Nový Hokage 8

Najednou Naruto vyskočil.
„Co se to sakra děje? Vždyť Kakashi-sensei vůbec nebojuje. A ty jsi můj protivník. Proč jsi na mě hned nezaútočil pořádně?!“začal křičet Naruto otázky na Itachiho.
„No, víš. Ono to je trochu složitější. Přišel nám dopis…“ vysvětloval Itachi, když mu do řeči skočil Naruto.
„Ne. Nic nechci ani slyšet. Tak se přeměň, protože ty nejsi pravý Itachi. Nebo že by to bylo genjutsu? Hned dejte všechno do pořádku! JÁ SE STANU NOVÝM HOKAGEM! A svojí vesnici obráním za každou cenu!“ křičel z plna hrdla Naruto.
Při těchto lovech se Itachi lekl. Pak se začal přeměňovat. Nejdřív nohy, poté se přeměnilo břicho s rukama. Nakonec se přeměnila hlava. Byl celý bílý. Vypadal jako žvýkačka použitá alespoň desetkrát.
„Ty! Ty! Ty!“ křičel Naruto celý z toho vyjukaný.
„Ano já. Máš snad něco proti?“ ptal se Zetsu.
„No z války vím, že jsi pěkně slabý. To se mnou chceš bojovat takhle?“ říkal znova Naruto s úsměvem na rtech.
„To i jenom myslíš. Já jsem totiž klon ze všech nejsilnější. Jsem ze všech nejstarší. Já jsem Akatsuki.“ řekl Zetsu s ještě větším úsměvem než měl Naruto. Narutův úsměv ovšem už zmizel.
„Co?“ ptal se nechápavě Naruto.
„To zjistíš během boje.“ řekl Zetsu.
Postavil se do bojové pozice a hodil pár kunaů po Narutovi. Ten se jim ovšem hravě vyhnul a už si to k němu pádil s Rasenganem v ruce. Zetsu vytvořil hliněného ptáčka a poslal ho proti němu.
„Kats!“ křičel každou chvíli Zetsu.
„Rasengan!“ křičel každou chvíli zase Naruto.
Najednou se tam objevila loutka z třetího Kazekageho. Všude byl kovový písek. Moc dlouho tam ale nebyl. Naruto ho hned rozbil. Vlastně stejně jako všechno ostatní.
Po chvilce se od sebe oddálili. Oba po sobě házeli zbraně, co jim přišli pod ruku. Zetsua už to začalo štvát, jak se ty zbraně mezi nimi setkaly a vypadly z dráhy. Naruto se tomu ale začal hrozně smát.
„Kage bushin no jutsu!“ křikl Naruto a všude se objevily jeho klony.
„Na můj povel pal.“ vykřikl příkaz Naruto. Všechny klony vytáhly kunae s výbušnými lístky.
„Ty jsi asi zapomněl, že mám vlastnosti všech z Akatsuki.“ řekl Zetsu, když se okolo Naruta prohnala vlna odpuzování, kterou používal Pein.
„A ty jsi zapomněl, že mám mozek.“ řekl na oplátku Naruto. Najednou zmizel.
Klon? Kde je ten pravý? Nahoře není. Vpravo, vlevo, přede mnou, za mnou. Nikde není. Myslel si Zetsu.
„Tady jsem!“ křičel Naruto vylézající ze země.
Při tomto manévru neváhal a probodl ho zespoda.
Zetsu se skácel k zemi.
„Ty se Hokagem nikdy nestaneš. Vyhraje Sasuke.“ Šeptal ještě Zetsu z posledních sil s pošklebkem na tváři. Zavřel oči a už je neotevřel.
„Hodně štěstí tam, kam se dostaneš.“ řekl smutně Naruto.
Naruto se po boji opřel o bránu a díval se na Kakashiho, jak bojuje.

Boj Kakashiho:
„Tak co, který ty seš?“ ptal se Kakashi.
„Oba víme, který je ten pravý. Takže ti řeknu, kdo jsem. Jsem tvůj nepřítel.“ říkal Zetsu/Kakashi.
„No neříkej. To bych bez tebe nevěděl. Tak co kdybychom začali bojovat Zetsu?“ byla další otázka Kakashiho.
„Klidně.“ řekl znova Zetsu.
„Chidori!“ vykřikli oba dva najednou a už si to k sobě pádili.
Byli-by do sebe narazily, kdyby Kakashi neuhnul. On to ovšem udělal naschvál. Byla to past. Sice se mu vyhnul, ale Kakashi mu do zad bodl kunai.
„To si myslíš, že tohle na mě bude stačit?“ ptal se posměšně Zetsu.
„Ano. To si opravdu myslím. Ten kunai je totiž…“ řekl Kakashi.
Zetsu při těchto slovech zbledl, jak nejvíc to šlo. Najednou se mu začalo dělat špatně. Nohy se mu začaly podlamovat.
Co to? No jo! Ta zpropadená Sakura. Mělo mě napadnout, že to dá svému mistrovi. Pomyslel si Zetsu.
„Vidím, že na tebe začal působit. Tak abys věděl. Je to jed speciálně vytvořený Sakurou. Zatím na něj nevynalezla protijed, takže máš asi smůlu.“ oznámil Kakashi se škodolibou radostí v oku.
„Víš co?“ ptal se Kakashi.
„Co?“ řekl naštvaně Zetsu, že mu skočil na tak primitivní věc.
„Klidně ti ušetřím to trápení a probodnu tě. Přece jenom jsi živý tvor a já se nerad dívám, jak někdo bolestivě a pomalu umírá.“ navrhoval Kakashi.
„Jestli chceš. Stejně už nemůžu bojovat a brzo bych umřel.“ mluvil Zetsu.
Kakashi k němu přistoupil. Přiložil kunai k srdci. Zavřel oko a bodl. Ruce mu polila horká, ještě trochu tepající krev. Odvrátil se. Otevřel oko. Ruce si otřel o trávník a vyrazil k Narutovi.

„Tak co? Jak to šlo? Bojoval jste taky s tím kaktusem?“ ptal se Naruto koukajíc do blba se smutným výrazem ve tváři.
„Hm. Jo. Vidím, že už i ty jsi svého protivníka porazil. Jak ti to šlo?“ ptal se na oplátku Kakashi.
„Hm. Jo. Šlo.“ řekl Naruto a zase se odmlčel.
„Teď tu budeme čekat do večera, kdy nás tu vystřídá ANBU. Pravděpodobně už nikdo nepřijde, ale pro jistotu. Co kdybychom si dali svačinu? Ať je to čekání trochu kratší.“ navrhl Kakashi.
„Juchů. A zahrajete si se mnou piškvorky a karty?“ ptal se Naruto plný nadšení k jídlu.
„Tak jo.“ řekl Kakashi.
Zbytek dne strávili hraním piškvorek, karet, jedením a odpočíváním. Samozřejmě si i povídali.