Typ

„Ne… Jak…? CO?! Měla jsi být nadobro pryč?“
Už jsi chtěla slavit? No tak Sakuro přiznej si, že jsem ti chyběla. Co bys beze mě tak dělala?
„Žila?“ Sakura seděla v rohu pokoje a připadala si jak blázen, který promlouvá sám k sobě. „Stala se divná věc, víš? Potkala jsem Itachiho, Sasukeho bratra… Ale nepoznala jsem ho.“
Jak bys taky mohla, Sasukeho jsi neviděla skoro deset let a jeho bratra taky ne.

Bylo překrásné ráno a v jedné, ne příliš okázalé vesnici, běžel s pláčem malý modrý kluk za svojí mámou. 

Chceli ste viac Sasukeho? Máte ho mať!

„Tak čo, prsteň sa jej páčil?“
„Neviem, nechal som jej ho na posteli v izbe.“
„Čože si urobil?!“ Dobre, zo Shiorinej reakcie začínam mať dojem, že to nebol práve najlepší nápad.
„Ty... ty... nie, nie, povedz mi, že si to neurobil. Ani ty nemôžeš byť taký idi*t.“
„Upokoj sa, áno? Nie je to tak, že by som ju musel skutočne žiadať a ten prsteň som jej tam dal nech si ho pozrie a povie mi, či sa jej páči alebo ho mám vymeniť.“ Bože, akoby som žiadal ju.

„Já ti říkal, že když půjdeme tady, tak se ztratíme," upozornil Tory Zetsu.
„Ne! To já jí to říkal!" okřikl se okamžitě.
„Nelži! Ty jsi jasně tvrdil, že ji máme sežrat, ale cesta tě vůbec nezajímala!"
„Držte zobáky oba dva!" okřikla Zetsua blondýnka, a když její slova neměla žádný účinek, začala si hlasitě zpívat balady o vraždění schizofrenických kytek.
„Měli jsme jít podél řeky!"
„To teda ne, měla jsme jít po té pěšině, co se klikatila mezi stromy!"

[color=red]„Gaara..."
„Gaara, braček..." otvoril som oči a chvíľu sa nevedel zorientovať. Bolo mi zle a žalúdok ma neskutočne bolel. Hlava sa mi krútila a ťažko sa mi dýchalo.
„Konečne si sa prebral. Tak sme sa o teba báli." otočil som hlavu na bok, aby som sa pozrel na Temari, ktorá sedela vedľa mňa na posteli. V tvári mala úľavu, keď videla, že som sa prebral.
„Temari..." zašepkal som s námahou a vedľa nej sa čosi pohlo. Pozrel som tam a videl Kankura, ktorý sa na poli usmieval, na poli mračil a tváril sa zároveň ustráchane.

Už po ňom nehodila kunai. Zrejme sa poučila z prvého prepadnutia. Vedela, že Daisuke ich pošle späť na ňu a to nechcela riskovať. Rozbehla sa proti nemu a švihala svojou zbraňou, ktorej sa úspešne vyhýbal. Niekedy to bolo tesné, ale vždy sa vyhol. Keď chcela urobiť výpad na jeho hruď a tým mu uštedriť smrtiacu ranu, schytil jej ruku a mierne ju vykrútil, pričom sykla a pravou nohou sa ho pokúsila kopnúť.

„Neměl by ses tak přepínat, Shikamaru,“ promluvil měkce Shikaku Nara směrem ke svému synovi.
„Nic mi není,“ dopověděl mu oslovený lhostejně a protlačil se kolem otce ke dveřím do svého pokoje.

S pláštěm omotaným kolem ramen obešla svou postel a pomalým krokem přešla k jeho gauči. Kisame nadzvedl obočí. Sakura kapku zčervenala v obličeji, přesto se nenechala strhnout jeho pohledem.
Kisame chvíli pozoroval její obličej. Čím delší byla propadlina ticha, tím víc se červenala. Až když se jí červená skvrnka objevila i na nose, odsunul se a uvolnil tím trochu místa.
Na chvíli se jí rozzářil obličej, šťastné pousmání.
Bohužel, ani ta trocha místa, co Kisame uvolnil, jí ke spokojenosti nestačila.

Zatlačil jej do lopatiek a postrčil ju pred seba. „Bež už!“
Neochotne pozrela za seba. Ak utečieš, zistia to. Odrazila sa, vyskočila a tvrdo dopadla na ďalšiu strechu budovy. On netrpezlivo za ňou. Chvíľu takto išli, až kým jeden z nich neucítil chakru, ktorá nepatrila im. Zaklial a otočil pohľad ku Sayuri.

DŮLEŽITÁ POZNÁMKA NA ZAČÁTEK: Už jsem to sice dopsala k minulýmu dílu, ale nacpu to ještě sem: Protože do mě jistá osoba celý dnešní den ryla, abych udělala Nanami trochu starší, že je to divný, že se jí líbí Kakashi, tak jsem se jí rozhodla vyhovět a Nami teď není 15, ale 18. :DD

Doskočit. Obrátit se. Hodit kunai. Výbuch. Přikrčit se. Pozor, genjutsu. Zrušit.
Jedna z mých nesčetných vodních technik. Vyhnout se. Odrazit shuriken. Jde po mně.

„Ako som mohla zaspať?! Dokelu!" Myslela som si, zatiaľ čo som na seba v rýchlosti naťahovala oblečenie.
Už to je dosť zlé, že som s Deidarom v tíme, teraz ešte navyše budem musieť počúvať jeho blbé kecy. Chvatne som si zapla topánku, schmatla som tašku so zbraňami a čo najrýchlejšie som zbehla dolu po schodoch, kde som sa ešte aj potkla.
Zadýchane som sa dotrepala do obývačky.
V obývačke už stál Deidara a tváril sa mimoriadne otrávene. S rukami prekríženými na prsiach sa opieral o gauč.

„Gaara měl pravdu!“ prohlásil Naruto a odnesl mě do stanu. Co se dělo pak si nepamatuju, ale k tomu, co vás napadne, nedošlo! I když nevím jak ve stanu kazekageho. Ale ráno byla Xina už vzhůru, když jsem vylezla ven. Bylo asi šest ráno.
„Gaara taky chrápe?“ zeptala jsem se.
„Ne, Kankurou!“ odpověděla.
„Vy máte ve stanu ještě Kankura? Já myslela, že spí naproti…“
„Vždyť jo,“ odsekla Xina. „ A Temari spí se Sakurou vedle něj. To taky vím!“

Ten pocit, keď vám uši brúsia vibrácie vysokého i nízkeho kriku, ten, pri ktorom sa vám pokožka natiahne a celé vaše telo sa chveje tým nepríjemným pocitom, ako keď sa vám pod nohami stráca zem. Keď chápete, že sa deje niečo strašné. Utekala som, pretože som sa bála, že to bola pravda, aj keď to bolo očividné. A z rovnakého dôvodu som brzdila každý svoj krok, aby som čas, keď tam dorazím a vryjem si do pamäti strašnú skutočnosť, posunula čo najďalej.

Jak jen bych začal mé vyprávění. Nejsem v tom vyprávění dobrý. Prosím tedy o pochopení.
Asi tím, jak jsem viděl celou vesnici připravovat se na svátek Tanabata. Tyto dny jsem v dětství neměl rád, protože mi otec neustále vtloukal do hlavy, že je to důležitý svátek, jelikož se střetávají dvě hvězdy, které jsou od sebe vzdáleny nepředstavitelnou dálkou. A právě tyto hvězdy představující dva milence.

„Zatraceně!“ křičím, ani pořádně nevím proč. Nejspíš proto, že jsem se zamotal do šňůry, na kterou bude Sakura věšet lampiony. Já fakt nemůžu za to, že si dala ty svoje sarapatičky na moji oblíbenou židli v Ichiraku. No jo, já vím, že bych měl pomáhat Sasukemu s přípravami na tanabatu, ale když já mám hlad! A tady dělají tak vynikající rámen! A Sasuke se nezblázní!

Vstal a země se mu pod nohama nebezpečně rozhoupala. Jako v boji, když ztrácí příliš mnoho krve; v té chvíli, jak mu kunai nepřítele pronikne hluboko do masa a oblečení se začne zbarvovat do ruda. Přesto, když se pak podíval okolo sebe do poloprázdného šera hospody, žádného protivníka nespatřil. Jenom venku tisíce barevných papírků vlajících ve větru.
Protivně bodaly do očí.
Pohledem prohledal místnost a pokusil se najít tu sympatickou servírku v krátké sukni; když ji nikde nespatřil, s nezaujatým pokrčením ramen se vydal ven.

Na zazvonenie budíka som sa rýchlo posadil a zaklapol ho. Oprel som si lakte o kolená a tvár som vložil do dlaní. Pretrel som si oči a vzdychol som si.
Odhodil som zo seba prikrývku a pomaly som došiel do kúpeľne, kde som zo seba zhodil oblečenie. Pod teplou sprchou som sa konečne prebral. Obliekol som sa a vyrazil som do ulíc.

Len tak som sa prechádzal, keďže bolo voľno a nechcelo sa mi veľmi nič robiť, keď som zbadal, že všade sú rozvešané bambusové vetvičky. Zastal som a rozmýšľal.

Lístky sa začali jemne vlniť vo vetre. Nielen ony, ale aj blonďaté vlasy, ktoré zakrývali smútok v blankytne modrých očiach. Zahľadeli sa na oblohu.

V Konoze byl rušný den, protože se všichni horlivě připravovali na každoroční festival jménem Tanabata. Několik lidí muselo pomáhat s přípravami na tento festival. Samozřejmě, že se nikomu nechtělo.
„To je otrava!“ Pronesl tradičně Shikamaru. Přitom ležel na jedné z nedalekých zídek.
„Síla mládí to vyhraje!“ Pokřikovaly energeticky naše zelené šelmy z Listové.
„Hej, vy idioti! Co kdybyste nám taky trochu pomohli a ne tu pobíhali v těch svejch úchylnejch, zelenejch oblečcích!“ Nadávala růžovka jménem Sakura.