Sayonara, Sakura

Naruto, Kakashi a Sakura zaujímali bojovou pozici na malé mýtině. Naproti nim stála postava, oděná v černém plášti posetém červenými obláčky. Panovalo napjaté ticho, jako by si nikdo nebyl jistý, jestli doopravdy vidí toho, koho se obávali potkat nejvíce.
''Uchiha Itachi…'' zavrčel Naruto a zatnul pěsti. ''Co od nás chceš?''
''Od vás, přesněji řečeno od tebe, nic.'' Jeho kamenný výraz se nezměnil. Sakura se zachvěla. Jak je možné tak dokonale skrývat emoce? Koutkem oka zahlédla pohyb a pohledem sklouzla na Itachiho prst, poukazující jejím směrem. O chvíli později Naruto a Kakashi strnuli a sesuli se na zem, chyceni v Tsukuyomi. Sakura vykřikla zděšením, kmitajíc pohledem mezi zbytkem týmu a Itachim.
Pomalým krokem přecházel starší Uchiha mýtinu směrem k vystrašené kunoichi. Když stál méně než pouhý metr blízko, odvážila se Sakura pohlédnout mu do očí. Itachiho jemné rysy rámovaly dlouhé prameny havraních vlasů, oči zbarvené do ruda, mangekyou sharingan aktivovaný. Co ji však šokovalo, byl malý, nevyzpytatelný úsměv, deroucí se zpod apatického výrazu. Než stihla zareagovat, okolí pohltila tma.
Sakura se probudila s nepříjemným tepáním ve spáncích. Zkusila se posadit. Motala se jí hlava, ale snažila se to ignorovat, důležitější pro ni bylo zjistit, co se stalo, kde je a jak jsou na tom Kakashi a Naruto.
''Tady. Dej si to na hlavu.'' ozvalo se těsně vedle jejího ucha. Prudce se otočila. Spatřila za sebou stát Itachiho, v natažené ruce jí podával kus látky. S opatrností si od něj obklad vzala. Příjemně chladil, a tak si jej přiložila k pulzujícím spánkům.
''Co ode mě chceš? A Naruto, Kakashi- sensei, kde jsou? Co jsi udělal s nimi?'' vyhrkla, jakmile se bolest hlavy lehce zmírnila.
''Tvoji přátelé jsou tam, kde jsme se potkali. Chvíli potrvá, než se proberou. A nyní k tomu, co hodlám dělat s tebou. Hm… Zajímavá to otázka.'' Při posledních třech slovech se Itachi naklonil k Sakuře blíž, až cítila jeho dech na svém krku. Oproti své vůli se zachvěla, i když věděla, že Itachi je hned po Orochimarovi nepřítel číslo jedna, přeci jen, byl to Uchiha. Krásný, geniální, nepřístupný, dokonalý Uchiha.
Ostýchavě natočila hlavu směrem k Itachimu a zahleděla se mu do očí. Ne do po krvi toužících panenek sharinganu, ale do temných hloubek onyxu. Itachi však oči přivřel a spojil své rty se Sakuřinými. Dotek jemných linií Uchihových rtů vyvolal u kunoichi doslova explozi pocitů. Z letmého polibku se stal smyslný, plný touhy. Itachi převrátil Sakuru na záda, a aniž by přerušil polibek, začal ji pomalu svlékat a laskat svými chladnými konečky prstů. Po delší chvíli a většině svlečeného oblečení se Uchiha pozastavil a zeptal se; ''Jsi si jistá..?''
''Naprosto'' vydechla Sakura a sevřela Itachiho v náručí, jak jí tělem prostupoval ten příjemný, ničím nenahraditelný pocit.
~~~~~~~~
Odpočívala v náručí svého milence, šťastná, ačkoli lehce zmatená. Nechápala, proč si někdo jako Itachi vybral někoho, jako je ona. Věděla, jací Uchihové jsou, vždyť Sasuke, její první láska, ji to naučil nejlépe.
''Sakuro?''
''Hn…?''
''Nikomu se o dnešní noci nezmiňuj. Neskončilo by to s tebou dobře, kdybys vyprávěla, že jsi strávila noc s Uchihou Itachim.'' Jemně políbil kunoichi do vlasů.
''Rozumím. Ale…''
''KAI!'' ozval se u jejího ucha výkřik. Otevřela oči a viděla, že stojí na mýtině spolu s Narutem, držícím ruce v pečeti pro uvolnění genjutsu, Kakashim, a nikým jiným než…
''Sayonara, Sakura, watashi no ai…'' zašeptal Uchiha předtím, než se jeho tělo přeměnilo v hejno havranů, které se rozptýlilo do okolí.