Jiné a přesto stejné 6.díl-První mise

V pokoji se najednou Mira otočila a vydala se zase na chodbu.
„Kam jdeš?" zajímala se okamžitě Tory.
„Do koupelny," zněla stručná odpověď.
Vydala se teda dolů, ale na schodech spadla podobně jako Tory. Jenom se jí nepovedlo schoulit do klubíčka. Dopadla přímo před něčí nohy. Rychle se zvedla, ale naneštěstí pro ni se jí zase nepodařilo udržet na nohou a spadla ne Něj. Při pádu si uvědomila že se dívá do krásných modrých očí a na žluté vlasy. Spadla mu přímo do náruče. Byla by mu spadla zase k nohám ale k jejímu velkému překvapení ji zachytil. V tu chvíli nebylo poznat, který z nich je červenější. Pustil ji a beze slova odešel.
Najednou seběhla dolů Tory, která se dusila smíchem.
„Na vás byl pohled," posmívala se. Mira zrudle ještě víc.
„Já jdu do té koupelny," vysoukala ze sebe a co nejrychleji odešla. Po schodech se zase začal hnát dav utíkající před běsnící Konan,(včetně Peina). Tory tedy našla jejich pokoj a znovu se dala do čtení. Už jí chybělo jen pár stran. Pak si uvědomila, že už má celkem hlad, celý její oběd totiž skončil Deidarovi na hlavě. Ale teď si bude muset počkat na večeří kdo ví, jak dlouho. No nic, alespoň to stihne dočíst.
V koupelně se Mira ze všeho nejdřív podívala do zrcadla a málem vykřikla. Tak příšerně už dlouho nevypadala. Opláchla si tedy obličej a učesala se. Když dorazila do pokoje uviděla Tory, jak si (nečekaně) čte.
„Ach jo. Zase nuda," okomentovala to a svalila se na postel. Blondýnka sebou trhla, ale jinak nezareagovala.
...
"Večeře!!!" ozvalo se zezdola.
„Už né!" zasténala hladová Tory.
„Rozhodl jsem se," oznámil Pein po příchodu všech členů, „že udělám nový zasedací pořádek. Respektive, řeknu vám jak si máte sednout, a vy to uděláte!" Přeměřil si všechny výhružným pohledem a začal:„Uchihové nesmí sedět v blízkosti Tory nebo Deidary. To se vztahuje i na Tobiho. To je zatím všechno, tak si tak sedněte. Kdo poruší tyto pravidla, ten je bez jídla."
Tory zůstala sedět tam kde byla(mezi Deidarou a Kakuzem) a Mira si sedla vedle Itachiho a Hidana(naproti Deidarovi).
Potom Konan přinesla večeři
„Sláva rámen!" Zavýskla si Tory nadšeně.
„Hurá!" Přidala se k ní Mira.
„Konečně jídlo," pomyslela si Tory, a okamžitě si začala ramen dosolovat solničkou vytaženou z kapsy.
Všichni jedli celkem rychle a na obvyklé poměry docela tiše.. Jídelna byla čistá. Konan se nad chudáčkem Tobim slitovala a uklidila to za něj.
Jenom Hidan nadával něco o Jashinovi a když řekl že Jashin je všechno tak si Mira nemohla odpustit:
„I největší de*il?"
Za to sklidila nenávistný pohled Hidana, ale všichni ostatní(i Deidara) se začali smát.
„Máš to u mě," zasyčel na ni tak, aby to Itachi neslyšel. Všichni dojedli a Mira s Tory se rychle vyplížily z místnosti, aby nemusely pomáhat. Přede dveřma si blondýnka odchytila svého bráchu.
„Můj ctěný a vážený bratře, smím na tebe mít jistý dotaz?" zeptala se podivným uctivým tonem.
„Ale zajisté, má sestro," napodobil ji Deidara. Zjevně šlo o nějakou jejich starou hru.
„Jak mám žíti ve stejné komůrce s osobou, se kterou nesmím ztratit ani jediné slůvko?"
„Dobrá," slitoval se Deidara,„nad nejnutnějšíma záležitostma s tou osobou hovořit smíš."
„Díky," objala jej Tory a odběhla si číst.
Mira nešla do jejich pokoje, ale za bráchou.
„Kdo je?"
„Zkus hádat."
„Mira?"
„Možná," ozvalo se ironicky.
„Pojď dál"
Když vešla dovnitř něco jí nesedělo. Až po chvíli jí došlo že je tu jenom větší nepořádek.
„Proč jsi přišla?"
„Chtěla jsem si jenom taky půjčit knížku," a po chvíli ticha dodala: „jestli bych mohla."
„Jasně," a podal jí knihu, která jí přišla povědomá.
Přečetla si název:„Umění iluzí? Ale vždyť to byla tvoje nejoblíbenější kniha," řekla udiveně.
„No jo, to už je jedno. Ale neznič ji! A to mi připomíná, reagovala už Tory nějak na tu svoji knížku?" zeptal se se zlomyslným zábleskem v očích.
„Nemůže ji přestat číst." Itachi spokojeně přikývl.
„Tak dobrou," rozloučil se.
„Dobrou," rozloučila se i Mira a odešla.
„Kdes byla?" vypálila na ni okamžitě Tory.
„Proč?"
„Jen tak?“
„Aby ses měla na co ptát." Odtušila a šla si taky číst.
Asi v jedenáct, když už byly obě umyté šla Mira zhasnout světlo. Po asi deseti minutách se ozvalo: „Miro? Nevyměníš si se mnou postel?"
„A proč?" nechápala rozespalá černovláska.
„Tahle je u okna..." vysvětlovala blondýnka.
„A co má být? Tahle je zase u dveří," naštvala se Mira.
„To je pravda," souhlasila a obě opět umlkly...
O půl třetí ráno.
„Miro?" ozvalo se z postele u okna.
„Hmmm," doufala v to, že se ji to jen zdá Uchiha.
„Mně se chce na záchod," přiznala blondýnka.
„A co já s tím?" odpověděla nevrle černovláska.
„Já se bojím!" naříkala Tory.
„A čeho? Všichni spí. Nechej mě být!" byla už vážně naštvaná.
„Ten dům mě nemá rád!" stěžovala si Deidarova sestra,„on mě přímo nenávidí! On mě chce zabít! Mirooo! Prosím, já se počůrám!" přemlouvala ji dál.
„A to máš odkud?" vyzvídala stále opalá Mira.
„V té Itachiho knížce se o tom psalo."
„Ach jo začínáš být jako Tobi."
„Co? To ne," otřásla se už jen při té představě.
„No když už jsi mě vzbudila tak jdem," ustoupila, ale jen protože se jí taky trochu chtělo.
„Já tam nejdu," vztekala se Tory při pohledu do temné chodby. Dveře do koupelny byly až ty úplně poslední.
„Tak si tady zůstaň," pokrčila Uchiha rameny a opustila místnost. Tory chvíli váhala.
„Počkej! Nenechávej mě tady!" zašeptala a tiše se rozběhla za svou společnicí.
„No tak běž. Já tu počkám," oznámila jí, když tam došly.
Tory teda opatrně otevřela dveře a zavřela za sebou. Chvíli bylo ticho a pak Tory uslyšela zvenku tlumené ječení. A zase ticho. Pomalu teda otevřela dveře a zašeptala:„To není vtipné, vylez Miro." Nic se neozývalo „Miro?" Rozhlížela se kolem sebe blondýna.
„Miro!" zakřičela na celé Akasídlo. Tory umí hodně nahlas řvát. Stejně se ale neobjevila. Blondýnka zoufale vběhla do Itachiho pokoje. (Byl blíž než Deidarův, a tomu by se stejně nechtělo hledat Uchihu.)
„Itachi!" zalomcovala jím.
„Co je?" posadil se rozespale.
„Jde o Miru," naléhala Tory.
„Co s ní?" najednou jako by se probudil.
„Není tady! Padla za oběť tomuto domu," oznámila přesvědčeně blondýnka.
„Domy nejsou živé..." odtušil Itachi.
„Ale ta knížka-" „to je horror," přerušil ji a vyšel na chodbu. Tory okamžitě za ním.
„Tak proč tu není?"
„Řekni mi co víš."
„Vydaly jsme se na záchod a Mira čekala venku. Najednou jsem uslyšela tlumený jekot a Mira byla pryč,"vysvělovala nervozně.
„Pein nebude rád až se to dozví," řekl a zívl si. Přitom ale nedal najevo, jak moc mu na sestře záleží.
„Tobě se ztratí sestra a řešíš věci, jako: Peinovi se to líbit nebude?" vyjela na něj napůl naštvaně napůl vyděšeně.
„Ona tady někde bude," prohlásil sebejistě Itachi.
„Když myslíš," nehádala se Tory. Itachi zjevně nevěří na nadpřirozeno.
Pak ale blondýnku něco napadlo a vyběhla po chodbě zpátky. Doběhla až do pokoje, kde předtím spaly a tam se začala rozhlížet. Netrvalo to dlouho, protože v posteli uviděla kamarádčinu siluetu.
„Miro!" zakřičela na ni a začala ji škrtit.
„Co se děje?" zeptala se rozespale.
„My tě tu hledáme a ty si tu v klidu spíš!!" řvala po ní.
„Nech mě být!" zasípala Mira. Už jí pomalu docházel vzduch.
Když si uvědomila co udělala, pustila ji a začala se omlouvat.
„Promiň já nechtěla!" "tak moc," dodala si v duchu.
„To-to je v poho," zachroptěla.
„Ale co měly znamenat ty výkřiky?!" byla pořád uražená Tory.
„O čem to mluvíš?"
„Ty jsi asi hodně často náměsíčná, že?" zeptala se otráveně blondýnka.
„Co?" opakovala se Mira.
„Nic. Spi dál," urazila se blondýnka a vyšla na chodbu. Itachi tam ještě pořád stál.
„Je Mira často náměsíčná?" zeptala se jej a opřela se o stěnu vedle něho.
„Jo," zazubil se Itachi."
"Super," pomyslela si Tory," a s tou budu sdílet jednu místnost kdoví jak dlouho."
„A domy vážně nemají duši a nepožírají lidi?" ujišťovala se.
„Ne, vážně ne," odpověděl Itachi,„a nechceš si půjčit ještě nějakou knížku?" zeptal se se zlomyslným výrazem.
„Tak jo," souhlasila nepříliš ochotně Tory a vydala se za ním do jeho pokoje.
Když se vrátila Mira už zase spala. Usmála se a šla taky spát.
...
„Snídaně!!!" příjemné probuzení, když na vás řve tak vysoký ječák...
„Já nikam nejdu," zahuhlala ještě v polospánku Mira a přetáhla si přes hlavu polštář.
„Pojď!" a začala ji zase škrtit. (tentokrát jenom ze srandy.)
„Nech mě být," praštila ji polštářem do obličeje.
„Jak myslíš!" a práskla za sebou dveřmi.
Tory vyšla na chodbu a potom odešla do jídelny.
Miru už to přestalo bavit a tak taky vstala.
Na snídani přišla poslední a všichni už jedli. Když se podívala co jí, překvapilo ji to.
„Palačinky?" zeptala se když si sedla.
„Jsi snad zvyklá na něco jiného?"
„Jo."
„A na co?"
„Na suchý chleba..."
Když všichni dojedli, oznámil Pein, že za půl hodiny je sraz v obýváku. Obě dívky pochopily, že to je ta místnost s televizí, ale obě se ještě vydaly do jejich pokoje.
„Víš o tom, že jsi byla v noci náměsíčná?" vyptávala se Tory, zatímco supěly do schodů.
„Vážně?" divila se Mira,„A co jsem prováděla?"
„Víš co? Pusť to z hlavy," odbyla ji blondýnka. Uchiha poznala, že se s ní něco děje. Když došly do pokoje, Tory okamžitě skočila na postel a začala si číst.
„Ty máš jinou knížku!" všimla si okamžitě černovláska.
„Kdo ti ji půjčil?"
„Itachi." "Kdo jiný," pomyslela si ironicky.
„Tak co se děje!" naštvala se Mira. Za tu dobu, co Tory zná (sice to není moc dlouho, ale přece...) ji ještě ani jednou nezažila ve vyloženě špatné náladě. Už byla naštvaná, rozmrzelá, znuděná... ale vyloženě smutná, to ne.
„Do toho ti nic není." odbyla ji a četla si dál.
Mira si teda vytáhla taky knížku a začala číst. Moc nevnímala a tak s ní musela blondýnka zatřást aby stihly schůzku. Už se zdálo že se jí vrátila dobrá nálada.
„Takže," začal Pein,„mám tady pár organizačních věcí.
Za prvé: naše dvě nové členky budou střídat týmové partnery. „Prozatím,“ dodal, když vyděl některé reakce,„ a potom spolu budou tvořit samostatný tým.
Za druhé: NIKDO ze členů organizace se nesmí použít jako oběť Jashinovi, pokud s tím nebude výslovně souhlasit!" Hidan se už už chystal protestovat, ale Kakuzu jej chytil za krkem, a tak si to rychle rozmyslel.
„A ještě za třetí," pohlédl na Konan,„ kdo bude házet jídlem, bude další den vařit." Akatsuki se zatvářili zklamaně, až na Tobiho. (ten má masku, takže by to stejně nikdo nepoznal.)
„Nějaké otázky?" Zeptal se šéf, a když nikdo neodpovídal, pokračoval:„ Mise jsou: Mitora a Itachi jdou odnést jeden svitek, a Vjatora a Deidara jdou přinést jeden svitek. To je zatím všechno. Jmenovaní zůstanou tady, vy ostatní můžete odejít."
Když všichni ostatní odešli začal Pein rozdávat rozkazy:„Vy dva," ukázal na Miru a Itachiho, „tady máte mapu a svitek." Hodil je po Itachim.
„Nějaké dotazy?"
Mira si zívla.
„To si jako myslíš že to bude tak lehké?"
„Ne já..."
„Co?"
„Dneska jsem se moc nevyspala protože..."
„Proč?" nenechal ji domluvit.
„-mě někdo škrtil." Při těchto slovech se dívala naštvaným pohledem na Tory.
Pein nevypadal, že by to pochopil, ale přešel k dalšímu vysvětlování mise:
„Je to asi dva dny chůze odtud, přespíte tam a pak se vrátíte zpátky."
Potom se otočil na Tory s Deidarou:„Vy půjdete do šut- pardon, Kamenné a tam vezmete Tsuchikagemu svitek technik. Rozumíte?" Když oba přikývli zavelel:
„Rozchod!"
„Ano, pane, hned, Pane," šeptla ironicky Tory, ale to už Pein naštěstí neslyšel.