Obecné

[i]Ani nevím, jak to všechno začalo. Můj život byl jen samá výuka, každý den jsem slýchával, že jednou budu pýcha vesnice. Omyl. Tím hrdinou jsem se nestal já, ale můj mladší bratr.

„Musíte dávat pozor, slečno. Takhle nezískáte sebeovládání, které je nutné k vaší budoucí profesi,“ zašklebil se. „Pokud se vám vůbec podaří dokončit můj kurz,“ zdůraznil při tom to slovo MŮJ.
Dívka, sedící na židli sebou trhla, vrátila se do osudné reality starého skladiště, zatuchlého pachem potu a soli. I bez těch nástrojů, uložených na policích, nebo pověšených na zdech, to člověku nahánělo strach. „Ano, Morino-sensei.“

Boj u Shikamara a Hinaty:
„Ehm. Vy budete asi moji protivníci.“ řekl jen tak Deidara, protože doufal, že se proberou a začnou bojovat.
„Jistě. A není tu náhodou někdo další?“ ptal se Shikamaru vstávajíc ze země.
„Né. Jasně, že né. Kdo by taky šel do takového zapadákova. Vždyť tu není žádné umění. Umění je totiž výbuch, jestli jsem to ještě neříkal.“ řekl Deidara s cukajícími koutky.
„Hele. Takže já půjdu do lesíka a začnu boj. Vy dělejte, jako by se nic nedělo.“ dodal ještě a utíkal do lesíka.

„Peine, jak jistě víš, jsem slepý. Vysvětli konečně tomu skrblíkovi, ať mi konečně koupí nový slepecký brejle!“ stěžoval si Itachi Peinovi.
„Já vím, Itachi, ale od té doby, co jsi ztratil ty poslední, ti už žádné nekoupí,“ řekl soucitně Pein a snažil se na sebe otočit Itachiho, který mluvil do zdi.
„Ale Peine, ty jsi šéf! Jsou to tvoje peníze!" snažil se Peina překecat Itachi, „nebo aspoň nějakou hůlku! Já mám modřin! A to ani nemluvím o tom trapasu, když jsem omylem vlezl Deidarovi do sprchy!“

"Pod jeho vládou se sjednotí svět, pod jeho vládou v křečích budou se svíjet shinobi a pod jeho vládou budou v hrůze ječet všichni ti, na které ukáže. Zbude jen pláč a skřípění zubů v těch místech kam dopadne kladivo jeho moci. A přesto to bude svět lepší než ten, který existoval před ním. Přesto, nebo právě proto.

(Jeden z "následovníků bestie")

SETKÁNÍ AKATSUKI:

Naruto, Kakashi a Sakura zaujímali bojovou pozici na malé mýtině. Naproti nim stála postava, oděná v černém plášti posetém červenými obláčky. Panovalo napjaté ticho, jako by si nikdo nebyl jistý, jestli doopravdy vidí toho, koho se obávali potkat nejvíce.
''Uchiha Itachi…'' zavrčel Naruto a zatnul pěsti. ''Co od nás chceš?''

V Uchiha sídle
Itachi nesl oběd Sasukemu do pokoje, ale když mu Sasuke neotvíral dveře, tak mu nechal jídlo přede dveřmi. Když se Itachi po dvou hodinách přišel podívat, jestli už Sasuke snědl oběd našel pouze plný talíř.
"Sasuke, měl bys aspoň něco sníst." Strachoval se Itachi, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. A tak se Itachi rozhodl otevřít dveře, ale když vešel, tak našel pouze prázdný pokoj.
"Proč Sasuke?" Zeptal se nevěřícně Itachi a vyběhl z domu do kanceláře Hokage.

[center]Jeho minulost je potříštěna krví
ale pravdu o tom zatím nikdo neví.
Musel zradit vlastní krev
a teď musí přijmout bratrův hněv.
Temnota jeho srdce drtí

Hinata měla už krásné bříško, termín měla za dva měsíce. Uteklo to jako voda. Naruto přidělil Kenjiho do týmu k Inchi. Ta se do něj hned zamilovala. Kasumi trochu žárlila, vždy když je viděla spolu.

"Takže jak jste již včera slyšeli, tak se dnes bude plavat." Oznámil Pein, který se po odpočinku opět usmíval.
"Jupí!" Vykřikl Kisame a Suigetsu zároveň.
"Já nemám bikiny." Ozvalo se z davu a všichni se podívali na skupinu dívek.

„Konan, kdy ses jmenovala paní domu?!“ vyjel Deidara napruženě.
„Deidaro, nech Konan na pokoji. Zaslouží se klid,“ upozornil ho Pein.
„A od kdy jsi ty takovej **** podpantoflák?!“ přidal se Hidan vylézající zpoza křesla.
„Ticho!“ vyjekl Sasori, jelikož si všiml, jak Konan tepe žíla na čele, „nebudeme Konan otravovat, je přeci těhotná.“
„No a je vůbec rozumný mít v tvým věku děti, Konan?“ dumal Deidara.

„Pre začiatok sa zničia vchody okrem toho uprostred. Pri ňom budú strážiť, aby sa nikto nedostal von. Okolo celého úkrytu sa spraví bariéra, aby odtiaľ nikto neušiel, kebyže sa odtiaľ niekto dostane."
„Bariéra musí byť aj pod zemou," podotkol Danzou.

Pozrela som sa na Naruta, pretože som nevedela kam sa mám dívať. Hľadel na mňa tými modrými očami a usmieval sa na mňa. Začínala som pociťovať uvolnenie, ani som nevedela prečo. V tele sa mi rozlialo akési teplo a nervozita zo mňa opadla. Usmiala som sa na neho a viac som sa k nemu prisunula. Potom som sa zadívala na Sasukeho, ktorý nás pozoroval tmavými očami a stále neodpovedal. Sakura si prehodila vlasy dozadu a usmiala sa. Zrazu som zbadala ako položila ruku na Sasukeho nohu. Ten nereagoval, iba sa na nás pozeral. Zjavne mu to nevadilo!

Opětovné upozornění!!

Tady v mé povídce je minulost trochu jinak podaná. A hledejte za vším něco víc, než vám naznačuji.
Dále bych pak chtěla dodat, ode mě čekejte vše. I to, že Gaara nebude takový jako je v mých ostatních povídkách.

Hiashi stále sbíral odvahu říct své dceři krutou pravdu, kterou stále odkládal.

Bylo nebylo, sedm děsně žravých červotočů. Možná by to nebylo tak zvláštní nebo chcete-li divné, kdyby si za svůj cíl neurčili sídlo Akatsuki, doslechli se totiž o dokonalém zdroji potravy. Dřevěném muži, co si říkal Akasuna no Sasori…

Zpívalo si sedm červotočů, známých jako „Žraví bratři“, když nacházelo cestu k onomu sídlu…

Drsné slunce opět zasvítilo. Sakura se přitiskla k vlhké kůži a zavřela oči. Kisame se ještě víc ponořil do vody tak, aby voda zahalila Sakuru až po krk. Upevnil si ji na zádech a pokračoval v plavbě. Před nimi se rozprostíralo širé moře, kde byl jeden z nepoužívaných úkrytů Akatsuki.
Sakura se k němu přitiskla ještě víc, aby nesklouzla do hlubiny. Kisame si byl moc dobře vědom, že kdyby z něj spadla, mohla by se utopit.

Ayano : Ležela jsem v nemocnici, opět … Mám s tímto místem nepříjemné zkušenosti. Z postele jsem koukala ven na krásný sluneční den. Moji milovaní kamarádi vědí, že už budu brzy v pořádku, a tak mě tu nechávají samotnou. Děsně se nudím a navíc nesnáším tu auru, kterou vyzařují tyto prostory. Tak depresivní. Je mi z toho na nic, cítím se osamělá.. Ježiš, vážně mě to tu naprosto vyčerpává. Zvedla jsem se z postele a opatrně se přesunula k oknu. Rukama jsem se podepírala co to šlo. V pravé noze mám menší zlomeninu, pohmožděné svaly a natržené vazy, děs, sotva se vleču, ale vršek mi zůstal vcelku neporušen, až na pár modřin. Přešel přeze mě podivný záchvěv. Pomalu jsem otočila hlavu a spatřila Itachiho, jak stojí u dveří.

Najednou Naruto vyskočil.
„Co se to sakra děje? Vždyť Kakashi-sensei vůbec nebojuje. A ty jsi můj protivník. Proč jsi na mě hned nezaútočil pořádně?!“začal křičet Naruto otázky na Itachiho.
„No, víš. Ono to je trochu složitější. Přišel nám dopis…“ vysvětloval Itachi, když mu do řeči skočil Naruto.
„Ne. Nic nechci ani slyšet. Tak se přeměň, protože ty nejsi pravý Itachi. Nebo že by to bylo genjutsu? Hned dejte všechno do pořádku! JÁ SE STANU NOVÝM HOKAGEM! A svojí vesnici obráním za každou cenu!“ křičel z plna hrdla Naruto.

[i]Taky to cítíš? Že nevíš co to je? To já taky ne, ale nejspíš právě
tohle se stalo důvodem, proč jsem si vybral svou cestu a zvolil tak
těžký cíl. Protože i když nevím, co je tahle věc, která mě čas od času
uprostřed noci vzbudí a donutí přemýšlet, myslím, že kdysi jsem to
věděl. Přece jsme to kdysi cítili stejně, ne? Něco co nám říkalo, že
nejsme sami. Jako by to zůstalo někde uvnitř a čas od času se to snažilo

Naruto už sebou tři čtvrtě hodiny házel a snažil se dostat z provazů, ale opět jen všechny shodil na podlahu. Deidara i Tobi se tomu zaníceně smáli, málem neměli na práci nic jiného. „Debil, furt se nevzdává,“ smál se Deidara a přitom nějak spokojeně mručel. Pak si je začal jednotlivě prohlížet, Tobi ho následoval...
„Nee, nee,“ takal Tobi.
„Hele,“ sklonil se Deidara k Hinatě. „Jsi ty opravdu kunoichi? Jsi moc hezká.“ A chytil ji za bradu.