Bestie XI.

O NĚKOLIK TÝDNŮ POZDĚJI V OTOGAKURE NO SATO:

"Uwaháááá! Bleáááh!" Sakura měla velmi silný pocit, že za chvíli z ní vyleze do kýble, který držel poněkud bledší Raigy i žaludek. Zhluboka se nadechla čekající další nával zdánlivě nekonečného proudu zvratek a chvíli se jí zdálo, že "už to přešlo", nicméně to byl jen okamžik před dalším "maelstromem" zvratek letícím do kýble. Když to skončilo zhluboka oddechovala a bylo jí jasné, že je konec... konečně, po půlhodině nekontrolovatelného "blití" byl konec.
"Sakuro?" zaslechla zastřený Raigův hlas a zvedla k němu svou hlavu což udělala poněkud prudčeji čehož výsledkem byl kýchanec a následné množství zbytků zvratků a nosních výměšků v Raigově obličeji.
"Podrž ten kýbl... ale rychle!" takřka zaječel Raiga a Sakura instinktivně tušíc co bude následovat kýbl chytila právě ve chvíli, kdy se Raiga poroučel napůl v mdlobách k zemi.
"Jsi slaboch," odfrkla si otráveně Sakura a pohlédla do zrcadla, kde se jí naskytl pohled na cosi "co kdysi bylo pěknou kunoichi", ale teď to spíš připomíná něco mezi oživlou zombie a chuchvalcem zvratek.
"Oh... promiň Raiga-san, možná nejsi až tak velký slaboch," prohodila Sakura.
"Tohle chce sprchu," pomyslela si a položíc kýbl takřka plný zvratek zamířila do koupelny, Raiga zůstával chvíli ležet na zemi, do tváře se mu pomalu vracel život.
"Už vím proč se samci dožívají nižšího věku než samice... každé těhotenství jejich samičky rovná se peklo samečka... uh.., chce se mi zvracet...," šeptal spíš sám k sobě, aby se nakonec překonal, zvedl a zamířil do mužské koupelny, jeho obličej vypadal, jak kdyby se mu na něj "vykálelo" cosi odporně slizkého.

O PÁR HODIN POZDĚJI:

Raiga i Sakura spolu nemluvili a zatímco Sakura se ládovala dortem se šlehačkou vedle kterého měla sklenici kyselých okurek, nabýval Raiga přesvědčení, že tohle mu Sakura dělá schválně, že jí jen proto, aby to pak mohla všechno zvrátit v jeho přítomnosti v lepším případě do kýble v horším pak přímo na něj.
"Ksó... nemůžeš toho nechat Sakuro?!" vyjel na ní Raiga, ta se však ušklíbla a s přehledem ho "zarazila do země" slovy:
"Chceš mladé, tak trp! A buď rád, že nejsme pavouci, samička pavouka svého samečka samou láskou po sexu sežere... a to doslova."
"Chudák Kidomaru...," povzdechl si Raiga.
"Co?" zeptala se Sakura, která to uprostřed "ládování se" jak kdyby byla německou dělostřeleckou baterií o sta hlavních najednou nepostřehla.
"Nic, nic... jen jsem si na něco vzpoměl, zatím se měj... večer se vrátím," zadrmolil Raiga a dřív než mohla Sakura cokoliv namítnout, tak jí svým "ultra-mega" rychlým Shunshinem prostě zmizel.
"Jednou musím přijít na to, jak tohle dělá... ale to počká," pomyslela si Sakura a její zrak zálibně padl na okurky.

Raiga zatím zamířil ven - na povrch - potřeboval se Sakury - te blijící a věčně se cpoucí bestie - aspoň na chvíli zbavit. Dost přemýšlel už o tom, že vlastně není asi tak silný jak si vždycky myslel, když ho jedno těhotenství - kterého byl jen druhořadým prvkem - ničí víc než všechno co doposud prožil a vybojoval. Krutovláda v Oto no Kuni a řízení Otogakure no sato se mu nyní zdálo jak "brnkačka" proti tomu být neustále po boku své milované.
"Zabiju jí a vymřu... a bude pokoj," pomyslel si sarkasticky, i když to samozřejmě nemyslel vážně.

Jakmile vylezl na povrch a zamířil na "inspekci" vesnicí bylo ostatně vše jinak. Tady nebyl utahaný manžílek "růžového démona z podzemí" jak s respektem označovali někteří obyvatelé Sakuru, tady byl panovníkem. A ne ledajakým - byl krutovládcem obávaným v každém koutu své země, o kterém každý věděl, že si nemůže být svým životem jist. Zpočátku ho mnozí nenáviděli, ale stačilo pár měsíců, nakupení několika hromad mrtvol a byl klid. Zůstal jen strach a u mnohých i neskrývaný obdiv k síle, kterou "Raiga I. Příšerný" vládl. V očích vesničanů byl mnohem horší než Orochimaru, který si řídil "svoje věci" v podzemí a krom "občasného vymření nějaké té vesničky či mizení lidí" se nic extra nedělo. Raiga vládl z pozice síly a to všem a bez ohledu na cokoliv jako absolutní vladař - diktátor. Každý musel poslouchat a do každého života dokázal zasáhnout a obrátit ho naruby. Najednou museli všichni lidé - krom svých každodenních prací - "otročit" na Raigových stavbách, které byly ryze vojenské. A když se vzepřeli tak skončili v "pracovních zónách" což byl jen jiný název pro otrocký tábor pracujících v dolech. Zlato, zlato, zlato... jediné co Raigu z hlediska ekonomiky zajímalo, potřeboval tuny zlata, aby mohl nakoupit otroky, zbraně, potraviny, materiál... cokoliv. Aby mohl uplácet skupiny nukeninů a zaměstnávat je jako své vlastní, aby mohl nakupovat vězněné shinobi a dělat z nich své vlastní lidi, aby mohl z nejtemnějších děr vytáhnout "Orochimarovi slintající poklady" (jak nazýval ten typ Orochimarových vězňů z nichž prokletá pečeť udělala spíše slintající zeleninu s IQ tykve, ale zato s brutální silou). Potřeboval je všechny pro svou armádu, protože zbrojil jako šílený, jako kdyby měla vypuknout válka. A kupodivu to ostatním vesnicím nevadilo, velké národy byly spokojené, že kriminalita v jejich zemích rapidně poklesla (protože většina banditů vstoupila do Raigových služeb) a feudální pánové naprosto ignorovali hrozbu, do které rostla Raigova armáda.

Zatímco o tom všem přemýšlel došel konečně ke svému paláci, který byl již takřka dokončený. Mohutná "pagodická" stavba převyšující jakýkoliv feudální palác - jeho sídlo - měla dát na srozuměnou každému návštěvníku, že tady vládne pán světa. Spěchal... čekal totiž návštěvu.

O CHVÍLI POZDĚJI V TŘINÁCTÉ KOMNATĚ:

Raiga dorazil do své třinácté komnaty, místnosti zřízené pro "zvláštní účely", do které umístil svou tajnou agendu, o které neměl vědět nikdo až na Kabuta - jakousi šedou eminenci jeho říše.
"Takže jsi dorazil...," pronesl Raiga jen chladně.
"Jak jsem řekl," přitakala postava s maskou v plášti Akatsuki.
"Už jsem ti řekl, že o ten tvůj pitomý plán zájem nemám," odvětil Raiga.
"Ano, zmínil jsi, že chceš být králem světa skutečného a ne nějakého přiblblého genjutsu, to jsem pochopil," odvětil muž v masce.
"Co tedy chceš Tobi?" zeptal se otráveně Raiga.
"Tebe a tvou schopnost," odvětil chladně Tobi.
"Pfff... co si myslíš, že jsi? Jen další z řady zamindrákovaných Uchihů, kterým někdo udělal bebí a chtějí si hrát na světovládce nebo mstitele? Vím všechno... o Sasukem, o vyhlazení toho vašeho zpropadeného klanu, o Uchihovi Madarovi a jeho velikášství, za kterým stálo jen to, že mu umřel bratříček - no bóže! Tak zhebnul! Tak chcípnul! Nebyl ani první, ani poslední. A vím i to, že ty Uchiha Madara nejsi. Nevím co se stalo tobě a je mi to p***le, ale já tvou hračkou nebudu. Vcucni se a táhni odkud jsi přišel...," skončil rozohněně Raiga a otočil se k Tobimu zády, aby opustil místnost, když v tom uctíl na rameni Tobiho ruku.

"Není chytré se otáčet k nepříteli zády...," začal Tobi, který chtěl Raigu okamžitě vcucnout, když v tom se zarazil uprostřed věty a nechápavě zíral na čepel, která mu trčela z hrudníku.
"Souhlasím dididididííí," zašvitořil za ním hlas druhého Raigy.
"Jak... kdy?"
"Od samého počátku. Rozdělili jsme se ještě předtím než jsem vstoupil do místnosti, ovládáme oba doton, takže projít skrze zeď není problém a když jsme takhle blízko, tak dokážeme sdílet naše vědomí, takže..."
První Raiga se otočil na Tobiho, aby zahlédl druhého Raigu jehož hlava s přiblblým úšklebkem na tváři vyčnívala zpoza jeho zad a pokračoval:
"Takže ten tvůj plán probereme ještě jednou. Meč nemáš v srdci, ale co není, může být a teď se rozhodně neodhmotníš, protože jen čepel toho meče blokuje to, aby jsi si zakusil jak sladké je vykrvácet z aorty."
Raiga pohlédl naprosto chladně do Tobiho sharinganu a pokračoval:
"Ty chceš svět snů... svět míru a lásky a bůhvíjakých dalších nesmyslů, falešný svět uplakánka, který se neumí vyrovnat s krutou realitou. Já chci svět skutečný, pro sebe... svět krutý, kde silný vládce diktuje ostatním. Svět jednotný pod mou vládou, kde vesnice nebudou existovat a jen pár vyvolených shinobi se bude spolupodílet na vládě. Chci svět, kterému budu vládnout já a chci, aby byl skutečný!"
"To všechno... ughr... bys mohl mít i ve Věčném Tsukuyomi!" zaprotestoval hlasem plným bolesti Tobi.
"To všechno by bylo na h***o! Nebylo by to skutečné! A vůbec... kašlu na ten tvůj svět pro poražené a uplakané! Nas*at!" Raiga se obličejem opřel o Tobiho masku tak, že mezi Tobiho sharinganem a Raigovým okem bylo sotva pár centimetrů a tvrdě - slovy drcenými mezi zuby - řekl:
"Já chci svět vítězů, svůj svět! Svět, kde poražení budou ležet rozdrcení pod nohama vítězů, kteří dokráčí k mému trůnu, aby se mi klanili ne jako svému feudálnímu pánu, nebo jako Kagemu..., ale jako CÍSAŘI! Ano... bude to můj svět, kde já budu císařem známým jako "Bestie". Svět, kde nebude slitování s poraženými a jejich ubohou morálkou slabochů! Svět, kde jednota a má vůle bude nade vše a svět, kde ksindlové jako ty, buď pochopí, kde je jejich místo, nebo zmizí ve věčném zatracení!"

Tobi zíral do toho planoucího oka, které jako jediné skrze díru ve své masce viděl a měl v ten moment pocit "králíčka na silnici, který zírá do 600wattového reflektoru auta", či pocit ubohého človíčka zírajícího do "oka Sauronova". V tom oku nebyl vztek ani zášť, v tom oku byl "Vůle" s velkým V. Bylo to tak přesvědčivé a hypnotizující, že Tobi na okamžik zapoměl i na to, že má v hrudníku meč, který mu způsobuje bolest. To oko nešlo oklamat žádným sharinganem, to Tobi věděl, znal schopnosti klanu Ikki a hlavně tušil, že pokud jsou tihle dva Raigové vedle sebe a sdílejí mysl, tak jeden druhého z genjutsu obratem vytáhne, jakmile by se on o cokoliv pokusil. Měl už jediné dvě možnosti, buď se podvolit, a nebo užít Izanagi a zmizet což měl v plánu ale...

...Tobi byl slaboch, nebyl skutečným Madarou, vždyť za maskou do toho planoucího mladého oka, ve kterém byl fanatický žár bytosti přesvědčené do morku kostí o své pravdě i autoritě, kterou nebylo možné zlomit žádným utrpením (vždyť Raiga už kdysi dávno o všechno přišel), tak za tou maskou byl Obito Uchiha zírající takřka zhypnotizovaně do oka, které patří přirozenému - byť tvrdému a krutému - vůdci. Jen ten pohled toho oka říkal "padni na kolena a klaň se mi"...

...Raiga se odtáhl a chladně promluvil:

"Co jsi zač, že chceš budovat lepší svět? Já jsem silnější než ty, tvé techniky nezmůžou proti mě nic a mohu se díky své schopnosti spojit s kterýmkoliv shinobi - tu techniku znáš - a převzít a znásobit jeho vlastní schopnosti. Genjutsu proti mě nepůsobí, v ninjutsu jsem nejsilnější na světě a taijutsu? Heh... odolnost člověka-zvířete vylepšovaného bandou pablbských vědátorů v Kirigakure a Orochimarem spolu s regenerací a neskonalou silou a rychlostí mi dávají tolik, že bych chtěl vidět vážně nějakého borce na taijutsu, který by mě dokázal srazit vaz. Jsem nejsilnější na světě a proto mám právo vládnout! A budu vládnout! Odkud se bere tvé právo ty hnido?"

Tobi polkl a pak namítnul:
"To je vše? Vychloubaní silou, kterou nemáš, abys mohl nějakého shinobiho ovládnout, musíš ho nejprve porazit nemůžeš..."
Tobi zastavil mluvení protože Raiga jen vytáhl svitek, který rozmotal a s hlasitým "Puff" zjevil Tobimu něco mu doslova vyráželo dech. Před ním ležely mrtvoly Uchihy Madary a Mito Uzumaki oživené (byť spící) pomocí Edo Tensei.
"Edo Tensei je zvláštní jutsu, mohu se spojit s těmito zombíky a převzít všechny jejich schopnosti a navíc získat dočasně - po dobu spojení - nezranitelnost díky Edo Tensei. Kabuto s tím přišel jako se "zajímavým nápadem" a myslím, že si dovedeš představit čeho bych mohl být schopný ve spojení s Madarou majícím Rinnegan, Mangekyo sharingan a mokuton - nutno dodat, že Kabuto jejich těla - obou - vylepšil, nebo s Mito a jejím otiskem Kyuubiho chakry viď že ano?"
"Tohle je mimo lidskou představivost...," vydechl Tobi, kterému došlo "do jakých výšek" se již Raiga povznesl. Nebylo pochyb - ve spojení s těmito shinobi oživenými pomocí Edo Tensei - vznikala neporazitelná síla s nekonečnou chakrou, nezranitelností, příšernými technikami a všemi "na druhou" umocněnými Raigovými dosavadními schopnosti. Jen ta představa měla sílu vyhnat moč do kalhot i zkušenému shinobimu.
"Uchiha Madara a Senju Hashirama by tě nedokázali porazit, ani kdyby se spojili v dobách své největší slávy..."
"No vidíš... takže, pokloníš se svému pánu Tobi a zařídíš aby od teď Akatsuki pracovala pro mě, ať již vědomě či nevědomě?" otázal se mrazivým hlasem Raiga.
"Ano...," přitakal Tobi stále ohromený tím co viděl.

Raiga odvolal mrtvoly do svitku a druhý Raiga vytáhl z Tobiho meč, aby rukou, kterou přeložil na ránu použil "obrácenou techniku démonického sdílení" a propůjčil Tobimu dost ze svých regenerativních sil, aby se rána kompletně zhojila.
"Co tedy chceš Raigo?"
"Zaprvé si nacvičíš nové oslovení... od teď jsem pro tebe... Raiga-tennó, božský císař a syn nebes, a zadruhé... chci, abys připravil válku, aby Akatsuki rozpoutala IV. válku ninjů - čím dřív, tím líp!"
Tobi jen přikývl a pak odpověděl:
"Jeden z mých podřízených zničil Konohu, před třemi dny, ale sám přitom zemřel a bohužel zradil, když všechny shinobi oživil... Pein s Rinneganem, myslím že válka tak jako tak je nyní neodvratná."
"Sežeň mi ten Rinnegan, jeden si nech ať máš "výplň do svého druhého oka" a jeden mi přines."
"K čemu ti bude Raigo?"
"Zapomínáš správné oslovení...," opáčil varovným hlasem Raiga.
"K čemu vám bude Raiga-tennó?" opravil se Tobi, kterému nové oslovení ještě nešlo přes ústa.
"O to se nestarej a teď běž Tobi a zařiď svému císaři válku, na konci které bude svět na císařově stříbrném podnose!"

Tobi zmizel a Raigové se spojili v jednoho.
"Raiga-tennó...," pomyslel si Raiga s úšklebkem a zamířil zvolna ven ze své třinácté komnaty. Instinktivně si byl jist, že Tobi bude dělat co se mu řekne, za masku mu neviděl, ale pach jeho strachu, který cítil ve chvílích, kdy mu vyjevil svou pravou sílu, úmysly i podstatu si pamatoval dobře.
"Strach... jediný účinný nástroj na světě," pomyslel si a zvolna odkráčel do trůnního sálu jeho budoucího císařského paláce.

Ani dvacet kroků od odcházejícího Raigy stál jakoby opařený horkou vodou Kabuto, který celý rozhovor Tobiho a Raigy odposlouchával. Pořád tomu nemohl uvěřit, že "ten Raiga", kterého ještě před roky přinutil křičet hrůzou v Orochimarových celách, kdykoliv se mu zachtělo, že "ten Raiga", který škemral o zabití, když ho nechal Orochimaru bez léků svíjet se na podlaze, že "ten Raiga" se stal císařem. Zatím ne skutečně, ale ve své hlavě už jím byl a to stačilo. Kabuto neměl slov, neznal ubožejšího člověka než Raigu... to co na něm prováděl on i Orochimaru z něj mělo udělat spíše trosku a odpad jejich pokusů, ale namísto toho... každá kapička utrpení, každá špetka bolesti, každý kousek ponížení, kterému byl Raiga za svůj krátký život od malička - ať již v Kiri, nebo v Oto - vystavován jej jenom posilovala.
"To je to zvíře v něm..., žádný člověk by to neustál, ale on... už dávno není člověk, pouze člověk...," pomyslel si Kabuto a urovnal si brýle. Náhle měl radost... Orochimarovi se podařilo vytvořit - či spíše doladit - dokonalý exponát v muzeu "síly". Raiga už neměl v Kabutových očích žádný kaz, byl dokonalé dílo Orochimaru-sama... to jediné dílo, kterému on - Kabuto - byl ochoten sloužit dobrovolně jako samotnému Orochimarovi.
"Tak tedy budiž... Raiga-tennó," pomyslel si a tiše odešel zpět do katakomb pod budovaným palácem, kde si zřídil novou laboratoř.