Žánr
V putách a v zástupe za sebou, pričom z každej strany ich strážil jeden ninja, kráčali k bránam Oblačnej dediny. Obklopovali ju hory, bez žiadnej známky zelene, a oblaky boli oveľa nižšie ako by mali byť. Keď zdvihli pohľad hore, pomysleli si, že zhora to musí vyzerať ako obrovská masa bielych nafúkaných mrakov. Ako cukrová vata.
O NĚKOLIK TÝDNŮ POZDĚJI V OTOGAKURE NO SATO:
"Uwaháááá! Bleáááh!" Sakura měla velmi silný pocit, že za chvíli z ní vyleze do kýble, který držel poněkud bledší Raigy i žaludek. Zhluboka se nadechla čekající další nával zdánlivě nekonečného proudu zvratek a chvíli se jí zdálo, že "už to přešlo", nicméně to byl jen okamžik před dalším "maelstromem" zvratek letícím do kýble. Když to skončilo zhluboka oddechovala a bylo jí jasné, že je konec... konečně, po půlhodině nekontrolovatelného "blití" byl konec.
"Cože?" Zeptal se Pein s vyvalenýma očima a bradou až na zemi.
"Tak znovu a pomaleji. Ty lovíš bijuu a já."
"Stop! To jsem slyšel, nejsem úplný de.il, ale nemůžu uvěřit svým uším." Přerušil Pein Orochimarovo vyprávění.
"Uf, to jsem rád, že to nemusím znovu vysvětlovat, jak nějakému retardovi." Usmál se na Peina Orochimaru.
"Ha Ha Ha. Ale k věci, co tak najednou?" Optal se mrzutě Pein, kterého už začínal deptat Orochimarův úsměv.
Sasuke nemal vďaka sharinganu ani najmenší problém sa vyhnúť Hidanovmu šialenému mávaniu s kosou. Hidan len sekal a sekal. Ani nerozmýšľal kam mieri. Zopárkrát Sasuke zostal iba tak stáť. Hidan mieril vedľa.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu."
Hidan sa však nezastavil. Kosou útočil naďalej. Ohnivú útok ho nedokázal zastaviť.
„Vážne je nesmrteľný," pomyslel si.
UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"
(jo, budu to psát všude xD)
-----------------------------------------------------
[i]"Ode dneška Tobi není Tobi," řekl vítězoslavně a s patřičnou dramatičností strhl lízátkoidní masku ze své tváře a odhodil ji na zem, kde skončila rozbitá na několik kusů.
"Ode dneška Tobi bude..." odmlčel se, vymýšlejíc děsivě znějící jméno.
"...Madara."
,,Prosím, zober si mňa!
Před čtyřmi lety.
Staré město Aquila. Na první pohled vypadalo hezky, skoro až ráj na zemi. Přístav, pěkné hradby, hrad na kopci, pěkně vysoký kostel a dokonce i mělo svoji podzemní část. Bohužel ale detailnější pohled ukáže, jaké zrůdnosti toto město skrývá. Mezi zdí ohraničující pozemek kostela a zdí samotného kostela odpočívalo sedm lidí. Zjevně vydýchávali útěk.
„Tohle je peklo. Myslíte, že se odtud někdy rychlo-dostaneme?“ Zeptal se jeden z klečících mužů.
Když vstoupil do tancem naplněné haly, uvědomil si, že je vhodná doba vzít si další pilulku. Samozřejmě to neudělal.
Nechal se zatlačit do středu davu. Chvíli stál, jakoby se zahříval v jedovaté záplavě světel a leaserů, než se jeho tělo pohnulo a začalo s vlastním tancem. Černě orámované oči se samy zavřely. Tuc, tuc, tuc.
020 - „Co si o sobě sakra myslíš?!“
„Je to s náma špatný,“ řekl Tobi, „Itachi a Konan od nás odešli, Kisame a Sasori jsou mrtví, zbýváte už jen vy,“ rozhlédl se po přítomných. Po Hidanovi, Kakuzuovi, Zetsuovi a Deidarovi.
„Žádná novinka, ku*va,“ utrousil Hidan a začal se houpat na židli, na které seděl. Samozřejmě nechybělo sprosté slovo. Tobi po něm střelil pohledem.
„Měli bysme to rozpustit a jít si každej po svejch...“ řekl Deidara.
„To nemyslíš vážně?!“ zeptal se tichým, ale varovným hlasem Tobi.
„Zatracené papíry. Pořád se tu kupí další komíny listů. Kdo má chuť dělat takový kraviny?
Tak dúfam, že sa Vám to bude páčiť 
Budem rada za komentáre/hviezdičky Ak som Vás týmto dielom sklamala a očakávali ste niečo viac, tak prepáčte 
Táto časť je upravená, mala som predtým napísaný originál, ale takto mi to prišlo lepšie :)
Gaara nasadil svoj nepreniknuteľný výraz. Všetko záviselo na jej odpovedi. Rada Piesočnej dediny sa spoliehala na to, aby boli súrodenci na svojej misii absolútne úspešný.
Před třemi dny podlehla Suna – vesnice ukrytá v písku. Nyní se ve vesnici Skryté v Listí chystá nespočet jouninů a chunninů na boj proti Uchihovi, který již takřka pozřel všechnu sílu a čakru Funsaie. Někde mezi tím se dvě osoby vzdálily od všeho toho shonu a blížili se k pokoji muže z oné dvojice –
Ino si bezstarostně vykračovala po chodníku. Polední slunce vesele svítilo, kapesníky zpívali a listí, tvořící její oděv, se rytmicky natřásalo na jejích vnadných bocích. Co se týkalo okolního shonu, moc se o něj nestarala. Před chvílí si přišli pro Saie s rakví jeho velikosti a odjeli někam pryč, takže uvážila, že už tu nemá co dělat, a šla si najít něco k jídlu. Samozřejmě, první položkou v jejím každodenním jídelníčku byly banány. Milovala je. Byla pro ně schopná vraždit. Banány pro ni měli cenu zlata...
„Do háje, kde je?” Aschika vyběhla temnými chodbami. Myuki běžela hned za ní. Aschika byla zmatená. „Nevidím ho ani se svým Byakuganem. Co se to děje?” Viděla ho zaběhnout za roh, ale teď tam nebyl. Ani ho necítila.
Uběhl již týden, co se vydal z Konohy. Prostě šel tam, kam ho nosy nesly. Všechny úkony od rozdělání ohně, chycení potravy a následně její příprava mu připadaly povědomé. Ovšem nemohl si stále nic vybavit. Jen měl před očima toho Hyuugu, jak prosí o život své dcery.
Mozek ho nutil přemýšlet nad tím, že jeho dcera musí být výjimečná.
Jeho kroky směřovaly i do Suny, ovšem na poslední chvíli se jí vyhnul. Jak správně si domyslel o jeho případných přátelích.
Minuty ubíhaly a měnily se v desítky minut. Shromáždění rádoby-cosplayerů stále sedělo v kumbále...ehm, Oroušově improvizovaném pokoji a čekalo, až se dostaví zbývající člen. Nechtěli si to přiznat, ale všichni do jednoho se nemohli dočkat pohledu na Deidarovo ponížení. Nebo minimálně chtěli prostě vidět tohohle ženo-muže, který už tak na okolí působil dost dívčím dojmem, jak se popere s, nebuďme zlí, ne přímo ošklivou, ale rozhodně nedostatečně přitažlivou Haruno Sakurou.
Medzitým v Chibovej kancelárií
„Tak ako chlapci. Máte ho?“ spýtal sa s pozitívnym presvedčením Chibo. Strážam, kľačiace pred ich pánom, začal stekať pot po tvárach. Všetci zostali ticho. Nik nemal rád oznamovanie neúspešných správ pánovi. Chibo mierne znepokojený, sa obzrel na svojich ľudí a vydedukoval, ako to asi mohlo dopadnúť. Najodvážnejší z nich, hlavný kapitán, sa postavil a predstúpil pred Chiba. Aj napriek potu, ktorý mu stekal do očí, a triaške na celom tele, vyriekol:
„Shizune dones mi čaj! Není mi nějak dobře!“ kříkla Tsunade.
„Ano Tsunade-sama.“ odpověděla Shizune.
Tsunade začala kašlat. Sice nepostřehnutelně, ale určitě ano. Mezi kapičkami co vykašlala, byly i miniaturní kapičky krve. Tsunade ovšem nevěděla o blížící se nemoci, protože ty kapičky byly tak malé. Myslela si, že je to normální kašel.
„Tak kde je ten čaj sakra?!“ křičela už naštvaná Tsunade.
„Už se to nese Tsunade-sama. Jste v pořádku? Jste nějaká bledá.“
„Jsem v pořádku. Je to jen kašel.“
Kabuto odvrátil další útok. Mezitím se na můstek seběhlo několik dalších ninjů – spojenců Kabuta a spojenců Takashiho a Hinaty. Hinata pořád mířila na Kabuta, který se od doby, co se objevil takřka ani nepohnul.
Takashi provedl rychlý výpad a vrhl se na Kabutovy podřízené, kteří reagovali strašně rychle. Hinata ho kryla zezadu a střílela na všechny okolo dvou metrů. Takashi jí hodil kunai, který byl napuštěný jedem. Hinata už dokázala zkombinovat jed a chakru a vytvořit tak jedovatý šíp: Jeden z poskoků se skácel k zemi.
„Čo to robíš? Zbláznil si sa?!“ moja ruka reagovala rovnako prehnane ako ja a vlepila Itachimu riadnu facku, zatiaľ čo som sa od neho snažila odtiahnuť. Pozeral na mňa zmetene, ale v tom sa mu tvár stiahla.
„Toto si už nikdy ku mne nedovoľ, jasné? Ja nie som ako ostatné, ktoré priam umierajú túžbou po tebe. Mne si totiž totálne ukradnutý. A toto...toto bolo posledný raz čo si sa ku mne priblížil!“
Prudko som sa otočila a chcela som ísť do domu, ale schytil ma za rameno. Jeho tvár bola pochmúrna a na očiach mal sharingan.
