Ninja z Vodopádové vesnice.. 03

,,Hokage-sama, tři dívky z Vodopádové vesnice čekají za dveřmi. Říkaly něco o chuuninské zkoušce.“ Kotetsu stál před Tsunade a z jejího nevraživého pohledu se skoro celý klepal. Někdo mu zapomněl říct, že má špatnou náladu a teď to vypadá, že to schytá on. Kupodivu se nakonec Tsunade jen klidně opřela o opěradlo židle. „Ať jdou dál a ty se potom okamžitě vrať na své místo.“ Znovu po něm hodila pohledem, který jasně naznačoval, jak to dopadne, jestli nezmizí co nejrychleji.

„Hai, Hokage-sama.“ Když se málem vylomily dveře a z nich skoro vyběhl Kotetsu, dívky jen zvědavě nadzvedly obočí a pak nakoukly do kanceláře Hokage. „Máte jít dovnitř, já už budu muset jít.“ Tohle jim ještě řekl Kotetsu, než se co nejrychleji vypařil a dívky tam nechal samotné. Ty se na sebe jen podívaly a poté v klidu vešly dovnitř, s tichým klapnutím se zavřely dveře.

Už asi pět minut jenom stály a koukaly se na Pátou Hokage, ta dělala to samé akorát v sedě. Nakonec si Kasumi odkašlala a začala. „Dobrý den, Hokage-sama. Omlouváme se za naše zdržení, ale po cestě jsme měly nějaké problémy s orientací. Nyní jsme však tady a od našeho Vůdce vám neseme vzkaz.“ Na to Yuzuru předstoupila a Hokage podala svitek, poté se hned zase vrátila vedle Kasumi.

Tsunade si rychle přečetla vzkaz od Vůdce z Vodopádové vesnice a pak koukla na ty před sebou. „Dobře. Shizune!!“ Dívky nadskočily, když Hokage hlasitě někoho zavolala.

Skoro ihned se otevřely dveře a v nich se objevila nejspíš Shizune. „Ano, Tsunade-sama?“

„Zařiď, ať mají kde bydlet a sežeň jim někoho, kdo je provede po vesnici. Přece jenom tady nějaký čas zůstanou a bylo by špatné, kdyby pokaždé zabloudily.“ Na to se Shizune otočila k dívkám a naznačila jim, ať jdou za ní. „A do šesti hodin nechci už nikoho vidět.“ Stihla ještě říct, než se zavřely dveře.
--------------------------------------------------------------------------------

„Prosím vás, omluvte Tsunade-sama. Dneska není ve své kůži, možná to bude tím, že ji někdo schoval všechno její saké.“ Snažila se nejspíš zatvářit jako, že o tom nic neví. Nikdo ale snad není natolik pitomý aby nepoznal že v tom má Shizune prsty.

„Ah, jistě.“ Víc na to, snad ani říct nešlo. Ani jedna z nich nebyla až tak drzá, aby řekla něco na ten způsob, co si myslí o tom, když se pije během práce. Zvlášť, když je to Hokage a to zrovna TA, o které toho tolik slyšely.

Konverzace utichla a dál už se šlo beze slov. Ani jedna z nich nevěděla, co tak říct. Přece jenom, tady je to trochu jiné, než u nich ve vesnici. Shizune, je dovedla k nemocnici. Docela se divily, co budou dělat zrovna tam, ale tak jako pokaždé, nic na to neřekly a jen ji dál následovaly. Tam zaklepala na jedny dveře, které jim otevřela růžovovláska, asi tak jejich věku.
„Sakuro, tohle jsou Kunoichi ze Skryté Vodopádové. Tsunade-sama by byla ráda, kdybys je provedla po vesnici a ukázala jim kde, co máme, možná bys je mohla, také s někým seznámit, ale to už nechám na tobě.“ Potom odešla a je nechala na krku Sakuře, která si je měřila divným pohledem.

Nakonec se však usmála. „Počkejte prosím, jenom se převleču z lékařského oblečení a hned se vám budu věnovat.“ Kupodivu, byla připravená už za chvilku a ony se konečně mohly porozhlédnout po vesnici. „Já jsem Haruno Sakura, moc mě těší.“

Kasumi už otvírala pusu, že se představí, když ji do toho skočila Nat. „Já jsem Shiromizu Natsumi a tohle je moje sestra Yuzuru.“ Při tom ji Natsumi objala. Yuzuru se na Sakuru jen usmála a zase se zadívala někam do stromů.

Kasumi se na Nat zamračila, ale nechce se znovu hádat a proto to v klidu přejde. „Moc mě těší, jmenuju se Hinikuwarai Kasumi. Děkuju, že nám ukážeš vesnici.“

Sakura se na to usmála, „není za co děkovat.“

--Prohlídka vesnice trvala něco o půl hodině--

Nakonec se zastavily na místě, kde se velmi často trénuje. Dokonce i teď tam někdo byl a trénoval. Dva kluci. Jeden blonďák, na první vypadal docela dost nešikovně. Oproti němu druhý s delšími hnědými vlasy, nedělal žádný pohyb zbytečně navíc. Kdo se díval, musel prostě vědět, kdo bude vítězem. Poblíž pod stromy seděli další tři. Kluk s velmi hustým obočím, které šlo vidět už na dost velkou dálku a s vlasy ostříhanými snad podle hrnce. Dívka s delšími tmavě modrými až skoro černými vlasy a bílými oči. A jako poslední další dívka s dvěma drdoly, vedle ní ležel velký svitek.

Sakura se na dívky z Vodopádové otočila se slovy: „Pojďte, představím vás.“ Na to se rozešla směrem ke stromům, kde seděli ti tři. „Ahoj,“ kývla Sakura všem na pozdrav. Nestihli však pozdrav ani oplatit, protože Sakura pokračovala. „Chci vám někoho představit. Tohle jsou Kunoichi z Vodopádové. Kasumi Hinikuwarai,“ ukázala na nejvyšší dívku s hnědými vlasy a zelenými oči, „Yuzuru Shiromizu“ dívka již menší, za to s velmi dlouhými, blonďatými a vlnitými vlasy, „a Natsumi Shiromizu,“ ukázala směrem k růžovovlasé dívce, která se však se zaujetím dívala na boj, který právě probíhal. „Tohle jsou Lee, Hinata a TenTen. Myslím, že bychom tady mohli chvíli být a podívat se, kdo vyhraje.“

Kasumi se zadívala na boj a chvíli ho tiše sledovala, nakonec jen prohodila. „Ten blonďák nemá šanci.“ Poté se opřela o blízký strom a začala si hrát s vlasy, dělajíc jako že, ji ten zápas nezajímá. Kdo ji však znal, poznal, že to pouze hraje a že zápas po očku sleduje.

Sakura se potutelně usmála a koukla na Natsumi. „Co myslíš ty, Natsumi? Kdo bude vítěz?“

Nat stále bystře sledovala zápas, když odpovídala: „No ten s hnědými vlasy je velmi rychlý a hbitý, vypadá jako by bojoval bezchybně. Oproti němu ten blonďák vypadá, bez urážky, jako naprosté nemehlo.“

„Chápu, Yuzuru?“ Ta se na Sakuru koukla a ukázala na místo, kde se zrovna zastavil blonďák. „Nar..“ Sakura nestihla ani dokončit větu, když se Nat začala smát.

„Blonďák? Ale Yuzuru, jen se na něj podívej. Vypadá naprosto neschopně.“ Lee a spolu s ním i ostatní se na Natsumi lehce zamračili. Než však stihli něco doříct, Yuzuru se pohla a dala Nat pohlavek. Poté se na ni přísně zamračila.

Nat se chytla za hlavu a bolestivě zaúpěla. Když si všimla jak se na ni Yuzuru mračí, pochopila že přestřelila. Otočila se tedy k ostatním. „Moc se omlouvám, přehnala jsem to. Neznám ho dost dobře, abych o něm mohla takhle mluvit. Prosím o odpuštění.“

Sakura, Lee, Hinata i TenTen na ni koukaly skoro s otevřenou pusou. Docela rychle se změnila z drzé holky na hodňoučkou. „J-jasně, v pohodě. Vlastně nejsi první kdo, něco takového říkal a někteří určitě ještě i říkat budou. Myslím teda ty, kteří nejsou z Konohy.“

„To jsem ráda, že se na mě nezlobíte. Kdyby totiž jo, pak bych to od Yuzuru schytala.“ Ďábelsky se usmála, když se však otočila na Yuzuru, už zase vypadala jako hodňoučký andílek. Yuzuru jen zavrtěla hlavou a pak se otočila směrem, kde zrovna skončil zápas. Nerozhodně.

Blonďák rychle přiběhl k ostatním se zářivým úsměvem. „Tak co, viděli jste to? Viděli?“

Sakura se na něj zmateně podívala. „A co? No to teď neřešme, chci tobě a Nejimu někoho představit. Tohle jsou Kunoichi z Vodopádové. Kasumi, Yuzuru a Natsumi a tohle jsou Naruto a Neji.“

„Moc rád vás poznávám,“ usmíval se na ně Naruto.

Neji udělal úplně to samé, tedy až na ten úsměv. A poté položil otázku, která vlastně zajímala úplně všechny. „Co tady ale dělají ninjové ze Skryté Vodopádové?“

Slova se ujala Kasumi. „Jsme tady na požádání, máme pomáhat při chuuninské zkoušce. Navíc i ninjové z naší vesnice, se budou účastnit. Proto jsme tady, to je celé.“ Uzavřela to rychle.

„Vážně? Tak to jsem zvědavý, já se totiž také účastním chuuninské zkoušky,“ promluvil Naruto.

„Chceš mi říct, že jsi ještě stále genin?“ Zatvářila se Nat pohoršeně, poté se však zašklebila, jako by snad napodobovala nějakou kočku. „Kolik že ti je?“

„Sedmnáct.“

„A jsi ještě stále genin? To mě je teprve čtrnáct a už jsem chuunin rok. Jsi snad bl…“

Dál už mluvit nemohla, Kasumi ji totiž zacpala pusu. „Omlouváme se za ní, prosím neber ji na vědomost. Jenom se ráda předvádí.“ Když to dořekla do ruky, kterou zakrývala Nat pusu, ji vystřelila velká bolest. Okamžitě od Nat odskočila a prohlížela si svou ruku, na které byly značně vidět otisky zubů.

„Tys mě kousla!“

„Jo, máš s tím problém? Nemáš mě umlčovat, když mluvím.“

„Tys mě kousla!“ Nat se na Kasumi pořádně podívala a všimla, jak ji z očí skoro až šlehají blesky. „Ty jedna malá...!“ Kasumi se na Nat rozběhla, dokonce už začala i vytvářet jutsu. Když už byla skoro u ní, zastoupila ji cestu Yuzuru. Chytla Kasumi za ruku, kterou mířila vpřed a celou ji přetočilo, poté od sebe Kasumi odhodila. Ta však nespadla, zůstala stát.
„Yuzuru! Nech ji mě, potřebuje vychování!“ Yuzuru pouze zavrtěla hlavou a zůstala stát na místě.

„Jak myslíš, půjdu i přes tebe. Ten malej spratek potřebuje, aby ho někdo naučil, co se smí a co ne.“ Co nejrychleji se rozběhla na Yuzuru. Ta však nezaváhala a uskočila. Takigakure Ryu, Mizukirino Yaiba! Pomyslela si a v ruce se ji zformovala čepel. Počkala až se na ní Kasumi znovu rozběhla, když už byla skoro u ní, chtěla zaútočit, to se ji však nepovedlo.

Mezi obě dívky skočil Kotetsu a zastavil Kasumi. „Tak dost. Teď na tohle není čas, mám vám ukázat kde budete spát, ale teď bych vás nejradši nechal spát někde venku. Uklidněte se.“

Čepel zmizela, stejně jako se Kasumi uklidnila. „Omlouvám se.“

Kotetsu si oddychl, že je stihl zastavit a poté se vydal pryč. Kasumi, Yuzuru a Natsumi ho následovaly. „Rády jsme vás poznali!“ zvolala ještě na ostatní Natsumi a poté se začala Kasumi omlouvat.