manga_preview
Boruto TBV 07

Nedopsaná slova

Jak jen bych začal mé vyprávění. Nejsem v tom vyprávění dobrý. Prosím tedy o pochopení.
Asi tím, jak jsem viděl celou vesnici připravovat se na svátek Tanabata. Tyto dny jsem v dětství neměl rád, protože mi otec neustále vtloukal do hlavy, že je to důležitý svátek, jelikož se střetávají dvě hvězdy, které jsou od sebe vzdáleny nepředstavitelnou dálkou. A právě tyto hvězdy představující dva milence.
Kdysi mi ten příběh fascinoval a probouzel ve mě fantazii, ovšem dnes je to jiné. Letos po dlouhé době napíšu své přání na tanzaku, abych společně s Kurenai naše přání pověsili na bambusové výhonky. Tím jsme měli stvrdit naši lásku a chtěl jsem jí konečně požádat o ruku. Ano, nebylo pochyb, miloval jsem ji celým srdcem.
I když jsem nikdy nepochopil, proč jsou lidé o všech svátcích tak šťastní a během celého roku to málokdy dávají najevo? Neměli by vždy lidé být ohleduplní, čestní a milí? Proto svátky nemám rád, je to jen přetvářka k něčemu, co by mělo být samozřejmostí.
Nelibost ke všem těmto radovánkám mi zvýšil i otec se svojí ideologií. Po čase jsem je přestal vnímat, až do dne, kdy jsem potkal Kurenai, která mi ukázala, co je život.
Rozhodl jsem se, že po takové době zkusím věřit v to, že mi napsané přání přinese štěstí. To jsem netušil jaké následky to bude mít. Nelituji svého citu k oné ženě. Byla mým darem z nebes.
Začalo to nevinným rozhovorem s Hokage…

(…)

Předchozí den jsem od naší Hokage dostal rozkaz, abych se vydal s jistým týmem pátrat po dvojici Akatsuki, kteří zaútočili na Chrám Ohně, kde působil i můj dlouholetý přítel Chiriku. O něho jsem strach neměl. Byl silnější než já.
„Doufám, že ti nevadí, když tě odvolávám zrovna v těchto dnech, kdy začíná Tanabata.“ Pronesla Tsunade.
Zavrtěl jsem hlavou. „Však víte, jak beru tyhle svátky.“ Vyklepl jsem si cigaretu, to byl signál, že pro mě tato debata skončila.
„Do doby začátku mise máš volno.“
Po východu z budovy jsem si tu cigaretu zapálil. Opět jsem se zakoukal do dýmu stoupající k nebi. Bylo krásně slunečno. Obloha vymetená. Zbytek dne bych prožil v klidu, leč zpráva o útoku Akatsuki mi způsobovala vrásky na čele.

Ráno jsem se proto zastavil u Kurenai, chtěl jsem napsat své přání. Měla ho pověsit i za mě.
Zaklepu na dveře a Kurenai mě přivítá s poněkud unavenějším dojmem. Její úsměv mě rozechvěje.
„Mohu si tu napsat to přáníčko?“ odvedu pozornost jinam. Měl jsem koneckonců pět hodin čas do odchodu.
„Jak je libo. Já si ještě skočím do koupelny, ano?“
„Nejsem proti.“ Zalezu si do svého koutku. Než začnu, pořádně se zamyslím. Následně vezmu štětec a na papíře se objevují první slova.
„Miláčku, musím s tebou mluvit.“ Promluvila moje dlouholetá přítelkyně po příchodu do místnosti.
„Náhodou musím také s tebou mluvit. Copak se děje?“ vzhlédl jsem k ní, když jsem dopisoval své přání. Znělo následovně: „Být s Kurenai šťastný a vzít si ji.“ Chybělo mi už jen poslední slovo. Odložil jsem tedy štětec a šel jsem s Kurenai do obývacího pokoje, kde jsme si sedli na pohovku.
„Copak se děje?“ zopakoval jsem svoji otázku.
„Nevím jak ti to mám říct.“ Náhle zčervenala a nevěděla kam s očima.
„Neboj se mi s tím svěřit.“ Nenaléhal jsem na ni.
Po dalších pěti minutách ticha jsem se konečně dozvěděl, co mi chtěla říci.
„Jsem těhotná.“
Zbledl jsem na chvíli. Posléze se mi moje tvář rozzářila a vyjasnila. Políbil jsem jí na čelo. „Děkuji ti za tento zázrak.“
„Nemáš zač, já se hlavně bála tvé reakce.“
„Proč?“ zeptal jsem se neb jsem neviděl důvod proč se zlobit, když mi řekla tohle krásné překvapení.
„Sama nevím, možná z toho, jaký vztah si měl ke svému otci. A cos mi to chtěl říct?“
„To je uzavřené. Tsunade-sama mě posílá společně se Shikamarem a dvojkou Kotetsu a Izumo pátrat po členech Akatsuki, kteří se prý potulují po naší zemi.“
„Chápu, jen se opatruj a vrať se mi. Pověsím za tebe tvé tanzaku. Budeš mi v Tanabatě chybět.“ Na závěr mě pevně objala a políbila.
„Zatím se měj.“
Netušil jsem, že už ji nikdy neuvidím, ani mé dítě…

„Nemrzí vás to?“ promluvil náhle můj bývalý student.
„Cože?“ jeho slova mě úplně zaskočila.
„Zdali vás to nemrzí, že jste mimo vesnici, když je zrovna Tanabata?“ rozhovořil se Shikamaru.
„Mise je mise. Příští rok je znovu.“ Usmál jsem se na něho a dále cesta pokračovala v tichosti. Ve mně to vřelo. Těšil jsem se, co mi Chiriku oznámí o nepříteli.
„Vážně?“ Izumo se s Kotetsu na sebe zvláštně podívali. Věděli svoje.
„Mě to mrzí, že nemůžu být v Konoze, během Tanabaty.“ Stěžoval si Choji.
„Nech toho, jak řekl Asuma-sensei, Tanabata je zase za rok. Tak přestaň remcat a přidej!“ osopila se Ino na svého kolegy.
Celou cestu do Chrámu Ohně jsem se cítil podivně nesvůj a měl nedobrý pocit. Asi to byla předzvěst něčeho strašného. Bohužel jsem se nemýlil.

Hodiny utíkaly, až jsme konečně dorazili do Chrámu, kde jsme zažili šok.
„Asuma-sama, děs a hrůza nás obešla!“ zvolal jeden z mála přeživších mnichů.
„Kde je Chiriku?“ zajímal jsem se.
„Je mrtvý! Ti dva v těch černých pláštích ho zabili a tělo odnesli. Slyšel jsem jak se handrkují o výši odměny.“ Tím nás navedl na stopu.
„To znamená, že míří ke stanici lovců odměn.“ Vydedukoval Kotetsu.
Viděl jsem na Shikamarovi, jak mu v jeho hlavě začíná pracovat a to rychle. „Už tě něco napadlo?“ pojal jsem naději, že on je klíčem k vyřešení téhle situace.
„Možná.“
„Ví, někdo z vás, kde je nejbližší stanice pro odměny?“
„Já,“ ozval se mnich. Ve zkratce jim vysvětlil cestu k oné budově.
Na rozloučenou nám mnich požehnal a pak dodal: „Ať vás duch atmosféry Tanabaty provází a vede vás.“
„Ujišťuji tě, že vrahy Chirika dostaneme!“ moje slova měla pro mnicha pozitivní účinky. Mihl se na jeho rtech lehký úsměv.

(…)

Netrvalo dlouho a stanice lovců odměn byla před námi. Nevím, jak to měli mí kolegové, já měl srdce, až v krku. Ti, kdož zabili Chirika musí být setsakra mocní a silní.
Nervy pracovaly. Mysl se mi vracela ke Kurenai a k mému přání. O pár hodin se mi tyto myšlenky a obavy ukázaly jako osudové…

Akatsuki o nás museli vědět, jelikož zaútočili rychle a nečekaně.
„Hidane, ať to netrvá moc dlouho!“ slyšel jsem říct zamaskovaného muže.
„Ty drž pec! Moje víra si žádá čas!“
K mé smůle jsem se připletl do boje s oním šílencem, jehož jméno nikdy nezapomenu, Hidan.
„My tě dostaneme za to, cos udělal!“ nechal jsem poněkud.
„Mě? To je fór dne!“ bláznivě se zachechtal.
Další minuty se vlekly neuvěřitelně rychle, boj s ním byl opravdu těžký, přestože jsem nebyl sám. Jeho obrana byla neproniknutelná a mé podvědomí cítilo z té kosy smrtelné nebezpečí.
Shikamaru vnímal všechny Hidanovy pohyby, aby vymyslel nejlepší bojovou strategii.
Což se ukázalo jako správné tušení. Myšlenky se mi neodvratně znovu vrátily ke Kurenai. Rozhodilo mě v úhybném manévru a ta jeho kosa mě sekla do ramene.
Bylo rozhodnuto!
Další střet jsem s ním nemohl riskovat. Shikamaru stále přemýšlel nad jeho schopnosti své oběti zabít.
Přišel na to příliš pozdě! Shikamarova technika Kage Mane no Jutsu zabralo.
Teď se mi Shikamaru snažil zachránit život. Podvědomě jsem tušil jak tohle dopadne.
Zavřel jsem oči, povzdechl jsem si a začal se smiřovat se smrtí.
Po nekonečných několika minutách Shikamarovy technika přestala působit. Na tahu byl Hidan.
Proklál se vlastní kosou. Najednou mým tělem projela nepředstavitelná bolest. Vykašlal jsem spoustu krve.
Mé tělo se už neudrželo na nohou, kleslo k zemi. Vědomí se počalo ztrácet do tmy. Musel jsem svému bývalému týmu ještě něco říct.
„Tati, konečně jsem tě pochopil.“ Šeptaná slova ve mně probudila poslední zbytky sil.
„Asuma-sensei, já vás vyléčím!“ Ino se mi snažila svým lékařským jutsu smrtelná zranění.
„Nech toho a všichni tři poslouchejte má poslední slova.“ Chvíli na to Ino přestala.
„Ino, neprohraj se Sakurou a buď lepší než ona.“ Usmál jsem se ní. Moje vidění se rozmazávalo.
„Budu, to se spolehněte.“
„Chouji, pokus se zhubnout a pokaždé věř v sám sebe. máš to v sobě.“
„Sensei, dám na vaše slova.“
„Shikamaru, řeknu ti tajemství.“ Pošeptal jsem mu, kdo je „Král“ a svěřil mu do péče svého potomka. Věděl jsem, že na něj se mohu spolehnout. „Chtěl bych cigaretu.“ Můj student mi podpálil. Bylo to krásné. Než jsem se propadl do věčné temnoty, zjevil se mi poslední obraz. Nedopsaná slova mého přání.

Být s Kurenai šťastní a vzít si ji.

Poznámky: 

(Mise Tanabata)
Pokus byl... Smiling

4.25
Průměr: 4.3 (8 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Po, 2018-08-20 20:23 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Mise L3: Sám Kishimoto má v těch datech docela guláš, takže špatná posloupnost ve fanfikci je nepodstatná. Příští rok je znovu... Slova, která si říkáme v různých variacích den co den. Kolik toho kvůli tomu zmeškáme a kolik šancí tím promarníme? Člověk by měl raději žít "tady a teď", protože kdo ví, co se stane za pět minut nebo zítra. Přesto ale stále raději pohlížíme do budoucnosti... Asumova smrt je jedna z mála, která mě v Narutovi opravdu naštvala k nepříčetnosti.

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Ne, 2014-04-13 14:29 | Ninja už: 5164 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Jeden veľmi zásadný logic error. Okamžite po prijatí správy o útoku na chrám museli všetky na to vyčlenené jednotky vyraziť, takže ja by som tie časti na tvojom mieste radšej prehodil - najprv by bola scéna s Kurenai a potom by ich narýchlo zvolali a zadali misiu...
Mimo to mi príde trocha divné, že sa každý pýta Asumu, či ho nemrzí, že má misiu počas Tanabaty Smiling

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Ne, 2014-04-27 20:56 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Palantir: Té špatné posloupnosti jsem si vědoma, ale pro základ povídky to bylo nezbytné a navíc jsem tuto část, kdy Asuma zemřel poněkud pozapoměla, tak jsem si zde na Konoze našla Asumův popis, kde to v této posloupnosti bylo. Další bod je to Fanfikce, tudíž zde pracuje naše fantazie.
Jinak oceňuji tvoji kritiku, i když se kritika většinou nelíbí.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska