Nový Hokage 1

„Shizune dones mi čaj! Není mi nějak dobře!“ kříkla Tsunade.
„Ano Tsunade-sama.“ odpověděla Shizune.
Tsunade začala kašlat. Sice nepostřehnutelně, ale určitě ano. Mezi kapičkami co vykašlala, byly i miniaturní kapičky krve. Tsunade ovšem nevěděla o blížící se nemoci, protože ty kapičky byly tak malé. Myslela si, že je to normální kašel.
„Tak kde je ten čaj sakra?!“ křičela už naštvaná Tsunade.
„Už se to nese Tsunade-sama. Jste v pořádku? Jste nějaká bledá.“
„Jsem v pořádku. Je to jen kašel.“
„Měla byste ležet v posteli. Zavolám odborníka na kašel. Ten vám určitě pomůže.“
„Klidně.“ řekla Tsunade. „Asi jsem jenom přepracovaná. Za to můžou ty papíry.“

V posteli:
„Tsunade-sama, přišel ten doktor.“ oznámila Shizune
„Pojďte dál.“ asi to bude zase nějaký starý doktor, který bude hrozně otravovat. Pomyslela si Tsunade. Ach jo. Dveře se otevíraly. Trvalo to snad věčnost. Tsunade napnutá jak kšandy, kdo je ten doktor? Nebo že by doktorka? Ještě lepší. No můžete hádat, kdo to byl. „Sakuro?“ zvolala překvapeně pátá.
„Dobrý den Tsunade-sama. Měla jsem pocit, že byste raději někoho, koho znáte a ještě lépe doktorku a ne nějakého starého doktora.“ vysvětlovala Sakura.
„To jsi trefila. Tak honem, chci to mít rychle za sebou.“ přikázala Tsunade.
„Dobře nejdřív si poslechnu srdce a kouknu se do krku.“ chvíli poslouchala. Pak vzala dřevěnou tyčku a strčila jí do Tsunadiny otevřené pusy.
„Tsunade-sama prosím teď chvíli kašlete na bílý kapesník. Mám zlou předtuchu.“
„Tak co? Co mám? Je mi něco?“ ptala se Tsunade jak malé dítě.
„Mám pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou. Ta špatná je, že máte tuberkulózu. Ta dobrá, že je ještě na počátku a tak můžeme udělat sice nebezpečnou operaci, při které můžete umřít, ale může vám to zachránit život, protože procento k přežití je větší než k úmrtí. Budeme, ovšem potřebovat plíce někoho kdo nedávno umřel a má je obě zdravé a hezké. Takže máte možnost žít tak rok plus mínus, nebo udělat operaci, při které můžete umřít rychle nebo přežít. Vyberte si.“
„Tak já bych zkusila tu operaci.“ rozhodovala.
„Dobře budeme připraveni tak za dva dny, plus najít čerstvě mrtvé tělo. Zatím pěkně ležte v posteli, nebo buďte aspoň v teple a moc neblbněte.“
„No jo pořád.“ dobře věděla, co má na mysli. Ten poslední mejdan kdy do sebe lila jednoho panáka za druhým. Jo jo. Zlaté dobré časy.
„Mějte se, Tsunade-sama.“ slušně se rozloučila Sakura.
„Jo jo. Ty taky.“ odpověděla Tsunade zamyšleně.
„Shizune. Měly bychom najít způsob, jak zvolit nového Hokage, kdyby to nevyšlo.“
„Dobře. Tak přemýšlejte. Já jdu udělat další čaj. Budu taky přemýšlet o všem.“ a odešla.

Hodinu poté:
„Shizune? Napadlo tě něco?“
„No, něco jo.“
„A co?“
„No nebudete mi věřit, ale nápad.“
„Shizune!“
„No dobře, ale přijde mi to trapné.“
„Tak u ž se vymáčkni.“
„Hm… po celý Konoze bychom daly speciální krabice do kterých budou házet jména na kandidáty, protože ostatní ho musí mít taky rádi. Daly bychom dvacet čtyři hodin na to, aby každý volil, ale pouze jednou. Z těch všech vybereme šest těch, co mají nejvíce hlasů. Zařídíme, aby na nás někdo naoko zaútočil. Třeba Zvučná. Obyvatelé budou v úkrytu a kandydáti budou bránit vesnici. Čtyři, kteří si povedou nejlépe postoupí do dalšího kola. Tam se utkají mezi sebou. Jeden na jednoho a výherce v kole postoupí dál. Až nebude kam postupovat, tak to znamená, že vyhrál a stane se novým Hokagem. A vás něco napadlo Tsunade-sama?“
„Ne. Tvůj nápad mi přijde geniální.“ i když její výraz mluvil za vše.
„Děkuji.“
„Tak když jsme rozhodly o způsobu výběru, musím něco udělat. Zavolej mi nerozlučnou dvojku kamarádů.“
„Hai.“

Po pár minutách:
„Kotetsu, Izumo. Mám pro vás misi.“
„Juchů.“ zajásal Kotetsu.
„Super. Sem s ní.“ přizvukoval Izumo.
„Moc se neradujte. Půjdete po celé Konoze. Na každou křižovatku dáte takovouhle krabici. Bude se volit nový Hokage.“
„Co?“ řekl s očima z důlku Kotetsu.
„Si děláte srandu ne?“ řekl Izumo, který na tom byl podobně.
„Z čeho bych si dělala srandu? Že máte takovou misi a nebo že se bude volit nový Hokage?“
„Takovou misi samozřejmě.“ řekl nakvašeně Kotetsu.
„Těšili jsme se na nějakou misi mimo vesnici a spousta dobrodružství s bojem a ono to je tohle. To jste nás teda naštvala Tsunade-sama.“ řekl s vyčítavým hlasem Izumo.
„To je mi líto. A teď honem musíme to stihnout včas. Jděte.“ řekla Tsunade a bylo vidět, že se o tom již dál nechce bavit.

Na cvičišti:
Naruto spokojeně trénoval s Kakashim. Najednou, když už ho skoro měl z jeho pohledu, se něco ozvalo z rozhlasu. Tsunade něco říkala a tak museli přestat s tréninkem, aby slyšeli, co říká.
„Padesát, šedesát, devadesát. Slyšíte mě všichni? No, to je jedno. Vy co slyšíte, poslouchejte. Po Konoze jsou na každé křižovatce krabice do kterých vhodíte jméno, toho koho byste chtěli za Hokage. Vybereme šest, kteří budou mít nejvíc hlasů a ti pak budou mezi sebou soupeřit. Máte na to čtyřiadvacet hodin. Každý smí volit jen jednou.“
Naruto už si začal představovat, jak bude Hokage a pokud ho lidi nebudou chtít volit, tak zase něco vyvede, když tu najednou:
„A Naruto. Opovaž se někoho nutit, aby tě volil. Konec hlášení.“
Škoda, pomyslel si Naruto.

U Tsunade:
„Shizune. Zařiď, aby na nás za třicet hodin zaútočila Zvučná nebo pár členů Akatsuki. Ať se nám ti zvolení hezky pobaví.“
„Ano Tsunad-sama.“ Tsunade se na rtech objevil škodolibý usměv a hned potom dostala záchvat kašle. Dobře jí tak.