Světelní strážci - Kapitola IV. - První blesková technika

Kapitola IV. – První blesková technika

Teplé léto se pomalu začalo měnit ve vlahý podzim. V Yama no hyō bylo ochlazení poněkud znatelnější, přestože stromy lesa Ikagawashi, jenž se rozkládal kolem hor, zatím ani nezačaly uvažovat o žloutnutí listů.
V této době, kdy Wiera zdárně dokončovala dvě techniky - jednu od svých sourozenců, s nimiž čas od času taky trénovala, a druhou od Yuki - ji Arashi zatáhla na hlavní plošinu s tím, že pro ni má Yuki novou techniku.
„Co se naučíme dnes?“ ptala se dychtivě Wiera.
„Mám pro tebe techniku, která neodpovídá tvé základní podstatě. Je to technika blesková.“
„Ale voda je přece vodivá, ne?“ zamyslela se Wiera. „Kdybych ji použila v kombinaci s bleskem, tak-“
„Tak by sis akorát ublížila,“ přerušila ji Yuki. „Nezapomínej, že na kombinování dvou podstat ještě vůbec nejsi zvyklá. Navíc by se to mělo používat v opačném pořadí.“ Wiera svěsila ramena. „Ale vím, jak to myslíš.
A teď k věci – technika se nazývá Raiton: Uta furrashu. Je to útočná technika na střední až dlouhou vzdálenost a je těžká na ovládání. Ovšem blesková podstata je tvoje druhá nejrozšířenější, takže by nemuselo být tak těžké ji najít. Nejdřív nastřádáš chakru k ústům, poskládáš pečetě a až si budeš myslet, že máš chakry dost, začneš zpívat, ale ze začátku bude lepší křičet. Až se naučíš lépe ovládat chakru, zpěvem budeš ovládat sílu a směr.“
„Snad to zvládnu,“ pronesla Wiera a chytla se za hlavu.
„Fajn. Tak, pečetě jsou následující.“ Yuki jí řekla přesné pořadí třiadvaceti pečetí.
Wieře z toho šla hlava kolem. Bylo jich hodně a napoprvé si jejich přesné pořadí vůbec nepamatovala. Skoro dva dny jí trvalo složit je všechny ve správném sledu.
Dalším problémem bylo objevit v sobě bleskovou podstatu. S tím jí hodně poradila Arashi a hlavně Shian, protože to byl jejich hlavní element a učili se s ním pracovat.
„Blesková podstata je prostě jako blesk,“ řekla Arashi. „Vzpomeň si na letní bouřky, na které jsme se dívaly. Z ničeho nic se objeví a jsou jen bum a prásk a jsou hned pryč. Hrozně nestálé.“
Shian přišel s o něco rozumnějším vysvětlením. „Je těkavá a rychlá. Většinou jde cestou nejmenšího odporu a bývá agresivní. Možná znáš úsloví jako před bouří?”
„Jo. Vždycky je ve vzduchu takové zvláštní napětí a dusno.“
Dala se tedy do práce. Celý měsíc se v sobě snažila najít bleskovou podstatu, těkavou a agresivní. Ovšem zcela marně.
„Ach jo, tohle je tak beznadějný. Ari i Shizute už umí minimálně tři techniky s podstatou a já jenom jednu. To je tak nefér…“ Byla z toho tak mrzutá, že už se skoro neusmívala. Každé slovo ohledně trénování – a hlavně toho úspěšného – ze strany jejích bratranců ji rozpalovalo doběla.
„Hele, nepůjdeme se proběhnout?“ navrhla Arashi. „Touhle dobou by měli ve vesnici pořádat karneval. Je tam spousta dobrýho jídla-“
„Nechci, Arashi! Díky,“ odsekla Wiera chladně a otočila se k ní zády. Arashi se ale nevzdávala.
„A co se projít? Jen tak po obranné plošině…“
„Řekla jsem, že nechci!“ dívka utnula debatu a rozešla se k jeskyni. Stejně se tou dobou podávala večeře.
Vskočila dovnitř a posadila se ke svému místu. Ammanti a Shizute už jedli. Sestra jí potom podala misku s rýží. Wiera jen zamumlala dobrou chuť a nacpala si plnou pusu.
Za chvíli dorazili Shian s Arim. Oba vypadali dost znaveně a potlučeně, ale šťastně.
„Týjo, konečně se mi podařilo dokončit tu techniku…“ zazubil se Ari, když se posadil na svoje místo.
„A jak jde trénink tobě, Wiero?“ zeptal se Shian mezi řečí. Jen po něm vrhla ne příliš vřelý pohled a jemu i Ammanti to stačilo jako jednoznačná odpověď. Dvojčatům sice ne, jenže Shizute nebyl s to položit otázku.
„Hele, co si to tam pro sebe mumláš?“ zajímal se Ari. V jeskyni začalo i přes chladné počasí být poněkud dusno. „Není to super, že už umím další techniku? S tímhle na jaře udělám zkouškou raz dva a stanu se Chuuninem. Jsem prostě nejlepší…“
„Zavři zobák, Ari! Myslíš si, že kvůli pár blbejm technikám seš mistrem světa?! Zajímáš se jenom o sebe, ty pokryteckej ubožáku!“
Wiera utekla z jeskyně. Ariho slova v ní zažehla tu krátkou zápalnou šňůru bomby mnoha neúspěchů, a tak se neudržela a musela to nějak ventilovat.
„Já mu dám. Pitomcovi, idiotovi! Já mu ještě ukážu! Až tu techniku zvládnu, budu stokrát lepší než on. Tisíckrát lepší!“ Ráznou chůzí se dostala až na tréninkovou plošinu, kde se pevně rozkročila a poskládala pečetě. Vztek se v ní ještě pořád převaloval, byla rozechvěná a rozčílená. Krev jí tepala ve tvářích.
„Raiton: Uta furrashu!“
Z jejích úst vystřelila sprška blesků. Leknutím je málem spolkla. Technika netrvala ani tři vteřiny, protože se Wiera přestala soustředit, ale byla z toho tak nadšená, že to musela zkusit znovu. Několik metrů před sebe do země zabodla kunai a snažila se do ní trefit, až si pro jeden večer skoro vykřičela hlasivky. Skončila až pozdě v noci, kdy už byla hluboká tma.
„Ari, ty jsi génius!“ myslela si šťastně.
Když se zase vrátila, nejprve se omluvila Arimu a pak se všem svěřila se svým úspěchem. Ammanti sdílela její nadšení a dovolila jí zůstat o něco déle vzhůru.
Wiera se vytratila ven. Věděla, co dluží své nejlepší přítelkyni.
„Arashi, pojď!“ vybídla ji šťastně. Levhartice nechápala.
„A kam?“
„No přece na ten karneval,“ vysvětlila, „neříkala jsi, že je tam moc dobrý jídlo?“
Arashi nadšeně zazářily oči. Společně seběhly dolů do vesnice, kde zůstaly na bouřlivých oslavách až do druhého dne.
Wiera si uvědomila, že některé věci mohou být velmi zvláštní. Například ty, na něž se čeká velmi dlouhou dobu a ony nakonec přijdou samy, dočista nečekaně.