Nesmazatelné pouto – Našel jsem… koho?, část 3

Uběhl již týden, co se vydal z Konohy. Prostě šel tam, kam ho nosy nesly. Všechny úkony od rozdělání ohně, chycení potravy a následně její příprava mu připadaly povědomé. Ovšem nemohl si stále nic vybavit. Jen měl před očima toho Hyuugu, jak prosí o život své dcery.
Mozek ho nutil přemýšlet nad tím, že jeho dcera musí být výjimečná.
Jeho kroky směřovaly i do Suny, ovšem na poslední chvíli se jí vyhnul. Jak správně si domyslel o jeho případných přátelích.
Nechtěl jim čelit za takové situace, kdy o nich neví nic. Nezná jejich tváře.

Byl znova nový den. Více si prozkoumal svůj batoh. Našel tam i jeden zvláštní přívěsek ve tvaru hvězdy, co svými „pažemi“ objímá měsíc. Ať sebevíce se soustředil, nevzpomínal si. Byl z toho celý zoufalý.
„Proč si, sakra, nemůžu nic vybavit?“ vjel si do vlasů Naruto. Rozcuchal si již tak neupravené vlasy.
„Protože nechceš zažít to stejné jako v minulosti!“ náhle se ozvalo.
„Kdo je tam?“ koukal na všechny strany. Nikoho neviděl.
„Já, tady uvnitř,“ zamával Kurama packou, aby tím Naruta přiměl se vydat k němu.
„Kdo jsi? Moje vnitřní já? Zlý démon?“ to poslední nemusel říkat.
„Pro začátek jsem to poslední. Neboj se, jen pojď za mnou.“ Lákal ho Kurama.
„To ti tak budu věřit, že mi nic neuděláš! Proč tě mám v sobě?“ trefná otázka.
„Mohl bych ti říct všechno o tvém životě, ale bylo by to zbytečné, když jsem jen démon,“ ohradil se Kurama.
„Fajn, pak si nestěžuj na svoji samotu. Vzpomenu si i bez tebe!“ tím Naruto ukončil jejich debatu. Na druhou stranu, pomoc by uvítal.
„Jak chceš!“ i Kurama se stáhl. Věděl svoje. Jeho čas přijde.

Mezitím, co se Naruto věnoval svému „seznámení“, měla Hinata jiné starosti. Stále více si byla jistá, že její plán útěku vyjde. Chovala se vcelku ukázkově. Poslouchala na slovo. Neodmlouvala.
„Tebe, začnu i brát jako solidní vězeňkyni.“ Ocenil ji Kakuzu.
„Ty ses zbláznil!“ na to Hidan.
Sice měli jisté podezření na její úmysl, jenže Hinata byla tak skvělá v hraní a předstírání, jako nikdo před ní. Dokonce snesla ten ponižující test o stavbě jejího těla a vlivu Byakuganu na něj (jakoby neznali ženské tělo).
Její čas uzrál…

Shikaku stále přemýšlel, proč si na ty katany nemůže vzpomenout. K celému vyřešení přispěli Inoichi a Chouza.
Shikaku jako obvykle seděl za svým stolem, když do místnosti vešel zmiňovaný pár.
„Jako bych neznal svoji matku, měla opět svůj den, kdy šla dětem do Akademie vyprávět pohádky. Byla o třech katanách…“
„Nepovídej, Shikaku tady řeší něco podobného. Ty o tom nic nevíš, byl’s dlouho na misi.“ Inoichi to pověděl.
Náhle Shikaku prudce vstal ze svého místa, přešel místnost, plácl oba dva na ramena a sdělil: „Už jsem na to přišel! Já byl fakt hlupák! Jdu za Hokage.“
Inoichi a Chouza jen němě koukali s pusami dokořán.

„Tsunade-sama, mám to!“ doslova vletěl do kanceláře.
Tohle obě ženy nečekaly. Starší se polila inkoustem a mladší šokem vypadly všechny listiny, co musela podepsat.
„Podívej se, co děláš!“ zařvala Tsunade.
„Mám vyřešený ty katany. Bylo to tak prosté!“ Shikaku celý zářil.
„O tvém trestu si povíme později. Teď mluv!“ vyzvala ho.
„Za prvé jsem přehlížel jeden fakt. Nemůžu si pamatovat něco, co vůbec neexistuje,“ začal.
„Jak jako neexistuje?“ ptala se Shizune.
„To za chvíli. Vlastně to vyřešila matka Chouzy. Vyprávěla dětem pohádku o třech katanách, co mají zvláštní moc. V tom mi to cvaklo! Sice některé pohádky, bajky mají pravdivý základ, ale tahle ne. Proto jsme nemohli nic najít. K tomu ty směšná jména. Zkrátka stvořeno pro děti. Pravdou bylo, že jsem to nikdy nezapomněl. Tady se dostávám na začátek. Může něco existovat, aniž bychom si to pamatovali? Samozřejmě, že ne. Pamatujeme si jen skutečnost, pohádky, bajky, nebo sny. Ostatní vypouštíme. Tady máte záhadu!“
„Tak proč Naruto zapomněl?“ podala otázku Tsunade.
„Protože miloval a miluje moji dceru. To silná láska způsobila jeho amnézii,“ vstoupil vůdce Hyuuga klanu.
„Jak si tím můžete být tak jistý?“ i Shikaku se podivil.
„Vím to. Viděl jsem mu to na očích, předtím než odešel. Celou ztrátu paměti způsobil strach o mou dceru. Vidina toho, že ji nebude moci dále ochraňovat. Strach, že ji už nikdy neuvidí,“ dodal Hiashi. Ostatní se nemohli divit více.

Naruto se schválně vyhýbal všem vesnicím, osadám. Jen u jedné udělal výjimku na koupi nejnutněji potřebných zásob.
Pak ji ihned opustil.
Chtěl být zkrátka sám.
Ovšem jako bychom neznali Narutovu schopnost se namíchnout k problému. V tomhle případě namíchnout se k objevu neznámé dívky v bezvědomí a zle zraněnou.
„Našel jsem… koho vlastně?“ ptal se sám sebe.

Sotva se vesnice vzpamatovala z jednoho útoku byl tu další. To už byli Hinata a Naruto připraveni.
„Ať se stane cokoliv. Věř v moji lásku. Najdu si tě všude. Jsem tvůj osud.“ Řekl Naruto.
„Doufej v hladký průběh.“
Neměli čas si říci více. Boj znovu začal. Tentokrát si přivedl posily, kterým přikázal: „Tu holku chci živou, zbytek je na odpis!“
Tak začal, na okraji vesnice, boj na život a na smrt.
Hinatě se díky Byakuganu dařilo vykrývat nepřítelovy útoky. Zaznamenala smrt jednoho z nich. Zasáhla ho plným Juukenem do srdce.
„Nejsi tak bezbranná,“ utrousil neznámý.
„Tos neviděl všechno.“

Naruto bojoval proti třem. Mohl je vyřídit okamžitě. Chtěl si aspoň na chvíli zabojovat. To byla osudová chyba, za kterou bude platit.
Sice zabil jednoho z nich Rasenganem, stal se z něho neopatrný shinobi. Když už si myslel, mám to v kapse. Nejmladší z nich vytasil katanu a lehce ho škrábnul na rameno.
Začal být ostražitější. Stejně mu to nebylo platné. Podařilo se mu s velkou dávkou štěstí zabít dalšího, nepočítal s…

Hinata taktéž porazila posledního bojechtivého ninju.
„Mám to, Naruto na mě bude pyšný.“ Tento moment její euforie z výhry využil sluha Akatsuki. Po celou dobu se skrýval, sledoval a hodnotil.
Následně ji omráčil. Hodil si Hinatu přes rameno. Byl pryč.

Narutem projel strach. Dovolil si pohlédnout na Hinatino bojiště. Nebyla tam, jen těla nepřátel. Reakce z osudové chyby se dostavila ve špatný čas. Naruto opět zaměřil svoji pozornost na nejmladšího protivníka.
Ten už mířil svou katanou na Naruta.
Naruto nebyl schopen nijak reagovat na kratičký okamžik byl paralyzován strachem o Hinatu.
Musím ji zachránit. Je to moje povinno… nedomyslel, protože mu tělem projela katana. Těsně minula plíce, hladce si klestila krvavou cestičku. Aby zvýšil účinek, poslal ostřím katany svoji Bleskovou chakru.
To pro Uzumakiho znamenalo jediné. Skoro jistou smrt.
Nepřítel ve své nevědomosti netušil jednu věc. Bojoval s Jinchuurikim.

Vesničané okamžitě vyslali zprávu o stavu těch dvou.
Sakura, díky Tsunade a její Katsuyu, byla u Naruta prakticky za pár hodin. Vesnici poděkovala, přislíbila další pomoc a opačným Přivolám dostala Naruta do Konohy.

Netušil, kde se tu dívka vzala. Opatrně ji přenesl do nedaleké jeskyně.
Aniž Naruto znal postupy léčení. Dal se automaticky do toho. Nejdříve dívce zkontroloval puls. Poté velice opatrně prohmatal pro něho kritická místa, aby se ujistil, že nemá nic zlomeného. Pouze jedno žebro měla nalomené. Omyl zaschlé rány.
Jedním úkonem si nebyl jistý, musel ho udělat. Zbavil dívku toho špinavého, potrhaného oblečení. Věnoval ji svoje, které mu „sbalil“ Hiashi.
Následně bez přemýšlení neznámé dívce obvázal hrudník. Červenání si užil dost a dost, když vykonával poslední úkon. Rychle ji oblékl do svého trička. Dívčino bezvědomí byla pro něho spása.