Život rudých obláčků 2. Hledá se Kisame

Bylo překrásné ráno a v jedné, ne příliš okázalé vesnici, běžel s pláčem malý modrý kluk za svojí mámou. 
"Mamíííííí, oni si zas ze mě dělají srandůů!" Vřískal malý uplakánek a matka, která měla parádní bolehlav z včerejší párty se chytila za hlavu a prosila boha o pomoc.
"Jashin-sama já tě prosím, ať ten malý plantážník přestane řvát, nebo ho zabiju." Chytala se za hlavu a vrčela jak pes na v obležení kočičí armády. Mezitím, k ní doběhl malý kluk, mohlo mu být možná tak sedm, právě nastoupil na akademii, ale ze všeho nejvíc, a s tímhle snem se taky všude chlubil, se chtěl stát jedním ze sedmi šermířů. Přiběhl k ní a spustil táhlým a nepříjemným dětským hlasem.
"Mamííí, oni si zas ze mě dělají srandůůůůů!" Černovlasá žena se jen chytla za hlavu a otráveně zavrčela. 
"Co zase tentokrát?"  Koukla na něj unaveně. Malý capart ihned spustil.
"Zase se mi posmívali kvůli tomu jak vypadám." Smutně se na ni koukl a objal ji. Žena si povzdechla a pohladila ho po vlasech.
"Co říkali?" Povzbudivě se na něj usmála. 
"Mami, proč nemám kůži jako ty a táta?" Zvědavě se na ni koukl a ona sebou trochu trhla. Pak se od ní trochu odtáhl a tázavě na ni koukl.
"To víš chlapče, tenkrát, to byla taková párty, že můžeš bejt rád, že neštěkáš...." Zasnila se jeho máma a on se na ni nevěřícně koukl. Raději odběhl pryč, protože nemělo cenu se s ní o tom bavit.

"Co tím sakra myslela? Kdo má těm jejím řečem rozumět...." Nadával nad slovy své matky mladý Kisame a rázoval si to k řece.  Chvíli jen tak házel kameny do vody a pak si sedl na kámen a pozoroval okolí. Shodou okolností, řeka kam se mladý Kisame dostal, byla řekou kde se chodily koupat dívky a kámen na který si sedl, byl přeměněný muž. Za chvilku, se ozvalo překvapené "Bwuá?!" Z úst polekaného Kisameho, který z ničeho nic letěl vzduchem a s hlasitým šplouchnutím, skončil v řece. Když se pořádně rozkoukal co se stalo, uviděl na břehu muže s obrovským mečem, jak nadává na oprsklá mrňata, která by měla sedět doma a hrát si a ne sedat si na slušný lidi. Kisame vylezl z vody a nasupeně koukal na něj.
"Co si sakra myslíte že děláte!" Muž se na něj jen otráveně podíval a odfrkl si. Pak Kisameho trklo co o něm vlastně muž říkal.
"Hele, já nejsem žádný mrně! Mluvíte tady s budoucím šermířem!" Mezitím, se k místu kde ti dva byli, dostávaly zvuky hovoru. Na to chlapík nečekal, zacpal Kisamemu pusu a pošeptal mu do ucha.
"Když teď budeš potichu, staneš se učněm šermíře, osobně ti to slibuju." Nedočkavě hleděl k řece. Když Kisame slyšel nabídku, ticho za učení, okamžitě zmlknul. Muž jej hodil do křoví a Kisame si musel zacpat ústa, aby byl potichu, protože jinak, by toho chlapa seřval. Během chvilky se muž zase přeměnil na kámen a v tu samou chvilku dorazily na místo mladé dívky. Na kameni vyrazily dva malé pramínky krve. Najednou se dívky rozhodly že vylezou z vody, a jedna z nich si sedla na kámen. V tu chvíli už to muž nevydržel a s hlasitým "puff" se přeměnil zpět do své podoby. Co následovalo, je cenzurováno kvůli přílišnému násilí. Po této scéně, Kisame vylezl ze svého úkrytu.
"Tak a teď k tomu tréninku na šermíře. Kdy můžu začít?" Koukl se na zmláceného muže. Ten, ačkoliv byl v dost nepříjemném stavu, se okamžitě postavil na nohy. 
"Můžeme začít prcku." Kisame se na něj jen nedůvěřivě koukl. 
"A kdy se setkám s nějakým šermířem?" Nadzvedl obočí a rozhlížel se kolem, zda někoho neuvidí, jak se někde schovává. Muž se jen ušklíbl.
"Stojím před tebou a tobě to pořád nedošlo?" Odsekl kus dřeva připomínající meč v jeho ruce a hodil jej Kisamemu. Pro něj, byl kus dřeva samozřejmě až moc velký. S žuchnutím spadl na zem, překvapeně se koukl na muže před sebou a obdivně sledoval jeho meč.
"Tak jo prcku, zvedni ten meč!" Poručil muž a vyzývavě koukl na  Kisameho... 

  A touto větou, také začal několika letý výcvik, kterým se následně o pár let později stal šermířem. Po těchto pár letech, se Kisame čirou náhodou dostal znovu do míst, kde se poprvé setkal s mistrem. Nostalgicky si utřel slzu, to když se smál jak vzpomínal, jakou dostal jeho sensei od holek nakládačku a pak se posadil ke břehu řeky. Jelikož bylo opravdu velké horko, rozhodl se, že se vykoupe. Oblečení a svůj milovaný meč, Samehadu, schoval do míst, kde se tehdy jako kluk schoval a skočil do vody. Plaval o hodně, hodně hluboko a o hodně velký kus dál, a tak si nevšiml dvou lidí, kteří se docela nebezpečně přiblížili k jeho věcem. 

"Hej Konan, zůstaneme tady, už mě nebaví hledat žádný rekreační střediska!" Muž s oranžovými vlasy utrápeně zaúpěl směrem k modrovlásce, celý ověnčený zavazadly. Již zmíněná Konan, si jen povzdechla a kývnutím dala najevo svůj souhlas. Následně vybalili tašky a kolem to vypadalo, jako v kempu. 
"Peine! Něco ti bere!" Řvala nadšeně na svého společníka Konan a ukazovala na prohnutý rybářský prut.
"Ták pojď ty potvoro!" Syčel Pein a tahal za prut. 

Mezitím, co nahoře na břehu Pein zuřivě tahal svůj úlovek za hlasitého povzbuzování od jeho fanynky Konan, se dole pod vodou snažil Kisame dostat z nějakého protivného háčku. 
"Sakra, člověk si jde pro pár červů a skončí takhle, mělo mě napadnout že to není bufet!" Nadával Kisame a snažil se dostat z háčku, jenže nahoře se k tahání přidala i Konan, a tak náš milý Kisame vyletěl z vody jako korkový špunt a houpal se nad vodou.
"Muosjesd mwd psusjjt?!!" Původně se sice snažil zařvat "Můžeš mě pustit?!!" Ale háček v puse taky dělá svoje, tak prostě jen visel, cenil zuby a huhlal všechny možné i nemožné nadávky co znal. 
"Mořská víla!" Zažbleptal Pein. "Chytil jsem mořskou víluuuu!" Začal jančit a skákat i s Kisamem na prutu. 
"Prkdneatav skahvays tyf dkensnente nendkdskejlks!" (čti jako"Přestaň skákat ty demente nebeskej!") úpěl Kisame a měl chuť si z něj udělat svačinu pro rybičky. Pak se ale ozvala Konan.
"Houby mořská víla ty troubo." Koukla se na Kisameho a na to jak vypadal. 
"Tý vado, ty jsi chytil *žraloka!" Zírala na Kisameho s otevřenou pusou. Kisame se pleskl do čela, ačkoliv to jej tak akorát rozhoupalo, což bylo samozřejmě bolestivé, a tak se snažil gestikulací a různým huhňáním ty dva přinutit, aby jej pustili na břeh. Ti na něj jen tupě zírali, a asi až po dvaceti minutách jim došlo, c o vlastně chce. Když konečně cítil pevnou zem pod nohama, svezl se na ni. Pak jako střela vyletěl směrem ke svým věcem, ale asi čtvrtinu metru před svým úžasným mečem sebou plácnul o zem. Koukl se co zavinilo jeho pád a viděl že má na noze lanko, ovšem kde ti dva sebrali obojek s nápisem **Žrajda to opravdu nechápal. 

"Co to sakra vy dva děláte?" Nechtěně zaječel o dvě oktávy výš než chtěl. To se nedozvěděl, protože zrovna od někud vytahovali grill a tiše si mezi sebou šeptali. Tedy, alespoň si to ti dva museli myslet, ovšem Kisame jasně a zřetelně slyšel co říkají. Když se dozvěděl, že by měl být zabit, svlečen z kůže, vykuchán a ogrilován jako nějaká přízemní ryba, opravdu se naštval. 
"Hej vy chytrolíni, jestli si myslíte, že si mě dáte s bramborama a salátem jako přílohou, na to hezky zapomeňte!" Ti dva se na něj překvapeně otočili a Pein docapkal k němu. 
"Ono to mluví!?" Ukázal prstem a s otevřenou pusou. 
"Jasně že mluvím, nejsem přece ryba." Odpověděl mu otráveně Kisame. 
"Tak, teď když už jsme si ujasnili že mluvím a jsem člověk, mohli byste mě laskavě pustit?" Pein se toužebně koukl směrem ke grillu a  hned na to dostal plesknutí pánví po hlavě od Konan. 
"Kolikrát ti mám říkat, že s jídlem se nehraje!" Pein se jen přikrčil před další ránou.
"Ženská jedna pitomá, já nejsem žádný kus žrádla, jsem člověk, šermíř abys věděla a mít svůj meč, ugriluju si tě tady sám!" Zařval docela vytočený Kisame. "Břink!" Dostal pánví po hlavě tak, že viděl hvězdičky.

Když se probral z mrákot, kolem něj čadil kouř, a zezdola jej něco nepříjemně pálilo. Pak si uvědomil, že na něj někdo něco sype a něčím jej polívá. Otevřel do široka oči a byl nad nepříjemným táborákem, a opíkal se, jako prase na rožni. 
"Hej, krucinál, který bastard?!" Vzhůru nohama se objevila Konan. 
"Ahh, ty ses ještě vzbudil?" Otočila kličkou a Kisame se otočil taky. Začínalo mu být nepříjemné horko. 
"Prosím pusť mě, když mě pustíš, splním ti přání!" Zkoušel to Kisame. 
"Ne." Koukla na něj nesmlouvavě a otočila jej aby se opíkal rovnoměrně. Znovu jej posypala, a tentokrát si Kisame uvědomil, že je to koření na ryby. 
"Proč ne? Prosím, prosím, pěkně prosím, pusť mě a splním ti dvě přání!" Zkusil to s prosíkem, ačkoliv Konan se jen ušklíbla. 
"Promiň drahoušku, ale jsem jen pitomá ženská, nemám ani tušení, jak tě pustit." Řekla mile.
"Ach, a promiň že nejsi na grilu, tam jsi se nevešel, tak jsme tě museli dát takhle. Jak vidím, došel mi olej, za chvilku jsem zpět, nespal se mezitím." Usmála se a odešla pryč. Kisame hned využil příležitost a rozhoupal se. Modlil se ke všem garnátům, aby nespadl do ohně. Místo do ohně, spadl na tvrdou zem, při čemž se mu uvolnila pouta na nohou. Okamžitě se snažil dostat k řece. Už byl ve vodě a snažil se dostat z pout, ovšem jakmile se rozvázal a skočil do vody, ocitl se znovu na háčku. 
"Jestli si myslíš, že si nechám utéct večeři tak se šeredně pleteš rybo!" Ozval se odhodlaně Pein a tahal za prut. Zanedlouho se Kisame opět octl na rožni. 

"No tak lidi neblbněte, co jsem vám udělal že mě chcete sníst?" Řekl už trochu plačtive. 
"Máme pro tebe nabídku." Řekla s předstíraným nezájmem Konan. 
"Přidej se k naší partě a pomož nám a my tě pustíme." Přidal se Pein.
"O jakou jde skupinu?" Zeptal se Kisame.
"No, vlastně rybáři a tak." Řekl bezmyšlenkovitě Pein, protože ho nechtěl vyděsit.
"Tak na todle vám kašlu." Řekl vzdorovitě Kisame. 
"Můžete říkat co chcete, ale jednu věc si zapamatujte." Začal důležitě a vážně. Ti dva se pozastavili a čekali co jim řekne.
"Ryba je kámoš, ne žrádlo!" Zařval Kisame a s bojovým pokřikem se zase dostal na zem. Jelikož mu ale Pein chytil lano, kterým byl přivázaný k rožni, Kisame udělal spoustu sudů přímo do řeky, a málem by byl odplul někam pryč, kdyby se mu noha nezamotala do lana, které pořád držel Pein. S hvězdičkami v očích si Kisame vesele třískal hlavou díky proudu o kámen a ti dva na něj bezradně koukali. Najednou se odněkud vynořila loď a na ní pár mužů. Koukali se na Peina a Konan, pak viděli Kisameho a vytáhli tlampač. 
"V těchto končinách je zákaz chování či venčení žraloků, prosím, opusťte tyto vody!" Když Kisame zaslechl kdo to říká, okamžitě vylezl z vody.
"Tak fajn, jdu s váma ale rybařit nebudu." Řekl poplašeně a sundal si provaz z nohy. Vletěl do rákosí a vzal si své věci. Pak popadl Konan a Peina a pelášil hezky daleko od místa, kde byla loď i se svými pasažéry. Pein i Konan byli tou změnou překvapení, ale raději nic neříkali.

Jediný důvod, proč s tím Kisame souhlasil byl ten, že muž co je vyzval k odchodu byl místní prodavač rybích prstů. A že mu neunikla žádná ryba, o tom se už přesvědčil málem i sám Kisame. Pein a Konan samozřejmě měli radost že mají nového člena a hned měli dobrou náladu a usmívali se jak měsíček na hnoji.
"Co se tak tlemíte?" Zeptal se podezřívavě Kisame.
"Vítej v Akatsuki ***Žrajdoooo!" 
"Tak se nejmenuju!" Konan i Pein se na něj koukli a pak se usmáli.
"Vítej v Akatsuki mořská víloooo!" Kisame se na ně koukl, jako by jejich pomyslné výtahy s inteligencí trčely nqěkde ve sklepě a nemohly jet nahoru.
"Jsem Kisame, jasný?!" 
"Můžu ti říkat ****Žrajdo?" Zeptala se Konan.
"Ne!"
"Ale..." Nedořekla, protože Kisame se s pufnutím ztratil. Kisame strávil pár týdnů v zemi, kterou obývají žraločí summoni, ale to není podstatné. Když se po tréninku vrátil, ocitl se někde v lese, kde byl na každém stromě papír s popisem "Hledá se *****Žrajda!" A nad ním nepovedená kresba mořské panny. 
"Konaaaaan, Peineeeeee! Baaaaaaakaaaaa!" Ozvalo se lesem a ti dva ho hned našli. Po chvilce hádání a mlácení na něj navlékli aka-plášť. 
******Kisame se samozřejmě zuřivě bránil i proti nasazení prstenu, což způsobilo spoustu nepříjemností oběma pokousaným. Když se pak následně zakousl do velmi citlivé sedací oblasti Peina, byl poslán do míst kde slunce nesvítí a málem připraven o život, nebýt spásné pánvičky Konan, která když viděla, že se chcou pozabíjet, duchaplně je poslala do říše snů a nakonec to všechno vcelku dobře dopadlo.

A tak se dámy a pánové, a dámové a paní, Kisame stal členem akatsuki. Jestli byl ještě před přijetím přinucen k veterinární prohlídce? No je to možné, ale o tomhle tématu se s kýmkoliv odmítal bavit, takže na to se ho budete muset zeptat sami.

Poznámky: 

další kecy od Yami :D

Mno, sakra práce tohle to, jsou doslova můj pot, moje slzy a moje krev. Teda, co se psaní týče. Jinak mi opravdu děsně pomohla Mes a za to jí fakt děkuju. (klaním se ti génie - to ona měla ten luxusní nápad se žralokem a opouštěním vod, kdyby to bylo jen na mě, tak se Kisame topí nebo znásilňuje mořské panny xD ) no, další ff už by měly být normálně, takže popřejte mi i Mes hodně štěstí ^^ (se mnou je ho potřeba, a hlavně nervy, lidičky, nervy musíte mít ) A pamatujte - Ryba je kámoš, ne žrádlo! nicméně povídka prošla úpravou, aby odpovídala pravidlům (Gomen Fňu za práci na víc se čtením na dvakrát ^^') ale je to možná trochu škoda, takže to dám sem do poznámky - vše co je za hvězdičkou je náhrada za jedno slovo, až na konec, tam je nahrazeno vše :
*Neptuna (áno i tohle mě napadlo )
** Neptun
***Neptuneee
****Žrajdo
*****Nemo
******"Vidíš? Vypadá jako od 'Brady' " usmála se Konan. 
"A ještě prsten!" Zařval Pein. "Ten je od 'Luigiho' tak ho neztrať!"
No a to je asi vše :D

Co vzkazuje Mes

Ehh no ještě asi nic protože to celý nečetla ale jakmile ji něco nepadne, hned to tu dopíšu :D