakuganem ho najdeš. Máš dost chakry?“ Hinata nejistě přikývla.
„Dobře. Já zatím půjdu pomoct našim je zastavit.“ Další nejisté přikývnutí.
„Hinato, zvládneme to. Keitaro bude v pořádku. Dostaneš ho do bezpečí.“ Žena se zhluboka nadechla a její postoj ztratil nejistotu. Další přikývnutí už nenechávalo prostor obavám.
Neji pomalu vydechl a jeho tvář se uvolnila pod teplem ženiných dlaní. Čela se spojila v intimním doteku a nosy se otřely. Rychlý zoufalý polibek. Poslední podhled do očí. Poslední neslyšné přání bezpečného návratu. A kde dřív stály dvě postavy teď jen osamoceně znělo hřmění dalšího výbuchu.

***

Nejiho kroky se podruhé v jeden den šokovaně zastavily. Z úkrytu v husté zeleni se mu poprvé naskytl skutečný pohled na Vesnici Ukrytou v Mlze. Pohled skrz Bykugan se s realitou v tomto ohledu nedal srovnávat. Ještě nikdy v životě neviděl zkázu takových rozměrů na vlastní oči.
Přestože byla Mlžná vesnice pokryta obvyklou vrstvou páry, byla k nepoznání. Bílá pára se mísila s hustým šedým kouřem. V místech, kde dřív stávalo sídlo Mizukage, teď zela díra zaplněná ohořelými troskami. Ty se různě povalovaly a poletovaly po celém centru vesnice. Neji s obavami pohlédl do okrajové části, kde stál jeho domov. Čtvrť vypadala pod pokrývkou bílé mlhy poměrně nedotčeně. A on byl rázem neskutečně vděčný za své nepříliš výsadní postavení.
Jeho pohled se vrátil zpět na se zemí srovnanou část vesnice. Nad hořícími troskami na jedné straně se vznášela bílá hmota ve tvaru obřího ptáka. Postava, spočívající na hřbetě umělého zvířete, byla nepochybně zahalena v Akatsuki plášti. Neji znovu aktivoval Byakugan. Nebylo pochyb. Tohle byl Deidara, uživatel Bakutonu.
Z výšky se přímo před Nejiho očima sneslo několik desítek menších napodobenin obřího kolosu a Neji okamžitě pochopil proč je vesnice v takovém stavu. Jeho tělo ovšem ztuhlo, když v cíli trajektorie bomb neomylně spatřil Utakatu. Než ale Neji stihl vyskočit a spěchat jinchuurikimu na pomoc, vystřelil Utakata útočníkovým směrem svůj protiútok.
O Utakatových výbušných bublinách už Neji slyšel, teď je ale poprvé viděl v akci. Mířily přímo k padajícím projektilům a prudce do nich narážely. Výsledné exploze otřásaly vzduchem a rozháněly hustou mlhu.
Několik bomb ale i přes Utakatovu snahu sítí bublin prošlo a nebezpečně rychle se blížilo k zemi. Muž rychle uskočil, a právě včas. Další výbuch otřásl zemí a poslal do vzduchu doutnající úlomky trosek.
Pohyb mlhy upoutal Nejiho pohled na podivný objekt, kterého si doposud nevšiml. Na velké části trosek se rozkládal obrovský sférický objekt. Škubal sebou do všech směrů a jeho hmota se přemisťovala způsobem připomínajícím tekutinu.
Ve středu tohoto podivného úkazu se vznášely dvě postavy. Jedna z nich, s divokými kaštanovými vlasy, byla Mizukage. A přestože na proměnou znetvořeném těle druhé postavy nebyl ani náznak Akatsuki pláště, Neji moc dobře věděl, že má tu čest s Hoshigaki Kisamem.
Hyuugovy oči si znovu přeměřily zploštělou kouli, v níž se Kisame a Mizukage nacházeli. Byla tvořena vodou. Kisameho technika vodního vězení se od jejich posledního setkání zjevně dost zlepšila.
Neji zaťal zuby a rozhlédl se po bojišti. Nastal čas, aby přiložil ruku k dílu. Vytrénovanýma očima rychle vyhledal jednoho z velitelů a vyrazil k němu.
„Neji Hyuuga, jounin. Boj na blízko. Právě jsem se vrátil z mise.“ Představil se spěšně. „Kde jsou potřeba posily?“
„Všude.“ Vydechl velitel rozechvěle a potvrdil tak Nejiho obavy. Velitelova ruka ale vyletěla a jeho ukazováček mířil na obrovskou vodní bublinu. „Jeden z nich zajal Mizukage. Nemůže dýchat, už není moc času.“
Neji jen přikývl a vyrazil.
Kolem bubliny bylo seskupeno několik týmů jouninů a všechny cílevědomě spolupracovaly na jejím zničení. Prostorem létala jedna technika za druhou, všechny se ale od povrchu bubliny jen neškodně odrážely, v horším případě dopadaly zpět na Mlžné ninji. Vidní techniky bublina dokonce pohlcovala a dále tak zvětšovala svůj objem. Dokonce i Doton, který měl nad Suitonem přirozenou výhodu, nepůsobil technice žádné problémy.
Neji se k vodnímu vězení připlížil a vmísil se do jedné zmatené skupiny ninjů. Spěšně uhnul odražené Raitonové technice a přiložil obě dlaně k vodnímu povrchu.
Tohle už jednou zažil. Už jednou byl v podobné technice lapený. Už tuhle techniku jednou prolomil. Zvládne to znovu. Nadechl se.
„Juuken: Hakke Kuushou.“ Povrch bubliny se pod náporem techniky vydul. A zase vystřelil zpět, čímž Nejiho odrazil několik metrů dozadu. Vypouklý povrch ještě několikrát zarezonoval a vyslal po hladině bubliny vlnky podobné těm, které se tvoří na rybníce, když do něj dopadne oblázek.
A to bylo všechno.
Juuken nedokázal překonat vodní povrch. Povrchové napětí vody smíchané s Kisameho chakrou bylo příliš vysoké.
Nejiho obočí se stáhlo. Tohle byl problém. Stočil svůj pohled k ostatním ninjům a jejich stejně neúčinným útokům. Povrch bubliny na jejich techniky reagoval podobným pulzováním. Žádná jej ale neprotrhla. Mužovo zamračení se prohloubilo.
Jeho byakugan zabloudil k Mizukage. Pohybovala se ztěžka a sotva uhýbala Kisameho útokům. Sama neútočila, za což byl Neji rád. Jen by Kisamemu dodala další chakru. Velitel měl ale pravdu. Museli si pospíšit.
Jenže co mohli dělat? Bublina byla očividně neprolomitelná. Její povrchové napětí bylo příliš velké na to, aby dovnitř pustila cokoliv – ať už cizí techniku, nebo proud chakry. Bylo tedy potřeba jediné. Museli povrchové napětí bubliny snížit. A to bylo možné dvěma způsoby.
„Hej,“ zaburácel Neji, když se mu v hlavě vytvořil plán. „Všichni uživatelé Katonu – bombardujte ten objekt ohnivými technikami.“ Ninjové si vyměnili nedůvěřivé pohledy. K Hyuugovi zatím přiskočil jeden z velitelů jednotek.
„Jsi blázen?“ Vyletěl na něj. „To tě v akademii neučili, že ohnivé techniky nemají na Suiton účinek?“ Neji přijal očekávané výtky s kamenným výrazem, než muži vysvětlil svůj záměr. Ten již po pár větách opatrně přikyvoval.
„A když tu vodu zahřejeme, její povrchové napětí se sníží.“ Dokončil Neji, načež velitel bez emocí přikývl a pokynul jednotkám, aby se daly do útoku dle Hyuugových instrukcí. Ninjové naposledy nechápavě pokrčili rameny a pozvedli obočí, konečně se ale dali do útoku.
Za okamžik už na oblou vodní hladinu pršely ohnivé koule všech velikostí. Kisame se ale jen zasmál a dál pokračoval v pronásledování Mizukage.
„Jaký navrhuješ další postup, Hyuugo-san?“ Zeptal se ho velitel, teď už s trochou respektu.
„Utakata. Jeho bubliny mají mýdlovou složku.“ Velitelův pohled si ale žádal další vysvětlení. „Ten objekt vodní techniky pohlcuje. Mohl by pohltit i Utakatovy bubliny. A mýdlo z nich pak povrchové napětí sníží ještě víc.“
Velitel okamžitě přivolal jednotku ninjů a několika krátce štěknutými povely je vyslal pro jinchuurikiho. Neji kývl na znamení díku a velitel kývnutí oplatil.
„A až bude povrch dostatečně oslaben?“ Zeptal se.
„Potom soustředíme všechny útoky do jednoho místa a povrch narušíme. A já pomocí Juukenu zasáhnu do stability techniky natolik, abychom Mizukage získali zpět.“ Velitel přikývl a na jeho přísné tváři se objevil náznak úsměvu.
„Dobrá práce Hyuugo-san.“ Uznal a otočil se čelem k jednotkám bojovníků.
„Předávám velení Hyuugovi.“ Zahřměl, a na Nejim najednou spočnuly stovky váhavých pohledů. Na čele ho zastudil pot – co když plán nevyjde? Co když udělal chybu? Co když něco nedomyslel?
Jenže na další rozjímání nebyl čas. Vyslaná jednotka se vrátila i s Utakatou. Ten již byl zjevně seznámen s plánem, protože okamžitě začal povrch vody zasahovat svými, tentokrát nevýbušnými, bublinami. Které byly, k Nejiho oddechu, bez odporu pohlcovány.
Mizukage zatím překvapeně vzhlédla ke stovkám ohnivých technik, bombardujících povrch. Málem kvůli tomu nestihla uhnout Kisameho dalšímu útoku. Kisame se ve vodě pohyboval neskutečnou rychlostí. Jeho tělo, napůl lidské a napůl žraločí, s žábrami po obou stranách krku a blánami mezi prsty, bylo ve vodě výrazně obratnější než tělo člověka. Každý Kisameho pohyb navíc posunul příslušným směrem i vodní bublinu s jeho kořistí. Žádný div, že se Mizukage dosud nepodařilo uniknout.
Neji znovu položil dlaň na vodní hladinu. Příjemně hřála. Pokud nechtěl způsobit Mizukage, uvězněné ve vodní cele, ještě problémy s horkem, bylo na čase přejít do útoku.
Neji odtrhnul pohled od masy vody a otočil ke skupině ninjů, nečinně pozorující útoky svých kolegů. Posbíral tenčící se síly a vyrazil k nim. Nastal čas vyzkoušet poslední bod plánu.
„Uživatelé Dotonu?“ Otázal se skupiny, načež několik ninjů přikývlo. „Shromážděte se a připravte si svoje nejsilnější techniky. Uživatelé Raitonu a Fuutonu,“ Většina zbylých ninjů kývla a přistoupila. „Podpořte první skupinu svými útoky.“ Otočil se k několika zbylým ninjům. „Uživatelé Suitonu?“ Ujistil se, načež shinobi přitakali. „Připravte se k útoku proti Kisamemu.“ Pokynul k žraločí postavě ve vodní bublině. „Čekejte, až bude bublina zničena a pak na můj povel.“ Přikázal. Jednotka uživatelů vodních technik se seskupila a vzdálila.
Neji skočil před jednotky s Dotonem, Raitonem a Fuutonem, které stály v několika řadách před masou vody. Zašátral v pouzdře s vrhacími zbraněmi a nahmatal shuriken. A otevřel ústa v posledním klíčovém rozkazu. „Všichni soustřeďte útoky do místa dopadu shurikenu!“ Zahřměl a hvízdnutí shurikenu protnulo vzduch.
Zbraň se neškodně zabořila do vodní hladiny. Ta se začala mírně prohýbat. Než ale dosáhla maxima a vymrštila se zpět, stovky technik dopadly na vypouklé místo. Síla byla zničující. Neji, bezpečně skrčený v podřepu na zemi, cítil, jak prostor nad jeho hlavou vibruje chakrou. Aktivovaný Byakugan napjatě pozoroval změny ve struktuře vodního vězení.
Nestačilo to.
Hyuuga na nic nečekal a vymrštil se na nohy. Horká chakra zaplavila jeho ruce, hruď i nohy. Na mužově čele se vyrazily kapky potu. Konečně se jeho dlaně dotkly vodní hladiny. Byla tak vypouklá, že byl Neji jejím povrchem obklopen téměř ze všech stran. I zbytek jeho těla dopadl na našponovanou hladinu. Byakuganem zaznamenal zpřetrhané vazby v chakrové síti v povrchu. Teď!
„Juukenhou: Ichigekishin.“ Proudy chakry byly z tenketsu na povrchu jeho těla vymrštěny jako projektily. Vodní hladina se zavlnila. Neji ztuhl. A bublina praskla.
Mlžná vesnice se ocitla pod vodou. Příkrov mlhy, narušený četnými výbuchy, byl doplněn vodou zahřátou ohnivým bombardováním, která se nyní rychle vypařovala.
„Útok!“ Vykřikl Neji na pluk ninjů se Suitonem, jejichž ruce už byly nachystané v pečetích. Kisame nestihl ani zrušit svoji proměnu a byl zasažen. Neji zatím vyrazil k Mizukage, která bezbranně ležela v kaluži vody a lapala po dechu.
„Mizukage-sama.“ Žena se železným stiskem chytila jeho předloktí a s velkým úsilím se vytáhla na nohy. Její nádechy zněly přidušeně a lapavě. Její oči byly rozšířené a slepě těkaly po okolí. Neji Byakuganem proskenoval její plíce a zatnul zuby. Nadýchala se vody.
„S dovolením.“ Zamumlal, načež rychlým pohledem rozpoznal správné tenketsu na její hrudi. Stačily tři juukenové zásahy a ramena Mizukage se otřásla prudkým kašlem. Žena se předklonila a vyprskla vodu, kterou kašlem vypudila z plic. Frekvence jejího dýchání se konečně začala sotva znatelně zpomalovat.
„Hyuugo,“ Vyslovila a nadechla se plnými ústy, „děkuju.“ Její hlas byl zhrublý mocným kašlem. Neji místo odpovědi vyběhl před Mizukage a Kaitenem odrazil Kisameho vodní techniku. Když se chakra kolem něj rozplynula, Mizukage už stála po jeho boku, dech zklidněný.
„Toho hajzla sundáme.“
„Mizuakge-sama, neměli bychom se soustředit na obranu jinchuu-“
„Ne.“ Odsekla žena nakřáple. „Nejdřív musí zaplatit tenhle. Blonďatýho hezounka si podám potom.“ Zavrčela a vyskočila do útoku. Neji ji bez dalšího zdržování následoval.
Teď, když byl Kisame ve své žraločí podobě na souši, se karta obrátila. Jeho zmutované tělo pokryté hrubou modrou kůží lapalo po dechu a zoufale se vyhýbalo technikám. Nedostal ani vteřinu času. Všechny pokusy o složení pečetí byly přerušeny. Pokusy o útěk byly zmařeny.
A najednou na něj pršela láva. Samehada, napěchovaná ukradenou chakrou, sotva stíhala hluboké rány zacelovat. V marné snaze chakra rychle mizela. Rty Mizukage se roztáhly do nevhodně jemného úsměvu, zatímco její ruce svíraly smrtící pečeť.
Komando ohnivých ninjů opět vyskočilo do vzduchu a v podpůrném útoku vyslalo na bývalého Mlžného shinobiho roj hořících meteorů. Ženin úsměv se roztáhl a její ruce zakmitaly při vyvolávání další techniky.
Kisameho oči se rozšířily. Hrůzou? Neji na tuhle otázku nikdy neměl znát odpověď. Přes dunění zuřící bitvy k jeho skupině dolehlo naléhavé volání.
„Mizukage-sama!“ Neji za zvukem střelil očima. A za vyděšenou tváři velitele spatřil křenícího se Deidaru – a v jeho rukou Utakatovo ochablé bezbranné tělo.
„Do p***le!“ Hlas Mizukage se v poslední slabice zlomil. Její ruce se rozpojily a ramena se napjala. Deidara se prudce odrazil a i s tělem v náruči se vznesl vysoko do vzduchu.
Neji nečekal na rozkazy a dal se do pohybu. Za zády slyšel stejně spěšné kroky Mizukage. Vtom jeho oči upoutalo dění nad jejich hlavami.
Nad Skrytou Mlžnou vesnicí prosvištěl stín ve tvaru obřího ptáka. Masa výbušného jílu nakrčila křídla. A odjištěná bomba se najednou nadzvukovou rychlostí řítila k zemi. Řítila se k zemi.
Přímo k Nejimu.

Poznámky: 

Ach jo. Omlouvám se za zpoždění ve vydání. Podcenila jsem náročnost plánování kapitoly, a takhle to dopadlo. Odměnou vám budiž alespoň krapet delší díl než obvykle.
Dlouho očekávaní Akatsuki posbírali své síly a konečně dorazili do Mlžné. Doufám, že jste si dnešní bojový díl užili. I s tím cliffhangerem na konci.

Senpai-sama...

Moc se omlouvám, že jsem poslední dobou tak flákala odpovědi na tvé otázky v komentářích. Jsou to skvělé postřehy, a nechat je takhle bez reakce je hanba. Hned to spěchám napravit Díky, že stále tak neúnavně čteš a komentuješ. Moc si toho s Kimm vážíme