Itachiho rozhodnutí

V lese se procházel mladý muž, černé vlasy měl sepjaté do copu, ale pár pramenů mu spadalo do černých očí. Mohli jste si myslet, že tento muž má celý život před sebou, ale opak byl pravdou.
Jeho oči jindy chladné jako led byly plné bolesti a smutku.
Skoro nevnímal listí, které barevné spadávalo okolo něj ze stromů na zem, ani jemný větřík pohrávající si s jeho prameny vlasů.
Jen stále přemýšlel nad svým mladším bráškou, který ho teď hledal, aby ho zabil. Přemýšlel nad tím, až ho uvidí, co mu řekne, jak se zachová.
„Jak se asi teď máš bráško?“ zeptám se sám sebe potichu.
„Určitě lépe než já.“ promluvím sklesle do ticha, které by se dalo krájet.
Těším se na setkání s tebou, ale když jen pomyslím na ty tvé oči plné nenávisti, kterou jsem do tebe vštípil, jen abys mě jednoho dne zabil, je mi ze mě samotného špatně, až se mi svírá žaludek.
Pomalu postupuju k našemu místu setkání, kde mě máš zabít a pořád přemýšlím, jestli to ještě nevzít zpět. „Ne.“ řeknu si. „Teď už to nejde vzít zpět.
Jdu dál, ale stále nad ním přemýšlím, nad tím jaký býval předtím než jsem mu vštípil nenávist, jak nevinný byl jako malé dítě.
Teď lituji toho, co jsem z něj udělal, kvůli mně nikdy neměl klid, a teď jsem ho ještě připravil svou lehkomyslností o přátele.
Okradl jsem svého bratra, kterého mám rád nade všechno o nejkrásnější léta života.
„Zničil jsem mu život.“ řeknu si pro sebe. „Chtěl jsem ho chránit tím, že se stane silnějším pomocí nenávisti, ale místo toho jsem mu zničil život.“
Už jsem skoro tam, ale pořád ještě přemýšlím nad tím, jestli to ještě nemám napravit, jestli Sasukemu nemám říct pravdu. Stejně by mi nevěřil, tak k čemu by to bylo.
Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem přece jenom udělal chybu, když jsem lhal, ale kdo ví, jak by Sasuke na pravdu reagoval.
Ikdybych se to teď pokusil napravit, nic se nezmění, přece jenom už jsem mu život zničil, tak mu ho aspoň nebudu stěžovat ještě něčím, co už stejně nemá smysl mu říkat.
Když mu to řeknu buď se vrátí do Konohy nebo se pokusí o nějaký nesmysl proti vesnici, ale když mu to neřeknu, tak je mnohem větší šance, že se do vesnice vrátí.
„Už jsem tam.“ řeknu a podívám se na kopec.
Pomalu jdu na místo na kopci a rozhlížím se. Když vejdu do haly, dojdu na druhý konec a posadím se na kamenný trůn.
Vteřiny a minuty ubýhají a Sasuke nikde. Po chvíli uslyším šramot a na druhém konci haly se na mě Sasuke dívá sharinganem.
„Tak přece si přišel.“ promluvím a prohlédnu si ho.
„Ano. Abych tě zabil.“
„Nechceš si nejdřív promluvit?“
„A to jako o čem?“ zeptá se zhnuseně.
„Nechtěl bys třeba popravdě vědět, proč jsem vyvraždil náš klan?“ zeptám se.
Sasuke se objeví za trůnem a prorazí ho stejně jako hruď mého klonu. A řekne: „Tak mluv.“
„Vyvraždil jsem ho, protože ...

Konec