NARUTO: Věčné slovo hrdiny 7 část

7.Konec se blíží... Kony nebo NARU?

Kony se probudila a nic z toho co se stalo si nepamatovala. Jediné co zůstalo v paměti bylo to, že měla vztek a potom tu bolest... Jinak nic.
„Noha vypadá dobře. Brzy se ti zahojí, ale nepřetěžuj jí, ano?!“ Naruto nohu ještě pro jistotu zpevnil a mohli vyrazit do vesnice.
„Úžasné, jaké mají žáby léčivé trumfy... Vůbec mě to nebolí,“ byla v dobré náladě a Naruto neustále pošťuchovala hlavou. Ten se ovšem strkat nechtěl, a tak jí za to celou cestu drbal za uchem. To byla slast. Pro Naruta nic příjemného, vzhledem k její velikosti musel mít ruku značně vysoko.
„Počkej. Něco... Ne někdo tady je,“ řekla Kony, když už byli jen kousek od vesnice.
„Kdo? Je nebezpečný?“ Naruto sáhl po rukojeti meče. Kony nasála pach a rozeběhla se - v rámci svých možností – do lesa. Naruto běžel za ní a nepřestával polevovat v ostražitosti.
„Tady!“ Kony zastavila na kraji lesa, kde splýval hustý les s planinou a jediné co krajinu rozdělovalo bylo řeka. Na druhé straně řeky ležala dívka, bez hnutí a stočená do klubíčka se ztrácela v okolní trávě.
„Hinato?!“ Naruto se dostal na druhý břeh a sáhl Hinatě na puls.
„Žije, ale je na tom zle,“ ujistila ho Kony. Naruto se zamyslel a podíval se na Kony.
„Vezmu jí k žabám. Oni jí pomůžou rychleji,“ Kony už tušila, že s nimi nepůjde.
„Pohlídej mi to tady, ano?“ nebyla ráda, ale pro Naruta by udělala cokoli.
„No jo, zůstanu,“ Naruto svolal Gamakichiho a vzal Hinatu.
„Dávej na sebe pozor,“ Naruto byl tak nějak moc starostlivý, ale vlastně jí to potěšilo. Kony se sešla se smečkou, aby zjistila podrobnosti o současném stavu a poté se rozmístili kolem Konohy.

V tu dobu se Sakura zabívala podáváním léků v prvním patře nemocnice. Myslela na to, jak se Naruto změnil. Je mužnější, silnější, ale také přísný a někdy až chladný. A to Kony, co je vlastně zač?! To překvapení jí také vrtalo hlavou. Najednou jí z myšlenek vytrhl zvuk nějaké rány. Šla k oknu a zahlédla někde ve prostřed vesnice dým. V oblaku kouře se začala rýsovat postava. Sakura vyběhla na střechu nemocnice.
„Co?! Kony?“ Kony stála u místa dění, v ruce katanu a na ní krev.
„Já věděla, že bude jiná než si Naruto myslí!“ Sakura se chystala za ní, ale v tom zahlédla AMBU a některé ninji jak se stahují na místo střetu. Kony se ohlédla za sebe a zapískala. Smečka se rozdělila a okolo Konohy vytvořili jakýsi pomyslný pěti hraný útvar. Naráz zavyli a za země se začaly vynořovat kamenné sloupy. Jeden vypadal jako vlk, další připomínal medvěda. Třetí byl kůň, čtvrtý pták a poslední byl drak Hned to Sakuře dávalo smysl. Drak je blesk, pták je symbol vzduchu, kůň představuje oheň, medvěd samosebou země a vlk tedy zastupuje vodu. Kony udělala pečetě rukama a objevil se pergamen. Kony ho otevřela, namalovala na něj znaky pomocí své krve a hodila ho nad sebe. Následovaly další znaky rukama a od pergamenu vysoko nad vesnicí se začala tvořit matná blanka.
„Ochrané jutsu: Síla pěti elementů!“ Kony se odlepila od střechy baráku, kde se udělaly dva pečetící obrazce a běžela za ochranou stěnu. Vlci rozestavení u sloupů zavrčeli a sedli si. Najednou se kamenným sloupům otevřely oči. Každé oči měly jinou barvu. Kony už byla za ochranou a dívala se do lesa. AMBU chtěli za ní, ale přes matnou zábranu se nedostali.
„Uvěznila nás tady,“ volali lidé ze zdola. Sakura na ně shlížela za střechy nemocnice.
„Když je tady ona, měl by tady být i Naruto,“ Sakura se začala rozhlížet.

Kakashi byl u jednoho z pěti sloupů. Vlk byl plně koncentrovaný a Kakashiho si nevšímal.
„Naruto tady musí taky být... Nebo?“ Kakashi šel za Tsunade.
„Kony něco kouslo. To už jsme říkali,“ spustil Kakashi hned jak vrazil do Tsunadini kanceláře.
„Myslím, že něco udělala Narutovi a je v tom šílenství pořád,“ Tsunade naslouchala Kakashiho teorii a čekala co z něj nakonec vypadne.
„Uzavřela nás v ochraném jutsu a nikdo nemůže přes něj,“ Tsunade znepokojeně přivřela oči a pozorovala bez pohnutí zprávu na stole. Prohlášení od Naruta.
„Myslím, že vím jak se skrz dostat. Zastavím jí,“ Kakashi domluvil a čekal na souhlas. Hokageho slovo je nejdůležitější, ale Tsunade teď mlčela.
„Hokage?!“ Tsunade odtrhla pohled od stolu a zadívala se ven za clonu, kde Kony stála a dívala se do lesní krajiny.
„Ne!“
„Tsunade, musíme něco udělat nebo...“
„Ne Kakashi. Kony nás chrání,“ Tsunade jí věřila i přes všechny okolnosti, i přes tu možnost, že má Kakashi pravdu. Naruto jí dal něco víc než jen důvěru... Dal jí svůj život.
„To by tady byl Naruto!“ Tsunade zaváhala, ale mesela v to věřit. Napsal to jasně.
„Zdržel se nebo je někde schovaný a čeká až se objeví nepřítel,“
„Musím chránit vesnici!“ odešel a nečekal na rozkaz či komentář.

Naruto se posadil vedle Hinaty a začal si brousit meč. Přemýšlel o tom, že by se vrátil a všechno a všechny zkontroloval, ale nechtěl, aby se tady Hinata probudila sama. Zde už byla tma a obří houby v tomto žabím světě, které byly osvětlovány lampiony u cesty, působily až strašidelně. Voda tekla z kamenné žabí tlamy po schůdkách do jezírka a její zvuk Naruta ukolébával.
„Naruto-kun,“ Hinata začala ze spaní mluvit. Začala to nevině, ale tak to nezůstalo.
„Miluju tě Naruto-kun,“ Naruto přestal brousit meč. Po druhé tato slova slyšel a po druhé se zavrtaly hluboko do mysli. Tehdy ho chránila a málem přišla o život. Opravdu si toho nikdy nevšiml, že ho milovala. Díval se na ni a naslouchal tomu, co ještě řekne.

Kakashi byl u sochy vlka, kde seděl černý vlk s jizvou přes oko a přes čumák. Kakashi si všiml, že všichni vlci sedí a ani se nehnou. Pod každým z nich je pečet ve tvaru kruhu. Pokud to Kakashi pochopil, vlci se nesmí zvednout z těchto pečetících symbolů.
„Hej! Pojď si pro mě!“ zařval na soustředěného ebenově černého vlka. Jantarové oči tohoto stvoření se ale nevzrušeně dívaly vpřed. Kakashi nehodlá čekat, musí jednat. Kunai prořízl ztěžklý vzduch a blížil se k cíli. Vlk se otočil, když už byl kunai u něj.

Naruto se přisunul k Hinatě a roztáhl si spací pytel. Noci v žabí vesnici byly teplé a tak si přes sebe přehodil jen lehkou deku. Lehl si na spací pytel a zadíval se na hvězdy. Zde byly vždy jasnější a dávaly zde smysl. I tak ale nemohl přestat myslet na ostatní. Bál se, že je něco špatně.
„Měl bych...“ rozhodoval se jestli se alespoň nepodívat na vesnici a na Kony. Jak na tom je její noha. Rozhold se, půjde.
„Naruto-kun?“ Hinata se probudila zrovna, když se Naruto chystal vztát a odejít.
„Hinato... Jak se cítíš?“ Hinata tomu nemohla uvěřit. Našel jí a odvedl – zrovna on.
„Zachránil jsi mě?“ Hinata byla zmatená a také v rozpacích z toho, jak se nad ní Naruto nakláněl.
„Jdu něco zkontrolovat a pak se vrátím,“ nevěděla kde je a nachtěla tu být sama. Zase ho vidět při odchodu.
„Zůstaň,“ vyhrkla, aniž by přemýšlela co říká. Naruto věděl, že by měl jít, ale když ona byla tak sama. Nechápal to, cítil její samotu a smutek z charky i v očích to měla vepsané. Má rodinu, přátele, ale něco jí pořád chybí, něco bez čeho je nešťastná. Naruto si oddychl a souhlasil. Sedl si k ní a odložil si věci. Ležela, podepřenou hlavu rukou a téměř bez sil.
„Jsi unavená, že?“
„Trochu,“ připustila si Hinata, ale nehodlala usnout, když po tak dlouhé době zase může být s ním.
„Lehni si na mě,“ poklepal si na stehno.
„Já nechci spát,“
„Z toho tě musí bolet všechno od půlky těla nahoru,“ zasmál se a ukázal polohu, v které se Hinata svíjela.
„Nedělaj drahoty, je to jen stehno,“ usmál sa a zase si na něj poklepal. Hinata neprotestovala a položila si na něj hlavu.
„Noruto, kde to jsme?“
„U známích... žab,“ Hinata se pousmála a poohlédla se na všudy přítomné osvětlené sochy žab, jezírko s žábou a další motivy v dohledu. Zívla a jednou rukou se chytla Narutova stehna. Uvelebila se a bylo jí jako nikdy v životě. Naruto jí položil ruku na záda a druhou se váhavě začal prohrabovat jejími vlasy dokud neusnula.

Kunai zůstal zaklíněn v sevřené čelisti. Vlk stihl zachytit jeho hod včas. Kakashi s tím počítal. Stínové jutsu se mu vyplatilo. Pod kunaiem byl druhý. Ten už zůstal uvězněn v krku nebohého tvora. Kunai vypadl z čelisti a vlk se zkácel se zakňučením na zem. Pečeť zčervenala a vlčí socha zavřela oči. Pergamen nad vesnicí se sruloval a matná clona kolem celé Konohy se rozplynula.
„To ne! Sakra!“ Kony se otočila na nechráněnou vesnici. Chtěla ještě rychle vytvořit alespoň základní jutsu na ochranu, ale na to čekali. V lese se mihl stín a Kony si uvědomila, že bude muset chránit celou Konohu.

Zatím co Hinata usnula Naruto přemýšlel o situaci v Konoze. Přemýšlel už dlouho a nevěděl jestli Hinatu nechat samotnou. Gamakichi se objevil vedle něj.
„No nazdar. Ty mě přivoláš a pak se za mnou ani nezastavíš!“ žabák nahodil uražený pohled a podíval se na Hinatu.
„Pche... A kvůli holce!“ Naruto se ušklíbl a také nahodil dosti podobný výraz.
„Pokud vim, nebavíš se se mnou, tak mě nech,“ žabák se nafoukl ještě víc a otočil se od Naruta.
„To ty se mnoum tak si nevymejšlej!“ Naruto se také odvrátil od Gamakichiho a po chvíli ticha na sebe navzájem vyplázli jazyk. Následoval výbuch smíchu a ukazování prstem jeden na druhého.
„Proč se spolu vlastně nebavíme?“ poukázal na drobný nedostatek Naruto.
„Víš, že ani nevim...“ usmál se žabák.
„Tak ti odpouštim,“
„Já tobě taky,“ poplácal Naruta na zádech až mu málem vyrazil dech. Bavili se a smáli.

Uhla jen o kousek. Blesk pročísl oblohu a zabořil se do budovi, kde sídlila rada vesnice. Půl baráku spadlo a zavalilo dva lidi. V budově ale rada už nebyla, schovali se do úkrytu. Kony se podařilo zastavit další útok. Ohnivá clona se vymrštila z lesa a byla opravdu obrovská. Kony použila ledovou stěnu a tu ani tento silný žár neměl šanci rozpustit. Clona zmizela a za ní se objevil maskovaný muž.
„Tak tě konečně poznávám. Nejdokonalejší pokus Orochimara,“ Madara se pod maskou začal smát.
„Zbraň, která dokáže zničit celý svět zde pomáhá bezvýznamným červům,“ dal ruce do kapec a naklanil hlavu.
„Zbraň, které se rozbilo ovládání... Mohli bychom vládnout naší vlastní říši. Znič Konohu a buď se mnou. Jsi příliš dokonalá pro lidi jako žijí zde,“ Madara pokynul hlavou aby se podívala za sebe. Vesničani utíkali, schovávali se nebo se třásli s kunaiem v ruce.
„Opravdu ti to za to stojí?“ Kony se ohlédla a zase se podívala na Madaru. Nahodila výsměšný pohled.
„Tak dokonalá zbraň jako ty... Jaká škoda,“ jak to dořekl použil na Kony sharingan aby jí ovládl.
„To mě nepřekvapuje. Orochimaru neříká dokonalost jen tak,“ vyrazil k ůtoku. Kony se vyhla a v ruce se jí objevil z větrného výru meč. Leskle kovová slitina se zableskla a projela jeho tělem. Všude kolem nich fučel silný vítr.
„Větrný meč?!“ divil se Shikamaru, který se na vše díval z bezpečné vzdálenosti. Meč projel tělem, ale nijak Madarovi neublížil. Uskočil od Kony a uchechtl se.
„No tak, ukaž mi tu velkou moc, kterou tě obdařil,“ Kony se zatvářila naštvaně, možná i trochu překvapeně.
„Notak... NARU!“ Kony už to docvaklo. Všechno ví. Jak jinak, Madara byl znám tím, že je obeznámem se vším.
„Umíš jenom mluvit?!“ Kony zavřela oči a vzduch v celém okolí vesnice těžce zhoustnul. Zatáhly se mraky a bylo temno, jako kdyby přicházela tma.
„Ukaž se mi,“ Madara se pod maskou smál šibalským úsměvem a škubal sebou nedočkavostí. Kony otevřela oči...