Akatsuki na mizině

„Peine, jak jistě víš, jsem slepý. Vysvětli konečně tomu skrblíkovi, ať mi konečně koupí nový slepecký brejle!“ stěžoval si Itachi Peinovi.
„Já vím, Itachi, ale od té doby, co jsi ztratil ty poslední, ti už žádné nekoupí,“ řekl soucitně Pein a snažil se na sebe otočit Itachiho, který mluvil do zdi.
„Ale Peine, ty jsi šéf! Jsou to tvoje peníze!" snažil se Peina překecat Itachi, „nebo aspoň nějakou hůlku! Já mám modřin! A to ani nemluvím o tom trapasu, když jsem omylem vlezl Deidarovi do sprchy!“
Pein se snažil zadržet výbuch smíchu, když si vzpomněl na holčičí jekot a výkřik „Úchyl!“, když Deidara běhal po domě pouze s ručníkem okolo těla a na Tobiho nadšené očko, když svého senpaie pozoroval.
Nervózně si odkašlal.
„Dobře, zkusím si s Kakuzem promluvit,“ nabídl Itachimu Pein. Itachimu se po tváři rozlil spokojený úsměv.
„Zkus mi vyškemrat i slepeckýho psa, Peine! Prosím!“ snažil se ještě ukecat Peina slepý Itachi, „byl by pro mě světlem v mé temnotě, zářícím sluncem, rozbřeskem, kapkou vody na poušti, chlebem hladovému,...“
„Udělám, co budu moct, ale nic neslibuju,“ uťal to básnění Pein a někam zmizel. Ale Itachi básnil dál, až dlouho poté, co Pein odešel, si uvědomil, že mluví sám se sebou. Připomnělo mu to Zetsua, a pak si připadal jako blázen.
Slepý šílený chudák Itachi...

Mezitím u Kakuza a Peina...
„Ale Kakuzu, nenech se prosit,...“ začal Pein.
„A za co máme koupit Tobimu pleny, Sunar a slíbil jsem mu i lízátko?!“ řekl Kakuzu odmítavým tónem. Když ale uviděl Peinův rinnegan, změnil tón na mód "Já to tak nemyslel." Začal tedy znovu, tentokrát smířlivěji.
„Podívej, když Itachimu koupíme slepecké brýle, nebudeme mít na tyhle drobnosti jako například lak na nehty, odlakovač, lak na vlasy pro Deidaru,...“ odkašlal si. „Myslím to tak, že už utrácíme dost peněz, a tohle prostě překračuje náš rozpočet...“
„Počkej,“ přerušil ho Pein, „to chceš jako říct, že všechny peníze jsme rozfofrovali za tyhle kraviny?“ začal hystericky ječet Pein.
„Ne jen za tohle,“ řekl výmluvně Kakuzu, „Deidara měl nedávno narozeniny a Tobi mu chtěl udělat radost botami na podpatku...“
„Nevykládej mi tady kraviny!“ seřval ho Pein, „já vím, žes mu ty boty vlastnoručně ukrad! Takže, kde ty prachy sou?“
„V bance,“ pípl Kakuzu, když opět uviděl rinnegan.
„To to trvalo,“ procedil mezi zuby Pein a začal litovat, že se nezaregistroval na internetovém bankovnictví. Vybral tedy peníze a šel vybrat s "módním znalcem" Deidarou slepecké brýle do obchodu. Aby to Konan nebylo líto, vzali jí taky.
„Tyhle červený se mu budou ladit s pláštěm, ale tyhle černý a bílý taky,“ rozumoval Deidara, ale Konan nesouhlasně vrtěla hlavou.
„Podívej Dejdy, on je slepej, takže mu bude jedno, jestli mu to bude ladit s pláštěm, a za druhý mi dneska podkosil nohu a ani se mi neomluvil, takže bereme ty zelené, aby to k sobě neladilo," řekla škodolibě Konan. Deidara se spiklenecky usmál.
„Fajn.“
Pein mezitím vybral hůl a šli to zaplatit, ale jelikož tu nebyl Kakuzu, prostě si to koupili. Ale Deidara s Konan si taky chtěli koupit nový ohoz.
„Když může mít Itachi nový brejle, já můžu mít nový boty,“ řekl uraženě Deidara.
„Fajn, Peine, půjčíš mi kreditku, že jo?“ udělala psí očka Konan, „Klidně můžeš jít domů…“

Po dlooouhé době v Akatsuki sídle...
„Jé, Deidara-senpai, vy máte nové boty! Tobi byl hodný kluk a chtěl by lízátko! Prosím, že mu ho Deidara-senpai koupí.... Prosím!“ prosil Tobi.
„Ne,“ řekl Deidara odmítavě a prohlížel si nové boty.
„Né! Deidaro-senpai!“ ječel Tobi a začal objímat vyděšeného a překvapeného Deidaru, „Tobi byl hodný, prosím, já bych si přál lízátko!“ začal čím dál zoufaleji prosit Tobi.
„Tady si vem drobný a nech mě, ničíš mi můj dokonalý účes, to je to pravé umění,“ řekl Deidara a zkoušel si nové botky.
„Jé, Tobi byl ópravdu móc hodný,“ zářilo Tobimu očko.
„Když může mít Tobi lízátko, já bych potřeboval toho psa,“ řekl Itachi a mával kolem sebe holí.
„Dobře, vybereme slepeckého psa,“ řekl Pein. Tobi se rozzářil.
„Jé, my budeme mít pejska! Deidaro-senpai, budeme ho spolu venčit a bude se jmenovat Piškůtek a Tobi ho bude mít rád! Koupíme mu něco dobrýho k papaní, že jo, Deidaro-senpai!“ ječel nadšením Tobi a skákal radostí. Kakuzu si při slově "koupíme" přitáhl nohy k tělu, začal se houpat a málem omdlel.
Deidara mezitím stihl zpracovat broučka z výbušného jílu a hodil ho Tobimu k nohám.
„Kat…“ nestihl doříct, protože ho Itachi přetáhl holí.
„Au, dávej pozor na mé vlásky, slepejši!“ ječel Deidara a potom si všiml katastrofy. Zlomil se mu nehet. Začal řvát a doklusal někam do koupelny, zavřel se tam a uzamkl dveře.
„Dobře,“ řekl Kakuzu, „uznávám, Itachi potřebuje slepeckého psa, protože teď se minimálně týden nikdo z nás nevysprchuje, a je to všechno Itachiho vina.“ Konan málem omdlela.
„To by se to na mě svádělo, co?“ řekl Itachi a snažil se najít orientační bod hmatem.

Další den ve zverimexu...
„Jé, Deidaro-senpai, podívejte, jak na mě ten pejsek kráká a mává na mě křídlem! A podívejte, jaký má krásný zobáček! Tobi by chtěl takového pejska!“
„Ehm... To je papoušek, Tobi,“ řekl Deidara, když procházeli okolo klecí s ptáky.
„Aha,“ pípl Tobi, „já bych nechtěl papouška, senpai.“
„Já nechci žádný zvíře, Tobi,“ řekl Deidara a doběhl zbytek Akatsuki.
Kisamemu se zalíbilo akvárium s piraňou.
„Šéfe, můžu si koupit rybičky?“ zeptal se Kisame.
„Mě už je všechno jedno,“ naříkal Pein, který si pročítal výpis z účtu a sledoval ty úbytky peněz, které způsobil Deidara s Konan.
„Jupí!“ zařval Kisame, nadskočil a omylem rozbil Samehadou akvárium se svou láskou piraňou. „Ne!“ ječel a hodil jí do jiného akvária. Oddechl si.
„Ne!“ křičel Pein, když si uvědomil, že to akvárium bude muset zaplatit. Jeho konto přímo brečelo.
Zetsu slintal do klece roztomilému zakrslému králíčkovi. Ten ale začal jevit známky agresivity a zakousl se Zetsuovi do jednoho zubu jeho mazožravky. Zetsu lítal po obchodě s králíkem ve svém "pralese". Když se mu podařilo agresivního králíčka setřást, dohadoval se sám se sebou. "Já nechci agresivní zvíře, měli bychom si koupit kočku," navrhovala bílá půlka. "Mě se ta sekačka líbí. Aspoň bychom neutráceli za holiče," protestovala černá.
"Naprosto souhlasím," usmál se Kakuzu, který lítal po obchodě a snažil se nakrást, co se dalo.
Zetsu sebral králíčka a koupil si ho.

Mezitím na druhé straně obchodu...
„Podívej, Peine, ten je ale roztomilý, a ten čumáček!“ rozplývala se Konan.
„Nejde o roztomilost, ale o schopnosti,“ řekl rozvážně Pein.
„Itachimu je to jedno,“ řekla Konan, „nám ne. Jde i o to, jak vypadá, ne?“
„No právě. Itachimu to je jedno. Už rozumím tomu, proč je Kakuzu takovej skrblík,“ nadával Pein. „Bereme tohoto psa, je levný a určitě Itachimu poslouží.“
„Jak myslíš,“ uzavřela to Konan a vyrazili k pokladně.

U pokladny...
„A chtěl bych ještě dvě krůty, ty největší, pak deset slepic, a možná ještě nějakého holoubka...“ olizoval se Zetsu jako v restauraci.
„No tak Zetsu, to stačí,“ snažil se ho usměrnit Pein.
„A on platí,“ řekl Zetsu a ukázal na Peina jako odplatu za přerušení objednávky.
Celým obchodem se rozlehl Peinův řev.

Zpět v Akatsuki sídle...
„Nevím, na co nám bude doživotní zásoba krmení pro rybičky, ale budiž,“ řekl Deidara, když si piloval nehty.
„Aspoň tím vyrovnáme cenu té předražené pirani,“ brblal Kakuzu.
„Ku*va Peine, tos mi, do pr****, nemohl taky něco koupit?“ vztekal se Hidan a Sasori přikyvoval.
„Potřebuju nový šroubovák,“ stěžoval si Sasori, „a pár dalších drobností..“
„Víte co?“ zeptal se Pein a vrazil jim do rukou zbylé peníze, „vemte si to všechno a nechte mě žít.“
Pak se otočil a odkráčel, když si uvědomil, že Akatsuki jsou na mizině.