Navždy spolu

Sakuro, pospěš si!“ ozvalo se z kuchyně.
„Už jdu, mami“ zavolala Sakura a začala se převlékat z pyžama. Když seběhla dolů, měla už snídani připravenou na stole.
„Díky!“ popadla dívčina jednu koblihu a vyběhla ze dveří.

Na tréninkové ploše už čekal Naruto. Kakashi stále nikde.
„Ahoj Sakuro!“ volal na ni blonďák.
„Ahoj Naruto!“ zamávala mu na pozdrav růžovláska a doběhla ke svému kamarádovi.
„Kakashi tu ještě není?“ zeptala se Sakura.
„Už jsi někdy zažila, že by přišel včas?“ odpověděl jí na otázku otázkou a začal se smát. Jeho kamarádka se k němu přidala.
„Koukám, že se tady dobře bavíte.“ Ozval se Kakashi, který právě dorazil. „Promiňte, že jsem se zdržel, ale pomáhal jsem jedné staré známé s nákupem a pak jsem musel vnoučatům říct pohádku, aby usnula.“ Vymlouval se sensei.
„To je lež!“ vykřikli oba mladí ninjové zároveň.
„Ale je to pravda!“ hájil se.
Sakura se na něj podívala vražedným pohledem. Kakashi už pak radši o té věci mlčel.
„Zítra vyrážíme na týdenní misi. Sejdeme se u brány v půl osmý. Podrobnosti vám řeknu cestou.“ Oznámil a zmizel.
„To jsem zvědavá, jestli tam bude.“ Řekla nahlas Sakura.
„Určitě zase přijde pozdě.“ Dořekl její myšlenku Naruto.
„Už musím jít, Naruto. Uvidíme se zítra.“ Rozloučila se růžovlasá dívka.
„Počkej, Sakuro. Nechceš někam zajít? Třeba na rámen?“
„Je mi líto. Možná někdy jindy.“ Odmítla ho a odešla směrem k nemocnici.
„Ach, jo.“ Zase mě odmítla. Kéž by se mnou někdy někam zašla. To bych po ní ale chtěl moc. Pomyslel si Naruto a šel se připravit na nadcházející misi.

Zase další nudná mise. Snad jí budu mít brzy za sebou. Přemítala Sakura, když se blížila na smluvené místo. Dorazila tam jako první a tak si sedla k nejbližšímu stromu. Protože stále nikdo nepřicházel, zavřela oči a po chvíli usnula.
Probudil ji až něčí výkřik.
„Pozor sensei!“ zařval známý hlas. Sakura byla ihned na nohou. Rozhlížela se okolo, jestli neuvidí, kdo vykřikl. Když se otočila směrem k nedaleké louce, spatřila Naruta a Kakashiho, jak bojují s někým z Akatsuki. Při bližším prozkoumání nepřítelova obličeje zjistila jejich totožnost. Rybí ksicht Kisame bojoval proti Kakashimu. Blonďák se pokoušel vymanit z Genjutsu Itachiho.
Sakura k němu přiběhla a pomohla mu. Uchiha se na ni podíval vražedným pohledem a bodl ji do břicha kunaiem. Sakura zasténala a padla na kolena. Itachi se s úsměvem na rtech otočil zpět k Narutovi. Ten se po něm ohnal kunaí a hodil pár shurikenů. Síla Kyuubiho ho hnala vpřed. Neskončil, dokud Uchiha nepadl na zem mrtev.
„Promiň Sasuke, neměl jsem jinou možnost.“ Zašeptal blonďák do větru. Poté se sklonil ke své kamarádce.
„Vydrž, Sakuro, odnesu tě do nemocnice.“ Chystal se jí vzít do náruče.
„Už je pozdě. Promiň, Naruto. Ani nevím, proč jsem tě odmítala, když si mě zval na rande. Je mi to líto. Miluju tě, Naruto.“ To byla její poslední slova. Umřela s úsměvem na rtech.
„Já tebe taky, Sakuro.“ Řekl Naruto a padl k zemi.
Kakashi nedokázal Kisameho zastavit. Ten se blonďákovi pomstil za smrt svého přítele. Potom vzal Itachiho mrtvé tělo a zmizel v oblaku dýmu. Kakashi odnesl oba kamarády do vesnice.
Pohřbili je ve společném hrobě. Na náhrobní kámen nechali vytesat: MILOVÁNI A NIKDY NEZAPOMENUTI. AŤ SVŮJ DALŠÍ ŽIVOT PROŽIJÍ SPOLU.