Říkali mi jinchuuriki 005- A co já, zlato?

„Gaara měl pravdu!“ prohlásil Naruto a odnesl mě do stanu. Co se dělo pak si nepamatuju, ale k tomu, co vás napadne, nedošlo! I když nevím jak ve stanu kazekageho. Ale ráno byla Xina už vzhůru, když jsem vylezla ven. Bylo asi šest ráno.
„Gaara taky chrápe?“ zeptala jsem se.
„Ne, Kankurou!“ odpověděla.
„Vy máte ve stanu ještě Kankura? Já myslela, že spí naproti…“
„Vždyť jo,“ odsekla Xina. „ A Temari spí se Sakurou vedle něj. To taky vím!“
„Promiň,“ pípla jsem. /Stejně by ho tam Xina nenechala, vyhodila by ho ven / došlo mému sarkastickému já.
„V poho. Jen jsem se moc nevyspala.“
„Takže ty a Gaara…“ nedokončila jsem otázku.
„Ne!!!“ zaječela a začervenala se.
„Ty se červenáš?“
„Už to tak bude.“ Zasmála se Xina.

„Já myslela, že jinchuuriki se nikdy nečervenají…“ „Copak Naruto se nikdy nečervená?“ zrozpačitěla Xina.
„Ale jo, Naruto je vlastně taky jinchuuriki, co?“
„To jo, a jakej. Fakt, vybrala sis dobře.“ Řekla.
„Neříkej, že žárlíš!“
„Ani náhodou! Gaara je o hodně lepší!“ uraženě našpulila rty.
„A co já, na mě se tady zapomnělo?“ Ozval se Kankurou od stanu.
„Jo!“ vykřikla Xina zároveň s mým „Ne!“
„Tak co teda?“ zeptal se Kankurou.
„Na tebe se nedá zapomenout!“ řekla jsem mu.
„Kéž by to říkala i ta slečinka vedle tebe!“
„Nedořekla jsem to, jsi tak otravnej, že se na tebe nedá zapomenout!“ odsekla jsem. Původně jsem to neměla v úmyslu, ale prostě mi to nějak přišlo na jazyk. A rozhodně jsem toho nelitovala!
„Má pravdu,“ upozornila Xina.
„To mě těší.“ Povznesl se Kankurou.
„Poslouchals ji vůbec?“ zeptal se Gaara ze stanu, vylezl ven a objal Xinu.
„Ne,“ řekl Kankurou.
„To vysvětluje víc, než bys chtěl,“ odsekla Xina a otočila se ke Gaarovi. „Dobré ráno, broučku.“ A pusa.
„Co říkala?“ zajímal se najednou Kankurou.
„Že si otravnej!“ zaječela jsem hlasitějc, než jsem čekala.
„Nebudit!!!“ zařval ze stanu Naruto.
„Sorry!“ zařvala jsem na oplátku. /Kde se to ve mně sakra vzalo? /
„Vy jste se pohádali?“ otázala se Sakura, která právě vylezla ze stanu.
„Ne,“ odsekla jsem. Xina povytáhla obočí.
„No proto!“ oddychla si Sakura.
„Co no proto,“ zajímal se Kankurou.
„Ty si fakt hluchej?!“ ječela Xina.
„Říkala si něco?“ dělal Kankurou blba.
„To už děláš schválně!“ prokoukla ho Xina.
„Nekecej!“ zařval Kankurou.
„Nech mě bejt, OK?“
„OK!“
„OK!“
„OK!“
„OK!“
„OK!“
„Nechcete toho nechat?“ ozvala se Temari, kterou tím „OK!“ vzbudili.
„Ne, baví mě to!“ odpověděl Kankurou.
„Fajn! Ale mě ne!“ odsekla Xina. „Povídej si třeba s Hinatou.“
„Ne!“ vykřikla jsem.
„Díky za vzbuzení!“ vylezl naštvaný Naruto ze stanu.
„Promiň,“ pípla jsem.
„Fajn! Stejně už se mi nechce spát!“ zívl Naruto.
„Seš si jistej?“ nedalo to Xině. Gaara znuděně přešel ke stromu, co rostl pár metrů od Xiny. Xina šla za ním. Vedle místa, kam se usadil Gaara leželo poleno a tak ho Xina odkopla, aby si mohla sednout. Najednou se místo polena objevil člověk s blonďatýma vlasama a „Ino“ sestřihem. Chytil Xinu za ruku. Teprve potom si ho všimla.
„Ne!!!“ zalapala po dechu.
„To je on!“ vykřikl Gaara, „Ty…!“ Ten nejspíš chlap se usmál.
„Máš modrý nehty, Desetiocasá.“
„Neříkej mi tak a pusť mě!“
„Tentokrát to nemám v plánu, zlato.“
„To nebyla otázka, to byl příkaz,“ upozornil ho Kankurou.
„Já jsem to pochopil.“ Mluvil o sobě v mužském rodě, takže to byl asi chlap. Spíš bych ale dávala přednost termínu ‚hermafrodit‘.
„Jakto, že máš modrý nehty, hmm? Tomu říkáš věrnost Akatsuki?! Pein tě zabije!“
„Peina nehodlám poslouchat a ty mě pusť!“
„Co ti je? Odešla jsi z Akatsuki, našla sis kluka a nejsem to já! Tomu říkám nehoráznost!“ „Sklapni! Koukej mě pustit, nebo tě udusím!“
„To mohla udělat už dávno,“ zašeptal mi Naruto do ucha.
„Neudusíš, zapomněla jsi? Akatsuki jsou proti tvým silám odolní! Pein na to přece přišel! Hmm?!“
„Hmm!“ odsekla popuzeně Xina.
„Pusť mě!“ Najednou se hermafrodit začal dusit. Pak to přestalo. Zalapal po dechu.
„Vylepšila jsi to, ale stejně bych tě porazil.“ Xina byla udýchaná. /!!! /domyslela jsem si.
„Fajn!“ vložil se do toho Gaara. Ale na scénu už přišla Sakura. Praštila hermafrodita do ruky a zaječela:
„Ty jeden zmetku, koukej ji pustit.“
„Jau, zlomila jsi mi ruku!“ zasyčel. Odtáhl se. Na Xinině předloktí ale zůstal malý ptáček, který vypadal jako z papíru.
„Není to papír, je to jíl,“ zašeptal mi do ucha Naruto. Asi se mu stal stejný omyl. Ale ‚hermafrodit‘ předčil všechna naše očekávání. Prohlásil naprosto vyrovnaně:
„Pojď se mnou, nebo to odpálím!“