Obecné

Touazuki a Sasuke prohráli, byli vyhlášeni za nejhorší tým a Tsunade rozhodně nebyla nadšená. Uchiha nesl prohru těžce, i když se snažil nedat nic najevo, jeho kyselý výraz zůstával stále stejný. Tou to bylo celkem ukradené. Získala daleko víc, možná už brzy dostane svoje brýle, takže trochu remcání od Hokage vydržela. Pokoušela se pátrat v archivu, aby zjistila víc o podivném cizinci, ale nenašla nic. Neměla se čeho chytit. Dokonce se radila s Manabim, když se stavovala v archivu, aby shromáždila nejnovější informace pro Tsunade.

Kapitola VII. – Zpátky do hor

Kapitola VI. – Setkání v lese Ikagawashi

Asi po roce si Yuki zavolala Wieru a Arashi.
„Wiero, určitě znáš les Ikagawashi, co leží na úpatí Yama no hyō, viď?“ ptala se.

[center]Tam, kde smíš se dotknout hvězdy,
která letí vedle tebe,
tam, kde zrůžovělo nebe.

Akatsuki se rozhodli, že přijmou učně. Nadhodil to Pein a kupodivu se to setkalo se všeobecným ohlasem. Ze skryté dešťové „zmizelo pár“ mladých lidí. Nikdo ale netušil, jak to dopadne. Byl to opravu dobrý nápad?

„Pojď dál,“ řekl po tom, co se ozvalo nesmělé zaklepání.
„Přál jste si, abych přišel,“ odpověděl hoch.
„Ano, budu tě učit a staneš se příštím vůdcem,“ nebyla to otázka, ale rozkaz.
„Jak si přejete.“
„Pro začátek se mnou budeš trávil 24 hodin denně, poznáš moje myšlení a budeš v něm pokračovat.“

Zář slunce za obzorem
za chvíli již vybledne,
tma pustým jde prostorem
za cáry mrtvého dne.

Po silnici kráčí sám.
Je vinen či nevinen?
Čest zůstala mrtvolám,
on touží po jediném.

Od krve vší umýt se,
však žene se do hlavy,
pes líže ji z ulice
a mrtví se nezdraví.

Tu živý ho zastaví,
jenž dohnal ho na rohu.
„Pryč ode mě, bratříčku,
vždyť zabít tě nemohu.“

Po návratu byla Touazuki trochu mimo. Tentokrát byl Kakashi ten, který se staral o hovor. Koupil večeři. Původně chtěl uspořádat oslavu, ale Tou vypadala opravdu unaveně a rozhodl, že bude lepší počkat. Dlouhou dobu seděla u stolu a na něm měla položenou vítěznou trofej se svým jménem. Nakonec ji šla schovat do skříně. Když začala klimbat u jídla, poslal ji spát. Usnula hned, jak položila hlavu na polštář, aby taky ne. Za posledních několik dní si toho užila dost. Ráno se probudil, jako první. Šel se na ni podívat.

Kapitola IV. – První blesková technika

Teplé léto se pomalu začalo měnit ve vlahý podzim. V Yama no hyō bylo ochlazení poněkud znatelnější, přestože stromy lesa Ikagawashi, jenž se rozkládal kolem hor, zatím ani nezačaly uvažovat o žloutnutí listů.
V této době, kdy Wiera zdárně dokončovala dvě techniky - jednu od svých sourozenců, s nimiž čas od času taky trénovala, a druhou od Yuki - ji Arashi zatáhla na hlavní plošinu s tím, že pro ni má Yuki novou techniku.
„Co se naučíme dnes?“ ptala se dychtivě Wiera.

Kapitola III. – Yama no hyō

Přestože se Ammanti i Shian zprvu obávali, král a královna, dokonce ani strýc, generál královského vojska, neměli námitek. Jen jim museli slíbit, že se Wiera mimo ninja technik bude také občas učit i královským povinnostem.
Druhého dne vyrazili na cestu, společně se svými bratranci, dvojčaty Arim a Shizutem. Prvních několik dní ubíhalo rychle. Všichni byli odpočinutí, navíc z paláce je k přístavu doprovodili vojáci na koních. Další den strávili na lodi.

Kapitola II. – Šedá chakra

Když Wiera trochu povyrostla, začali ji rodiče vychovávat jako budoucí královnu. Bohužel se jim to nedařilo úplně tak, jak si představovali.
„A teď, princezno, rozlijte čaj všem spolusedícím,“ řekl Jukuto, Wieřin vrchní učitel. Dívenka uklonila hlavu ke straně.
„Do klína?“ ptala se.
„Do šálků, buďte tak laskavá,“ upřesnil.
„Ale když řeknete „rozlijte“, myslí se tím, že-“

„Touazuki Akame a Hyuuga Tokuma,“ vyhlásili. Většina významných rodin vyslala zapsala alespoň jednoho zástupce. Na poslední chvíli nahradili Nejiho, který byl vyslán mimo vesnici. Příkaz se neobjevil v oficiálních dokumentech, takže se jednalo o vnitroklanovou záležitost. Tokuma, nebyla si jistá jeho statistikami. Určitě je měla poznamenané, ale teď na tom příliš nezáleželo, měl byagukan, to znamená nebezpečný. Vrávoravě se vydala zápátky k rozhodčímu. Tentokrát to byl Nara Shikaku, Shikamarův táta.

Jestli si kdokoli myslel, že v Konoze se něco utají, byl na omylu. A není se čemu divit, je všeobecně známo, že shinobi jsou největší drbny. Neuběhl ani týden a celá vesnice věděla, jak byl Ibiki napálen. Samozřejmě se věc dostala i k němu samotnému a on zjistil, že jeho krásná neznámá byl ten mrňavý uličník. Připadal si jako největší hlupák a zoufalec. Všichni si za jeho zády šeptali. Byla v tom i trocha škodolibosti, protože se někdo tak disciplinovaný dostal do kompromitující situace. Ibiki se s tím smířil. Nebo spíš nedával nic najevo.

Kapitola I. – Princezna vesmírných těles

Na ostrově nedaleko země Vody se rozkládalo království Umi. Královna byla v poslední fázi těhotenství. S králem se na děťátko moc těšili.
Bylo pozdní prosincové ráno a slunce na obloze svítilo čím dál jasněji, když se královně narodila zdravá holčička. Pojmenovala ji Wiera. Přestože to bylo královnino již třetí dítě, něco naznačovalo, že právě nejmladší dcera bude zcela výjimečná.

Kapitola 9 – Tým Shinra opět pohromadě

Bílá bariéra obklopila Soukena a Shinru. Plameny vyplnily celý otvor, kde se nacházeli, ale k nim se nedostaly.
„Tohle je vše… co jsem mohl udělat…“ řekl s velkou námahou Souken. „Omlouvám se…“ Byla staříkova poslední slova.
Shinra tak docela nechápal, co se stalo, ale bylo mu jasné, že nebýt jeho otce, tak už by byl mrtvý.
Díky Tati, víc ani nepotřebuju… porazím ho, slibuju.

Nebylo špatné bydlet s Kurenai, hodně se to lišilo od jejího běžného života. Česala ji vlasy a vůbec to nebolelo, taky s ní víc mluvila a hodně se usmívala. Jenže přes to všechno ji Kakashi chyběl čím dál tím víc a každý den čekala na Narutův návrat a pomoc, kterou ji slíbil. Jenže se začínala bát, že se ti dva blázni někde ztratili. Nebo, že se Naruto někde ztratil a Jiraiya teď má strach se vrátit. Danzo se zatím stáhl, nevěděla jestli něco plánuje a neměla šanci, jak to zjistit. Všechno, co ten chlápek podnikal, bylo dokonale utajené.

„Nevíš kolik je hodin?! Kde jsi byl?“ zahrnula Yoshino svého syna otázkami, hned jak se objevil ve dveřích. Ani ho nepozdravila.
Povzdechl si. Byl unavený. A na mámino řvaní opravdu neměl náladu.
„Byl jsi s nějakou holkou, co?“ vychrlila hned, aniž by ho nechala cokoliv říct.
Shikamara unáhlené závěry jeho matky nepřestávaly udivovat.
„Mami, prosím tě…“ vzdechl otráveně a pokusil se proklouznout z chodby do obýváku. Pokus byl neúspěšný. Máma se mu postavila do cesty.
„Byl?!“
„Nebyl.“
„Lžeš!“
„Nelžu.“

„Nechci tě vidět! Jdi pryč!“ zařvala starší žena na mladší a opět za sebou práskla dveřmi od hotelového pokoje. Div, že vydržely tu sílu, jíž použila.