Strašákova vzpoura

Těkal pohledem mezi nastoupenými ninji a jejich hlášením o záchraně světa, které držel v ruce. Podobnými cáry papírů byla naplněna nejedna kartotéka a Naruto se také tvářil, jako by zabránění globální katastrofy měl totálně v malíku. Zamračil se a pohlédl na hlavu klanu Nara. Jak tušil, to pako čučelo z okna. A Sakura? Ta má mistrně natrénováno vypadat jako pozornost sama, ale věděl, že stejně jako Shikamaru je myšlenkami úplně někde jinde – beztak u Něho... Vřelo to v něm! Takhle byl naposledy vytočený, když mu Bisuke označkoval Icha Icha. Jasně, psi to občas dělají, ale proč musel zrovna v době, kdy ji právě četl? Tehdy se uklidňoval tím, že to nebyl Bull, to by se snad byl býval i utopil. Ale teď nebylo čím se uklidnit. Měl chuť fláknout do stolu, za kterým seděl, a roztřískat ho na třísky, ale neměl šanci. To byla Tsunadina doména. On by si tak maximálně narazil zápěstí. Jasně, mohl ho převrátit, ale to je sotva cool. Přemýšlel, čeho je vlastně schopen a pak připadl na to jediné, co alespoň trochu řešilo jeho situaci. Puf.
„Kakashi-sensei!!!“
Slyšel volání z okna své pracovny, ale nijak se nevzrušoval. Tady na střeše je mimo jejich dosah. Naruto se Sakurou jsou dost zabednění na to, aby ho hledali zrovna tady a Shikamaru je zase až příliš chytrý, než aby ho hledal vůbec a nesmyslně si tak krátil náhle vzniklý volný čas. Konečně měl chvíli klidu a mohl si ujasnit myšlenky, než provede nějakou unáhlenost. Jenomže mu evidentně toho času nebylo dopřáno až tak moc.
„Hej, Kakashi, máš dole práci.“ ozvalo se za ním, ale nereagoval. Počkal, až narušitel přišel blíž a hopsl na zábradlí.
„Co to máš na sobě, Pakkune?“ zhnusil se.
„Slušivé, ne?“
„Ne.“
„Ale ty ho taky rád nosíš, přiznej se,“ dobíral si ho a packou si narovnal malý čtyřhranný klobouček se znakem ohně.
„Na triky se špičatým kloboukem mě neužije... A sundej tu maškaru nebo mě máš ztrapňovat už i ty?“
„Co to do tebe vjelo, Kakashi?“ nakrčil čumák.
„Co tu vlastně děláš? Nevolal jsem tě,“ došlo mu najednou a zamračil se, když mu docvaklo, která bije. „Nejvyšší...“ zavrčel. „Hej, pojď sem a neposílej za sebe tlumočníka!“ zavolal na oblohu, ale nic se nestalo.
„Je ti dobře? Nemám doběhnout pro Sakuru?“ optal se Pakkun, ale potom, co ho Kakashi obdařil jedním ze svých mála drsných pohledů, se raději odporoučel.
„Tak dělej! Ukaž se, Nejvyšší!“ křičel, ale marně. Jenomže tentokrát se se svým údělem nehodlal poslušně smířit jako jindy. Vytáhl Icha Icha, rozevřel ji a se slastným zadostiučiněním trhal jednu stránku po druhé, jež se pak snášely dolů na chodník.
„Přestaň!“ zahřmělo, když odhodil prázdné oranžové desky a sáhl po červených.
On ale nehodlal přestávat a radostně škubal další a další listy. Za jeho zády to zadunělo.
„Do háje, moje kolena,“ zaklel drobný muž a škrábal se na nohy. „Co si, sakra, myslíš, že děláš?“ vyjel na Rokudaimeho, „Kakashi by přece nikdy Icha Icha neznehodnotil, vždyť ty knihy uctívá! Tohle je totální OOC!“
„A?“ bez zájmu odhodil rudé desky a sápal se po zelených.
„Jo, chápu, máš moji pozornost,“ utrousil Kishimoto a opřel se o zábradlí po jeho boku.
„Mám toho plné zuby,“ začal po chvíli.
„No něčeho jsem si všiml... Ale co ti vadí? Vždyť jsem tě udělal Hokagem. Měl bys mi být vděčný a ne tu takhle řádit!“
Kakashi se křečovitě chytil zábradlí a opět ho frustrovalo, že ho nedokáže vytrhnout a mrštit tak jako ona. Nikdy jí tuto schopnost nezáviděl – dnes ano.
„Masashi-sama...“ začal, když se zhluboka nadechl.
„Nejde doufám zase o tvůj Mangekyou sharingan, že ne?“
Zaťal ruce v pěst.
„Já to věděl,“ otočil oči v sloup, „víš jak jsi s ním byl cool? Co na tom jak jsi ho získal? Nafňukal ses kolem toho už dost, ne?“
„Co na tom, jak jsem ho získal?!“ zavrčel. „Tak proč jsme tedy nemohli říct pravdu? Proč jsme se kvůli tomu museli trapně vracet do minulosti a vraždit Rin? Nehledě na to, že tak vypadám jako naprostý blbec!“
„Blbec?“ odfrkl si znechuceně. „Naopak, mraky tvých fanoušků s tebou sympatizovalo a litovalo tě.“
„Jo, lítost jsem si zasloužil. Vždyť takhle to vypadá, že jsem na sedmnáct let zapomněl, že umím upgradnout Sharingan a když mi to konečně došlo, tak jsem s ním byl totálně jalovej. Vždyť ještě teď mě bolí nohy po tom rádoby epickém fajtu s Deidarou, během kterého jsem snad čtyři díly jenom utíkal!“
„To anime...“
„Nesvádějte to na jiné! Proč jsme tedy nemohli přiznat, že jsem ho získal po dočtení Icha Icha Tactics, kde Jiraiya-sama v ich formě zákeřně zavraždil mou nejmilovanější postavu?!“
„K tomu by ses fakt veřejně přiznal?“ nadzvedl obočí.
„Jo!“ nezaváhal, „O co je to horší, než jak mě nutíte číst Icha Icha pořád dokola jako bych byl retard?! To jste nemohl alespoň zařídit, aby těch dílů bylo víc, než jste Jiraiyu nechal zmasakrovat? Masashi-sama?!“ naléhal, když se Nejvyšší neměl k odpovědi a jen se divně ošíval.
„Jiraiya vlastně nezemřel...“ přiznal nakonec.
„Cože?!“
„Víš...“ váhal. „Omylem se dostal ke scénáři a přečetl si koncept Čtvrté války ninjů...“
„Vybodl se vám na to, co?“
„Řekl bych spíš, že jsme učinili vzájemně prospěšnou dohodu.“
„Takže vybodl.“
„Prostě jsme z jeho odchodu vycedili co možná nejvíc. Musíš uznat, že city z toho vyloženě cákaly. Hele, můžu ti taky zařídit nějakou fejkovou epickou smrt!“ rozzářil se nadšeně.
„Jo, úplně to vidím: Tragická smrt Rokudaimeho – vdechl masku!“
„Ale bylo by to stylové zakončení... Ehm, ano, špatný nápad.“
„Jako celý tenhle hadr na ksichtu,“ strčil pod masku prst a podrbal se.
„Hele na to nenadávej! Vážně si myslíš, že bys bez ní měl ty zástupy fanynek? Tajemní chlapi táhnou! A neříkej mi, že si ten obdiv neužíváš!“ vášnivě hájil jeden ze svých geniálních nápadů.
„No jo, ale k čemu mi to je, když si tu masku nemůžu sundat...“
„Vždyť jsem ti říkal už dávno, že v podobných situacích čistě v soukromí můžeš,“ snažil se ho uchlácholit.
„Skutečně?“ naklonil se k němu a poodhalil odpudivý ekzém, který si za ta léta, kdy nosil neprodyšnou tkaninu na obličeji, vypěstoval.
„No tak dobrá, nemůžeš...“ připustil štítivě. „Ale pořád jsi tajemný a cool.“
„Teď si připadám spíš jako vůl,“ procedil skrz zaťaté zuby. „Nicméně o ten Mangekyou nejde.“
„Cože?“ zděsil se Kishimoto a svěsil hlavu do dlaní. „Tak o co u všech svatých z Shonen Jumpu jde?!“
„Jsem Hokage!“
„Vím, moje práce, gratuluji. Tak abych zase šel.“
„Nikam!“ zahřímal a natrhl list z poslední knihy Jiraiyovi veleúspěšné série.
„No jo, jasně. Jsi Hokage a dál?“
„Proč teď?“
„Jak to myslíš?“
„Celou dobu jste mě líčil jako génia už od kolébky a najednou, když mi vezmete Sharingan, tak jsem bezmocný a nepoužitelný trotl! A aby byl ten kontrast úplně dokonalý, tak moje studenty uděláte overpower tak drsně, že už to snad ani trapné není.“
„Overpower? To slovo neznám!“ nafoukl se Kishimoto, ale Kakashi tomu nevěnoval pozornost a pokračoval.
„A teprve pak ze mě uděláte Hokage? Navíc když je Tsunade ještě v plné síle? K čemu? Neměl vám kdo dělat papírování?“
„Eh... Tvá genialita spočívá v intelektu, i když jsou chvíle, kdy o tom dost pochybuji... Prostě to ber jako že jsi vrchní velitel, který udílí rozkazy a ne ten, který bojuje - na to máš právě svoje svěřence.“
„Na takovouhle práci by byl mnohem vhodnější Shikaku! Aha, chápu, taky se vám na to vybodl, co? Docela se divím, že to nezabalil i Shikamaru.“
„Je pravda, že byla chvíle...“
„Jste ho uplatil tou písečnou blonckou, že jo?“ šťouchl do něj loktem.
„Možná...“ připustil zdráhavě.
„A čím uplatíte mě? Jen se tak nedívejte, pořád můžu tu masku vdechnout a jste nahraný.“
„Poradil bych si,“ blafoval.
„Jistě a jak? Mohla by se vrátit Tsunade, ale návrat dřívějšího Kage už tu byl. To je ohrané. Tak povoláme do úřadu Naruta! Co na tom, že je ještě mladý a právě mu zčistajasna došlo, že miluje Hinatu. Ten jeho slepičí mozeček je na to jistě připraven. I když vzhledem k jeho novému vztahu s Hinatou nevím, jak často bude řádně prokrvován...“
„Jaké máš podmínky?“
„Setrvám v úřadu ještě pár let, než se Narutovi zklidní krevní oběh a pak plácnu něco o tom, že končím, protože si chci vyrazit na nostalgická místa.“
„To ujde,“ zhodnotil úlevně Nejvyšší.
„Ještě jsem neskončil! Na jaká nostalgická místa bych podle vás asi tak chtěl jít?“
„Pravda. Tak kam půjdeš?“
„Vezmete mě za Jiraiyou a zajistíte, že do té doby bude mít napsaných pár dalších dílů Icha Icha a,“ pohlédl mu výhružně do očí, až Kishimotovi vyrašil ledový pot na čele, „donutíte ho, aby mi oživil mou Michiko-chan!“
„Eh, to mě bude stát pár nahých fotek Tsu... Eh, teda zařídím to. Jenom si už další žalostné výstupy nech pro sebe, ano? Zatím!“ zadrmolil a rozplynul se.
„Ten jeden mrňavej perverzní srábek!“ zahřímalo za jeho ramenem a Kakashi musel zmobilizovat všechny své síly, aby se přinutil otočit se.
„Tsunade-sama...“ pozdravil nesměle.
„Tak už alespoň chápu, proč pokaždé, když jdu do horkých pramenů, se blýská! Shizune je strašná naivka, když hlásá, že se jistě blýská na lepší časy!“ kopla naštvaně do zábradlí, a to se v rotaci řítilo na protější dům, který dočista zdemolovalo.
„Tsunade-sama, ehm, co tady děláte?“ snažil se odvézt její pozornost, než sám skončí jako demoliční nádobíčko pro další chatrný baráček.
„Chtěla jsem být svědkem, jak zde další z řad Hokagů škemrá o uvolnění z funkce.“
„Snad jste...“
„A jak si myslíš, že ses k tomu úřadu dostal?“
„Ale proč?“
„Vždyť ze mě udělal úplně nepotřebnou nicku ještě navíc v půlce přetrženou! Na takový job mu dlabu.“
„Tak jste se rozhodla ztrapnit mě?“ zamračil se.
„Á neber to osobně,“ škytla si a vzala ho kolem ramen tak horlivě, až si dokázal v živých barvách představit tu modřinu, kterou mu na boku vyčaruje obří náraz jednoho z jejích melounů. „Má to i svoje výhody,“ zašeptala mu do ucha.
„Ja-ja-jaké?“ zakoktal se a zrudl.
„Za pár let budeš mít volno až do konce života!“ zasmála se a otočila se k odchodu.
Teprve teď si všiml, jak je její chůze vratká a nemohl se nepousmát.
„Tsunade-sama!“ zavolal za ní ještě. „Jak jste ho vlastně zavolala vy?“
„Upustila jsem vzduch z těchhle balónů,“ zapérovala prstem ve výstřihu až si zpětným vlnobitím málem vyrazila zuby. „Jo a mimochodem, jedna důvěrná rada jako mezi námi Hokage - pořiď si stoly z tenké překližky, jen se o ně nesmíš moc opírat. Zatím!“ mávla na pozdrav a vyrazila směr kasino.