Bestie X.

"Je to blbec! Nehoráznej, krutej a naprosto nelidskej blbec! Sladkej blbec... můj blbec... vlastně jen takovej "dididi" blbeček víme?"

Haruno Sakura o Raigovi

OTOGAKURE NO SATO:

"Ty blbče!" zakřičela na Raigu, který vypadal, jako kdyby ho přejel náklaďák Sakura a vrazila mu takovou ránu pěstí, že za letu udělal několik kotrmelců.
"TOHLE JSI PŘEHNAL!" rozzuřeně k němu přiběhla zatímco se ztěžka zvedal a zvedla ho jednou rukou nad sebe načež mu zařvala přímo do obličeje:
"Ještě jednou ublížíš někomu z Konohy a VYMALUJU S TEBOU TY ČÍČO PITOMÁ TUHLE MÍSTNOST!"
"Možná nejen tuhle...," rýpl si Raiga tiše, ale vzápěti dostal takovou pecku, že skončil doslova "v protější zdi", na které se kolem místa dopadu vytvořily praskliny.
"Au," kníkl jen Raiga a sesunul se k zemi, zjevně měl dost.
"Víš moc dobře za co to bylo!"
Sakura zatím přešla ke stolku v místnosti a nalila si saké, které do sebe otočila s profesionalitou žákyně Tsunade. Měla "taky dost". Ne, že by byla snad opilá, ale výprask Raigy jí sebral víc fyzických sil než cokoliv co doposud zažila (a to se Raiga ani náznakem nebránil) a byla tak rozzuřená na něj, sama na sebe i na celý podělaný svět shinobi, že se až celá třásla.
Raiga zatím na zemi hodnotil poměrně klidně situaci, měl zřejmě zlámané všechny kosti v těle a o svých vnitřních orgánech si taky nedělal iluze.
"Kdybych nebyl co jsem, tak jsem tuhej...," pomyslel si jen a zůstával ležet, aby se jeho tělo mohlo "poklidně regenerovat". Neměl sice prokletou pečeť, ale regenerační schopnosti mu zajišťovalo to dvojjediné spojení zvířete-člověka uvnitř jeho těla. To spolu s nezměrnou odolností zděděnou po tygro-lví (lígří) zvířecí součásti jeho těla mu dávalo celkem slušnou šanci přežít "prakticky cokoliv" co se tak v boji může vyskytnout nepočítáme-li S-ranková jutsu.

"Neměla bys teď pít," řekl Raiga a natočil hlavu k Sakuře. Ta se zarazila a dlouze hleděla na Raigu. Vlastně to věděla - že je těhotná - na to zvládla přijít sama, sice jí ještě nedostihly žádné nevolnosti, ale jednak nebyla naivní mladá holka co neví, kdy může a přičem může otěhotnět a zadruhé byla - a to především - lékařský ninja, takže své tělo ovládala a znala do posledního detailu.
"Pravda... takže si ten zbytek vzteku budu muset vylít na tobě, když se nemůžu vylít sama!" sotva to dořekla zamířila k Raigovi, který vypadal, že se snažít "vpít se do podlahy" a zvedla ho ze země jako hadrového panáka až do výše svých očí. Napřáhla ruku a Raiga instinktivně zavřel oči očekávajíc další "pecku". Namísto toho ucítil však mu Sakura vtiskla lehký polibek na rty a zašeptala mu do ucha:
"Řekni mi jen proč se nebráníš Raiga-san? Mohl bys mě tady kdykoliv zabít a namísto toho mě necháváš tě mlátit hlava nehlava... proč?"
Raiga zvolna otevřel oči, které postrádaly jinak vždy přítomné plaménky šílenství a spíše unaveně odpověděl:
"To proto, že nemůžu... víš jak to říkal ten "druhý Raiga"... čekáš mé mladé, vím jak idiotsky to "mladé" zní, ale nemůžu tě už kvůli nim zabít."
"To není všechno Raiga-san... to je jen výmluva," řekla tvrdším hlasem Sakura a nepřestávala z jeho očích pouštět ty své.
"Já...," začal Raiga, ale nějak se mu zadrhl hlas a tak svěsil hlavu a pak začal zmateně:
"Víš... já... když jsi se mnou... ten druhý ti říká "naše samice", ale... já nejsem jenom zvíře, já... prostě... od počátku. Chtěl jsem jen mít zábavu, ale... pak... no prostě..." Sakura mu zvedla bradu volnou rukou a položila mu prst na rty.
"Klid... stačí říct "miluju tě", nebo "mám tě rád"... a určitě ne "chci tě ojet znovu" to se nehodí." Sakura se na Raigu spiklenecky usmála a ten ze sebe jen vysoukal:
"Já... my... tě máme rádi."
Sakura se šťastně usmála a odpověděla:
"Já tebe... vlastně vás taky." Načež mu vtiskla zase jen krátký polibek. Byla to pro ní krásná chvíle, konečně si byla jistá, že někomu na ní záleží a že toho někoho navíc i miluje. Krásná chvíle... škoda, že trvala tak krátce než jí Raiga - kdo jiný - dokonale zničil:
"Ale taky tě chceme znova ojet dididi..."
"TY IDIOTE!"
"PRÁSK!"
Raiga jí dostal takovou, že zase přecestoval vzduchem přes celou místnost (pokolikáté dnes už) tentokráte i se zlomenou čelistí než se "rozmlátil" o stůl (který ovšem "vzal sebou") v rohu místnosti.
"Tak to by bylo," pronesla s úsměvem Sakura a nechala ležícího Raigu v místnosti, aby si sama zašla na něco na zub do lednice. Po cestě minula malého bílého hada a tak se k němu jen natočila a se stejným (byť tentokrát falešeným) úsměvem mu řekla:
"A ty se ho jen dotkni a jsi tuhej Kabuto."

O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI NA KONOŽSKÉM HŘBITOVĚ:

Zatímco Kabutův had vylezl z hrobu s kouskem lidského ostatku Raiga se otráveně zašklebil do potemnělého okolí. Byla tma a ticho jako na hřbitově... tedy, proč jako že?
"Copak? Něco se ti nelíbí?" zeptal se Kabuto.
"Ále je to otrava a taky trochu... divné," poznamenal Raiga.
"Co je na tom, potřebuju vzorky DNA těchto shinobi pro své jutsu, pro Edo Tensei Orochimaru-sama."
"O to nejde... mrtvý prd ví..., ale tak celkově, tahle vesnice je divná."
"Co je na ní divného?" otázal se Kabuto zatímco vzorek uložil do svitku a vyslal hada k dalšímu hrobu.
"Něco tu smrdí," odpověděl Raiga a dodal: "Nejsi to náhodou ty?"
Kabuto si upravil brýle a mírně se pousmál načež odvětil:
"Ne, ale ten smrad co cítíš, to jde z támhleté restaurace, jmenuje se to Ichiraku Rámen a vaří tam prý skvěle."
"Rámen? Humus...," odvětil znechuceně Raiga.
"Někdo ho miluje," opáčil Kabuto.
"Tohle může milovat jen mentálně vyšinuté afektované pako," zakončil rezolutně Raiga diskuzi a sklouzl pohledem po náhrobku.
"Uchiha Mikoto... Uchiha Fugaku? Na co je potřebuješ?"
"To jsou Sasukeho rodiče...," odvětil bezbarvým hlasem Kabuto.
"No potěš koště, ten bude nasranej až mu tohle předvedeš..."
"Možná, ale možná taky ne, lidská srdce jsou různá a často těžko předvídatelná, krom toho tyhle si beru pro jiné věci než abych je ukazoval Sasukemu."

Raiga se odmlčel a vzhlédl k měsíci, chtěl odtud pryč. Tohle místo... viděl to, když procházel vesnicí s Kabutem sem ke hřbitovu strašlivě páchlo. A nešlo o rámen, ne - tohle bylo cosi jiného. Raiga to cítil, ten klid a mír v této vesnici... nesnášel to. Ne pro to, že by nenáviděl mír a klid, ale pro ty jejich pohledy, pohledy těch lidí tady. Ty svaté ksichty plné "lásky a přátelství" ho vytáčely do běla.
"Jsou tak šťastní až se mi z toho zvedá kufr," pomyslel si znechuceně Raiga. Ani nedokázal pojmenovat co mu na těch lidech vadilo snad to, že mu nepřišlo normální "aby se tu každý na každého usmíval" jak nějaký podělaný hipík. A nebo proto, že ho zkrátka štvalo, že tihle lidé... tahle pakáž co tu vládne posílala Orochimarovi vězně - své vlastní lidi - do Orochimarových cel, který jim za to platil zlatem, zlatem, které ti vězni v katastrofálních podmínkách museli těžit. Raiga tušil, že tohle by mu vadilo na každé vesnici, s Orochimarem přeci kšeftoval každý, i ta hrdá Kumogakure, krvavá Kirigakure, do sebe zahleděná Iwa a věčně moralizující Suna. Nenáviděl je všechny... do posledního. Ne proto, že by obchodovali s Orochimarem, ne protože své vlastní lidi posílali trpět do jeho ohavné říše, kterou řídil tento proradný had. O lidi Raigovi vůbec nešlo, šlo o princip. To v čem se jeho očích odsoudili sami k smrti spočívalo v tom, že sami páchali a páchají zvěrstva a současně s frňáky nahoru mluví o shinobi jako o vznešených ctnostných ideálech.
"Pokrytectví," hlesl jen Raiga do nočního ticha a Kabuto zamrkal.
"Takže to ti vadí?" zeptal se Kabuto.
"Vadí mi ten smrad, který se z toho šíří, skonči to rychle, chci odtud vypadnout."
"Ale jistě Raiga-san," opáčil Kabuto a zvedl, co potřeboval měl a zůstávat tu déle znamenalo riskovat, že Raiga se to tady pokusí "vyvětrat".