Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 005

005 – Sešněrovaný, spolehlivá a sprostý
Po další hodině („Kakashi říkal za chvíli!“) jsme dorazili na hranice.
„Tak jsme tady,“ oznámil nám Kakashi.
„Uff,“ vydechl jsem vyčerpaně a seskočil z větví několika posledních stromů. Tam, kde jsme byli, začínala poušť.
„Počkáme na okraji lesa, bude snazší se schovat nebo utéct, kdyby se něco zvrtlo,“ řekl ještě Kakashi a všichni jsme si sedli do řídké trávy.
„Cítíš někoho?“ zeptal jsem se Kiby. Zavětřil.
„Asi pětset metrů tímhle směrem cítím tři různé pachy,“ řekl a ukázal rukou podél lesa.
„Půdeme za nimi nebo...?“ zeptala se Temari.
„Ne, počkáme a pokud sami nepřijdou, půjdeme jim naproti,“ řekl Kakashi.
„Tak si uděláme pohodlí ne?“ řekl Yamato a vytvořil ze dřeva pět židlí ve snaze pozvednout nám náladu, „nejsou moc pohodlné, ale můžete si na ně dát listí nebo něco,“ pokrčil rameny.
„Aspoň něco,“ řekl jsem a sedl si na jednu židli. Nidko nedokázal v klidu sedět, prostě to nešlo v situaci v jaké jsme byli my. Vrtěl jsem se, Kakashi a Yamato se pořád dívali směrem, kde nejspíš byli členové nejobávanější zločinecké organizace, Kiba si něco mumlal s Akamarem. Když už to Temari nemohla vydržet, vstala a začala chodit kolem nás.
„Podívejte!“ řekl Kiba, když cosi zahlédl ve vzduchu. Nešlo moc poznat co nebo kdo to je, protože jsme se dívali proti slunci. Na chvíli to zastínilo slunce a my zahlédli tři postavy v černých pláštích s rudými mraky.
Jedna postava měla modré oči i vlasy a v nich měla papírový leknín, pod rty piercing a byla to žena, druhá postava měla zamaskovanou tvář černou maskou podobnou té Kakashiho, celé zelené oči i s panenkou na červeném bělmu a stejně jako třetí postava to by muž, třetí měl šedé vlasy sčesané dozadu a nejspíš hnědé oči, na zádech měl tříčepelovou červeno-šedou kosu a působil arogantním dojmem. Všichni na sobě samozřejmě měli tradiční Akatsuki plášť.
Dosedli na zem. Všichni jsme vstali a Yamato nechal židle zmizet. Navzájem jsme na sebe všichni kývli, až na toho šedovlasého.
„Takže,“ začala modrovláska, „určitě všichni chceme, aby to proběhlo bez bojů,“ řekla střelila pohledem po šedovlasém.
„Ano, byli bychom rádi,“ řekl Kakashi.
„Neměli bysme se představit?“ řekl najednou muž s maskou.
„Představit?“ zopakoval posměšně šedovlasý, „na co představování?! Prostě to nepodepíšem a basta!“ řekl příkře, dodal ještě pár sprostých slov.
„Vidíš právě proto šéf neposlal jen tebe!“ řekl mu maskovaný.
„Já osobně chci mír,“ řekla modrovláska, „nevím jak ostatní, budou to v případě, že se rozhodne, že ano, podepsat všichni z nás a ti,“ vrhla varovným pohledem po šedovlasém, „kteří to nepodepíšou se od těch, co podepíšou, oddělí a budou dál žít jako ztracení ninjové,“ řekla a pohlédla na nás. V očích měla dobro, na rozdíl od šedovlasého.
„Takže kdyby bylo po vašem, podepsala byste mír?“ zeptal jsem se.
„Ano, takže se vám představím. Jsem Konan,“ řekla modrovláska a podala nám ruku, každý jsme ji stiskli, „a tohle je Kakuzu,“ představila ho, podal nám ruku a odhalil jizvy pod rukávem pláště, i přesto jsme ji stiskli, „a tohle je Hidan, je to Jashinista,“ představila i posledního za jeho hlasitých protestů plných sprostých nadávek. Ruku nám ani náhodou nepodal. Ani to nikdo z nás nečekal.
„Já jsem Hatake Kakashi,“ představil se Kakashi a podal jí ruku.
„Syn Bílého tesáka?“ zeptala se Konan a stiskla mu ruku.
„Ano,“ řekl trochu trpce.
„Jsem Nara Shikamaru,“ představil jsem se a líně jí podal ruku. Postupně jsme se všichni představili.
„Tak teď když se všichni známe, bychom si měli promluvit o míru,“ navrhl Kakashi.
„Ano, měli,“ potrvdila Konan, „můj názor znáte, pokud se rozhodneme navrhnout to ostatním členům, pošlu zprávu a do dne jsou tady,“ řekla a nervózně se usmála.
„No raději bychom se setkali tak s maximálně dalšími dvěma členy, víte kdyby se něco stalo nebo něco,“ řekl nesměle Kakashi.
„Ano, chápu to,“ ujistila ho Konan, „Kakuzu,“ oslovila ho, „podepsal bys?“ zeptala se a pohlédla na něj.
„Hmm... Nechci už takhle žít, ale lidé ze Skrytých vesnic mě nepřijmou a ninjové obvzlášť ne,“ řekl trochu posmutněle Kakuzu.
„Po... ehm... trestu by jste mohli založit vlastní vesnici, ve které by jste žili,“ řekl Kakashi.
„Pak bych podepsal,“ řekl po chvíli přemýšlení Kakuzu.
„A ty Hidane?“zeptala se Konan Hidana.
„Ne! A jak bych asi žil?! Mám rituály provádět na zvířatech?!“ vyjel.
„Ne, ale mohli bychom vám posílat zločince odsouzené na smrt,“ navrhl mu Kakashi, „a mohl bys je i chytat, aby ses nějak zaměstnal,“ řekl dál.
„Chytat zločince, to byste chtěli!“ vykřikl Hidan se spoustou nadávek.
„Nemusel bys, kdybys nechtěl,“ řekl Kakashi mírným tónem, očividně nechtěl vyvolávat spory.
„Hmm... Promyslím to!“ řekl Hidan chladně, ale zklidnil se.
„Dobrá, Konan, Kakuzu...“ řekl Kakashi a podal jim psací pero a svitek se smlouvou.
„Tak,“ řekla Konan a připojila svůj podpis na svitek. Kakuzu hcvíli zaváhal, ale nakonec také podepsal.
„Pošlu zprávu,“ řekla Konan a načmárala cosi na svitek a poslala ho po černém ptákovi, který odletěl kamsi pryč.
„Tak...“ řekla a vytvořila si z listů papíru křesílko a posadila se do něj.
„Co teď?“ ptala se Temari.
„Asi počkáme,“ řekl Kakashi a pohlédl na Yamata.
„Chjo,“ povzdychl jsem si, šel jsem na kraj lesa a lehl jsem si do listí.
„Lenochu!“ zavrčela na mě Temari.
„Tssss,“ jakoby jsem se urazil.
„Chtěl bych se na něco zeptat, Konan,“ oslovil Kakashi Konan.
„Ano?“
„No nevíte něco o Temarině klonu?“ zeptal se Kakashi.
„Temarině klonu?“ divila se Konan.
„Ano...“ potvrdil Kakashi a vylíčil, co se mi stalo.
„Hmm...“ přemýšlela, „já o ničem nevím a to jsem Peinova nejbližší, ale to ještě nic neznamená... Ten druhý muž měl na obličeji oranžovou masku?“ ujišťovala se.
„Ano, měl a ten druhý...“
„Pak to byl Tobi, ale nevím, kde přišel k Sharinganu, mohla to být koneckonců válečná kořist, ale na to si myslím je moc mladý, aby zažil válku,“ přerušila ho, než mohl pokračovat, „je to člen Akatsuki,“ dodala, když se na ni Kakashi nechápavě podíval, „ani já ani Pein jsme jeho tvář neviděli.“
„Jak se chová?“ ptal se dál Kakashi.
„No, trochu hloupě a je ve dvojici s Deidarou z Kamenné,“ odpověděla Konan.
„Kdo přijde jako první?“ zeptal se Yamato.
„Uchiha Itachi a Hoshigaki Kisame,“ odpověděla mu Konan, „Itachi si myslím podepíše, ale Kisame... To vážně nevím, je to žraločí muž, chápete,“ řekla.
„Hmm... Uchiha Itachi...“ zopakoval jméno Kakashi.
„Už je tu s odpovědí,“ řekla Konan, když zpozorovala černého ptáka.
„Je tu nějak rychle,“ podotkla Temari.
„Ano, pěšky to je den cesty, ale letecky...“ potrvrdila Konan, pták jí přistál na její natažené ruce a podal jí nožku s odpovědí. Konan papírek odvázala a pták odletěl.
„Dobře, přijdou, co nejrychleji,“ mumlala Konan.
„Dobrá,“ řekl Kakashi a vyptával se na různé věci o členech Akatsuki.
„Stmívá se,“ řekl Kakuzu, který až celou dobu nepromluvil, když po několika hodinách vyptávání a odpovídání, nastal čas večera.
„Ano, máme tábořiště nedaleko odtud, dost daleko od vás, ale kdyby se něco stalo, prostě zakřičte,“ řekla Konan a usmála se, „jdeme!“ zavelela Hidanovi, který celou dobu mluvení protestoval proti vyzrazování jakýchkoli informací o Akatsuki, a Kakuzuovi. Zase odskákali pryč. Já mezitím v listí usnul.
„Hele on spí!“ řekl Kiba.
„Nebudeme ho budit, měli bychom se všichni vyspat. Budeme prožívat dlouhé dny,“ rozhodl Kakashi.
„Aspoň ho přikryju,“ řekla Temari, vytáhla přikrývku, lehla si ke mně a přikryla nás.
„Nebudu stavět domek, vzbuzoval by pozornost a navíc je tu teplo i v noci,“ řekl Yamato a nachystal si místo na spaní, Kiba a Akamaru se v listí stulili k sobě, taky se přikryli a navzájem se zahřívali.
„Beru si první hlídku,“ oznámil Kakashi.
„Dobře – uááá,“ zívl Yamato, „pak mě vzbuď, až budeš usínat,“ řekl ještě, než usnul. Okamžitě spal jako dřevo, párkrát zachrápal, Kakashi na něj vždy zamlaskal, ale vlastně mu to sloužilo jako budíček – aspoň neusnul.
„Uááááá!“ protáhla se ráno Temari ještě vleže a zapoměla, že vedle ní ležím já a trefila mě rukou. Odhodilo mě to o kus dál, celý jsem nadskočil a vyjekl. Při tom jsem narazil do nejbližšího stromu.
„ÁÁ! Chceš mě zabít?!“ vykřikl a vzbudil všechny ostatní. Zkazil jim celé ráno. Ozývalo se naštvané brblání Kakashiho, který usnul uprostřed hlídky, tak, že ho nevzbudilo ani Yamatovo chrápání, což bylo obdivuhodné.
„Co si jako myslíte?! Byl jsem celou noc vzhůru a usnul až skoro ráno a takhle mě vzbudíte!“ nadával. Akamaru něco tlumeně zaštěkal Kibovi do ucha.
„Akamaru říká, že jste Kakashi-sensei usnul uprostřed hlídky, že vás sledoval. Nemohl totiž spát,“ řekl opatrně Kiba, aby se mu něco nestalo, myslel si, že jsem nějak hrubě Kakashiho vzbudil a Kakashi mu dal ránu. Takže byl trochu mimo.
„No to je drzost!“ odsekl uraženě.
„Vždyť jsem ti říkal, ať mě vzbudíš, až budeš chtít spát,“ řekl mu Yamato.
„Stejně bych tě nevzbudil, musel bych použít něco o ničečí lesa a dřeva,“ zdůraznil Kakashi poslední slovo.
„Tsss! No a co že spím tvrdě?!“ odsekl prozměnu Yamato. Já jen sledoval, jak na sebe štěkají a v duchu jsem se pochichtával.
„Hmm! Jako dřevo!“ řekl Kakashi a když si uvědomil, co řekl, zachichotal se. U Kakashiho to působilo trochu podivně, takže jsem začal potlačovat nával smíchu.
„Hele, nehádejte se!“ přerušila je Temari hlasitě, až oba zaraženě ztichli, „co si myslíte?!“ pokračovala, „pak se nebudete spolu bavit, budete trucovat a když už to nebudete moct vydržet, což bude asi tak na konci mise, usmíříte se,“ vyjela na ně zlostně.
„Máš pravdu,“ řekl Kakashi.
„Kakashi-senpai, stydím se,“ řekl Yamato a já musel zadržovat smích při pohledu na jeho výraz.
„To nevadí,“ ujistil ho Kakashi, „tak, když už jsme všichni vzhůru, probereme misi,“ řekl a všechny obhlédl.
„Fakt úžasné ráno!“ řekl jsem a střelil jsem naštvaným pohledem po Temari.
„No tak promiň! Nebylo to schválně, jsem zvyklá se takhle protahovat,“ omlouvala se.
„Dobře, dobře! Už je to v pohodě, už si zvykám, že nemám normální rána,“ řekl jsem jí.
„Takže dnes se máme setkat s Uchihou Itachim a Hoshigaki Kisamem,“ začal Kakashi, „kdyby se něco zvrtlo, nejspíš nemáme šanci vyhrát v souboji a to i s Shikamarovým myšlením,“ řekl a phlédl každému do očí.
„Hmm...“ zamyslel jsem se, „takže bysme se měli snažit se vyhnout souboji?“ zeptal jsem se.
„Asi tak,“ odpověděl Kakashi.
„Někdo se blíží,“ zpozorněl Kiba.
„To budou oni,“ řekl Yamato, „půjdeme jim naproti?“ zeptal se Kakashiho.
„Ano, nic jiného nám nezbývá,“ řekl Kakashi a vzdychl. Vyskočili jsme na větve.
„A jako co snídaně?!“ pomyslel jsem si rozzlobeně a trochu hladově.
„Až to s nimi dořešíme, nasnídáme se,“ řekl mi Kakashi, jako by mi četl myšlenky.
„To může být poledne!“ zavrčel jsem, ale skákal s nimi. Moc dlouho jsme neskákali. Byli jsme hned u pouště