Inu, každý má nějaké tajemství 10 - Zjištění

S pláštěm omotaným kolem ramen obešla svou postel a pomalým krokem přešla k jeho gauči. Kisame nadzvedl obočí. Sakura kapku zčervenala v obličeji, přesto se nenechala strhnout jeho pohledem.
Kisame chvíli pozoroval její obličej. Čím delší byla propadlina ticha, tím víc se červenala. Až když se jí červená skvrnka objevila i na nose, odsunul se a uvolnil tím trochu místa.
Na chvíli se jí rozzářil obličej, šťastné pousmání.
Bohužel, ani ta trocha místa, co Kisame uvolnil, jí ke spokojenosti nestačila.
Opřela se kolenem o okraj pohovky, přehodila nohu přes jeho pas a opřela si bradu o jeho rameno.
Kisame ji rychle objal kolem pasu, aby nesklouzla dolů a poskládal je tak, aby to bylo oběma příjemné.
"Vidíš? Není to tak hrozné."
Kisame cosi zabručel a přivřel oči.
Sakuře se mírně nafoukla tvář, jak se zaškaredila.
"Spi Haruno."
Měl by si zachovat svou hrdost. Pomýšlel na to, jaké by to bylo, kdyby se o tom někdo dozvěděl. Už viděl, jak se o patro nad nimi bude hádat Deidara a Tobi. "Inteligentnější" chytne Tobiho za ramena a bouchne s ním o zem. Tobi se propadne dolů.
A Deidara za ním.
"Nešij sebou furt," zabručel znovu. "Nebo tě hodím zpátky."
Sakura se konečně po dlouhé době zabořila nosem do jeho krku a zůstala tak, jak je poskládal.
"Co ti tolik vadí?"
Neopověděl.
Sakura se usmála na počest svého trumfu.
"Zmlkni, malá holko."

***

Někdy kolem druhé ráno se v pokoji začal ozývat šramot. Kisame se instinktivně natáhl pro Samehadu. Ale ihned ji položil.
Itachi se plahočil a musel se přidržovat stěny, aby sebou nesekl.
Kisame se zamračil. Napadlo ho, že se musel zhroutit až za práhem pokoje. I on měl hrdost.
Asi by měl vzbudit Haruno.
Moment! Uvědomil si náhle, že na hrudi ho netíží Samehada. Zděsil se.
Měl by snad předstírat spánek?
Itachi se pomalu blížil a tak mu nezbylo nic jiného. Zavřel oči, hodil si ruce za záda a pohotově předstíral spánek.
Uchiha se nejprve sklonil k rozkládačce, kde se měla Haruno zdržovat.
Zamračil se.
Ohlédl se.
Kisame spal.
A Haruno na něm.
Majiteli Samehady se něco nezdálo. Slyšel právě Itachiho úšklebek?
"Sakura."
Dívka pomalu rozlepila oči. Kisame ucítil, jak mu loket vrazila do žebra. Bolestivě.
"Co se děje... co se stalo?" optala se zmateně a protřela si oči.
Když pominula mlha v očích a ona si uvědomila co se děje, hodila na sebe svůj plášť a odvedla Itachiho do ordinace.
Kisame strnule ležel a díval se do stropu.
Když je Itachi zpátky... Je Sasuke mrtev?

***
"Zavři oči... prosím."
Byla rozespalá a protivná.
Zatímco Itachi zavřel oči, aby nechal působit mast, mu obvázala ránu na hrudi.
Potom se vrátila ke stolu a začala připravovat Kapky.
"Kdyby sis den, dva počkal, nebyl bys na tom tak zle," zavrčela, mezitím co krájela mořské řasy na tenké plátky.
Itachi si povzdechl.
"Kdybych pár dní počkal, možná bych ho zabil," pronesl věcně.
Sakura ztuhla. Jen na pár vteřin.
Pak se prudce otočila.
"Není mrtvý? Žije?" ptala se neklidně.
"Bohužel jsme se nesetkali. Ne osobně. Podcenil jsem ho."
To bylo vše, co k tomu řekl. Odešel a nechal ji tam stát.
Zmatenou, vystrašenou, ale šťastnou.