Světelní strážci - Kapitola VIII. - Vodní šípy a Blesková smršť

Kapitola VIII. – Vodní šípy a Blesková smršť

O rok později, během slunečného letního dne, Wiera trénovala u jezera společně se svým vodním klonem malý seznam technik, které prozatím uměla. Účelem bylo procvičit si Brnění slunce – nejnovější a nejlepší obrannou techniku – během boje.
„Raiton: Uta Furrashu!“ zvolal klon a za epické melodie mu z úst vylétla sprška blesků.
„Yoroi-bi,“ zašeptala Wiera, když se chakra kolem jejího těla zbarvila do zlata, a vzápětí z vodní plochy vyskočila vysoko do vzduchu. Přestože brnění dokázalo zastavit hodně, oproti elektřině ve vodě bylo stále bezmocné.
Klon zrušil svou techniku a navzájem proti sobě vrhli pár kunaií nebo hrst shurikenů. A stejně tak je oba odrazili nebo se jim vyhnuli.
Wiera vytasila svůj vějíř.
„Suiton: Mizu Rappa!“
Její klon pouze ukročil vzad, vodní vlna ho minula. Sám pro sebe se ušklíbl.
„Ts, tak dětinský krok. Jak mě to jen mo-“
Bleskurychle tasil kunai. Kov zazvonil o kov. Wieřina dýka se svezla po jeho. Ihned sekla podruhé.
„Jak tě to mohlo zranit?“ dokončila jeho otázku.
„Použila jsi vodu jako zástěnu, podfukářko!“ zavrčel klon, zatímco se vyhýbal jejím útokům. „Na to ti příště neskočím.“
„Pokud nějaké tvé příště vůbec bude.“
„Nebuď tak přehnaně sebevědomá!“
Ještě spoustu minut spolu šermovali a sesílali na druhého techniky, když tu Wiera vyrazila klonu z opocené ruky vějířem kunai. Ta opsala ladný oblouk vzduchem, pak se ozvalo žbluňknutí a dýka se ztratila v hlubině.
„Poslední slova před smrtí?“
„Zapomeň,“ šeptl klon.
Najednou sevřel pravici v pěst, načež mu od pasu vystřelila jako had. Se zrádným úšklebkem ve tváři chtěl Wieru udeřit do břicha, jenže narazil do brnění.
Okolím se rozlehl bolestný řev.
„Jáááhahaa… jahahaa…“ Wieřin klon třepal rukou, skákal po vodní hladině a nadával.
„Na škále od jedné do deseti. Jak moc to bolí?“ ptala se Wiera. Ji samotnou úder vůbec nepoškodil. Cítila z těch míst pouze slabé mravenčení.
„Asi třicet…“ skučel klon. „Ty vado, tebou by se mohly lámat skály. Určitě mám zlomený všechny prsty.“
„Ukaž.“ Pohlédla na ruku. Pravda, první články ukazováčku a prostředníčku byly až nepřirozeně načervenalé, tu a tam se z těch míst řinula krev, stejně jako z dlaně, kde neostříhané nehty zanechaly ve svalu výrazné půlměsíčky. Ale jinak vše bylo naprosto v normálu.
„Tak co? Jsou zlomený, že?“
„Ale kdeže. Je to v pořádku.“
„Wiero?“
Ona i klon zvedli hlavy. Na břehu seděla Yuki.
„Skončila jsi s tréninkem?“
„Hai, Yuki-sensei,“ řekla a zrušila klon, jež se vlil zpátky do jezera. Rozeběhla se po vodní hladině na pevninu.
„Jak ti to jde?“ zeptala se a pokynula přitom hlavou k odchodu.
„Ještě pořád nedokážu udržet Brnění slunce po celou dobu boje. Dnes jsem ho musela vyvolávat třikrát.“
Yuki se podívala na nebe, jako by na něm něco hledala. Dívka vzhlédla k obloze též, ale neviděla nic jiného než šedivé mraky zakrývající slunce.
„A proč mě dnes potřebuješ?“ ptala se dívka.
„Víš určitě dobře, že Akira a Shiro mají společnou techniku. Proto bych tebe a Arashi chtěla taky jednu naučit.“
„Vážně, Yuki-sensei?“ Nevěřila svým uším.
„Ano. Ovšem stejně jako oni dva se i vy musíte naučit dílčí techniky samostatně.“
Společně došly až na tréninkovou plošinu, kde už na ně nedočkavě čekala Arashi.
„Taky tě sem dokopala?“ zasmála se mladá levhartice.
„I nemluv,“ odbyla ji matka, „myslím, že ti trénink s podstatou vůbec neuškodí.“
„Trénink s podstatou? Že sis ale dala načas, mami.“
Yuki jen máchla ocasem, zaběhla na hlavní plošinu a přinesla odtamtud chatrný, nažloutlý papír s potrhanými okraji. Položila ho před sebe na trávu a míhala očima sem a tam.
„Tuhle techniku jsem našla kdysi někde v archivech, je velmi stará,“ vysvětlovala při tom. „Samozřejmě jsem ji nemohla sama zvládnout celou. Jenže vy dvě můžete. Nuže, Arashi. Ty obstaráš techniku bleskovou. Jmenuje se Raiton: Raitoningu Tsumujikaze. A vypadá následovně.” Yuki poskládala několik pečetí, udeřila tlapami do země, načež jí od drápů začaly šlehat blesky.
Arashi s úsměvem pozorovala techniku.
„Tohle bylo vážně super! Nemůžu se dočkat, až to budu umět stejně jako ty.“ Posadila se opodál a začala trénovat pečeti jdoucí za sebou.
„A teď ty, Wiero. Ty budeš mít techniku vodní. Suiton: Mizu no Ya. Vypadá hodně podobně jako Akiřina, jenže je poněkud složitější. Narozdíl od její střely, ty tu svou musíš pomocí chakry vytvarovat a zpevnit. S pečetěmi si nelam hlavu. To je vše, můžeš jít.“
Wiera kývla a zase se poklusem vracela zpátky k jezeru.
„Jakpak se má asi Akira?“ přemítala v duchu. Dívky se poslední dobou často setkávaly a jejich přátelství bylo den ode dne silnější.
U jezera se posadila na kámen, zkřížila ruce na hrudi a začala přemýšlet.
„Takže Vodní šíp, jo? A s pečetěmi si nemám lámat hlavu? No, to asi znamená, že žádné pečetě nebudu potřebovat.“
Pokusila se v ruce vytvořit šíp, ale než stačila přidat vodní podstatu, rozplynul se. Zkusila to tedy podruhé, tentokrát s podstatou hned od začátku. Jenže střela se jí po chvíli prakticky rozlila v ruce.
„Je to hrozně nestabilní,“ zamumlala k sobě.
Dělala pokusy na všechny způsoby, ovšem se jí to ne a ne podařit. Nakonec si jen sedla na břeh a pozorovala svůj odraz ve vodě. Snad aby „s někým“ přišla na nějaký způsob řešení.
„Kde asi dělám chybu?“ přemítala. „Do chakry vkládám vodní podstatu, vypadá to jako šíp – nebo aspoň střela, nejsem roztěkaná jako při blescích…“
Ten den na nic nepřišla.
Vlastně ještě dalších čtrnáct dní se o vytvoření šípu pokoušela vcelku bezvýsledně. Když šla prosit o radu Yuki, ta se vždy jen potutelně usmívala a odvětila, že na to musí přijít sama. A tak raději pozorovala Arashi při jejím vlastním tréninku.
Levhartice dělala malé, ale aspoň nějaké pokroky. Její výsledky se zlepšily od chvíle, co na ni Wiera, Shiro a Akira při jedné návštěvě znenadání vybafli a ona nedopatřením vystřelila směrem na hlavní plošinu. Sice odtamtud spadlo několik kamenů, avšak se v zásadě nic katastrofálního nestalo.
A přece se Wiera dočkala úspěchu. Poblíž vstupu do jeskyně tekl potok, odvodňující náhorní jezero. Členové rodiny Hikari ho využívali jako umývárnu. Nejmladší Hikari se šla jednoho rána opláchnout, uklouzla po mokrém kameni a spadla do vody. Najednou se jí v ruce objevilo něco, co vzdáleně připomínalo rampouch, jenže to nestudilo. Když se podívala pozorně, zjistila, že je to voda zpevněná šedou chakrou, a zajásala.
„Měla jsem tam moc chakry k poměru s podstatou,“ vysvětlila večer Arashi před spaním.
„To je úžasný, že jsi na to konečně přišla,“ usmála se levhartice. „Já svoji Bleskovou smršť už taky obstojně zvládám, stačí mi jen pár dní do dokonalosti.“
Od dalšího dne trénovaly obě společně. Sledovaly svůj pokrok a povzbuzovaly se navzájem. Když konečně ninjutsu ovládaly tak, že si troufly postoupit na vyšší úroveň, došly za Yuki.
Velká levhartice byla překvapena.
„Výborně,“ oběma věnovala významný pohled. „Nyní je čas vaše techniky spojit.“ Znovu se zahleděla do žlutého papíru. „Hm… myslím, že nejdřív se vytvoří šípy a potom se do nich vpustí slabý výboj, zatímco ostatní blesky míří na nepřítele. Šípy s vodou se tak stanou ještě silnějšími a nepřítel tak dostane několikanásobně horší zásah.“
Dívka se s levharticí postavily vedle sebe na tréninkovou plošinu. Na druhém konci stálo několik slaměných panáků, jež často využíval Shian pro své cvičení se zbraněmi.
„Fajn, jdeme na to,“ Wiera kývla na Arashi a ta začala skládat pečetě. Jakmile měla dva šípy, v každé ruce jeden, vrhla je na panáka a Arashi jí dopomohla blesky. Sláma se rozletěla do všech stran.
„Skvělé. Právě jste dokázaly vytvořit Tsumujikaze arashi misairu, Smršť bouřkových šípů.“
Wiera a Arashi na sebe mrkly.
„Další krásná technika do sbírky.“

Poznámky: 

Další díl je tu. Je možná zase kratší než ty předchozí, zato příští bude zase delší

Mimochodem, protože už dlouho nebyl žádný obrázek, rozhodla jsem se k dílům místo ilustračních kreseb přidávat nějaké zajímavosti. Takže kde není obrázek, tam bude zajímavost, tož esli jste zvědaví, honem běžte zkontrolovat poznámky předchozích dílů

Zajímavosti

Ammanti a Shian se svými chráněnci Arim a Shizutem se velmi často vydávají do Konohy. Proto se v určitých kapitolách nevyskytují. (Nebo jsem prostě líná je tam zařadit )