Potomci Dvou Klanů Kapitola 4 - Geninové

Kapitola 4 – Geninové

Čtveřice hleděla na hořící vesnici a zohavené těla vesničanů. Kusy těl vesničanů byli poházené všude po vesnici, byl to vážně odporný pohled.
„Kdo tohle mohl udělat?“ zděsila se Temari.
Gaara chtěl něco říct, ale dříve než to stihl, z jedné hořící budovy vyskočil muž a v náručí svíral dítě.
Všichni čtyři se k muži rozběhli. Muž neměl ruku a silně krvácel z několika řezných ran. Chlapec, kterého muž držel, vypadal přibližně na dvanáct let, měl černé vlasy, které mu téměř spadaly na ramena, a byl celý od krve, ale nevypadalo to, že by ta krev byla jeho.
„Prosím, zachraňte mého syna“ dostal ze sebe muž z posledních sil a v zápětí zemřel.
Shinra mlčky přišel, k už mrtvému muži a vzal jeho syna do náruče.
„Pospěšme.“ Řekl smutně Shinra a rychle se vydal směrem k Písečné. Požár nemohl nic v okolí ohrozit, takže se ostatní vydali za jejich společníkem. Cesta jim nezabrala ani den.
Chlapce donesli do nemocnice, kde ho ošetřili. Měl jen několik lehkých popálenin a trochu se nadýchal kouře. Doktor řekl, že se nejpozději do zítřejšího poledne probere.

Ráno se Gaara postaral o několik dokumentů, aby mohl být Shinra opravdovým členem vesnice a přidělil mu jeden malý dům, který nikdo dlouhou dobu nevyužíval.
Shinra mezitím vypracoval návrh na ten takzvaný skleník, o kterém se bavil s Gaarou před cestou do Listové. Kazekage mu návrh schválil a nechal ho pustit se do práce. Pracoval rychle, ale i tak to mělo zabrat několik dní, možná i týdnů.
Večer, když byl informovat Gaaru o postupu se dozvěděl, že se ten kluk, kterého zachránili, už probral a oba se vydali do nemocnice. Když se dostali do nemocničního pokoje, ve kterém chlapec byl, nalezli tam i Yumi, která se zmatenému pacientovi, snažila vše nějak šetrně vysvětlit a trochu ho uklidnit. Její snaha nebyla marná, chlapec se uklidnil a už upíral pohled na dva nové příchozí.
Yumi lehce zčervenala, když uviděla Shinru.
„A-ahoj.“ Pozdravila sestřička rozpačitě.
Když si potom všimla i Kazekageho tak trochu zpanikařila.
„D-d-dobrý večer Kazekage-sama, omlouvám se, nevšimla jsem si vás.“
„Nic se nestalo.“
„Ahoj, jak se mu daří?“ Pozdravil Shinra a zajímal se o stav chlapce.
„Po probuzení byl zmatený, ale to se dalo očekávat. Ale to, co se stalo s lidmi v jeho vesnici, zvládá nečekaně dobře nebo to alespoň dobře předstírá.“
„Můžete nás s ním nechat o samotě?“ zeptal se Gaara.
„Jistě. Nashledanou.“
„Jsem Kazekage Gaara a tohle je Murasaki Shinra. A ty jsi?“ Představil oba Kazekage a přistoupil ke chlapci.
„Mizutake Haru.“
„Takže, Haru, víš něco o těch lidech, co napadli tvojí vesnici?“ Začal se vyptávat Gaara.
„Byli to nějací banditi, otec se s nimi snažil bojovat, ale bylo jich na něj příliš.“
„Neměli na sobě černé pláště s fialovým lemováním?“ Zeptal se Shinra opírající se o stěnu u dveří.
„Ne.“
„Co jsi během útoku dělal ty?“ Vyptával se dál Kazekage.
„Snažil jsem se léčit raněné vesničany, ale neměl jsem dost sil na to, abych něco zmohl, jejich zranění byla příliš vážná.“
„Jak jsi je léčil?“
„Můj otec býval ninja-medik, hodně mě toho naučil, ale bohužel to nestačilo.“
„Ze které vesnice pocházel tvůj otec?“
„Nevím, o svojí minulosti nemluvil.“
Gaara se otočil k odchodu, ale Haru ho chytl za rukáv.
„Prosím, nechte mě se stát ninjou, chci najít ty lidi, co to mají na svědomí mou vesnici a pomstít se jim za to, co udělali.“ Prosil Haru se slzami v očích.
„Neměl by ses hnát za pomstou, nepřináší nic, než jen další smutek.“ Řekl smutně Kazekage.
„Stejně ty lidi musíme chytit, je jedno jestli to bude on nebo někdo jiný.“ Vmísil se do hovoru Shinra.
„Uvidíme, až se plně uzdravíš.“ Řekl Gaara a spolu se Shinrou odešel.

Uplynuli dva týdny a Shinra zrovna dokončoval svůj skleník. Trávil tam skoro všechen svůj čas, takže se vlastně ještě ani nestačil zabydlet ve svém novém domově.
Gaara se zrovna přišel podívat, jak práce probíhá.
„Čau.“ Pozdravil Shinra, když si všiml Kazekageho.
„Zdravím. Tak, jak to vypadá s tvým projektem?“
„Hotovo, pojď se podívat.“ Odpověděl Shinra a zavedl Gaaru do skleníku.
Rudovlasý mladík byl opravdu ohromen. Ve skleníku se nacházelo jezírko a po stranách bylo pár stromů, uprostřed se nacházela půda vhodná pro pěstování, která byla zavlažována vodou z jezírka.
„To jezírko je napájený vodou z podzemí, takže se o vodu není třeba starat.“ Vysvětlil Shinra zírajícímu Kazekagemu.
„Odvedl si skvělou práci. Hned zítra rozkážu zahájit pěstování všeho potřebného.“
„Konečně si teď budu moci chvíli odpočinout.“
„Bohužel, mám pro tebe novou práci, pojď se mnou do kanceláře.“ Zničil Gaara Shinrovi naděje na odpočinek a zamířil do pracovny. Shinra si jen povzdechl a vydal se za ním. V Kazekageho kanceláři čekal nějaký chlapec oblečen v černém triku a kalhotách. Byl to Haru.
„Nazdar Haru co ty tady děláš?“ Pozdravil Shinra.
„On je částečně ta práce, co dostaneš.“
„Dobrý den.“ Pozdravil Haru oba příchozí.
„Ten kluk se ukázal velice zdatným a včera udělal zkoušky na akademii a teď je z něj ninja a spolu s ním předčasně odmaturovali dva další. Takže ty tři dostaneš na starost.“ Řekl Kazekage, když si sedl do svého křesla.
Shinra byl velmi zaskočen, nečekal, že dostane na starost tři geniny.
„To je dost nečekané.“ Řekl posmutněle Shinra.
„A ještě jedna věc, vzhledem k tomu, že ho nemám kam dát, tak bude bydlet s tebou.“
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Vstupte!“ Pozval Kazekage do místnosti nové návštěvníky.
Do místnosti vstoupili další dvě děti, chlapec s rudými vlasy a brýlemi, v černém tričku s dlouhým rukávem a tmavě modrými kalhotami a dívka s dlouhými blond vlasy svázané do culíku a oděna v modrobílém kimonu.
„Výborně už jste tady.“ Řekl Gaara a vytáhl ze šuplíku tři čelenky se znakem Písečné a položil na vzdálený okraj stolu. Všichni geninové přistoupily ke stolu a každý z nich si vzal jednu čelenku.
„Tohle je váš nový sensei.“ Oznámil Kazekage trojici a ukázal na Shinru.
„Rád vás poznávám.“ Řekl Shinra trochu nervózně.
Geninové se na Senseie podívali, ale nikdo z nich nic neřekl.
„A co s nimi mám teď dělat?“
„Seznamte se, a pak je nějak otestuj, jak jsou podle tebe opravdu tak schopní, jak jejich učitelé z akademie říkají. Pokud tvůj test nezvládnou, vrátí se ke studiu na akademii a pokud obstojí, tak je budeš učit ty.“
„Fajn.“ Povzdechl si Shinra.
„Mám ještě nějakou práci takže, se běžte seznámit někam jinam.“ Vyhodil slušně Gaara všechny z kanceláře.

Nedaleko budovy Kazekageho, Shinra usadil svoje nové studenty na lavičku.
„Myslím, že je na čase, se trochu seznámit. Začněte někdo z vás.“
„Sensei, ale co máme říkat?“ Zeptal se Haru.
„Prostě něco o sobě, jak se jmenujete, co vás baví, co nesnášíte, co máte rádi, jaké máte plány do budoucna a něco o vašich schopnostech… asi bude nejlepší, když začnu já. Jmenuju se Murasaki Shinra, asi před třemi týdny jsem ztratil paměť, takže vám toho o sobě víc neřeknu.“
To jsme se toho teda o něm dověděli. Pomysleli si naštvaně všichni tři. Shinra ukázal na Harua a naznačil mu, aby začal.
„Já jsem Mizutake Haru, jsem ninja-medik a umím používat techniky suitonu. Co mám rád a co ne, do toho vám nic není a v budoucnu hodlám zabít všechny, co měli na svědomí zničení mojí vesnice.“
Vypadá to, že s ním nakonec bude spousta problémů. Pochybuju, že mu pojem týmová práce, něco říká. Gaara to asi tušil a proto mi ho dal na starost. Přemýšlel Shinra o tom, co právě slyšel.
„Dobrá, tak teď ty.“ Ukázal Shinra na jedinou dívku v týmu, která seděla uprostřed.
„Já se jmenuji Shimazaki Mirai, moje podstata chakry je katon. Mám ráda společenské hry, nakupování a vaření. Nesnáším, když mi někdo skáče do řeči, nebo si dělá legraci z mojí výšky. V budoucnu bych se chtěla stát tak silnou, jako náš Kazekage Gaara-sama, abych byla schopná ochránit naší vesnici před jakýmkoli nebezpečím.“ Představila se energicky maličká dívka.
No, zdá se, že s ní se bude dát nějak vycházet. Jsem docela zvědavý na toho rudovlasýho brejlouna. Uvažoval Shinra nad zbytkem týmu.
„Tak a teď poslední.“
„Jmenuju se Sousuke Jin. Mám rád knihy. Nesnáším nepořádek. Moje podstata chakry je doton, ale používám většinou Kuchiyose na přivolání různých užitečných věcí. Do budoucna, žádné velké plány nemám.“ Představil se stručně a znuděně poslední člen týmu.
Takže, jak bych jen popsal svůj tým? Divnej brejloun, zakomplexovanej skrček a… Haru. Podle Gaary nejtalentovanější geninové ve vesnici, no rozhodně tak nevypadají. Zhodnotil v myšlenkách Shinra první dojem ze svého týmu.
„Takže, to bychom měly a teď můžete jít domů, zítra ráno v šest hodin, se tady sejdeme a začneme s testem.“ Tím Shinra ukončil rozhovor a odešel směrem domů. Haru ho následoval.

Shinra s Haruem v patách brzy došli k malému domku, kde měli ode dneška společně bydlet.
Když chlapec uviděl vnitřek domu, zděsil se.
Dům měl spojený obývák s kuchyní. Vlevo byli dvoje dveře, ty vedli do malých pokojů, kde byla jen postel a skříň. Vpravo byli jen jedny dveře a ty vedli do koupelny. Všude byla ohromná vrstva prachu, spousta pavučin a všude se povalovalo kdejaké haraburdí.
„Sensei, Vy vůbec neuklízíte!?“
„Popravdě řečeno, jsem tady ještě nebyl.“ Zalhal Shinra, aby si Haru nemyslel, že se nestará o domácnost. Když tu totiž byl poprvé, byl příliš unavený a tak si uklidil jen pokoj, ve kterém se rozhodl spát.
„Asi bychom se měly pustit do uklízení.“ Povzdechl si Haru.
„Jistě, jen do toho, já si jdu zdřímnout, dneska už mám dost.“
„Sensei, to snad nemyslíte vážně, nemůžete mě to tady nechat všechno uklízet, víte vůbec, kolik času to zabere!?“
„Pokud se ti to nelíbí, můžeš spát venku, mě je to fuk.“
Shinra za sebou zabouchl dveře od svého pokoje a jakmile padl do postele, usnul. Haru chvíli opravdu uvažoval nad tím, že by se vyspal venku, ale nakonec si to rozmyslel a dal se do uklízení. Úklid trval hodně dlouho, byla už skoro půl noc, když skončil. Během úklidu, když Haru vešel do Shinrova pokoje a viděl, jak je uklizený, měl hroznou chuť mu něco provést, ale nakonec se ovládl, protože tušil, že jeho pomsta, by byla určitě strašlivá a musel by mu tu otročit, dokud by nepadnul vyčerpáním.

Ráno, když se Shinra probudil a vyšel ze svého pokoje, byl mile překvapen, jak je všude uklizeno. Zatraceně, zapomněl jsem si nařídit budík, proklínal se Shinra, když všiml, kolik je hodin, vydal se rychle vzbudit spolubydlícího. Haru tvrdě spal a tak mu chvíli zabralo, než ho probudil.
„To, už je ráno?“ Ptal se rozespale Haru.
„Jo. Vstaň a obleč se, za pět minut se máme sejít s ostatníma.“ Nakázal Shinra svému studentovi.
„A co snídaně!?“
„Nic k jídlu tady není a už pospěš!“
Haru se rychle oblékl a spěchal do koupelny. Shinra netrpělivě čekal u dveří, když Haru vyšel z koupelny. Oba se rychle obuli a spěchali na místo setkání.

Zbytek týmu už na ně čekal.
„Jdete pozdě.“ Oznámil Jin.
„Pardon, děcka, ale trvalo, než se mi podařilo Harua vzbudit.“ Omlouval se Shinra a svalil všechnu vinnu na svého spolubydlícího, ačkoli to byl on, kdo si zapomněl nařídit budík.
„Kdybych nemusel uklízet celý dům, tak bych tak tvrdě neusnul a přišli bychom včas! Všechno je to Vaše vinna, Sensei!“ Rozkřikoval se Haru.
„Uklidni se. Celý dům si přece uklízet nemusel, můj pokoj byl už uklizený. A teď pojďte za mnou, ať tu zbytečně nemarníme čas!“ Rozkázal Shinra studentům.
Vyšli z vesnice a ještě chvilku v chůzi pokračovali. Potom se Shinra zastavil a otočil se s úsměvem na tváři ke svým studentům.
„Tak, teď vám vysvětlím, co za test jsem si pro vás přichystal. Připravte se, že to bude těžší, než všechno, co jste doteď zažili.“