Světelní strážci - Kapitola II. - Šedá chakra

Kapitola II. – Šedá chakra

Když Wiera trochu povyrostla, začali ji rodiče vychovávat jako budoucí královnu. Bohužel se jim to nedařilo úplně tak, jak si představovali.
„A teď, princezno, rozlijte čaj všem spolusedícím,“ řekl Jukuto, Wieřin vrchní učitel. Dívenka uklonila hlavu ke straně.
„Do klína?“ ptala se.
„Do šálků, buďte tak laskavá,“ upřesnil.
„Ale když řeknete „rozlijte“, myslí se tím, že-“
„Rozlijte čaj spolusedícím je pojem!“ vybuchl. „A přestaňte slovíčkařit, na to jste ještě moc mladá.“
„Wiero, nalij nám čaj, ano?“ řekl otec. Dívka hned zmlkla, zvedla se na kolenou a nalila čaj z konvice do čtyř šálků na stolku, u něhož seděli.
Podstatné bylo, aby v hrnečcích bylo zhruba stejné množství. Ale Wieře to dělalo problém. Nohy se jí třásly od dlouhého sezení v seiza, navíc držadlo konvice bylo vratké a poklička na ní seděla jen zlehka. Což o to, mohla ji přidržovat zespoda, ale dlouhé rukávy slavnostního kimona byly příliš těsné a musela by natáhnout ruce.
Napůl vnímala i rozhovor rodičů s učitelem.
„Ach jo, moc se omlouvám. Vaše dcera je velmi učenlivá, jen mi přijde, že se tentokrát až moc předvádí.“
„Nemějte strach, ona z toho vyroste. Jste trpělivý, a proto jsme vybrali Vás.“
„Arigatou, královno.“
Wiera položila konvici zpátky na místo a dosedla zase na paty.
„Otou-chan, mě bolí nohy. Nemohli bychom se projít?“ zaskučela prosebně. Král se lehce usmál a pohlédl na svou ženu naproti sobě.
„No, myslím, že malá procházka nám neuškodí,“ zvedl se.
„Naprosto souhlasím, drahý,“ řekla královna.
„A-ale… Vaše Veličenstva, co čaj?“ Jukuto se málem nezmohl na slovo.
„Ten necháme na později,“ odvětil král a se svou chotí zamířil do zahrad. Učitel se zvedl a vyrazil za nimi. Wiera se také chvíli tvářila, že je bude následovat, jenže jakmile trojice před ní opustila palác, nadzvedla sukni a běžela směrem, kde většinu času trénovali její sourozenci.
„Už zase utíkala za Shianem, že?“ zašeptala její matka, která zaregistrovala rychlý zvuk běhu po písku.
„Ano,“ ušklíbl se otec. „Mají na ni lepší vliv než my dva dohromady.“
Wiera se zbavila svrchní části svého kimona, pod nímž měla jen jednoduchou košili a volné kalhoty. Účes, jenž ji nepříjemně tahal, prozatím nechala být.
„Shiane, Shiane!“ zavolala na bratra, když doběhla na cvičiště.
„Wiero,“ pravil Shian vyčítavě, když se na ni otočil, s rukama v bok, „ty už jsi zase utekla?“
„Já si nemůžu pomoct,“ řekla udýchaně, „mnohem radši se učím od tebe nebo od Ammanti.“
„Ale já si teď s tebou nemůžu hrát,“ otočil se k ní zády, čelem ke svému terči. „Mám tady práci, víš?“ špičkou ťukl do hromady zbraní, jen zacinkaly.
„Ne! Ne hrát,“ zvolala a chytila ho za vestu, „učit! Chci se od tebe učit. Shiane, prosím. Prosím, prosím!“ srdceryvně s ním cloumala, až to Shian nevydržel a se smíchem jí dovolil, aby zůstala, že ji naučí házet shurikeny.
„Vezmi si pár malých. Takovýchhle,“ ukázal jí malou čtyřcípou hvězdici s dírou uprostřed. „A pak je prostě hoď na terč.“
Wiera se sice pokusila velký terč zasáhnout, ale protože stála ve velké vzdálenosti, nepovedlo se. Hvězdice ležely všude okolo terče.
„Zkus to z kratší vzdálenosti,“ poradil Shian. Princezna místo toho zvedla velký Fuuma Shuriken.
„Na co je tohle?“ ptala se. „Možná by se s tím dal někdo seknout…“ Bratr si zbraň vzal a složil ji do finální podoby.
„Tomu se říká Větrný mlýn. Kvůli tomu, jak vypadá. Taky má tu vlastnost, že můžeš hodit dva najednou a jeden z nich se skryje ve stínu toho druhého. Pozorně sleduj terč a stromy za ním.“
Wiera se v předklonu otočila oním směrem s přivřenýma očima.
Shian vyskočil do výšky a vrhnul shurikenem. Ten jen zasvištěl vzduchem, rozseknul terč na dvě části a zasekl se ve stromě. Ve vteřině se ozval druhý tupý úder, načež Shian doskočil na prašnou plochu.
„To bylo úžasný! Skvělý!“ zvolala nadšeně Wiera a utíkala se podívat k lesíku. A skutečně – do jednoho z předních stromů byl shuriken zaražený polovinou jednoho ze svých čtyř ramen, pár čerstvě vylomených třísek leželo u kořenů. O strom dál byl druhý, ten dívka v letu ani nezaregistrovala.
„Ahoj, co tady provádíte?“
Shian s rukama v bok se otočil k nově příchozímu.
„Ahoj, Ammanti. Trochu tady trénujeme,“ přiznal s úsměvem své starší sestře. Ammanti prohlédla Wieru svým Sharinganem.
„Hm… má šedou chakru.“ Shian aktivoval Byakugan. Opravdu, její chakra byla šedá. Ne modrá jako u ostatních shinobi.
„Hm. A vývin chakrového oběhu u ní vypadá dost nadějně,“ pokračovala.
„Počkej,“ zarazil se, zrušil dojutsu a o krok od ní ustoupil, s poděšeným výrazem, „ty zamýšlíš…?“
Ammanti se na tváři objevil potutelný úsměv. „Yama no hyō není špatná destinace, ne?“
V tom přiběhla Wiera, vrhla se na sestru a pokusila se ji sevřít v objetí.
„Ammanti!“
„Ahoj, Wiero,“ černovláska pohladila svou mladší sestřičku po tmavě hnědých vlasech, „taky tě ráda vidím.“ Nejmladší skočila zase k bratrovi.
„Shiane, oba dva shurikeny se zabodly do stromů. Ale ty jsi hodil jenom jeden. Jsi kouzelník!“ zírala na něj jako na boží zjevení.
„Wiero,“ Ammanti poklekla na jedno koleno, „co bys řekla tomu, kdybychom se zeptali mámy a táty, aby nás nechali udělat z tebe ninju?“
„Vážně? Už se nebudu muset učit být princeznou? To bude skvělý!“ začala se točit dokola. „Ano, chci! Ano, chci!“
„Nepochybně je pro,“ zasmál se Shian a Ammanti vstala.
„Horší to bude prosadit u rodičů. A když navíc připočtu našeho strýce…“ pronesla a Shianův úsměv zmizel stejně rychle, jako se objevil.