Tragédie

Trvalo to už tak dlouho a stále nebyl blíž svému cíli, nemohl skoro dýchat a každá myšlenka na to, co způsobil, čemu nedokázal zabránit ho nesmírně bolela. Ale musel mít vůli, aby se držel naděje, že ho čekají stejně krásné zítřky, jako byly včerejšky.
Dlouho očekávaný pocit ho náhle donutil zpomalit a zachytit se rukama o větvi, aby mohl vůbec seskočit dolů na zem. Hledal ve své hlavě. Vzpomínky, které jako by prožil on sám, ale musel si je znovu přehrát. Místo, kde se vyrušil jeho klon musel poznat bez toho, aby znal zdejší lesy.

Spěchám protivně přeplněnými konožskými ulicemi, funím jako nepříčetná slonice před kolapsem a to obrovské těžké břicho mě táhne k zemi, že mám co dělat, abych neztratila rovnováhu! Nikdy jsem nepochopila ty nesnesitelně rozjuchané maminy, které tvrdí, že těhotenství bylo nejkrásnějším obdobím jejich života. Je to hnus! Natéká mi snad úplně všechno – kotníky počínaje a mozkem konče, záda mě bolí určitě šestadvacet hodin denně a nevěřím, že chuť vymlátit z Shikamara duši mě ještě někdy přejde.

Pohlédni do mých očí - uvidíš
co pro mě znamenáš.
Prohledej své srdce - prohledej svou duši
když mne tam najdeš, nebudeš více hledat.

Stála jsem proti tobě, proti hrdinovi Konohy, proti klukovi, který si toho tolik vytrpěl, než ho někdo uznal. Proti člověku, kterého jsem z celého srdce milovala. Dívala jsem se ti do očí, ve kterých se jasně zračila nejistota a strach.

Neříkej mi, že nemá cenu se o to pokoušet,
nemůžeš mi říct, že nemá cenu pro to zemřít.
Víš, že je to pravda
všechno, co dělám, dělám pro tebe.

Kapitola 4 – Geninové

Čtveřice hleděla na hořící vesnici a zohavené těla vesničanů. Kusy těl vesničanů byli poházené všude po vesnici, byl to vážně odporný pohled.
„Kdo tohle mohl udělat?“ zděsila se Temari.
Gaara chtěl něco říct, ale dříve než to stihl, z jedné hořící budovy vyskočil muž a v náručí svíral dítě.

„Môžu tie tvoje dôležité správy počkať?“ spýtal sa Shikamara, ktorý pokrútil hlavou. Potom sa obrátil ku Sakure, „Môžu správy o klane Kuroji počkať?“ tá tiež pokrútila hlavou.
No výborne.
„Klan Kuroji?“ okamžite sa spýtal Shikamaru, ktorý sa predklonil, aby na Sasukeho lepšie videl, čo bol pri tak preplnenom stole fakt výkon.

Předmluva

N.U.T. a Tori.U, i my dvě, zapřísáhlé realistky, jsme vcelku dobrovolně podlehy droze jménem Minato a Kushina. A ještě větší procento nás trhlých pisálků se nedokáže udržet a musí o nich něco napsat . Tak tady je, spoluautorská povídka z našeho malého alter univers, kde jen tak někdo neumřel, což neříká nic o tom, že ještě nemusí... Sladké až na vyplivnutí a snové, velmi snové... Enjoy!

„...to."
Melodický hlas se linul v pozadí úsměvů lidí kolem něj. Nerušil, ale cítil, že tam nepatří.
„...nato."

Bylo brzo ráno a venku vládlo chladno, foukal nepříjemný studený vítr a z nebe se na zem snášeli dlouhé provazce slabého, ale vytrvalého deště, který promočil kohokoliv, kdo se nacházel venku příliš dlouho. Kylovi to bylo jedno, na rozdíl od většiny lidí ho vítr, déšť a bouřky vždy zvláštně přitahovali. Když venku foukal vítr, rozpřáhl ruce a užíval si, jak si vítr pohrává s jeho vlasy a jak mu škube s oblečením, když nebe ozařovaly blesky, Kyle je sledoval z venku a ne z poza okna.

Mladá kunoichi utíkala po prašné, úzké cestě skrz les. Cestu jí osvětloval pouze Měsíc, který čas od času prokoukl skrze tmavé mraky. Lehký podzimní větřík si pohrával s jejími růžovými vlasy a její smaragdově zelené oči se upíraly někam do dály. Po chvíli z cesty hbitě odskočila na nejbližší pevnou větev a z ní skákala na další a další. Ani nevěděla kam běží, jediné co věděla bylo, že už nedokáže zůstat doma... doma v Konoze. Připadala si tam jako ptáček lapený v kleci.

Sasuke zaklopal na dvere a spoza nich sa ozvalo Tsunadino zvolanie, ktoré im dovoľovalo vojsť. Vstúpili do slnkom zaliatej miestnosti a Shikamaru zatvoril dvere. Potom sa postavil vedľa Sasukeho pred jej stôl a spolu čakali. Obaja mali celkom dobrú náladu, čo bolo veľmi nevídané.
„Páni, Tsunade, vy ste to fakt urobili,“ poznamenal Sasuke len mierne posmešným tónom. Vložil by sa do toho viac, ale ako už bolo vyššie spomenuté, dnes sa mal fajn, „Naozaj ste nás sem zavolali hneď po našej dovolenke.“

Jeseň aj zima ubehli až príliš rýchlo. Na stromoch sa začala objavovať zeleň, Slnko svietilo častejšie a vtáci začali znovu spievať. A cena pri jej fotke stúpala a stúpala. Vedela, že si ju spojovali so Sasoriho zmiznutím a mysleli si, že keď nájdu ju, nájdu aj jeho. Od boja s anbu ich prebehlo už len niekoľko, zatiaľ sa im snažila vyhýbať. Prešla už aspoň tucet dedín a menších miest. Nikto ju, našťastie nespoznal.

Zo spánku ho prebral štipľavý dym. Horí? Nie, dym stúpa z ohníka založeného pri strome, stojacom na okraji mesta. A ako na potvoru sa vznáša práve k jeho hniezdu. Čo komu urobil, že sa tá trojica ľudí musela rozložiť tu, kde sú v tomto čase iba opustené skladiská? Nech idú preč! Ale nie, namiesto toho uvidel prikrádať sa ďalších, ktorí začali obkľučovať trojicu pri ohni. No pekné! Slušný vták tu už nemá právo na odpočinok?

Proč bojuji?
Oni říkají, že lidé bojují jen proto, aby umírali.
Já řekl, že lidé bojují, aby žili.
Nevím, co je na tom špatne, ale jiný mé myšlenky nepochopili.
Jenom on, on jediný mne chápal a já? Co jsem udelal?
Pokusil se zničit naši vytrvalou práci... Proč?
Na co jsem tenkrát myslel?
Už vím. Chtel jsem vytvorit svět bez bolesti. Jak?
Ubožejc, než kdokoli jiný. Kdo by mohl být štastnej, ve snu?
Co jsem si to proboha myslel?
Jenom jsem rozputal ješte vetsí peklo, jako to, které tady bylo předtím.
A teď? Teď mne již po druhé zabil...

Po dlhšom čase som späť. Ospravedlňujem sa vám za zdržanie, užite si nasledovný diel

1

Temný šepot sa nesie prázdnotou naprieč pustou šedou planinou. Víta medzi seba nového brata, ktorý vstúpil do temnoty tak ako kedysi oni.

Myoga Kani už videl počas svojej kariéry mnoho mŕtvol, nájdených po rôzne dlhom čase od úmrtia. Stretol sa tiež s mnohými spôsobmi, ako sa vrahovia snažili mŕtvoly svojich obetí odstrániť, ukryť a vyhnúť sa tým odhaleniu. Preto ním ani ohliadka tejto mŕtvoly nijako zvlášť neotriasla. Skutočne šokujúce bolo miesto, kde bola objavená – pláž v „lepšej“ časti mesta. Nešlo o miesto činu. Tak prečo sem páchateľ, alebo páchatelia, tú ženu – lebo to bola jedna z mála vecí, ktoré sa vôbec dali určiť – priniesli?

„To je...mŕtvola,“ povedal Shikamaru a so zvrašteným obočím sa pozeral na modrajúce telo akéhosi chlapa pravdepodobne po štyridsiatke, ktorého nikdy v živote nevidel. Po prsia bol prikrytý plachtou. Sakura vysunula jeho telo a stála pri jeho hlave, zatiaľ čo Sasuke so Shikamarom po bokoch.
„To by človek v márnici nečakal,“ poznamenal Sasuke a, ignorujúc Shikamarov pohľad, spýtavo sa pozrel na Sakuru, „Čo si nám na ňom chcela ukázať?“