Žánr

Naruto si vykračoval k Budově Hokageho s obálkou v ruce.
„Co mi asi tak babča může chtít?“ Přemýšlel zmateně, než došel ke schodům.
„Snad to bude důležité.“ Zamrmlal, než začal stoupat po schodech. Na jednání Rady panoval zmatek. Padal jeden dotaz za druhým, stejně i tak mírné nesouhlasy.
„On? Není na to příliš mladý?“
„A ještě k tomu Jinchuuriki.“ Kolovalo po členech rady. Tanma s Tsunade zůstávali v klidu.

Henteko byla chyba v dokonalé rovnici reality, přesahovalo veškeré hranice vesmíru, v měřítku originality vrhalo celou lidskou rasu na druhý konec tabulky o nejpovedenější kreaturu a nakonec dokazovalo, že i obyčejný chemický výrobek, s názvem Jahodové želé, má svůj stupeň vývoje. Momentálně se nacházelo na jisté Konožské ulici a snažilo se rozbourat další dům, protože se v něm schovávali lidé, které se Henteko pokoušelo zabít.

,,Hokage-sama, tři dívky z Vodopádové vesnice čekají za dveřmi. Říkaly něco o chuuninské zkoušce.“ Kotetsu stál před Tsunade a z jejího nevraživého pohledu se skoro celý klepal. Někdo mu zapomněl říct, že má špatnou náladu a teď to vypadá, že to schytá on. Kupodivu se nakonec Tsunade jen klidně opřela o opěradlo židle. „Ať jdou dál a ty se potom okamžitě vrať na své místo.“ Znovu po něm hodila pohledem, který jasně naznačoval, jak to dopadne, jestli nezmizí co nejrychleji.

Drahnou chvíli nevěděla, kde je. Pak si opět vzpomněla na to, jak se sem dostala. Nechtěla tomu věřit.
Hlavou jí běžela jediná myšlenka. Zda-li je Naruto živý. Když ho viděla naposledy byl na pokraji smrti.
„Proč jsem se víc nevěnovala studiu medicíny? Mohla jsem mu více pomoci.“ Nepočítaně si tohle opakovala.
„Copak? Naše holubička je smutná? Tvůj amant je tuhej. Sama si to viděla!“ znovu se do ní navážel tajemný nepřítel.

„Než opravdu začneme, mám na tebe jeden dotaz,“ malinké zdržení.
„Jakou pak?“
„Proč ses ukázal, až teď? Měl jsi tolik šancí mě zabit.“ Dál kalkuloval Seiya.

„Tak se ukaž Kazekage!“ zařval provokativně na rudovlasého a připravil se k útoku.
„Sabaku Sousou!“ vlna písku se hnala jeho směrem a snažila se jej chytit byť jen na jedné části těla. Uchiha se vyhýbal všem útokům a formoval pečetě.
„Kuchiyose no jutsu!“ dým zahalil prostor v okruhu deseti metrů a všechen jej rozehnal mohutný řev.
Krab! Ksakru bude mít výhodu. Vyhnul se dalším úvahám a rukama ovládal zuřivou vlnou písku.

Zrození legendy II: Pomsta

„Co si dáte, pane?“
„Jeden rámen.“
„Ano hned to bude. Ayame jeden rámen.“ Mladá hnědovláska se ihned dala do připravování pokrmu.
„Jste zdejší?“
„Dá se to tak říct.“
„Jak to myslíte?“
„Dlouho jsem tu nebyl.“
„A jak dlouho?“
„Pět let.“
„To je dlouhá doba. Určitě se vám stýskalo po domově.“ Blonďák neodpovídal.
„Teď je pátým hokage Tsunade-sama.“
„To je jedna z legendárních sanninů?“
„Ano. A navíc se vrátil i Jiraiya-san. Prý tady zůstane dlouho.“

Nacházíme se v Akatsuki sídle, kde právě probíhá snídaně. Jako obvykle občas proletí vzduchem část snídaně, občas příbor za doprovodu nadávek, které přicházely obvykle od Hidana.
"Všichni se uklidněte!" Řekl Pein a sjel všechny přítomné Rinneganem, až všem přejel mráz po zádech.
"Takže, když jste se uklidnili, tak pro vás mám důležité oznámení. Dnes večer jsme pozváni na večírek k Orochimarovi." Pronesl Pein zářící jako sluníčko.

Toto je předposlední důležitý článek sbírky Vítejte v KLDR

„To bude nejlepší Iruko – sensei,“ usmála jsem se na něja čekala jak zareaguje na moje oslovení.
Nic neřekl jen se na mě usmál a vydal se ke dveřím. Vydala jsem se za ním a na prahu se zastavila. Tak je to tu. Začínám nový život. S touto myšlenkou jsem se rozběhla za svým novým učitelem vstříc budoucnosti.

"Dámy a pánové zde ve studiu i u obrazovek, vítám vás v naší skvělé show Epičtí sebevrazi! Zdraví vás moderátorka Konan! Ano, dnes v přímém přenosu proběhne interview s naším prvním hostem, Haku! Ale ještě než začneme, poslechněte si pár slov od našeho sponzora," zakončila modrovlasá žena a usadila se na pohodlném křesle.
Celá Konoha se sešla u obrazovek, na kterých se právě objevil rudý mrak.

Ráno...
"Sakra, sakra, sakra!!!" nadával Naruto. "Proč jsem musel zaspat?!"
"Já tě budila…“ promluvila k němu se smíchem Sakura.
"No, ale jak sis asi všimla, tak to nezabralo."
"Prcku, nešil tak." dodal vysmátý Kyuubi.
"Ale no ták, nechte ho." přidala se Ai.
"Konečně mě někdo chápe!" zajásal Naruto.
"Tak a můžeme jít." řekl Naruto, který si ještě natahoval kalhoty.
"Ehm…Naruto?" zeptala se Sakura.
"Hm?"
"Máš ty kalhoty na opak."

Kráčala som po chodbe až k dverám Hokage a premýšľala nad tým, čo asi chce. Už som ju nevidela dva dni, čo si ma nezavolala, nedala mi nijakú práca a už vôbec nie misiu. Ktovie, prečo po mňa poslala rovno Shizune? A kde je vlastne Shizune?

Takže vás vítám v nevídaném speciále, kde se zaměřím já, Deidara, jakožto nejnormálnější člen Akatsuki (Ano, čtete správně, nejnormálnější!

"Je to blbec! Nehoráznej, krutej a naprosto nelidskej blbec! Sladkej blbec... můj blbec... vlastně jen takovej "dididi" blbeček víme?"

Haruno Sakura o Raigovi

OTOGAKURE NO SATO:

"Ty blbče!" zakřičela na Raigu, který vypadal, jako kdyby ho přejel náklaďák Sakura a vrazila mu takovou ránu pěstí, že za letu udělal několik kotrmelců.
"TOHLE JSI PŘEHNAL!" rozzuřeně k němu přiběhla zatímco se ztěžka zvedal a zvedla ho jednou rukou nad sebe načež mu zařvala přímo do obličeje:

Dva týdny…? Na pozorování? Je to sen! Celých těchto několik dnů je sen! Já spím… Já sním… Není to realita! Já nikdy nepožádal o radu Itachiho, já nikdy nespadl ze schodů a já nikdy neležel v nemocnici! Je to sen, ne! Noční můra! Bylo by to mnohem příjemnější s notebookem. Prostě je to nční můra! Já spím.

„Hééé, to je trapný!!!“ vydechl Naruto podrážděně, dal si ruce za hlavu a praštil sebou do trávy. Utrhl stéblo nad sebou a vložil si ho mezi rty. Shikamaru si povzdechl a plácl se rukou do čela.
„Ty seš fakt občas spomalenej co?“ smál se Kiba, když přišpendloval stan k zemi, aby ho neodfoukl vítr, který foukal jako divý.

V pokoji se najednou Mira otočila a vydala se zase na chodbu.
„Kam jdeš?" zajímala se okamžitě Tory.
„Do koupelny," zněla stručná odpověď.

Ninjové z Kamenné přestali s útokem, což vedlo k nepochopení mezi Ninji z Listové. Ale i přesto, zářivé světlo z pevnosti a tlakové vlny neustávaly.
„Ninjové z Listové, za mnou!“ Zavelel Naruto a celá Listová armáda se vydala za zdrojem těch podivných úkazů.
„Zajistěte oblast!“ Nakázal Kiro a přikleknul k jednomu z bývalých Tarikových vojáků.
„Rozkaz, pane!“ Přišla Kirovi odezva a Kiro zjistil, že je mrtvý.
„Tomuhle se teda říká paseka.“ Uznal Sasuke, když stanul u Kira. Z vysoké budovy byl slyšet slabý křik.

13.Kapitola: Čo sme nemali počuť

Tie najcennejšie veci zvyčajne nemajú žiadny tvar, preto si až príloš neskoro uvedomíme, či sme ich získali alebo stratili.
-LITTLE BY LITTLE

,,Au!“ vyhŕkla Omini a zastavila sa – už tretí raz za poslednú hodinu. Jej dlhé vlasy sa neustále zamotávali do konárov a Asahi jej ich zakaždým ťažkopádne rozmotávala, zatiaľ čo Omini nadávala na toho, kto tak husto vysadil tento les. Shinari ich pozoroval zobďaleč, s obočím vysoko zdvihnutým a ani ho nenapadlo Omini pomôcť.
,,Au!“ zasipela Omini.