Lásku smrt nepřekoná 09

„Zatracené papíry. Pořád se tu kupí další komíny listů. Kdo má chuť dělat takový kraviny? Asi to už zabalim.“ Prskala pořád dokola Tsunade. Poslední dny, neměla vůbec dobrou náladu. Nelíbilo se jí, jaké situace nastávají. Něco se chystá, moc dobře to věděla, a také si byla jistá, že není jediná, kdo tuší problémy. Většina vesnic, je pořád v nesnázích. Misí je víc a víc, a ona nemá tolik ninjů. Snaží se jen, jak může, posílá všechny volný ninji, ale musí tu přeci také někdo zůstat. Pokud jsou všechny útoky na jiné vesnice pořádané jen proto, aby ona poslala všechny své bojovníky pryč, budou se dít nepříjemné věci.
„Tsunade-sama,“ Shizune složila ruce na prsou. „Papírování je práce všech Kage. Nejste jediná, kdo je musí zpracovat. Všichni Hokage před vámi na nich také pracovali, zřejmě se jim to nelíbilo stejně jako vám, ale určitě tolik neprskali a nechovali se jak malé děti. A stejně tak ostatní Kagové, současní i minulý!“
„Ach bože, proč zrovna já?“ Zaúpěla Tsunade a šáhla pod stůl pro další láhev Saké.
„Na to je moc brzy.“ Vytrhla ji Shizune láhev z rukou.
„Hej, dej to sem!“ Nátáhla se přes stůl, neúspěšné se snažila vytrhnout láhev s dobrou tekutinou.
„Snad už nejste opilá?“ Změřila si nevděčnou Hokage pohledem.
„Už? Vždyť teď, je na to ten nejlepší čas.“ Opáčila a uraženě našpulila rty.
„Je jedenáct dopoledne.“ Bouchla Shizune do stolu.
„No a? Pořád jsou tu problémy.“ Popadla jeden štos papírů a vyhodila ho do vzduchu. Bílé listy letěly do všech stran, a s dopadem pokrývaly značné části kanceláře.
„Tsunade-sama, co to děláte? Teď máte další práci navíc!“ Shizune docházela trpělivost. Každou chvíli ji přepadala myšlenka, jak mohla Listová poslat Jirayu a tenkrát ještě malého blonďatého chlapce, za ní a Tsunade s novinku, že je nová Hokage. Teď jí myšlenka vyplula na mysli znovu.
„Máme moc misí a nedostatek ninjů, přesto ale všechny splníme, jak jsme slíbili.“ Bouchla tentokrát do stolu princezna. Rychle oddechovala. Nálada byla čím dál horší. Nic ji nedokázalo zlepšit náladu víc než dobré zprávy, které ale nepřicházely, nebo její pití, to ji ale ostatní kradli a schovávali. Například Jiraya. Vždycky když se po dlouhé době ukázal, nejmíň dvě flašky ji zmizely i přesto, že trávili večery v barech a popíjeli. Chyběli ji ty večery. Chyběl jí smích, který v ní dokázal probudit jedině on. Ale hlavně se jí stýskalo po něm. Vždy ji otravoval, už jako dítě, kolikrát to bylo až sprostý, ale ona se to naučila brát s nadhledem a nevšímat si toho. I když ji to kolikrát lichotilo. Chyběl jí a nejhorší na tom bylo, že si přála, aby alespoň jeho nikdy neztratila. Nechtěla pořád zažívat bolest ze ztráty blízkého, to ji ale osud nedopřával. Naopak, připadala si jako prokletá. Ale vzpomínky na její milované, ji také uklidňovali. Zbyly už jí vlastně jen ony. Vzpomínky.
„Ale potom, co mi včera řekli, že našli stopu Hinaty, nemam dobrej pocit. Něco se mi na tom nelíbí.“ Dodala už klidnějším hlasem.
„Ano, je to zvláštní,“ přitakal Shizune také klidněji „Co tam asi dělala? Doufám, že je v pořádku, nesmí se dostat do malérů, nevím, jak by se z nich Hinata-sama dostala. Ale hlavní je, že se vyhnula ANBU. Určitě by ji zabili- to mi připomíná, musím jít do laborky pro výsledky. Až příjdu, bude polovina listin k odeslání a na zemi se nebude válet jediný list!“ Nařídila a opustila místnost.
„To je ale nuda.“ Zabrblala Shikamarovski Tsunade a raději se pustila do papírů. Za ta léta co znala Shizune, věděla, jak dobře se umí rozčílit. Kde se to jenom naučila?

„Saii,“ zavolala blondýnka nadšeně na vybledlého Ninju. „Už ses vrátil z mise?“ přátelsky ho objala, a přisedla si na volnou židli naproti němu.
„Ano, bylo to velice jednoduché. S mistrem Kakashi a mistrem Gaiem, jsem vlastně jenom stál a přihlížel, jak neustále bojují o soupeře. Být s těmi dvěma na misi, je trošku děsivé.“
„Ale přežils to. To je to hlavní.“ Mrkla na něho blondýnka. „Co to zas čteš? Zase něco o citech?“
Přikývl. „Jak porozumět citům, část druhá.“ Stálo na modro-zeleném obalu s pár červenými srdíčky okolo nadpisu.
„Ale, měl bys už snad vědět, že knihy ti sice city popíšou, přesto jím ale nebudeš rozumět, dokud je nezažiješ. Věř mi. Já už zažila lásku, ale neopětovanou, díky čemuž jsem pak měla hodně dlouho zlomené srdce.“ Usmála se posmutněle Ino.
„Zlomené srdce?“ Podivil se Sai.
„Obrazně řečeno, samozřejmě. Ale uvnitř jsem cítila jako by vážně bylo zlomené. Teď už je to za mnou. Už jsem se vyrovnala, že mě Sasuke nikdy nechtěl a nakonec opustil vesnici. Taky už je to pár let, co se to stalo.“
„Jak ses s tím vyrovnala?“
Usmála se. „Hodně mi pomohli přátelé, ale hlavně Sakura, jelikož jsme na tom byli stejně. Ona ale Sasukeho pořád miluje a nikdy nepřestane. Věří, že se dokáže vrátit, já si tím tak jistá nejsem.“ Posmutněla, náhle se však zase usmála. „Také jsi mi ale pomohl i ty. Možná si myslíš, že citům nerozumíš, ale uvnitř tebe, jim rozumíš dokonale. Samo to vyjde na povrch, až se do někoho bláznivě zapomeneš a budeš s ním chtít trávit každou chvilku volného času. Už nebudeš potřebovat knihy, srdce tě povede a ty ho budeš následovat. Láska je něco, co se z knih nedá vyčíst. Tu musíš cítit sám. Každý ji jednou zažije. Jen na něm pak ale záleží, zda ji dokáže ochránit.“ Mluvila tak procítěně- do každého slova vložila lásku.
„Myslíš, že i já zažiji jednou tu… lásku?“
Přes stůl se natáhla pro jeho ruku. „Nemyslím, já to vím. A vím, že ji potkáš dřív, než si myslíš. A bude to láska na celý tvůj život.“ Fascinovaně na ni hleděl.
„Děkuju.“ Zašeptal a pustil její ruku. Zatvářila se smutně. rozzářila jako sluníčko.
„Pojď, zvu tě na oběd, kam budeš chtít.“ Zvedl se a vytáhl ji ven na čerstvý vzduch.
„Vážně?“ Rozzářila jako sluníčko.
„Tak uděláme piknik.“ Rozhodla okamžitě nadšeně. „Dojdu domů, vezmu nějaké jídlo, deku a donesu to na louku, kam jsme často chodívali před zničení listové. Vydupala jsem si u otce, aby tam byla ta samá. Sejdeme se tam za půl hodiny.“ Zasmála se.
„Dobře, nechceš, abych ti pomohl?“ Nabídl se.
„Páni, vážně ses dokázal změnit.“ Pomyslela si.
„Ne, to je dobrý, hlavně tam buď v čas.“ Křikla na něj přes rameno, když běžela domů nachystat vše na jejich společný piknik.