Nový Hokage 9

Boj u Shikamara a Hinaty:
„Ehm. Vy budete asi moji protivníci.“ řekl jen tak Deidara, protože doufal, že se proberou a začnou bojovat.
„Jistě. A není tu náhodou někdo další?“ ptal se Shikamaru vstávajíc ze země.
„Né. Jasně, že né. Kdo by taky šel do takového zapadákova. Vždyť tu není žádné umění. Umění je totiž výbuch, jestli jsem to ještě neříkal.“ řekl Deidara s cukajícími koutky.
„Hele. Takže já půjdu do lesíka a začnu boj. Vy dělejte, jako by se nic nedělo.“ dodal ještě a utíkal do lesíka.
Shikamaru a Hinata se za ním koukali jako na blázna. V této chvíli byl asi víc žena než muž. Jeho pohlaví ale nechme stranou a vraťme se zpátky do boje.
Oba už věděli, koho mají čekat. Do rukou si připravili zbraně. Z lesa vykukovala zpoza stromu postava v černém plášti s rudými obláčky. Jednu ruku zastrčenou v tašce a tu druhou před sebou. Ta jakoby přežvykovala.
„Hinato, připrav se. Za chvíli bude útočit.“ varoval Shikamaru.
„Už útočí!“ křikla Hinata až to zamrazilo v zádech.
Na obloze se objevilo hejno ptáků. Všichni bílí, jako nabarvení havrani nebo hrdliičky.
„Byakukan.“ aktivovala Hinata svoje oči a prozkoumala všechno včetně těch ptáků.
„Pozor na ty ptáky. Jsou celí přeplnění chakrou a stačí jenom povel a vybouchnou.“ varovala Hinata svého spolubojovníka.
Jen tak tak uhli velmi dobře mířeným výbuchem.
„Kage mane no jutsu.“ zahájil Shikamaru úkol ovládnutí Deidary.
Ten to ovšem čekal a tak začal utíkat. Udělal ale jednu velkou chybu. Utíkal pozadu. Tím pádem si nemohl všimnout blížící se Hinaty. Ta do něj udeřila největší silou, jakou měla. A to vám povím je docela velká, protože jí Sakura něco „málo“ naučila ze svého umění.
Shikamaru ho pro jistotu ovládl. Hinata ho svázala provazama a opřeli ho o ze´d. Praštili ho pokaždé, když se probudil. Tím pádem mohli Shikamaru a Hinata pokračovat ve svém rozhovoru. Teď už trochu víc opatrní.

Boj Sasukeho:
Sasuke spokojeně odpočíval na dece vedle zbatků druhé snídaně.
„Tak mě napadá, že bych si mohl sednout a dívat se okolo sebe po nepříteli, než tu tak nečinně ležet a dívat se na mraky.“ a jak řekl, tak taky udělal. Deku si přitáhl víc ke zdi. Přece nebude sedět na holé zemi. Opřel se o zeď. Zaktivoval svůj Sharingan a koukal všude okolo sebe. Nikoho neviděl a tak zavřel oči. Když je otevřel, měl je zase celé černé.
Po nějaké chvílce znova prohlížel les. No a kohopak to nevidí cupitat na okraji lesa? No přece pana lízátko, aneb Tobiho.
„Tak ty ses k nim přidal?!“ zvolal Tobi mocným hlasem.
„Jo! A stanu se Hokagem! Chidori!“ zakřičel na oplátku Sasuke už s rudýma očima.
Tobimu tento útok nijak neublížil. Na oplátku po něm střílel nějaké ty ohnivé koule. Nepřestal, dokud nemohl.
Sasuke před ohnivými koulemi uhýbal ze strany na stranu. Řeknu vám, to musela být podívaná. Lízátko chrlící oheň a drsňák běhajíc ze strany na stranu jako blázen.
„Víš ty co? Měl jsi být víc, jako tvůj bratr Itachi. Ten byl dokonce i víc silnější ne ty.“ začal provokovat Tobi.
„Neprovokuj.“ varoval ho Sasuke.
„Když už tvůj brats opustil vesnici, tak se tam aspoň nevracel. On byl…“ nestihl doříct Tobi, protože ho Sasuke probodl Chidorim.
Tobi to nemohl vidět, protože měl zavřené jediné viditelné oko.
„Nikdy mě nesrovnávej s mím bratrem. Já nejsem on a on není já. Každý je jiný.“ řekl Sasuke.
Po těchto slovech se odebral znova k bráně. Pochyboval, že by ještě někdo přišel.

Boj u Yamata:
„Ha! Deset hodin. Čas na svačinu.“ řekl Yamato. Roztáhl deku. Na tu si sedl a začal si dopřávat jídlo. Znenadání se před ním vynořil Zetsu. Jak to Yamato uviděl, tak vyskočil s nevěřícím výrazem ve tváři a zbraní v ruce.
„To tady nemůže člověk pozvat svého nepřítele na svačinu? No nic. Tak se nasvačím až po boji.“ mumlal si pro sebe Zetsu.
Když to ale dořekl, tak se okolo něj začalo objevovat dřevěné vězení. To se okolo něj začalo stahovat čím dál tím víc. Zrovna, když měl být uvězněn, tak se vpil do dřeva.
„Já vím kde jsi. Jsi přece v mém dřevě.“ řekl Yamato. Hned vycítil, kde je. Přikázal dřevu ho uškrtit. To se dalo hned do práce. Po pár minutách ho dřevo vyplivlo napůl mrtvého. Yamato ho svázal a dal blíž k sobě. Kdyby se náhodou probral.

Večer:
Čekal do večera, kdy ho vystřídali ANBU. Šel hned za Hokage do kanceláře. Tam už byli i všichni ostatní.
„Všem vám blahopřeji ke kladnému zakončení boje. Zítra v poledne se sem dostavte na oznámení, kdo postoupí. Moc si cením, že jste někdo někoho i zajal. Další úkol se dozvíte při vyhodnocování. Můžete jít.“ oznámila Tsunade.
„Jupí. Zvládli jsme to.“ radoval se Naruto.
„Sasuke? Nešel by jsi to se mnou oslavit nad Ramenem?“ dal otázku Naruto.
„Hm. A bude tam s náma Kakashi-sensei a Sakura?“ ptal se Sasuke místo odpovědi.
„Můžeme pro Sakuru dojít a Kakashi určitě nedošel daleko.“ přemlouval Naruto Sasukeho.
„Hm. Hm. Hm. Tak jo.“ řekl rychle Sasuke, než si to rozmyslí.
Jak předpokládal Naruto. Kakashi zrovna moc daleko nedošel kvůli knížce, co měl v ruce.
Na nic se ho neptali. Každý ho prostě popadl za jednu ruku a táhli ho k Sakuře i proti jeho protestům.
Sakura z toho byla nadšená a ještě víc byla nadšená, když mohla sedět vedle Sasukeho na kraji u okna.