Osamělá kunoichi 11: Nečekané setkání

„Do háje, kde je?” Aschika vyběhla temnými chodbami. Myuki běžela hned za ní. Aschika byla zmatená. „Nevidím ho ani se svým Byakuganem. Co se to děje?” Viděla ho zaběhnout za roh, ale teď tam nebyl. Ani ho necítila.
„Ani já ho necítím. Zatraceně, kdo to je?” Myuki ji dohonila. Obě se zastavily. Chodba se rozdvojovala. „Já vlevo, ty vpravo?” Myuki rychle vyběhla doleva a zmizela Aschice z dohledu. Ta se vydala doprava a pátrala svým Byakuganem po jakékoliv známce cizí přítomnosti.
...
„Mám pro vás dvě misi, Aschiko,” v kanceláři Hokageho byli Jiraiya a Tsunade, „jde o misi typu A.”
„Mise? No konečně! Začínala tu být nuda!”
Uplynulo pár týdnů od Garikova odchodu. Aschika s úlevou zjistila, že od jejího vyprávění se nic nezměnilo. Všichni se k ní chovali stále stejně. Byla moc ráda, že tomu tak bylo a i Myuki byla šťastná, i když to nedávala příliš najevo.
Aschika byla klidnější. „O co přesně jde?”
„Máme zprávy, že u hranic Zvučné země a Ohnivé země se objevili Akatsuki.”
„Akatsuki?” Aschika zpozorněla. Tsunade kývla.
„To zavání průšvihem.”
„Co by tam pohledávali?” Podívala se na Jiraiyu, který si povzdechl.
„O téhle organizaci zatím moc nevíme, ale jeden důvod, proč by tam byli se nabízí sám...”
„Orochimaru? Myslíte, že by se ho chtěli zbavit?”
„Představuje zdroj informací. Ví o nich hodně a oni ho asi nemají zrovna v lásce, když organizaci opustil.” Tsunade se opřela o židli.
„A já mám zjistit proč tam jsou? Nebo se mám pokusit je zabít? Nebo mám najít Orochimara?”
„Nic proti, ale pochybuju, že by se ti to podařilo, prostě se pokus o nich zjistit co nejvíce. Pro vás dvě to je skvělá mise. Akatsuki pracují ve dvojčlených týmech. Bylo by nejlepší, kdybyste vyrazily ještě dnes,” Tsunade jí podala svitek s informacemi a mapou. Aschika si ho vzala.
„A víte o koho jde přesně?”
„Ne, bohužel. Proto je to tak nebezpečné.”
„Beru to, bude to zajímavé,” Aschika se usmála, taky potřebovala na pár dní vypadnout. Rozloučila se a vyšla ven, když ji zastavil Jiraiya a šel s ní.
„Jiraiya-sensei, já...” Aschika chtěla mluvit o minulosti.
„Je to za námi. Minulost už mě tolik netrápí. Chtěl jsem s tebou mluvit o Narutovi,” šťouchl do ni a Aschika se usmála.
„O co jde?”
„Chtěl bych ho trénovat. Někde pryč na pár let, aby zesílil.”
„Trénovat ho? Na pár let? Naruto má štěstí.”
„Vážně ho chcete trénovat? To je skvělé!”
„Ano, chci. Ale proberu to s tebou až se vrátíte. Navíc mám teď práci s výzkumem,” usmál se jako... jako Jiraiya.
„Ach bože, vy se nikdy nezměníte, sensei...” Mávla na pozdrav a odběhla. Musela se připravit.
...
Aschika běžela dál. Musela ho najít. Bohužel ani Myuki nikoho nenašla. Obě se později setkaly a běžely spolu. Aschika se náhle prudce zastavila.
„Támhle!” Ukázala na dveře přímo naproti nim. Viděla, že je tam přítomnost cizí čakry, ale neviděla, o koho jde. Z nějakého důvodu to její Byakugan nezaregistroval.
„Uvědomuješ si, že tam můžou být Akatsuki? Dojde k boji,” Myuki aktivovala svůj Sharingan.
„Alespoň se pobavíme, ne?” Usmála se na ni. Došly až ke dveřím. Podívaly se na sebe a rychle vpadly dovnitř.
...
Mise se bohužel nevyvíjela ani trochu podle plánu. Aschika Akatsuki ztratila. Myuki na ni v jednom kuse nadávala a Aschice už docházela trpělivost. Chtěla misi zabalit, když narazila na vypálenou vesnici.
„Proč by Akatsuki dělali něco takového? Chtějí nás sem snad nalákat? A vědí o nás vůbec?” Aschika si dala unaveně hlavu do dlaní. Obě seděly u ohně a bavily se o dalším postupu.
„Nemám nejmenší tušení... Co by zrovnám nám dvěma chtěli říct? Vždyť ani neznáme jejich plány,” Myuki jen pokrčila rameny.
Později narazily na opuštěný chrám, kde Aschika spatřila velice silnou čakru.
„Může to být past!”
„Máme misi, tak ji snad splníme, ne?” Obě vyrazily do chrámu.
...
Místnost byla temná, obě přesto viděly postavu, která k nim byla otočená zády, oblečená do Akatsuki pláště.
„Tak jste mě nakonec našly...rád vás obě vidím, Aschiko Namikaze a Myuki Uchiho,” postava měla hluboký hlas.
„Zná naše pravá jména!” Aschika se zamračila.
„Aschiko, kdo je to? Jak vypadá?”
„Můj Byakugan ho nevidí!”
„Cože?”
„Budu viděn jen, když budu chtít. Tvůj Byakugan je k ničemu.”
Myuki se na neznámého zamračila. „Hej, kdo jsi?”
„Proč si myslíš, že ti to řeknu? Vždycky jsi byla horká hlava, že?”
Myuki sevřela ruku v pěst. Aschika cítila změnu v jejím chování.
„Myuki, co se děje?” Aschika se pozorně podívala na temnou postavu. Otočila se na ně, ale přesto jí nebylo vidět do tváře. Myuki náhle vyrazila vpřed.
„Nehraj si se mnou!” Vytasila kunai, ale ten muž byl rychlejší. Nakopl ji do žaludku a ona odletěla zpátky k Aschice.
„Tohle tě vyřídilo? A to si stěžuješ na mý schopnosti...” Aschika si odfrkla, ale byla znepokojená.
„Co tu chceš? Jaké jsou tvé záměry?”
Ten muž se zasmál. „Chtěl jsem si s vámi promluvit...Věděl jsem, že vás na tuhle misi vyšlou.”
„Takže to bylo schválně! Vylákal nás!” Myuki se zvedla a postavila se vedle Aschiky.
„A o čem s námi chceš mluvit?” Aschika se podívala kolem. Jen prázdná místnost. Přemýšlela, jak zaútočit.
„Vaše schopnosti jsou neobvyklé. Sharingan a Byakugan v jednom a spojení duší... To se nikdy nestalo. Navíc jsi poslední žena z Uchiha klanu, Myuki. A s Mangekyou Sharinganem. Akatsuki by se taková schopnost moc hodila.”
Obě se na sebe podívaly.
„On nežertuje!” Aschika se pousmála.
„Proč si myslíš, že bychom se přidaly k Akatsuki?”
„Ty se k Akatsuki nejspíš nepřidáš... Proti Narutovi bys nebojovala, že? Mluvím k Myuki. Pokud se totiž dobře pamatuji, zabili tě ninjové z klanu Senju a Uchiha klan tě obětoval, nemám pravdu?”
„Jak o tom ví?” Aschika se podívala na Myuki. Ta sevřela pěsti ještě víc a ve tváři se jí objevil vražedný výraz.
„Jak o tomhle můžeš vědět? Navíc se k Akatsuki nepřidám, nikdy!”
„Jak o tom vím? To vám neřeknu... Myuki, možná, že ty to neuděláš, ale co tvoje pravé, nenávistné já? To, které potlačuješ několik desítek let? Moc dobře víš, že síla Uchihů se zakládá na nenávisti...”
„O čem to sakra mluví, Myuki?”
„Teď ne, Aschiko.”
„Uvažuj o mé nabídce, Myuki. Musí být strašné být v cizím těle. S námi můžeš být volná. Nevidíme se naposled. Možná si pro tebe Akatsuki přijdou... Zatím.”
Ten muž zmizel v jakési rotující spirále. Byl pryč a dvě kunoichi v chrámu osaměly.
...
„A to je vše? Jen tak zmizel?” Tsunade poklepala prsty o stůl. Jiraiya s Kakashim se opírali o zeď. Aschika stála uprostřed kanceláře.
„Ano, žádné stopy po něm nezůstaly, tak jsme se vrátily.”
„Mě by hlavně zajímalo, jak to myslel, že by se Myuki přidala k Akatsuki,” Kakashi se podíval na Aschiku.
„Aschiko?” Ozvala se Muyki.
„Technika rozdělení těl!” Myuki se postavila vedle ní. Odkašlala si.
„Je to hodně složitý příběh, takže to zkrátím na to nejdůležitější: V minulosti, když spolu bojovaly klany Uchiha a Senju, jsem se narodila já. Měla jsem pět bratrů. Už jako malí jsme bojovali a umírali. Jednoho dne jsem měla s jedním bratrem jít špehovat blízko k táboru klanu Senju. Narazili jsme ovšem na několik silnějším ninjů Senju a ten boj jsme oba nepřežili. Těsně před smrtí jsem ale zjistila, že jsme byli v podstatě návnada... Měli jsme odlákat pozornost od bojů na druhé straně tábora. Náš vlastní klan se rozhodl nás obětovat... A ostatní bratři s tím pravděpodobně souhlasili. S tím jsem zemřela... Ale Uchihové mají jednu zvláštní schopnost. Se stoupajícími emocemi se zvětšuje síla v jejich očích. Ve chvíli své smrti jsem pocítila obrovskou nenávist, která uvolnila velkou sílu do světa. Neodešla jsem úplně. Dalo by se říct, že jsem přežívala jako duch. Duch nenávisti...
Uplynulo několik desítek let a narodila se tady Aschika. To narození bylo zcela neobvyklé. Hyuuga s "nečistou krví" se narodil bez pečetě. Nevím, co se tehdy stalo, ale nějak jsem splynula s jejím tělem a její duší. Bylo to jako záblesk...
Po několika neúspěšných pokusech ovládnout její tělo, jsem byla zapečetěna Čtvrtým. Po celou tu dobu jsem hodně přemýšlela a došla jsem k názoru, že tu obrovskou nenávist, kterou v sobě potlačuji je třeba uzavřít. Ta síla, kterou v sobě držím je obrovská... nicméně můj život tady s Aschikou mě přesvědčil, že je špatné ji používat. Použila jsem ji jen jednou... když Yure zemřel.”
„Vy dvě jste vážně zvláštní... A Akatsuki snad chtějí tu nenávist uvolnit?” Tsunade se opřela do židle.
„Ano, pravděpodobně.”
„A jak to chtějí provést? Ani nemají tělo, do kterého by mohl tvůj nenávistný duch přejít, ne?”
„Asi musejí znát nějakou techniku na oddělení duší... Akatsuki si umějí vybírat dobře. Věřte mi, že kdybych tu sílu uvolnila tak... ajajaj,” Myuki si povzdechla.
„A co by se vlastně stalo vám, kdyby došlo k oddělení?”
Myuki se podívala na Aschiku. „Obě bychom zemřely.”
Jiraiya si povzdechl a Kakashi tiše přemýšlel.
„Takže po vás Akatsuki půjdou?”
Myuki se zasmála. „To si nemyslím, pokud mají v hledáčku Naruta, tak jsem v suchu,” kývla na Aschiku a ta jí dala pokyn, ať se vrátí. Povzdechla si.
„Tak jak to vlastně chcete udělat, Jiraiya-sensei? Vezmete si Naruta k sobě?”
Jiraiya kývl. „Už jsem o tom mluvili. Naruto s tím plně souhlasí, takže za pár dní vyrazíme.”
„Já s tím také souhlasím, je to potřeba, Naruto musí zesílit, má-li se ubránit Akatsuki,” Tsunade vstala a podívala se z okna.
„Jdu si s ním o tom promluvit,” Aschika na všechny kývla a odešla.
„S tebou si to vyřeším později.”
„Hm, za všechno můžu zase já...”
„Jen mám prostě pocit, že mi neříkáš vše.”
Bylo pozdní odpoledne a Aschika přesně věděla, kde Naruta v tuhle dobu hledat.
...
„Dobrý den, Aschika-san, co to bude?”
„Jeden rámen, staříku,” Aschika se posadila vedle Naruta, který hltal jednu misku za druhou.
„Aschiko!” Pozdravil ji s plnou pusou, „jaká byla mise?”
„No, nic zajímavého. Měla jsem doručit jeden svitek přes nebezpečnou oblast,” zalhala Aschika. Usmála se a dala se do rámenu, který před ni položil stařík Teuchi. Když oba všechno snědli, podíval se Naruto na Aschiku.
„Éé, Aschiko, já jsem si zapomněl peníze, nemohla bys...”
Aschika zbledla při vzpomínce na účet, který za něj musela jednou zaplatit. Polkla a podívala se na konečnou sumu. Myuki se tiše smála a Aschika přece jen zaplatila.
„Naruto... nemohl bys jíst míň?” Zeptala se ho, když odcházeli.
„Když on je ten rámen tááááák dobrý!” Usmál se na ni uličnicky Naruto a Aschika se musela smát. Pak zvážněla.
„Naruto, slyšela jsem, že s tebou mluvil Jiraiya ohledně tvého tréninku... Chceš s ním tedy na dva a půl roku trénovat?”
„Jasně! Ero-sennin mě vytrénuje a já pak budu o hodně silnější!”
Aschika se musela usmát. To byl celý Naruto.
„Tak se snaž, ať je to znát, Naruto. Já to schvaluji.”
...
Stáli u brány. Jiraiya i Naruto byli připraveni k odchodu. Vyprovodili je Kakashi, Sakura, Tsunade a Aschika.
„Postarejte se o něj, Jiraiya-sensei. Aby zase něco nevyvedl,” Aschika Naruta objala. Jiraiya ji ihned uklidnil.
„Neboj Aschiko, budu s ním zacházet jako s tebou.”
„Budete ho šmírovat ve sprše?” Aschika se ušklíbla, ale pak si vzpomněla, že to dělal i Yure. „Úchylní šmíráci...”
Jiraiya zrudl. „Zas tak moc ne.”
„Můžu si to ještě rozmyslet?” řekl Naruto a odtáhl se od Jiraiy.
„Neboj Naruto, Jiraiya-sensei je skvělý učitel,” zasmála se Aschika.
„Popřej tomu bláznovi štěstí i za mě.”
„Myuki ti přeje hodně štěstí, jako já.”
„Zesil, Naruto!” Sakura ho objala a pak ho chtěla cvičně praštit, když si všimla Aschičinýho výrazu.
„A vrať se v pořádku,” kývl Kakashi.
„A opovaž se ztratit můj náhrdelník!” Tsunade také kývla.
„Tak pojď, Naruto!” Oba zamávali a vydali se na cestu.
Po chvíli zmizeli z dohledu.
„A co budeš dělat ty, Aschiko?” zeptala se Tsunade.
„To je jasné! Nemůžu nechat Naruta, aby byl silnější než já!” Aschika se podívala na hlavy Hokagů.
„Přesně moje řeč!” Zajásala Myuki.
„To je dobrý plán pro nás všechny,” usmál se Kakashi pod maskou.
„Naruto, až se příště vrátíš, zažiješ velké překvapení!” To si Aschika pomyslela, když se vydala do centra Konohy.