Kekkei Genkai trio 4.díl

„To… jako… komplet…?“ Rara zdráhavě kladla slova. Kotie potemněla tvář.
„Jo. V té době jsem byla neuvěřitelně spokojená, že mám jedový náramek, ve kterém je polovina veškerého jedu, který můžu použít. Zbytek se dá vyvolat jen pomocí chakry. " kotia se podívala na ruku. Kolem zápěstí se jí otáčel neustálý proud černého jedu, udržoval se stálý odstup, nedotkl se kůže ani když s ním rychle mávla.
„… Pár dní na to se objevila závěrečná technika. Technika smrtících očí, Shi no me. Nikdo v klanu ji nikdy neměl, protože nikdo v sobě neměl celého démona." Skaara nevěděla co si myslet. Připadala si nejsilnější z celého týmu, protože žila s vlky, měla jejich techniky a své maličké a známě neznámé tajemství. Vždycky myslela dopředu, byla rozvážná a dokázala vycítit, jestli má zaútočit, nebo ne. Myslela úplně jinak než Kotia, která byla lehkomyslná a bezhlavě útočila, když to dostala příkazem. Byla spíš trochu jako Rara, která se držela bokem, většinou do poloviny těla splynulá s půdou, aby mohla kdykoli zmizet, protože k boji se neuchylovala ráda. Když už, tak útočila jemně a v drobečcích napovrch, ale silou uvnitř. A teď, když srovná tuhle Shikayore se sebou, neví, jestli se bát, nebo si ji držet na své straně.
Skaara potřásla hlavou, aby zahnala obávané myšlenky a uvědomila si, že Rara požádala Kotiu o ukázku Shi no me.
„ Prý můžu při dlouhé době užívání této techniky přijít o oči, ale zatím se mi nic vážného nestalo, teda kromě zánětu spojivek, akutního zánětu spojivek a na jeden den jsem neviděla barvy..." Rara protočila oči v sloup a Kotia založila ruce do pečetě tygra (spojit ruce do sebe a vztyčit ukazováky a prostředníky a přiložit k sobě ^^) a zašeptala.
„ Shi no me....!" vlasy jí popadaly do obličeje, nechtěla aby někdo viděl, co se děje. Do vteřiny se ozvalo zasyčení. Rara sebou trhla. Od Kotiy stoupal proužek jemného... Snad dýmu bílé barvy. Skaara vytřeštila oči, když Kotia zvedla hlavu. Kočka na Kotiyně klíně zasyčela. Kotia odhalila obličej bez očí. Viděla sice špatně, ale dokázala zabít jen jediným přímým pohledem.
„Skaa-chan, zvedni hlavu." Skaara pohlédla na Kotiu a kolem nich se zatočil svět. Kolem nich včetně Rary. Vznášely se ve vzduchu či ve vodě? Byla to opravdová Konoha, co viděly z nebe? Nedokázaly určit. Kotia natáhla ruce dlaněmi dolů a začaly klesat. Konoha se zastavila. Kakashi, který zrovna trénoval s Narutem a Sasukem seděl na stromě a vlasy měl z větru sjeté na bok. Sasuke se zrovna chystal vykrýt kunai, který letěl od Naruta. Skaara šla k nim a kunai vychýlila za dráhy. Za stromem, na kterém seděl Kakashi se schovávala Hinata a zrovna něco šeptala, protože měla pootevřenou pusu. Pokračovaly dál. V ramenu byl vyděšený zákazník, kterému se ztratila stravenka ležící pod židlí. rara mu ji chtěla dát do ruky, ale Kotia, stejně jako u Skaary jen potřásla hlavou.
„Co...?" Zeptala se Rara, když měla stravenku v ruce.
„Tohle je iluze. Iluze zastavené Konohy. V realitě teď sedíme v našem pokoji a jsme v bezvědomí, proto je to náročná technika. Potřebuji dokonale znát to, co chci zachytit, jinak budu mít mezery v iluzi. A navíc mě a myslím že i vás pak bude zítra pěkně bolet hlava. Pojďte sem!" ukázala na pootevřené okno k domu do Ino. Skaara nakoukla a viděla jen černo.
„Co to...?"
„Nikdy jsem tu nebyla, proto nevím, jak mám iluzi zpracovat. Stejně tak by to dopadlo, kdybyste chtěly sundat Kakashimu masku, nešlo by to. Sundaly byste iluzi, ta maska by tam byla pořád. Obraz, který byste sundaly by vám zůstal v ruce..."
„To už to máš vyzkoušené...?" Skaara se provokativně zeptala a Kotia to přešla pokrčením ramen.
„Ale můžu tady vytvořit.... Tohle!" odmlčela se a semknula ruce. Zpoza stromu vyklouzla obrovská dračí lebka. Pokračovala páteří k lopatkám a předním končetinám. Žebra měla taky. Zadní končetiny a dlouhý ocas zakončený bodcem. Neměl oči, stejně jako Kotia.
Skaara couvla, když drak obří kostnatou tlapou stanul před Kotiou. Rara fascinovaně hleděla na obrovské zvíře, které zařvalo a roztáhlo obrovská potrhaná křídla. Černá.
„Vy jste všeci nějak ujetí na černou, ne?" řekla, když drak sklonil hlavu a Kotia ho pohladila nosu.
„To jen díky tomu jedu... Drak byl v minulosti černý, proto má ty blány vyplňující jeho roztrhaná křídla černé, ale kosti bílé. Je to neuvěřitelné, co mě potkalo... Ale někdy bych to chtěla zrušit... Třeba dřív mi někdo říkal Shikayore-sama... Nosil mě na ramenou... Měl modré oči a černé krátké vlasy... Nikdo z rodiny to nebyl... " Kotia se zamyslela a celým tělem se sesunula na dračí tlapu. Drak ji pozvedl a přitáhl k Raře a Skaaře. rara obezřetně vylezla a Skaara se zdráhala, ale šla taky. Kotia se dívala mezerou mezi články prstů na zem, když drak vzlétl. Rara zavadila pohledem o černo daleko za konohou, a dívala se na kamennou. Kotia začal ztěžka oddychovat, když letěli nad písečnou.
„Dost, vracíme se, dvě hodiny v genjutsu jsem nikdy nebyla, musíme zpět..." Kotia se zvedla na nohy a skočila dolů. Rara vykřikla, pak jí došlo, že je to iluze. Proto vzala bledou Skaaru za ruku a skočila za Kotiou. Kotia se roztočila a těsně nad zemí, než zaparkovala obličejem v písku, iluzi zrušila.
„Tak to bylo WOW!" Rara, která byla známá svým klidem a chladnou hlavou, teď rozrušeně mávala rukama. Kotia se držela za spánky a se syčením nabývala očí. Strego se vyděsil, když se Skaara zničehonic zvedla.
„Myslel jsem, že už jste spaly!"
„Myslel jsi špatně..." Skaara odvětila a přitulila se ke Stregovi a usnula. Rara se dívala z okna a pak šla spát. Kotia usnout nemohla. Neusnula... Čerpala spánek z dračího démona. Spala jen jednou za měsíc a to po dlouhou dobu, ikdyž se snažila to nějak rozdělit, aby nespala celý den, od rána do večera. Nevydržela ležet celý večer na posteli. Necítila se vedle spících lidí dobře. Pohlédla na Strega a usmála se. A vlků a koček. Položila kočku na polštář a nechala ji spát. Vyskočila z okna, sedla i na střechu, pak si lehla a počítala hvězdy.

RÁNO
„Ladies and gen… Wolves, it’s morning now, hey! Let’s get up!“ Kotia seděla v okně a probudila spící zbytek. Šli se nasnídat a pak na sraz se Sachiko-senseiem.
„Jsem rád, že jste dorazily!“ Sachiko je přivítal a ohromil vzhledem. Měl podlouhlé černé vlasy, světlou pleť, jakoby mu odepírali slunce, kolem krku čelenku a na sobě červené dlouhé kalhoty, Shinobi vestu a pod ní černou mikinu s tmavě rudým lemem, který ladil s kalhotami.
„nejspíš už jsem zmínil, že nás, tedy vás čeká test. Test dovednosti, potřebuji vědět, co a jak ovládáte, a jelikož ze záznamů o vás něco málo vím, můžu vyzkoušet taijutsu, nijutsu a dokonce i genjutsu. Zpět tedy. Vaším úkolem bude získat přívěšek. Jsou tři. Každý máte svůj. Neukážu vám je, ale poznáte, čí je čí, Koti.“ Sachiko si všiml, že se Kotia nadechovala, aby se zeptala. „ máte na to dvě hodiny. Takže, nashle v lese!“ Sachiko se rozplynul a nechal je sedět na trávě.
„Tak jo, jdu si pro svůj přívěšek!“ Kotia se zvedla a odskákala pryč. Skaara se zvedla a zase si sedla. Strego ji podepřel a Skaara v polospánku šla. Rara se doslova potopila do půdy a plula trávou.

SKAARA
Skaara se probrala, když dorazili k potoku, kde ji Strego vyložil.
„Hele, Sensei!“ Strego ukázal na kámen, kde ležel Sachiko a v ruce měl řetízek s přívěškem kytky. Usmál se a mávl na ně. Skaaře jeho lhostejný pohled způsobil podlomení kolen, kdyby stála, tak by sebou třískla o zem. Sachiko měl syté modré oči, jako ona. Navíc byl dospělý, ne jako zbytek ninjů ve vesnici. Ale byl to jen jeho pohled, co Skaaru dostalo. Rychle se však sebrala a s gumovýma nohama se snažila odejít pryč, hledat svůj přívěšek. Strego ji podpíral a na nic se neptal. Skaara došla na druhou stranu lesa. Tentokrát si ho všimla ona. V zádech ucítila bodavý pocit, něčí pohled. Otočila se, ladně mávla vlasy a dlouhé zvonové rukávy opsaly půlkruh. Vyhodila se saltem za Sachikem, na větev stromu a zaujala bojovou pózu. Sachiko se zvedl ze sedu a založil si ruce na prsou. Odhalil přívěšek s vlčí hlavou a Skaara věděla, že ten je její a Stregův.
„Ookamiwo Skaara-kun. Velmi výstižné. Zdatná v maskování a je jedním z nejlepších stopovačů v shinobi světě… Vyzkouším si vaše znalosti taijutsu, Ookamiwo dvojice…!“ řekl Sachiko a poté zaútočil. Útočil napřaženou dlaní, jako Hyuuga, avšak nedával do útoků chakru. Skaara mu útoky vykrývala. Pak Sachiko začal útočit i nohama. Skaara se stále snažila útoky vykrýt. Strego seděl pod stromem a bedlivě sledoval svoji společnici. Skaara se nechtěla nechat zahnat ke kmeni, kde by jí Sachiko mohl jen chytit ruce a vyřídit, proto zaútočila. Nabrala do ruky chakru, posílila ji svou podstatou a nechala vzplát ohněm. Sachiko neznejistěl, útočil dál, ikdyž teď už i vykrýval Skaařiny útoky. Skaara posílila i druhou ruku a útočila. Když se jí zdálo vhodné, když Sachiko zpomalil, vymrštila nohu vzhůru, udělala otočku, dotkla se rukama větve, chytila se jí a přiskočila blíž k Sachikovi, pokrčila a vymrštila opět nohy směrem k němu. Kdyby ho zasáhla, bylo by rozhodnuto, avšak Sachiko ji zachytil, přirazil k větvi a dlaní předstíral kunai. Přiložil jí ho ke krku. To se nelíbilo Stregovi. Chytil Sachika za límec, úcta neúcta k senseiovi, mrštil s ním ke kmeni stromu a v lidské podobě kopal a bil. Skaara se svezla z větve na větev pod ní a prolezla na druhou stranu stromu. Po kmeni vylezla nahoru, a čekala. Když Strego Sachika dostal ke kmeni tak, že mu dlaně sjely dozadu, Skaara je drapla a držela. Sachiko už neměl šanci. Strego se spokojeně pousmál a seskočil dolů. Skaara se nahnula kolem kmenu a zašeptala Sachikovi do ucha: „Vidíte to sensei. Jsem dívka, která není na taijutsu. Na to je Strego… A zkoušejte být trochu jemnější, přece jen mám odřenou tvář, a to dost bolí.“ Chtěla ještě něco říct, ale ovládla se. Sachiko se pousmál. Když Skaara povolila sevření jeho dlaní, chytil ji on a přitáhl ji ke kmeni. Oplatil jí šeptání.
„Musím vás vyzkoušet z toho, co vám nejde… A i holka musí něco vydržet, ne?“ Skaara byla ráda za vlasy v obličeji, protože doslova zářila červení v obličeji. Sachiko jí předal přívěšek a s obláčkem dýmu se přeměnil na kočku. Ninja kočku. Tedy spíš Kocoura.
„O tomhle Sachikovi říkat nebudu, sice je jen o pár let starší než vy, ale nechme si to pro sebe…“ mrknul a ukázal na Skaaru. Skaara byla neuvěřitelně ráda, když kocour zmizel. Svezla se za Stregem a leželi na trávě, dokud jim nedošlo, že by měli jít na místo srazu.

RARA
Rara ležela na trávě a nechala se nést. Stébla trávy si ji podávaly, takže ona jen ležela a vesele se vezla. Potkala Kotiu, která jí ukázala, kde je „její“ Sachiko a pokračovala dál. Rara ho uviděla ležet na kmeni.
„Rara Morumoratto, jo? Zdatná v maskování, umí zacházet s jedy a mečem, popřípadě kopím. Protože se nechci otrávit, jedy necháme ležet… Ninjutsu nechci vidět. Možná jen trochu, ale spíš chci vidět tvé schopnosti zacházení s kopím.“ Zvedl se z kamene a za ním ležela katana v pouzdru. Vytasil ji a čekal na Raru. Rara se posměšně ušklíbla, za kapsy vytáhla tenkou trubičku, rozkročila se, ruce dala od těla a pravou rukou, tvoru svírala trubičku, mávla směrem k Sachikovi. Trubička nabrala délku a na konci se vysunula špice. Sachiko blufoval, udělala skoro výpad, ale nezaútočil. Rara reagovala okamžitě, chystala se vykrýt útok. Sachiko to zkoušel znova. Raru to štvalo. Nevydržela to a vyletěla. Sachiko jí vykryl čepel, špici kopí, ale Rara se ohnala ještě rukou a loktem ho zasáhla do břicha. Sachika to překvapilo, ale nenechal se vyvést z míry. Chvíli na sebe útočili. Pak Rara nenápadně udělala dvě pečetě. Sachiko se toho všiml a čekal ninjutsu. Nic se nedělo. Když ho rara nechtěně shodila z kamene a on přistál v kopřivách, které tam dřív nebyly, pochopil, co se stalo. Zaútočil a Raru jemně škrábl čepelí své katany.
„Přeci neublížím své žákyni…“ řekl, když odklonil svůj vlastní útok před Rařiným krkem. Rara ho řízla do ruky.
„A já vám ublížit můžu, sensei?“ Rara se škodolibě ušklíbla a tupým koncem kopí do Sachika žďuchla, on odskočil, aby nespadl ale zachytil ho za nohy šlahoun nějaké popínavé rostliny, která ho stáhla k zemi, mezi kopřivy. Rara k němu přiskočila a namířila na něj kopí.
„Tvůj přívěšek.“ Řekl a podal jí řetízek s květinou. „zasloužila sis jej.“ A následně se změnil na kočku. Rara se nenechala překvapit a když se kočka přemístila pryč, spěchala na místo setkání.

KOTIA
Štvalo ji, že není vysoká a že když aktivuje Shi no me, tak vidí hůř, ale může zabít a použít genjutsu, jenže to jí bylo v lese k ničemu. Sachika nikde neviděla. Potkala jen Raru a jejího Sachika. Kotia přeskakovala z větve na větev a na vodě zahlédla Sachika s řetízkem a přívěškem ve tvaru vločky. Rozběhla se k němu.
„Dnes jsem viděl taijutsu, částečné ninjutsu, schopnost ovládat meč, spolupráci, kterou bych očekával i u tebe, ale tvůj zvířecí společník chybí, takže chci vidět genjutsu.“ Kotia si oddechla… „prý jej umíš dobře ovládat. Pochlub se, Shikayore!“ řekl Sachiko a jeho zornice v modrých očích se zúžily, protáhly a duhovka zežloutla a zezelenala. Měl teď kočičí oči, slabou oční techniku. Kotia nesklonila hlavu, jen přivřela oči a nechala Sachika zastrašit zmizením očí. Neznejistěl.
„SHI! NO! ME!“ Kotia utlumila sílu oční techniky a chytila Sachika do genjutsu. Čas se zastavil. Voda netekla, stébla trávy se ani nehnula, jen ona a Sachiko se mohli procházet a útočit. Sachikovi se v rukou objevila katana. Mohl v Kotiině genjutsu ovlivňovat sám sebe a částečně se bránit, protože on sám ovládá oční techniku. Zaútočil katanou. Kotia se ani nehnula, jen se jí ruka s rukavicí obalila ledem, na zápěstí a uprostřed předloktí vystoupily dva sloupečky, na kterých se pak utvořila podlouhlá čepel. To vše ale mnohem rychleji. Vykryla Sachikův útok. Sachiko zaútočil sérií bodacích útoků, trhacích a řezných, ale Kotia jen nastavila dlaně a v nich se objevila ledová deska, která zabránila útoku projít. Sachiko uskočil a vítězně se usmál, ale Kotia se zašklebila a neuhnula. Sachiko se napřáhl, chtěl udělat krok a slušně se natáhl. Kotia mu přimrazila boty k zemi a teď se svíjela smíchem. Než se Sachiko zvedl, přiložila mu ledové ostří na zátylek a nechala ho v bezmoci ležet na zemi, dokud jí nedal přívěšek. Pak ho pustila a zrušila genjutsu. Sachiko pokýval hlavou, změnil se v kočku a Kotia pospíchala na místo setkání za ostatníma.