Ležím v trávě a ty jsi vedle mě 08 - Jako Jeníček s Mařenkou....?

Naruto už sebou tři čtvrtě hodiny házel a snažil se dostat z provazů, ale opět jen všechny shodil na podlahu. Deidara i Tobi se tomu zaníceně smáli, málem neměli na práci nic jiného. „Debil, furt se nevzdává,“ smál se Deidara a přitom nějak spokojeně mručel. Pak si je začal jednotlivě prohlížet, Tobi ho následoval...
„Nee, nee,“ takal Tobi.
„Hele,“ sklonil se Deidara k Hinatě. „Jsi ty opravdu kunoichi? Jsi moc hezká.“ A chytil ji za bradu.
Hinata zrudla, kupodivu se všichni ostatní zachovali úplně stejně. Naruto i Kiba byli rudí a házeli sebou ještě víc-a vyhrožovali mu přitom pěstmi. Akamaru se rozštěkal. A Shikamaru… ten viděl rudě.
V momentu, kdy se Deidara ušklíbl, dokázal nějakým způsobem spojit zadní ruce do pečetě a nahromadit chakru. V jedné vteřině propojil všechny stíny tak, aby už zem nepokrývala nic než tma.
Kiba se k němu přidal, vědomě se přeměnil na zvířecí mod a začal trhat provazy, zatímco Hinatě bylo na omdlení a Naruto sebou šil víc, než všichni čerti pohromadě.
V další chvíli byl Kiba venku ze sevření provazů a užil Gatsuuga, který proboural zadní místnost tak, aby vytvořila velký vchod… do džungle.
Pak se toho událo hodně. Deidara, nazlobený, že se mu to vymklo z rukou, teď ležel na zemi a chvíli mu trvalo, než se zvedl. Ten Tobi se někam vypařil.
Využili toho a s Kibovou pomocí se dostali z provazů, Shikamaru měl nutkání jim ještě víc přitížit a tak je svázal chakrovými provazy, které měl vždy u sebe.
Všem se motaly nohy, ale přesto se dokázali dostat dírou ven z úkrytu Akatsuki, odkud vběhli do husté mlhy džungle.
„Ty vado!“ neodpustil si Kiba nadávku a posadil se na nejbližší pařez. „Jéžda, to lepí!“
„To je smůla, pitomče!“ zahrál si Naruto na borce, i když ještě před chvilkou byli v nebezpečné situaci.
Shikamaru si sedl ke zvrácenému kmeni a oddechoval. „Na chvilku bychom měli mít pokoj-“
Naruto sebou plácl do trávy vedle Hinaty, která rázem byla rudější, než předtím.
„N-Naruto-kun…“
„-ale to neznamená, že jsme v pohodě. Za chvilku musíme vyrazit.“
„No jo,“ přerušil ho Kiba. „Ale kam? Mlha houstne.“
Hinata se posadila a přitáhla si kolena k tělu.
Shikamaru vstal. „Měli bychom se obvázat lanem a držet se u sebe, jinak se v mlze ztratíme.“
Všichni si stoupli k sobě, na chvilku zavládlo ohromující ticho. Zavázali se k sobě lany.
„Mám nápad, co kdyby Naruto udělal několik Kage Bunshin a vyslal je do mlhy? Ten který najde cestu, toho Naruto zruší a pak nás dovede k cíli,“ navrhl Shikamaru. Všichni souhlasili.
Naruto udělal tři kage bunshin („Hej všichni, jdeme hledat cestu! Kdo ji najde první, dostane speciální dárek!“) a vyslal je do tří směrů.
„Umm, já bych mohla použít-“
„Zamítá se, tohle je moc silné doujutsu, mohli by nás najít. Musímě použít tak málo chakry, co to jde. Nevíme, co ten Tobi umí,“ řekl Shikamaru. „Tak co Naruto?“
„Hmm.... Co mám vlastně hledat?“
„Cestu, Naruto, cestu!“ řval Kiba.
„Nějaké stavení, kde jsou lidé, nebo nějaký kopec, prostě to, co ti padne do oka. Nebo taky Yamata a ostatní.“
„Nějací lidé tu určitě jsou,“ ozvala se Hinata tiše. „Ten pařez, na kterém seděl Kiba, je čerstvě pokácený, protože na něm byla smůla.“
„To je pravda,“ uznal Kiba. „Zatraceně, přilepil se mi tam písek....“
„Tvoje máma nebude moc nadšená,“ řekl Shikamaru.
„Máma? Hpff, já si peru sám!“ řekl Kiba. „Co když to nepude vyprat...“
„Zkus odlakovač,“ poradila mu Hinata.
„Hmm, dík... Jestli to máma uvidí....“
„Bude sranda sledovat, jak chodíš s pískem přilepeným na zadku,“ nechal se slyšet Naruto. Kiba ho div neuškrtil.
„He, našel jsem cestu, za mnou!“ zvolal Naruto po pár minutách zápasení s Kibou. „Jeden z klonů nám jde naproti.“

„Náárúúútóóó!“ škemral Kiba. „Že my jsme se ztratillííí?!“
„Asi jo,“ poškrábal se na hlavě Naruto. „Takže co teď?“
„To se ptám já tebe!“ ječel Kiba naštvaně.
Shikamaru se zamračil. „Promiň, Hin.“
„T-To nic...“ šeptla Hinata a zvedla se ze země. „Nebude lepší podívat se z vrchu?“
„To jako jeníček a mařenka ze stromu?“
Hinata kývla.
O pár minut dohadování, začala Hinata s pomocí kluků šplhat na vrcholek stromu. Bez chakry, a tak se stalo, že Hinata několikrát za sebou spadla Kibovi na hlavu.
„Takhle to nemá smysl!“
„Bez chakry, Naruto! Tohle jsme přece uměli už jako děcka!“
Vyřešili to následovně. Kiba s Akamaru se sehli a udělali „stoličku“ na kterou vylezl Naruto, na kterého vylez Shikamaru, který si posadil Hinatu kolem krku, která pak mohla dosáhnout vyšších větví a šplhat dál sama.
„Jsme mi opravdu ninjové?“ zeptal se Shikamaru a zazíval. Tohle byla doba, kdy by měl být po obědě.
„Jo!“ kývl Naruto.
„Tak proč necháme HOLKU, aby VYLEZLA na STROM?“ zeptal se pak. Ozývalo se zaryté mlčení. Pak Hinatin výkřik: „Vidím dům!“